Sídlo klanu Dansaku

Ač je to s podivem, sídlo rodu Danaku přežívá už od svého postavení všechny války, převraty i rebélie. Je to celkem vlký dům, který momentálně zeje prázdnotou kvůli jedinému členu rodu a dvěma sluhům. Vypadá velmi zchátrale a působí strašidelným a opuštěným dojmem, ale uvnitř je velmi dobře vybaven. Pod domem je mimo jiné sklep s nejlepšími víny ze všech zemí. V přízemí je pak sál, ve kterém se mohou pořádat menší plesy, pokud se odtamtud odklidí nábytek. V prvním patře je ložnice, dva pokoje pro hosty a společenská místnost, kde Faito velmi často sedí a popíjí přemýšlí.

Momentálně má přístup do domu (sluhové ho pustí:

- Faito Dansaku
- Kashike Kaguya

Faito

Dorazil jsem do domu a nechal se informovat, jestli se tu nedělo nic zajímavého. Pak jsem zamířil rovnou do pracovny. Když jsem uviděl nedopitou sklenku vína, které už muselo být pěkně kyslé, a rozepsaný svitek, zakabonil jsem se. Už už jsem si chtěl sednout, když jsem si s trhnutím uvědomil, že tu nejsem sám. "Ummm, chovej se tu jako doma..." zabručel jsem na Kashikeho a konečně si sedl do křesla. Naznačil jsem sluhům, ať ukážou Kashikemu pokoj a dům a dají mu najíst, pak už jsem ale měl oči jen pro svitek.

Kashike

Celou dobu následuji kapitána. Děkuji pane, nebojte, nebudu vás tu otravovat dlouho. Když budu mít štěstí, najdu neporušené sídlo mého klanu, na které mám nárok. Trochu ho zabydlím a co nejrychleji se tam přestěhuji. Ukloním se a společně se sluhou vycouvu z pracovny. Nechám se zavést do svého pokoje a požádám sluhu o něco lehkého k jídlu. Když se najím, usednu ke stolu a začnu se probírat papíry co jsem dostal od Kage.

Tessenka no Mai: Tsuru ... to byl můj cíl. Ve skutečnosti první fáze techniky, kterou už dávno ovládám. Vstal jsem od stolu a vyšel ven za dům. Že se nacházím přímo pod okny kapitánovy kanceláře jsem pochopitelně netušil. Rozložím si svitek a ještě 2x si pročtu celý postup. Pak začnu koncentrovat chakru a sáhnu dozadu na svou páteř, kde mi ze zad vystoupí něco jako rukojeť. Zatáhnu a vytáhnu si páteř... načež se složím na zem jako kus žele. K čertu... zakleji dosti nahlas a začnu páteř regenerovat.

Faito

Díval jsem se na svitek a sem tam něco připsal. Bude to potřebovat ještě hodně úprav, než to bude kompletní. Když jsem uslyšel zakletí, podíval jsem se z okna a viděl Kashikeho s vlastní páteří v ruce. "Jak brutální KG..." povzdechl jsem si a odložil víno. Vyšel jsem na zahradu a podíval se na tu hromádku neštěstí, co se přede mnou sbírala ze země. "Tohle nevypadá jako efektivní způsob boje, ale hádám, že to měla být technika..." řekl jsem ledabyle, ale nikoli namyšleně. Poslední dobou se nesměju lidem, kteří chtějí zvládnout víc, než je v jejich silách...

Kashike

Když mi dorostla i krční páteř, vzhlédl jsem a uviděl kapitána. Má to být technika, respektive první polovina techniky. Používá páteř jako bič, abych si mohl protivníka podržet, než mu dám ránu tím kostěným vrtákem. Pomalu a opatrně se postavím na nohy, přičemž si trošku prokřupnu nová záda. Ale asi v tom svitku nebude popsané všechno, tohle se rozhodně nemělo stát.

Faito

"Víš, moc toho o vás nevím, ale podle normálních měřítek bys měl být mrtvý. Takže nějaký správný postup tam nejspíš byl. Kouknu e na tvůj chakrový systém a ty to zkus ještě jednou..." řekl jsem a podíval se na Kashikeho pořádně. Chakrový systém měl bohatý, i když u uživatelů genjutsu je mnohem rozmanitější v oblasti hlavy, tady byl stejný v celém těle.

