Uzumaki Yaeko [JŌNIN]

Jméno: Yaeko Uzumaki
Přezdívka: - - -
Narození: 5. října
Pohlaví: Žena
Věk: 27 let

Vzhled:
Yaeko byla ve vesnici odmala známá svou krásou. Postavou je drobná a štíhlá, ale v oblasti hrudníku nad ostatními vyniká. Fakt při pohledu na většinu lidí musí zaklánět hlavu, ji pak činí ještě více roztomilou a křehkou. První pohled ovšem klame, ve skutečnosti je velmi silnou ženou, což prozrazují bílé oči plné touhy do života. Ve vesnici panuje pověra, že jeden z jejích prarodičů byl Hyuuga a proto její oči získaly tak nepřirozenou barvu. Během generací ale její rodina ztratila typickou barvu vlasů jejího klanu a tak je její hříva sahající hluboko pod lopatky kaštanově hnědá.

Ve volném čase ráda obléká kimon nejrůznějších střihů. Pro boj a službu volí obyčejné, černé oblečení. Raději spoléhá na vlastní schopnosti se skrýt nežli na uniformy a ochranné vesty. Kvůli schovaným jehlám nosí takřka neustále dlouhé zvonové rukávy. Navíc je na ně zvyklá od kimona. Má ráda vysoké boty na klínu z jemné kůže, aby nebyla při chůzi vůbec slyšet. Ve volnu si nechává vlasy rozpuštěné, potažmo experimentuje s účesy. Při službě hřívu spíná do koňského ohonu nebo zachycuje pro její klan typickými jehlicemi.

Osobnost:
Tichá, vážná, milující, roztomilá. Slova, která ji dokonale vystihují. Uvažuje klidně, ale dokáže i předvést světu zvonivý smích a radost ze života. Miluje na plno a je to pro ni smyslem života, když se zrovna na obzoru neukáže jiný jako je plnění povinností nebo starost o záležitosti rodiny. Přes veškerou vážnost, pro kterou byla v dětství často nepochopeným dítěte, se občas ještě stává malou. Má ráda jakékoli hry, kromě hazardu. Pokud by měla vyhledat moto, které by jí dokonale sedlo, musela by dlouho přemýšlet. Nakonec by ho ale pravděpodobně uzavřela do pouhých několika slov: "Rodina, povinnost, čest."

Vesnice: Konohagakure no Sato
Klan: Uzumaki Ichizoku

Klan Uzumaki (うずまき一族) byl svého času prominentním klanem Uzushiogakure no Sato, která ale byla zničena a jeho zbylí členové se rozprchli v Konoze. Nejvíce z nich přesídlilo do Konohagakure no Sato v závislosti na vzdálené pokrevní příbuznosti s jejím zakládajícím klanem Senju. Shinobi ze Skryté Listové vesnice na památku vzájemného přátelství stále nosí na uniformách na ramenou znak klanu.

Společným rysem členů klanu Uzumaki nejsou jen vlasy ve všech odstínech červené, ale především jejich talent na jemnou manipulaci s chakrou. Z této schopnosti vzešlo mnoho přepychových mediků a senzibilů, ale klan se především specializuje na vytváření pečetících technik. Jejich fūinjutsu je dodnes respektovaným po celém světě. Stejně tak obdivovaná je jejich přirozená "touha přežít." Mají neskutečnou životní sílu, množství chakry a jejich těla se velmi dobře a rychle regenerují, díky čemuž jim nemoci nebo vyčerpání prakticky nehrozí. Díky těmto vlastnostem bývali Uzumaki často vybíráni jako Jinchuuriki.

Přestože jsou ale jejich techniky známé, jedinou, která patří pouze jim, jsou Chakrové řetězy, které se zatím projevily pouze u několika jedinců včetně Yaeko a daly by se považovat za jakousi verzi "Hijutsu."

Hodnost: Jōnin (A-rank)
Zaměření: Sensor type, Ninjutsu
Elementy: - - -
Summon: Vrány
Speciální schopnosti:
Jako Uzumaki zdědila Yaeko vlastnosti jejímu klanu vlastní. Má jedinečné senzorické schopnosti známé jako "vnitřní oko Kagury," což jí umožňuje sledovat chakru mnohem efektivněji než to dokáže jakýkoli jiný senzibil. Zvýšená je její schopnost vycítit i vysledovat chakru, tzv. Kanchi. Může díky tomu dokonce i zjistit, zda nepřítel nepoužívá techniky klonu. Dokáže jednotlivce rozeznat od davu na překvapivé vzdálenosti nebo pozná, že je ona či někdo jiný chycen v Genjutsu. To vše stejně jako Karin, jedna z jejích předků. Další, co jí propůjčuje její klan je pozoruhodná životní síla. Téměř nikdy není nemocná a z každého zranění se lehce dostane. Dokonce i bez lékařských technik má silné regenerační schopnosti. Její zásoby chakry jsou ohromující.

