Nizashi Shiroi

Pohlaví: Muž
Narození: 18.1
Věk: 24
Klan: Shiroi
Hodnost: Jounin
Zaměření: Hijutsu
Bodové ohodnocení schopností:
Genjutsu: 5
Ninjutsu: 4,5
Taijutsu: 2
Inteligence: 4
Síla: 3
Rychlost: 4
Chakra: 4
Ruční pečetě: 3,5






Nizashi je poměrně zábavný chlapík. Pořád se snaží lidi kolem sebe rozveselit ať už chtějí nebo ne. Většinou to dělá tak, že jim zahraje nějakou písničku, která jim spraví náladu. Věří totiž že kouzlo hudby vyléčí vše. Občas se ale dostane do deprese a zpívá si v celku takové depresivní písničky, kterými zadusí celou atmosféru kolem něj. Rozumí si i s úplně cizímu lidmi, ale někdy si nerozumí s lidmi, kterým vadí hudba. Zpívá a hraje písničky ve všech jazycích, hudbě se totiž věnuje od narození. Dá se říct že je to absolutní šílenec do hudby, že takřka pozměnil své vlastní hijutsu do vlastní podoby. Hijutsu zvuku bylo totiž vždy provozováno úplně jiným způsobem než ho používá on. On ho používá pomocí hudby, takže si pořád nosí svitky ve kterých má kupu hudebních nástrojů, takže lidi občas zaskočí když před nimi vytáhne piáno a začne hrát. Když je smutný nebo dokonce naštvaný tak skládá písničky o jeho pocitech, ale ve většině případech je skládá úplně někde o samotě mimo všechny živé bytosti. Jeho snem a vlastně cílem není stát se profesionálním shinobim, ale zpěvákem se schopnostmi shinobiho, který rozzáří i ten svět bojů a ukáže, že boje nejsou vždy jen o krvi a křiku nepřátel. Respektuje autority, ale občas si z nich vystřelí formou písně, což občas naštve a někdy i pobaví.





Nizashi měří okolo 180 cm a váží okolo 70 kilo. Má krátko modré vlasy, které navazují barevně i na jeho oči, které mají taktéž modrou barvu. Díky svým širokým ramenům si na ně může položit v klidu i housle a hrát. Občas místo jouninské vesty spíš nosí společenský oděv, který se hodí oslavy a podobně. Hodí se to totiž k jeho způsobu boje, kdo kdy viděl houslistu v bojovém oděvu že. Barvy jeho oděvu i obuvi se mění vlastně podle jeho nálady. Jeho modré vlasy nelze nikde přehlédnout, jelikož jdou rozpoznat dokonce i v noci. Většinou se tváří vesele, ale když ho někdo urazí nebo rozesmutní tak se jeho výraz a chování rychle změní. Obzvlášť když je smutný, to pak vypadá jako by měl každým okamžikem umřít.






