Dansaku Soshi [GENIN]

Jméno a příjmení: Soshi Dansaku

Hodnost: Chuunin

Vesnice: Konohagakure

Věk: 14 let

Narození: 26.2.

Pohlaví: muž

Klan: Dansaku

Elementy: -

Kekkei genkai: Nemuri no Isei (Sleep of powers), 2. stupeň

Sensei: -

Vzhled: Delší bílé vlasy, odevzdaný, smutný pohled fialových očí, většinou dozdobený nějakou podlitinou, absence úsměvu, vyzáblé, často pohmožděné, ale odolné tělo plné modřin, víc toho na Soshim asi nenajdete. Po dvou letech mu přibyla pečeť roztažená po celé pravé paži.






Charakter: Soshi býval milý a usměvavý chlapec, ale v poslední době prošel velkou změnou poté, co přijal otcovo příjmení a zjistil, jaké je to břemeno. Má velice bujnou fantazii, je radši sám, rád zpívá a dívá se na západ slunce. A na jméno svého klanu nedá dopustit, leč nebrání ho zuby nehty. A své genjutsu využívá k vyvolávání nádherných pocitů v domě, kde pracuje. Snaží se dělat svět lepším, i když jinak, než jeho otec.

Styl boje: Soshi se nepere. Když ho někdo srazí do prachu, zůstane pokorně klečet, dokud to dotyčného nepřestane bavit. Ví, že by pomocí genjutsu dokázal moc ublížit, proto se bojům vyhýbá. Dokonce u sebe ani nenosí zbraně, vypadá velice zranitelně. Až na KG klanu Dansaku, kterým dokáže nepřítele donutit plakat a žadonit o smrt, jen aby utrpení už skončilo.
Jeho "styl boje", dá-li se to tak nazvat, je hlavně jeho hlava, jeho představivost, umění vylhat se ze všeho a manipulovat s lidmi. Právě proto si vybírá hlavně špionážní mise.

Životopis:
https://www.youtube.com/watch?v=L_B8_TweG00

Synové by nikdy neměli trpět hříchy svých otců. Měli by s nimi jít kupředu, vstříc svému osudu. Měli by nacházet štěstí ve volných chvilkách a jeden druhého podporovat v nouzi největší. Tohle ale není ten případ...

Kdybyste se někoho zeptali na životní lásky, řekne vám, kolik měl žen, kolik jej zradilo, kolik mu podlehlo...ale o staré lásce z dob nejmladších se nezmíní. Možná na ně už zapomněl, možná si řekl, že je jen dítě, že to láska nebyla...i Faito Dansaku, Soshiho otec, měl takovou. Už, když ji poprvé uviděl, věděl, že je to to nejkrásnější stvoření na světě. Nosil jí květiny, povídal si s ní, cvičili spolu, každou volnou chvilku ve svém nabítém režimu ambiciozního shinobi věnoval jí - Soshiho mamince. Leč, čas a povinnosti tomu tak chtěly, že se od sebe museli ti dva na dlouhou dobu odloučit.
Dlouhých dvacet let na ni Faito myslel. Dlouhých dvacet let po ní pátral, leč, její rodina ji schovala před "tím ďáblem". A schovala ji dobře... Ale osud tomu chtěl a ti dva se opět setkali. Ona by ho skoro nepoznala, on ji ale měl vyrytou v paměti: Dlouhé, kaštanové vlasy, oči nádherné jako noční obloha, rubínové rty, které svým úsměvem roztančily srdce, malé ruce se štíhlými prsty, jejichž dotek hladil jako vánek a hřál jako věčný plamen... A teď byla tak blízko, jak si přál v těch nejkrásnějších snech.

Porušila slib rodině, chtěla vidět bratrovu svatbu, navštívit hroby svých předků, vrátit se do míst, kde bydlela jako malá.
Faito to věděl, její bratr si zaplatil ochranku a Faito byl vybrán.
Když ji viděl, jak sedí sama na lavičce pod sakurou, zatímco ostatní se baví, odvážil se k ní přistoupit.
"Nanami?" řekl a sundal si masku.
"Faito..." zašeptala překvapeně a posunula se, aby si mohl přisednout. Dali se do řeči a pozorovail slunce, jak pomalu zapadá za obzor. Tu noc se Faito nevrátil do služby. Tu noc pro něj byla vším. Tu noc žil jen a jen pro svou lásku z dětství...
Ráno musel odejít zpět do služby a když se vrátil, už na lavičce neseděla. Už ji nikdy neviděl. Zůstala pouze v jeho vzpomínkách...

