Byt Hikari Momochi

pro Hikari Momochi Wed Oct 23, 2013 9:13 pm

Malý byt, který má dvě místnosti a koupelnu s toaletou. Nachází se zde kuchyně, která je malých rozměrů avšak plně dostačujících pro potřeby Hikari. Hned následně za kuchyní se nachází pokoj, v kterém je postel a několik polic zaplněných knihami. Celkově se jedná o útulné prostředí kde Hikari ráda tráví svůj čas.

pro Hikari Momochi Wed Oct 23, 2013 9:20 pm

Došla jsem domů a povzdychla si už jakmile jsem zavřela dveře. Najednou mi to tu připadalo tak tiché, opuštěné. Jakmile jsem si zula boty, už s trochu lepším výrazem v obličeji, jsem vešla do kuchyně a hledala něco k snědku. Nakonec všechno vyřešil instantní rámen, který jsem zkonzumovala při pročítání jedné z knih ve svém maličkém pokoji.
Musela jsem si pro sebe tiše zívnout a trochu se protáhnout. I když by se zdálo, že se v tento den skoro nic nestalo, cítila jsem se unavená. Se zamyšleným obličejem jsem přešla ke skříni, odkud jsem vytáhla nějaké oblečení a mířila do koupelny. Jakmile jsem se umyla a provedla všechnu potřebnou hygienu,která k mému životu neodmyslitelně patřila, doslova jsem skočila, ve svém pokoji, na postel a zadívala se na jednu fotografii. Byla na ní žena. Dlouhé, tmavé vlasy, milý úsměv, i když trochu starostí v jejím obličeji bylo znát. Byla jsem nesmírně vděčná, že mám na matku alespoň takovou vzpomínku. Následně mě to vedlo k otázce, kde se asi nachází moje, i když nevlastní, sestra. Dlouhou dobu jsem jí nikde neviděla a tak jsem předpokládala že dostala zase nějakou misi. Trochu jsem jí to záviděla. Už dávno měla tyhle začátky za sebou. Její schopnosti se, od těch mích, rapidně lišily . Ale i tak jsem byla nesmírně vděčná, že na světě zůstal někdo, koho jsem mohla nazvat rodinou. S touto myšlenkou, na rodinu která se pomalu ale jistě vytrácela, jsem konečně usnula tichým, možná i bezstarostným spánkem.

pro Hikari Momochi Thu Oct 24, 2013 9:30 am

Ráno, trochu pochmnurné na moje poměry. Stále ještě dosti unavená jsem se vybelhala z postele a namířila, tak jako každé ráno, s osplalým obličejem do koupelny kde jsem si dopřála ranní hygienu. Hned po tom následovala i snídaně která nebyla nic moc. Ostatně, nikdy jsem to s jídlem nepřeháněla. Jíš jako vrabec. Ozval se mi v hlavě matčin hlas, jako kdyby mi stála za zády. Musela jsem se nad tím celkově pousmát. Možná že už dávno byla pryč, ale pro mě tu byla stále. V mé mysli, v mém srdci, ve všem co jsem dělala. Jako kdyby nikdy neodešla. Avšak, nejspíše bych lhala kdyby mě její odchod někdy neuvedl v podivnou náladu. V takový den jsem jen posedávala a nebyla schopná téměř nic dělat. Jen sedět a přemýšlet nad minulostí. Proč všichni odchází? Ptala jsem se sama sebe, jako už několikrát předtím. Jako začínající medik, jsem si byla vědomá toho faktu, že smrt je něco naprosto přirozeného. Ale jedna moje část chtěla stále protestovat. Chtěla zabránit tomu, aby se něco takového stále opakovalo. Poněkud trpce jsem se pro sebe pousmála a uklidila nádobí které mi leželo na stolku v pokoji.
Hned na to jsem si vzpoměla na slova Mizukage. Jak se mě snažila povzbudit, dávala mi naději že nejsem zase tak k ničemu jak se mi zdálo. Ten fakt, že bych mohla jít do Konohy, kde bych mohla potkat dvě ženy, které byly pro mě největším vzorem, mi dodal novou energii. Velice brzy po tom všem jsem se oblékla a učesala svoje dlouhé, neposlušné vlasy. Sepla jsem je do gumičky, jak to u mě bylo zvykem a pomalu vyrazila z domu. Další den byl přede mnou a kdo ví co mě právě dnes mohlo potkat.

pro Sponsored content

Byt Hikari Momochi

Byt Hikari Momochi

Re: Byt Hikari Momochi

Re: Byt Hikari Momochi

Re: Byt Hikari Momochi