A je to tu, opět další příběh o člověku, který se bude snažit změnit svět svým vlastním způsobem. Tentokrát si budeme vyprávět o muži jménem Nizashi Shiroi, který se nám narodil do klanu Shiroi ve vesnici známé jako Shiogakure no Sato. Jak to vždy bývá tak příběh začíná zrozením hlavního hrdiny, který se narodil zrovna osmnáctý den po novém roce. Magické to datum když si uvědomíme že v osmnácti letech se člověk stává dospělým tak on se narodil osmnáctý den po zrození nového roku. Stalo se to v hlavní nemocnici uprostřed noci když poprvé Nizashi zakřičel z plných plic aby celý svět věděl kdo nám to přišel. Porod proběhl bez větších obtíží a dítě bylo zcela zdravé a čekal ho dlouhý život. V tu noc v nemocnici hráli v rozhlase jakousi ukolébavku po které se vždy všechny novorozené děti cítí spokojeně. Po pár dnech už mohl opustit nemocnici v náručí své matky doprovázející otcem, který měl ze synka radost. Tenkrát vše vypadalo jako z pohádky a žili šťastně. Matka si vzala mateřskou dovolenou aby se mohla o Nizashiho starat a otec vydělával aby mohl svou rodinu učinit šťastnou. Někdy se stávalo že otec se pár dní nevracel, ale pokaždé se vrátil vždycky s nějakým dárkem z dlouhé mise. Matka mu většinou nad postýlkou zpívala na dobrou noc, aby se vyspal dobře do dalšího dne. Jediné co si přála aby bylo její dítě vždy veselé a zdravé. Nizashi si oblíbil píseň od své matky a pamatuje si ji nazpaměť. Jeho matka totiž měla andělský hlas, který po ní zdědil i její syn. Po otci zdědil kuráž a odvahu nebát se jít za svými sny. Nizashi nezůstal batoletem napořád a tak jak plynul čas i on rostl jako z vody a postupem času se seznamoval se světem. Už i v brzkém věku se naučil hrát na dětskou hračku, která vydávala pěkný zvuk, což přivedlo jeho rodiče na nápad co by mu mohli kupovat k jeho narozeninám. Učil se stále na víc a víc nástrojů a vypadal u toho velmi šťastně a dokazoval svoje nadšení všude kde se ukázal. Už jako malý si broukal ze spaní melodii písně své matky. Po pár letech už byl o něco zdatnější a uměl i docela hodně slov, které se naučil z písniček, které poslouchal. Byl čas kdy měl nastoupit na akademii, kde se měl naučit způsobům pravého shinobiho. Ze začátku ho to moc nelákalo, protože měl svůj sen, ale nechtěl své rodiče zklamat a tak se do toho vrhnul takříkajíc po hlavě.





Bylo to tu, jeho první den na akademii kde měl nějaký ten čas strávit. Když však vešel do třídy kde bylo plno lidí tak trochu znervózněl, jelikož se bál toho jestli ho vůbec ostatní příjmou. Ale ono se stalo to co nečekal, ostatní k němu postupně začali chodit a vyptávat se. Hlavně jestli je to on kdo celý dny dělal kravál svým hraním. Vždycky když se stydět nebo byl nervózní tak se chytal za vlasy a smál se. Tak začal jeho první den na akademii kde měl nějakou tu dobu zůstat. Postupem času si do třídy začal brát dokonce i svoje nástroje aby zlepšil náladu třídy, občas se někteří hádali nebo bylo až moc ticho. Zahrál něco veselejšího a příjemného pro uši aby to mohl každý slyšet a nikomu to nevadilo. Dokonce se i stalo, že děvčata která se nebála se přidala a začala do toho zpívat a Nizashi jen hrál. Byl to zajímavý začátek, který vlastně ani nevypadal jako začátek shinobiho, ale spíš někoho slavného. On si zkrátka jen užíval každý den strávený na tomto světě a dokazoval to celému světu. Něměl moc rád domácí úkoly, ale s těmi mu pomáhali jeho přátelé. Učil se na písemky tak, že při tom poslouchal písničku a když se psal test tak si vyťukával prsty o lavici melodii a vybavovali se mu tak vzpomínky na to co se učil. Díky tomu vždy napsal test dobře, ale byli i dny kdy na to úplně zapomněl a dostal špatnou známku. Během volného času procvičoval házení shurikenů a techniku náhrady, kterou každý shinobi použije nespočetně krát za život. Časem se dozvídal i něco o jeho klanu a rodině ve které žil a to ho utvrdilo v jeho snu ještě víc, jelikož měl možnost být shinobim i svým vlastním způsobem, který byl mnohem zábavnější než jen učení destruktivních technik, které měl v budoucnu také umět aby se mohl dostat na vyšší pozice, ale prozatím ještě nebyl ani genin. To že se stal geninem se stalo až o pár let později kdy úspěšně složil maturitní zkoušku a obdržel čelenku Otogakure no Sato a stal se tak právoplatným ninjou vesnice.