Techniky:
Eye Mind Reading (A-rank)
Chakura Chains (B-rank)
Chakra Chains Barrier (S-rank)
Chakra Suppression Technique (A-rank)
Kanchi Shisutemu Jutsu (A-rank)
Karasu Bunshin no Jutsu (C-rank)
Kagura Shingan (A-rank)
Kuchyiose no Jutsu (C-rank)
Meisaigakure no Jutsu (A-rank)
Sanzengarasu no Jutsu (C-rank)
Scroll Communication Technique (C-rank)
+ Kanchi / Základní techniky

BOS:
Ninjutsu: 5b
Taijutsu: 3b
Genjutsu: 3b

Inteligence: 3,5b
Chakra: 4,5b
Síla: 3b
Rychlost: 3b
Ruční pečetě: 5b

Celkem: 30 bodů

Životopis:
Život Yaeko byl odmala pošpiněný krví. Když se narodila, její matka zemřela. Vykrvácela. Trpěla nemocí, která zamezovala srážlivosti její krve a přesto se rozhodla podstoupit riziko domácího porodu. Přítomná medička ji nezvládla uzdravit. Lidé měli dítě za malého andílka. Málo křičela, rychle se učila a rostla do krásy. Neměla jedinou chybu. Koneckonců děti chyby nemívají. Tedy kromě jediné. Zavraždila svoji matku. Sotva se prvně nadechla, byl z ní vrah. Minimálně v očích otce. Yaeko vyrůstala s mužem, který rozpoltil svou osobnost mezi milujícího otce a milujícího manžela. Chvílemi ji k sobě nečekaně přitiskl a plakal. Šeptal jí, že je to jediné, co má, to jediné, na čem záleží. Jindy ji bil a týral nesmyslnými úkoly, protože ji vinil ze smrti ženy. Nikdy se znovu neoženil. Změnilo se to až když dívka dorostla do věku, kdy v ní začal poznávat manželčiny rysy. Bil ji čím dál méně, ale jejich vztah už zůstal chladným. Yaeko si ze svého dětství díky oběma rodičům odnesla nenávist vůči krvi. Nesnesla pohled na její rudou špínu na rukou. Uvědomovala si, že to nebyla ona, ale krev, co zabilo její matku. O to více pak nesnášela pohled na rány, které jí někdy otec způsoboval. Byla v nich krev. Jako kdyby matku vraždil znovu a znovu každým porušením dceřiny kůže. Z její nenávisti se později stala fóbie. Ačkoli ji jako shinobi překonala, nikdy z tohoto důvodu nedokázala uplatnit svůj talent na ovládání chakry v oblasti medicíny.

Období studií na Akademii se pro Yaeko stalo oporou. A nebylo to spolužáky, ve skutečnosti neměla mnoho přátel. Nepotřebovala je. Stačilo jí mít několik důležitých lidí, dva nebo možná tři, kterým se mohla svěřit. Občas pak cítila vůči ostatním negativní emoce, když žárlila na to, že mají rodiče nebo i lepší oblečení - jako někdy každý. Časem ale přišla na to, že pokud něco chce, může to zvládnout sama. Už při studiích se tak stalo, že Yaeko plnila mise, které se obvykle nechávají pro Geniny. Chytala kočky, pomáhala starším zalévat na jejich zahradách nebo třeba doplňovala zboží v obchodech. Zpočátku to pro malou dívku bylo těžké. Ale jak rostla, stával se z toho zvyk. Zpevnilo jí to tělo i mysl. Ve škole se neučila příliš poctivě, ale nedalo se říci, že by to neměla ráda. Ostatní snili o boji. Ona prostě dělala to, co jí bavilo. Četla knihy o taktice, protože se jí líbily, ne proto, že by chtěla být generálem. Cvičila Ninjutsu proto, že věděla, že mu chce věnovat celý svůj život, protože ji ovládání chakry naplňovalo - paradoxně ne proto, že by chtěla někomu ublížit. Z tohoto období si Yaeko odnesla nesmírnou úctu k práci, k práci obyčejných lidí. Shinobi většinou neví, co je to stát každý den na tom samém místě v tom samém obchodě u té samé kasy. Protože jinak by člověk nepřežil do dalšího měsíce, neměl by peníze. Život shinobiho nebo kunoichi poskytuje mnohem víc. A Yaeko jako žena s vysokými potřebami sice umí pracovat, ale má raději jemnou práci. Práci mysli nebo lehkých nástrojů. Další, co jí zůstalo je nenávist ke špíně. Stala se z ní puntičkářka, která musí mít věci v naprostém pořádku. Špínu ulic města, ve kterých musela často běhat, roznášet zprávy, při jedné ze svých prací, by na rukou snesla ještě méně nežli krev.