Po devíti měsících se na svět poprvé svýma fialovýma očima podíval malý Soshi. Soshi Nakemura.  Bydlel s maminkou v malinké vesničce uprostřed ničeho. Prožíval bezstarostné dětství, aniž by věděl o válkách, násilí a smrti, která byla všudypřítomná. Jeho matka ho učila základy ze svitků, které měla, prozradila mu také, že má nejspíš Kekkei Genkai, ale po kom, na tuto otázku vždy klopila smutně oči.
Po nějakém čase se matka rozhodla, že Soshi je dostatečně připravený na žití ve velkém světě, na školu, cestu shinobiho, a oba se přestěhovali do Konohy. Soshi se skamarádil se spoustou dětí, byl usměvavý, veselý, energický, nastoupil na akademii a zvládal ji celkem slušně. Nikdy se moc extra neučil, byť jediné, co po otci získal, byl talent. Naštěstí nezdědil jeho povahu, myslívala si často Nanami. Soshi nikdy nechtěl být nejlepší. Naopak, snažil se upřednostňovat ostatní před sebou, většinou nic nežádal a naivně věřil, že se mu odvděčí sami.


https://www.youtube.com/watch?v=zPLdULCbjFI

Soshi zvládl akademii a začal jako genin. Když ale přišel domů s hlavou hrdě vztyčenou a diplomem v ruce, našel matku, jak pláče v kuchyni. Ptal se, co se stalo a ptal se dlouho. Nanami už byla velice unavená životem a zdrcena novinou, kteoru jí právě přinesl jeden dobrý přítel.
"Vždy ses ptal na otce, viď, Soshi?" zvedla k němu napuchlé oči plné slz.
"Tvůj otec je vrah. Tvůj otec zabil Mizukageho. Všichni viděli, že to byl on, prý o tom není pochyb. Tvůj otec je nukenin Faito Dansaku. Pamatuj si to jméno a nalož s ním, jak uznáš za vhodné..."
Soshi matku objal a slzy už neudržel. Od té doby slýchal matku po nocích plakat a šeptat: "Jak to mohl udělat? Jak to jen mohl udělat?"

Kdo ví, co se v Soshim zlomilo, ale řekl si, že očistí jméno svého rodu, že jej nebude tajit, a jestli je potomkem někoho takového, musí prostě ostatní přesvědčit o tom, že každý v rodině není jako jeho otec.
Nechal si přepsat své jméno na úřadech a dokonce vrátil diplom akademie. Rozhodl se studovat znovu poslední ročník.
Jednou šel ze školy, když se za ním ozvalo: "Hej ty! Skrčku!"
Otočil se a uviděl bandu starších geninů. "Já tě odněkud znám, jak se jmenuješ?" zeptal se jeden, který měl ramena dvakrát tak širší jak Soshi. V tu chvíli Soshi poprvé použil své pravé jméno.
"Soshi...Soshi Dansaku..." řekl. První rána byla rychlá a nečekaná. Jedna do obličeje, jedna do břicha, Soshi se kácel k zemi. Zarýval ruce do písku a snášel jednu ránu po druhé.
"Tvůj fotr je zrádce! Dělej, omluv se mi!"
"Omlouvám se..." řekl odevzdaně Soshi doufaje, že rány přestanou. Jak se mýlil...
Tu noc strávil na pohotovosti - vnitřní krvácení, tržné rány, pohmožděniny, nalomená žebra. Myslel si, že to byla ta nejhorší věc, kterou kdy zažil. Když se ale vrátil z nemocnice, zjistil, jak moc se mýlil.
Poté, co Faito Dansaku vypálil Kirigakure, přišla do Konohy spousta uprchlíků. A když zjistili, že zde má jejich zrádce příbuzného, vylévali si vztek na něm.
Soshiho matka se vrátila do malé vesničky za horami, Soshi ale odmítl. Nechtěl utíkat. Věřil tomu, že jeho otec není zlý, byť ho nikdy neviděl. Chtěl tomu věřit, jako tomu věří každý syn.
A jeho život podle toho také vypadal. Minimálně jednou týdně na pohotovosti, jednou za měsíc si ho museli lékaři nechávat na pozorování. Dokonce k němu byl zavolán i psycholog, aby zjistil, proč se Soshi nebrání, proč neutíká. Soshi měl ale vlastní důvody, proč nechával ostatní vybíjet svůj vztek.
V nemocnici trávil tolik času, že ho po nějaké době přijali za "vlastního". Soshi chodíval po pokojích, četl dětem pohádky a těm smrtelně nemocným pomáhal svým genjutsu naposledy vidět západ slunce, vracet se do krajů svého dětství, prožívat nádherné pocity, které už je nikdy nečekají.
Uplynulo pár let a na Soshiho se trochu zapomnělo. Nanami zemřela žalem, Faito Dansaku byl zproštěn veškeré viny samotným Narutem Uzumakim a dokonce zaujal místo Mizukageho.
Soshi se ho ale nikdy nepokusil kontaktovat. Faito netušil, že má syna a Soshi mu nechtěl přidělávat starosti.
Teď žil jen pro sebe, chtěl pomáhat druhým a dokázat, že klan Dansaku není plný vrahů, ale i lidí, kteří rozdávají štěstí a pomáhají zapomenout na strasti světa...