Jako genin už toho měl na starosti mnohem víc a mohl chodit na mise za které dostával peníze, takže si mohl kupovat i za svoje peníze nástroje které chtěl. Po pár dnech totiž byl zařazen do týmu, který se skládal jako obvykle z jedné dívky a chlapce i když v minulosti se skládali tými ze tří lidí a jounina. Společně chodili na mise, trénovali, pomáhali si a občas si spolu zaspívali, byla to totiž jedna z dívek, která se k němu přidala když hrál ve třídě. Mise nebyly nijak záživné obzvlášť pro geniny, ale s tím nemohl nic udělat. Museli oba cvičit aby se mohli dostat co nejrychleji na vyšší pozice aby chodili na zajímavější mise a místa ve světě. Jejich sensei se je snažil naučit vše co znal a v rozsahu jejich možností. Nizashi se snažil vyvíjet své vlastní techniky vlastní metodou. Jeho schopnosti se ze začátku zakládali na podpoře a časem se vylepšovali i na genjutsu, ale stále to spadalo pod jeho hijutsu zvuku. Trvalo pár let než jim sensei povolil přihlásit se na chunninské zkoušky, jelikož si chtěl být naprosto jistý, že to zvládnou napoprvé a nemuseli se pak trápit neúspěchem. Byly to roky dřiny, ale i radosti z nových zážitků, které nabraly i na těch obyčejných misích jako je i venčení psů.
Nastal tak čas chunninských zkoušek na které se konečně oba mohli přihlásit a ten rok se přihlásilo spousty týmů což se moc nedělo. Nechytli zrovna nejlepší období, ale se svými schopnostmi a tím čím si prošli si byli jisti, že je nic nezastaví. První byl poněkud zvlástní písemný test, který byl sice matoucí ale zvládli jej. Další kolo bylo přežít na nebezpečném území a dostat svitek od ostatních účinkujících. Zkoušky se ani moc nezměnili od minulosti což bylo dobře. Ostatní týmy ale nebyly tak nezkušení jak si mohli myslet. V první srážce dokonce přišli o svitek a museli se den skrývat a léčit se ze svých zranění. Měli celkem velký problém, museli získat oba svitky. Později se dozvěděli, že tým který je přepadl byl poražen a byl jim sebrán svitek, ale ten jejich stále měli, jelikož potřebovali jen jeden získat. Nizashi se svou partnerkou využili příležitosti a získali svůj svitek zpátky a zamířili přímo ke věži, kde měli v plánu si počkat na nějaký tým a přepadnout je. To se také stalo. Boj trval několik minut, ale podařilo se jim svitek získat a ihned běželi k věži než aby je někdo přepadl a vyfouknul jim svitky těsně před cílem. Když přišli do věže dozvěděli se šokující zprávu, čekalo je ještě předkolo, které mělo snížit počet týmů. Samozřejmě že všichni byli připravení, ale limit ještě neskončil. Zbýval ještě jeden den do ukončení zkoušky a tak si mohli oba odpočinout a uzdravit se. Následující den se všichni shromáždili v obrovské místnosti kde se měli zápasy odehrávat. Mezi prvními kdo měli bojovat byla partnerka Nizashiho, který ji podporoval z dálky. Sice se na něj všichni dívali jako na blázna, který hrál na klasickou kytaru a podporoval jí tak. Jemu i jí to nevadilo, byli na to zvyklí a každý z nich se soustředil na svou roli. Vyhrála díky jeho podpoře a své výdrži, kterou si vybudovala postupem času. Mezi posledními zápasy se konečně dostal na řadu i Nizashi, který už tím čekáním začal nervóznět nedočkavostí. Bojoval s uživatelem taijutsu, který byl pro něj velkým oříškem, protože ho nenechával použít