Kashike

Dobrá... Připravím si chakru na regeneraci v oblasti zad, pak opět vysunu rukojeť z krčních obratlů a zatáhnu. Vytáhnu páteř a co nejdřív začnu tvořit novou... ale stejně je pozdě. Bez opory zad padnu na hubu jako špalek. Jediná změna je, že do půl minuty už zase stojím rovně jako proutek.

Faito

"Hmm....Myslím, že nejsem tvůj nepřítel, takže nebudeme zbrklí. Zkus tu páteř vytahovat pomalu a regenerovat článek po článku, jak to jen jde..." řekl jsem a pomohl Kashikemu vstát. Z hlediska chakry i usměrnění na tom byl dobře, chce to jen navyknout záda na rychlejší regeneraci.

Kashike

Fakt byl v jedné věci. Tohle je poprvé co jsem nucen regenerovat páteř. Jakékoliv jiné kosti jsem schopen vytvořit a vyléčit v řádech desetin vteřiny. Tohle jde pomalu. Znovu se připravím, vezmu za obratle a postupně je vytahuji, tak rychle jak jen zvládnu regenerovat. Je to už o něco lepší než na začátku, ale i tak je něco přes dvacet vteřin žalostně dlouhá doba.

Faito

Pousmál jsem se. "No, a teď ti nezbývá než vytahovat ji stále dokola a pomalu zrychlovat, dokud ji nebudeš schopen vytrhnout bez ztráty...rovnováhy..."

Kashike

Podívám se na tři páteřní biče, které se válí na zemi, a pak zpět na kapitána. Děkuji kapitáne. Směl bych vás ještě o něco požádat? Narazil jsem na zmínku o bojovém stylu který patří k jedné z mých technik. Myslíte že byste mě mohl napadnout? Doporučuji použití zbraně, klidně vám půjčím i meč.

Faito

Pokrčil jsem rameny. "Proč ne..."
Došel jsem si pro katanu a vrátil se zpátky. "Jednoruč, obouruč nebo je to jedno?" zeptal jsem se. Katanu jsem byl zvyklý držet velmi uvolněně v levé ruce, žádné křečovité pohyby.

Kashike

Jak je vám to pohodlné pane. Postavím se do střehu a začnou ze mě vyjíždět dlouhé, ostré kosti. Z loktů po ose předloktí, z ramen, z kolen a tak vůbec.

Spoiler:

Faito

Chvíli jsem se díval, co provádí a pak jsem rovnou bez jakéhokoli varování vyrazil katanou odspodu pěkný dlouhý řez diagonálně přes jeho tělo.

Kashike

Otočím celé tělo a kost, vycházející z mého lokte, meč odkloní. V otáčce volně pokračuji a vedu tak protiútok kostí, která mi vychází ze zápěstí druhé ruky. Celý tento systém je vlastně založený na faktu, že v okamžiku kdy jedna z kostí v sestavě blokuje nepřátelský útok, další je připravena k protitoku. Celý mechanizmus se pak dá do pohybu pouze různým druhem rotace těla.

Faito

Byl jsem nucen ukročit, aby mě nesundal druhou kostí. Tu jsem vykryl, ale když jsem odsekl, už na mě mířila jiná. Jounin ovládající tuhle chopnost by mohl být velmi nebezpečný. Chuunin ale nemá dostatek zkušeností a ještě nemá takovou plynulost pohybu. Sekl jsem na jho pravou stranu tak, aby mě kostí zablokoval a neodklonil. V tu chvíli by na mě měla letět kost zprava. Použil jsem volnou ruku, abych kost chytil a v tu chvíli přestal Kashike v plynulém pohybu. Pak následoval jen kopanec kolenem do břicha, který někomu s takovou regenerací nemohl pranic udělat, ale rozhodně zabolel.
"To není špatná technika..."

Kashike

Zastavil jsem se v pohybu a stihl jen zpozorovat kopanec na břicho. Když kapitán dokopl, ucítil trochu tkáně a pak kosti, které se tam začaly tvořit. Jejich tvorbu jsem však včas zbrzdil. Omlouvám se, málem jsem vám pobodal koleno, byl to reflex. Jinak ta technika celkem funguje, jen to chce si dávat větší pozor.