O dva roky později...
https://www.youtube.com/watch?v=DaVA6sgOpws

Svět se změnil. Ten, kdo nevládl, se dral k moci, ten, kdo již vládl, si chtěl vládu udržet. Nebyla to skutečná válka, spíš takové pošťuchování. Soshi seděl na balkoně Hokageho kanceláře a díval se na vesnici. Ač se to na první pohled nemuselo zdát, vše se změnilo. Ztratil spoustu přátel, s postupujícím věkem zjišťoval, že být milý se do tohoto světa nehodí. Celá jeho ideologie byla v troskách. A pak jednou, kdy někoho rozběsnil natolik, že byl nakonec přidušen na zemi s katanou u krku, cosi se v něm zlomilo. Soshi se kompletně uzavřel do sebe. Prakticky nemluví, začal více trénovat, do nemocnice už nechodí, kniha leží zapadaná prachem doma. Je jako prokletý duch, bloumající v ulicích. Na všechny se dívá podivným, prázdným pohledem. Jeho vlastní život už pro něj neměl smysl.
Až donedávna.
Konaly se chuuninské zkoušky. Konkrétně zápasy o post chuunina. Proti Soshimu nastoupil jakýsi energický mladík plný keců o tom, že bude nejlepší shinobi. Hned z fleku napálil Soshimu takovou, že Soshi šel k zemi. Když vstával, uviděl Hokageho, jejich oči se setkaly. Ten pohled říkal vše. Soshi věděl, co si o něm Hokage myslí - Soshi ho zklamal. A Soshi nehodlal připustit, aby si kdokoli myslel takové věci o členovi klanu Dansaku...
Jeho protivník se připravil na další útok. K tomu ale už nikdy nedošlo. V klidných, fialových očích se Soshimu začala pohybovat chakra a mladík strnul. Jen vteřinu potom se chytil za hlavu a začal křičet v agonizující bolesti. Sesunul se na zem a řval ze všech sil. Soshi v nemocnici nasbíral mnoho inspirace k tomu, jak může být člověku způsobená bolest.
Rozhodčí ukončil zápas a Soshi byl prohlášen za vítěze. Jeho protivník se sesypal. Fyzicky byl v pořádku, ale od svého známého v Kiri dostal zprávu, že se z toho podle lékařů už nikdy nedostane po psychické stránce. Stačilo pár vteřin v bolesti a člověk s tolika ambicemi se zlomil jako stéblo. Nicméně Soshi byl prohlášen chuuninem a nyní se čekalo, až dostane tým. Do té doby plnil mise, byl loajální vesnici a prakticky s nikým nekomunikoval.
Nyní si ho ale zavolal Hokage. Když vešel do místnosti, stáli tam Jounini a prohlíželi si ho.
"Soshi, jdi se ještě chvíli posadit ven, ano?" požádal ho Hokage, Soshi se poslušně uklonil a odcupital. Od té doby již zapadlo slunce a město se rozzářilo nočním životem.
"Soshi!" ozvalo se a Soshi vešel dovnitř.
Před Hokagem stála urna s podivným znakem.
"Víš, co to je, Soshi?" zeptal se. Soshi kývl.
"A přijímáš?" Soshi váhal asi vteřinu, poté kývl znovu.
"Dáme se tedy do toho..." řekl Hokage a vzal Soshiho za ruku.
Od té doby má Soshi na celé pravačce dlouhé tetování na znamení toho, že ve svém nitru nosí legendární Matatabi. A jeho život opět dostává smysl...
 



Avatar:

Body:
- Taijutsu: 2
- Genjutsu: 4,5
- Ninjutsu: 1
- Ruční pečetě: 1
- Síla: 2
- Rychlost: 3
- Inteligence: 4,5
- Chakra: 3 (4)

Techniky:

E-rank:
Kawarimi no Jutsu - technika náhrady
Kakuremino no Jutsu - technika neviditelného pláště
Nawanuke no Jutsu - útěk z pout
Henge no Jutsu - přeměna
Bunshin no Jutsu - technika klonu

D-rank:
Shunshin no jutsu

Krásné, dojemné, i slzu jsem zamáčkl.

tudíž..

POVOLENO

Díky

Budu hrát dál.

Už jsem ti psal na skype, takže víš, kam chci postoupit ;-)