jeho schopnosti. Schytával spousty ran, že už se skoro nezvedal ze země, ale když se ohlédl a viděl výraz jeho partnerky tak změnil svoji pozici. Využil chvíle kdy už si myslel jeho protivník že vyhrál a chytil ho do genjutsu. Jeho protivník byl proti genjutsu velmi slabý když se zaměřoval na taijutsu což Nizashimu zajistilo vítězství, ale aby mohl bojovat v prvních liniích bude se muset v budoucnu naučit více než jen genjutsu. Jakmile den předkola skončil zbývající, kteří postoupili dostali tři měsíce na zlepšení svých schopnosti a na regeneraci. Tři měsíce utekly jako voda a i Nizashi se naučil něco nového. Nastal čas posledního třetího kola, který byl očekáván celé tři měsíce. Ti dva už tam byli už pár hodin napřed aby náhodou nezaspali v takovýto den. Jejich souboje sledovalo velké publikum a stejně tak i kage, kteří posuzovali jejich sílu i strategie, které použijí proti nepříteli. Mezi prvními šel tentokrát Nizashi proti uživateli suitonu. V jisté možnosti byl v nevýhodě i výhodě, jelikož i voda vede zvuk. Musel vymyslet jak se dostat přes jeho vodní útoky, které byly na něj neustále bez přestání sesílány. Nemohl se tak moc soustřed na hraní svých nástrojů a tak musel použít nějaký jinačí, který ale byl schopen ho uvrhnout do genjutsu. Pokusil se zahrát na flétnu, ale jeho protivník byl na něj připravený a věděl s kým má tu čest. Měl špunty v uších takže to takhle z dálky neslyšel. Musel proto změnit strategii a přišel s jedním plánem. Rozmístil tunu výbušných lístků po aréně při útěku před jeho technikami. Odpálil všechny až na jeden a z kouře pak po něm vyskočil s nataženou pěstí, ale jeho protivník ho zasáhl vodní technikou, která Nizashiho odhodila. Ten se ale nechal záměrně zasáhnout vodou a za sebou těsně odpálil výbušnej lístek. Přežil to, ale bylo to velmi riskantní. Během toho co ve vzduchu byl kouř tak vlezl do odpálené díry a když to kouř odválo nikdo na místě nebyl. Protivník byl sice trochu překvapený kam se Nizashi poděl, ale myslel si, že po takovém výbuchu zblízka bude ležet někde v díře v bezvědomí. Nebyl daleko od pravdy, byl zraněný a vyčerpaný, ale pořád mohl bojovat. Jeho protivník si z pomyšlení na výhru sundal špunty do uší, aby si vyslechl své vítězství a v tom si Nizashi přivolal svitkem svoji oblíbenou kytaru. Začal hrát a aktivoval jeho prozatím nejsilnější genjutsu co uměl a tím dostal protivníka do genjutsu. Stále hrál a vyskočil z díry, přišel ke svému protivníkovi a šťouchl do něj, že dokonce spadl a bylo nadmíru jasné kdo je vítěz. Nizashi se stal prvním vítězem toho dne v duelovém souboji. Nechtěl ale do nemocnice, raději si sednul do hlediště a čekal až nastane souboj ve kterém bude bojovat i jeho týmová partnerka. Po několika minutách se dočkal a celý zápas sledoval s napětím, protože souboj byl dosti vyrovnaný a do konce se nevědělo kdo vyhraje. Obě měli vymyšlenou dobrou strategii i techniky prováděli účinně, ale byly si rovny. Proto také zápas skončil remízou, protože obě padly vyčerpáním. Nizashi odešel s ní do nemocnice, protože vyhlášení chunninů ten den ještě nemělo být. Proto s ní byl v nemocnici na stejném pokoji, jelikož byl také zranění. Krátce po jejich propuštění byli pozváni do kanceláře kage a bylo jim oznámeno, že oba se toho dne stávají chunniny.