Faito

Když jsem místo měkké tkáně na břiše narazil na tvrdý materiál, rychle jsem kop stáhl zpátky, ale i tak mě kost ošklivě škrábla. "Máš dobré reflexy, rychlé..." řekl jsem. "No nic, budu muset zajít do Otogakure, chci tam co nejdřív. Jdeš taky nebo budeš trénovat? Myslím, že to nebude nic, co by se mělo zvrtnout..."

Kashike

Jdu s vámi pane. Nehodlám tu tvrdnout zbytečně... prohodím a posbírám své věci. Připraven vyrazit... zahlásím.

Faito

"A uvědomuješ si, že nás může v Oto potkat spousta lidí a někteří si nás mohou ještě pamatovat?" zeptal jsem se. Nechtěl jsem Kashikeho tahat do zbytečných potíží. Jestli ale neměl námitek, sbalil jsem pár věcí a vyrazil jsem.

//přesun

Kashike

Tak si nás holt budou pamatovat. Buď si nás nevšimnou nebo je přinutíte věřit, že se jim to jen zdálo.. uchechtnu se a následuji kapitána.

//přesun

Faito

Došel jsem domů a bez jakéhokoli slova jsem odhodil zbraně a ukázal na jednoho ze sluhů. Ten už věděl, co přijde. Shrábl jsem svitky ze stolu a vyšel před dům.
Rozhodil jsem svitky na zem. Díval jsem se do nich a snažil se přijít na to, co je tam špatně. Sluha zatím stál několik metrů ode mě a díval se na mě. Zavřel jsem oči a chakra okolo mě začala proudit.
Nadechl jsem se a olízl si rty. Ještě chvíli jsem ale váhal. Nechtěl jsem nic uspěchat. Koncentroval jsem chakru okolo úst, okolo jazyka.
Podíval jsem se na sluhu. Ten chudák už toho tolik zažil. Byl svědkem tréninku skoro všech mých genjutsu.
"Genjutsu..." zkusil jsem jednoduché slovo. CHakra se rozvířila, ale větší efekt to nemělo. Zkuil jsem složit podpůrnou pečeť. "Genjutsu..."
...nic...
Podíval jsem se na čtyři svitky, na kterých byly popsány mé předchozí techniky a jedno přepsané zvukové ninjutsu.
Chakra zavířila, já složil pečeť  zakřičel jsem: "Jsi můj!"
Podíval jsem se na sluhu. V očích měl vyděšený výraz, ale se systémem v jeho hlavě jsem nemohl udělat nic. Vztekle jsem kopl do svitků. "Děkuji..." řekl jsem velmi zklamaně a sluhu propustil. Ještě dlouho jsem zíral do svitků a snažil se na něco přijít.

Kashike

S kapitánem jsme dorazili domů a když se odebral k treninku na zahradu, následuji ho. Došel jsem někam, kde mu nebudu překážet, odložil většinu svých věcí a začal cvičit. Nejdřív klasické útoky a pak to co jsem různě vyčetl z podkladů. Výsledek byl víc podobný tanci než boji, ale každý kdo se v boji vyzná musí vidět, jak nebezpečné ty pohyby byly. Ani jediný útok nebyl přímočarý, každý ve skutečnosti ohrožuje jinou část cíle. Nakonec si pomalu a opatrně vytáhnu páteř, a jako s kostěným bičem, s ní začnu cvičit. Jako velké finále omotám bič kolem jednoho stromu a trhnu. Strom se zřítí jako po zásahu bleskovicí.

Faito

"Nic, chce to trochu rozptýlení..." řekl jsem si, když jsem se přistihl, že zírám do svitků a přemýšlím nad něčím úplně jiným.
"Kashike?" křikl jsem na trénujícího Kaguyu. "Chceš něco u kage?"

Kashike

Otočím hlavu za hlasem. No když by se tam šlo, rád bych se optal po jednom dokumentu. Znáte to, spisy o klanu jsou krásné, ale chce to i nějakou toaletní četbu... uchechtnu se a přidám se ke kapitánovi.