Když se stala Geninkou, mise jí nedělaly problém. Byla na takovou fyzickou aktivitu zvyklá, prakticky nezměnil a tempo. Nemusela si už sama hledat práci a jejich sensei bral přitom často stejné, jaké už dělala. Jediné, co se změnilo byl způsob jejich plnění. Učili se běhat po stromech, po skalách, využívat techniky... Často z toho byla pěkná modřina. A dívka je kupodivu měla ráda, protože to byla jediná chvíle, kdy na otcově tváři viděla trochu soucitu, významnější emoce než smutku. A děti, které míří k pubertě, chtějí cítit radost ze života za každou cenu. Proti domácímu smutku se obrnila veselím. Smála se, tančila, probouzela v lidech okolo sebe štěstí, aby jejich rozzářené pohledy udržely šťastnou ji. Dařilo se jí to a zůstalo jí to do dospělosti. Byla smíšek. V duchu ještě smutná, spoutaná návraty do potemnělého domu zahaleného léta ve smutečním plášti, ale byla rozhodnutá to změnit. Tyto její cíle se během dvou let natolik změnily, že se rozhodla změnit svět. Dokázat všem, že je skutečně důležitá. Rozhodla se, že by se jednoho dne mohla stát Hokage.

Když udělala spolu se svým týmem zkoušky a postoupili výš, zvýšily se i ranky jejich misí - a odměny za ně. Yaeko poprvé viděla někoho zemřít. Nehoda na zkouškách v Lese smrti. Divoká zvěř je zlá. Roztrhá lidské tělo na kousky. Bůh ví, kdo za to tenkrát mohl, pravděpodobně si někdo z dohlížejících odběhl na kafe a jeho chráněnec jednoduše zemřel. Takové věci se stávají. Yaeko si umínila, že těmto věcem zabrání. Až se stane Hokage. Měla své ideály. Chtěla vesnici, ve které lidé nebudou umírat. Nebudou si ubližovat. V hloubi duše už tehdy věděla, že to není možné, ale nenechala si ten sen vzít. Začala se specializovat na jí blízké techniky. A na techniky, kterým nikomu neublíží, ale přesto bude silná. Stal se z ní už ve velmi nízkém věku senzibil srovnatelný s esy z klanu Yamanaka. Její ostatní znalosti ale byly mizerné. Prakticky odmítala používat techniky, které by mohly někoho zranit. Pro její vlastní obranu jí sensei jednoho dne donesl povolávací svitek. Rozhodla se tu výzvu přijmout. Vrány jí připomínají minulost, která jen mávla černými křídly a byla pryč. Stejně jako minulost, ať už jsou jakékoli, jsou už ale její nedílnou součástí. A tak si z této kapitoly odnesla lásku ke zvířatům, ačkoli i když je má ráda, nemusí je mít blízko u sebe. Mohla by totiž dělat nepořádek a to ona nerada. Myslí si ale, že každý by měl nehledě na osobní preference mít úctu ke všem živým tvorům.

Jako Jounin se Yaeko stala zvědem. Už v prvních letech služby se ale její touha v to, aby se stala Hokage, změnila v touhu, aby se muž, kterého poznala, stal Hokagem. Jako špión ale měla pozici srovnatelnou s ANBU. Musela chránit svou identitu. A dobře se jí žilo mimo společnost. Občas je měla ráda, ale jindy ji cizí lidé unavovali. Pohled na něj ji ale neunavoval nikdy. Stal se ztělesněním veškerých jejích tužeb a potřeb. Rodina, povinnost, čest. A protože Uzumaki jdou za tím, co mají rádi, rozhodla se jít za středem světa. Minimálně jejího světa, protože srdce je svět. Každý má vlastní a nikdo by bez něj nemohl žít. Nějakou dobu pracovala v archivu, nějakou dobu se starala o vyslýchání vězňů. Střídala práce dobrovolně a ráda. Mnohdy po pár měsících přinášela s úsměvem žádost o přemístění. Měla prostě ráda změny. Chtěla vyzkoušet všechny práce, které pro ni byly vhodné a při kterých si nešpinila ruce krví nebo něčím horším. Samozřejmě že i zabíjela. A bylo to její rozhodnutí. Ale používala jehlice nebo jed, nikdy nic, po čem by oběť mohla vypouštět z těla onu drahocennou, zrádnou tekutinu. Bylo to elegantní a vkusné. A prakticky ji to neohrožovalo, pokud to udělala správně. Ale hlavní důvod změn byl, že se pokaždé dostala přímo do kanceláře a mohla se připravovat na chvíli, kdy se odhodlá a prozradí svůj cit.

Nyní, když válka zaklepala na dveře, si Yaeko uvědomuje, že si bude muset zašpinit ruce. A bude to její povinnost, kterou ale ráda splní. Protože chce mít jednou rodinu rodinu, pro svou i jejich čest a pro čest svého rodného klanu a proto, aby všichni měli kde žít a byli v bezpečí. Bude stát hrdá jako vždy, klidně i v čele. Udělá cokoli, aby vše, co miluje, zůstalo stát. Udržet budoucnost v bezpečí ostatně za malou oběť stojí, nebo ne?