Jakožto dva noví chunnini byli zařazeni každý někam jinam, jelikož on chtěl pokračovat dál a ona se chtěla starat o děti v akademii a pomáhat jim jako učitelka. Nizashi pokračoval dál v cestě shinobiho, který stoupá stále výš. Na svůj sen ale i přesto nezapomněl a tak se někdy stávalo, že chodil na výpomoc i do akademie zahrát mladší generaci pro pobavení. Jakožto čerstvý chunnin dostával mnohem zajímavější mise, při kterých se musel i více snažit aby je splnil. Začal totiž pracovat i mimo vesnici kde byla větší pravděpodobnost střetu, ale on to bral zároveň i jako šanci zapůsobit i někde jinde než ve vesnici. Svoje mise však plnil do puntíku a držel se původním zadáním mise. Byl si ale vědom, že pokud chce být silnější musí se naučit i útočné techniky, které jenom neparalizují. To se stalo ale zhruba až po roce a půl kdy poznal, že má vlohy pro raiton. Byl šťastný, že to byl zrovna raiton, protože byl pro útoky nejlepší a větrných uživatelů ve světě taky nebylo zrovna požehnaně. Ale mohl tak i vytvářet efekty na svých koncertech, které často pořádal. Kage mu je však skoro pokaždé zarazil, kdyby ho nepřemluvil, že část výdělku půjde vesnici. Trénoval jak své hijutsu tak i svůj element, jelikož to byl pro něj nezvyk, když musel bojovat s něčím jiným než se zvukem, ale i tak se mu to podařilo a dokonce vymyslel i svou vlastní techniku. Čas utíkal jako voda, ale to neznamenalo, že už zase byl o hodnost vyšší, ba naopak mu bylo přikázáno aby bral své mise vážněji a neprozradil svým hraním celý tým nepříteli. Nizashi si musel zase vyslechnout kárání od kageho a řešil to po svém. Však co bylo špatného na to, že žil svůj sen i ten ve kterém je shinobi. Už při bojích nepoužíval jen kytaru, ale i spoustu jiných nástrojů, které nemusel například ani přesouvat ve svitcích. Třeba taková flétna, kterou si mohl dát do vesty a kdykoliv vytáhnout. Byl to poněkud zvláštní shinobi, který vlastně ani jako shinobi nevypadal, ale vypadalo to, že se přizpůsobil. Kdo ví jaké osudy čekají na studenty, které bude mít jednou na starosti. Měl už po těch letech co se stal chunninem i když to zas tak moc let nebylo, přesto už měl za sebou pomalu stovky misí, protože pracoval velmi usilovně pro vesnici. Jednou však narazil na město zvané Tanzaku kde bylo celkem rušno, tenkrát tamtudma jen procházel se svým dočasným týmem, ale téměř tam přišel o všechny peníze, protože ho obrali zloději. Byl vyhladovělý a nemohl najít svůj tým, až nakonec došel do jednoho hostince kde ho obsloužila obsluha, která nebyla zrovna moc nadšená z toho, že nemohl zaplatit. Musel si to tedy odpracovat. Proto bavil hosty svým hraním, ale občas pomáhal i v kuchyni aby na to nebyli sami. Dělal i to co neměl v popisu práce z čistého srdce. Rád pomáhal ostatním lidem a nemohl se dívat když se žena musela dřít. Asi o den později ho našel jeho tým když zrovna dokončil práci, která vlastně zaplatila jeho stravování. Vydal se opět na cesty zpět do vesnice a obsluhu si zřejmě zapamatuje. Sice o nich nic nepoví, ale známosti ve světě se hodí i když jen v hostincích v jakémsi koutku země. Možná bude moct mít zase příležitost se na to místo znovu podívat, ale tentokrát za jiných okolností. Když se vrátil do vesnice pro svoji odměnu tak si vzal na pár dní volno, aby si mohl odpočinout od všech těch povinností. Blížily se totiž jeho narozeniny a tak chtěl mít aspoň na ně volno, když už mu mělo být těch osmnáct, které jsou jen jednou za život. Ty strávil se svými nejbližšími přáteli, kteří ho opili tak, že se přidal i ke kapele kterou pro něj objednali a slavil až do rána i když už všichni spali. Nakonec ale odpadl a vzbudil se až další den. Prakticky prospal celý den a měl z té oslavy kocovinu a málo si z ní pamatoval. Po pár dnech se mu ale vzpomínky začínali vracet a tak se stalo, že se akorát hlasitě rozesmál co to zas vyvedl. Bylo to vlastně pořád to samé dokola, mise a zase mise. Kage ho zaměstnával pořád víc a víc, protože všichni už byli někde jinde a on se vždycky vracel v dobu kdy všichni byli někde jinde. Ale takhle získal i bonusový body k povýšení, které bylo vlastně zároveň i jako jeho dárek k devatenáctinám kdy se stal jouninem a zřejmě přijde o svůj veškerý volný čas kvůli učení svých nových studentů, které mu přiřadí kage.








Život v Otogakure no Sato byl těžký. Pověst vesnice nebyla ve světě stále moc dobrá kvůli její minulosti. Lidé odmítají věřit, že Otogakure se mohla změnit a být lepší vesnicí pro svět. Nizashi proto usilovně pracoval na zlepšení její pověsti samotné ve světě. Byl sice na cestách velmi často, ale svou vesnici navštěvoval taktéž. Byl věrný své vesnici, kterou miloval a chtěl jí zlepšit. Kromě vylepšování pověsti ve světě se snažil i doladit jeho stávající dovednosti a techniky, které mu pomáhají a ochraňují při misích. Některé dokonce sahají i do temnějších dob vesnice, kdy vesnici vedl Orochimaru a snažil se zničit Konohu což nebylo zrovna prosperující období. Během těchto dob se po světe začal šířit jeden drb, že na jednom ostrově se vyskytuje jeden z ocasých démonů Matatabi, který by mohl trochu zvýšit pozici ve světě zrovna Otogakure. Jenže drtivá převaha Konohy vyhrála nad ním samotným. Jedinec zmůže jen málo, což byla vážně škoda. Snaha se však také počítá a pokračoval ve svém vlastním poslání dále. Svět se pomalu měnil a i pověst se trochu lepšila, pořád ale zde byli tací, kteří Otogakure odsuzovali za její činy a vedení vesnice. Shinobi, kteří sloužili Reině však věděli své a to bylo hlavní. Byla to vesnice jako každá jiná, poslední dobou dokonce i bez konfliktů. Na svých cestách potkával spoustu zajímavých lidí jak z jiných vesnic tak i poutníky, kteří cestovali světem jako on. Shinobi muzikant však bylo trochu nezvyklé povolání a vyvolávalo stále v lidech určité otázky, které netřeba zmiňovat. Někomu to mohlo přijít otravné, někomu však naopak. Poznával různé kultury a zvyky, které ho dovedli na zvláštní místa. Když se během let vrátil do vesnice, začal dokonce pracovat na klanovém sídle, které trochu přestavěl a udělal ho větším a přidal pár kulturních prvků z jiných zemí, které procestoval. Změna někdy byla dobrá a i jeden dům může nechat vyniknout celou krajinu.
Čas ubýhal dál během rekonstrukce sídla, případných misích a zábavy ve volném čase. Život nám takřka protéká mezi prsty stejně jako voda. Ani se nenadějeme a budeme staří a budeme se ohlížet do minulosti proč jsme vlastně neudělali během života víc, že nám tak rychle utekl. Svět se tokem času měnil, avšak jestli k lepšímu nebo k horšímu se nedá přesně říci, jelikož záleží na úhlu pohledu. Občasný trénink se stával čím dál víc nebezpečnější, jelikož tvorba nových technik není něco lehkého a navíc bezpečného. Nikdy se nevědělo jaký účinek z toho vznikne a zdali budou trvalé následky. Ovládnout techniky Tayuyi nebylo vůbec jednoduché, jelikož nebyly jeho vlastní. Nizashi si tak dlouhé noci lámal hlavu nad tím jak je skutečně zvládnout a stát se tak silnějším než byl. Člověk na tohle musel mít pevné nervy aby to zvládl a ovládat ty démony taky nebylo zrovna lehké a bezpečné. Snažili se ho párkrát dokonce i zabít. Nakonec se z toho stal i celkem dobrý taijutsu trénink což pomohlo. Tři roky od počátku uplynuly jako voda a děj se opět začal odehrávat v přítomnosti, která ukáže jaký příběh se bude psát.

Pokračuju

Aktualizován