U Shuuketsu

"Jasně to se spíš za mě najez, já nejím jídlo." ušklíbnu se a stojím frontu s ním. Tak blízko, vlastně celou dobu pod nosem a nevěděla jsem to.

Nevím jestli jsem byla jediná, ale tahle situace mi přišla naprosto směšná. Čekala jsem něco víc od Shuuketsu. Trochu mě to zklamalo. Ale věřila jsem úsudku Zetsua a následovala ho k postrannímu vchodu.

"Co to bude tentokrát? Zdá se, že jsi stálým zákazníkem." promluvila jsem, jak si přál.
"Takže....nerada vyjednávám po dobrém, ale kvůli tobě to zkusím." mrknu na Zetsua a podívám se na neznámého.
"Máme pár otázek a Zetsu ti je řekne." strčila jsem Zetsua před sebe, aby se ptal on.

"Proboha, měl bys začít chodit na lekce rétoriky. Když o nic nejde máš hubu plnou keců a teď nic." zatáhla jsem ho zase zpátky za sebe a mluvila jsem tedy já.
"Řekněme, že tady můj kolega má u vás nějaký dluh a vůbec by mě nepřekvapilo, že hodně velký. Jsem ochotná jeho dluh peněžně splatit za menší pomoc a výměnu informací. Co vy na to?" zeptala jsem se ho klidným tónem

Povytáhla jsem obočí nad požadavkem, který po mě chtěli.
"To že jsem mrtvá neznamená, že se půjdu nechat dobrovolně zabít k Madarovi." pronesla jsem. Bylo prakticky nemožné přiblížit se k Madarovi, aniž by on něco tušil a vzít si od něj rovnou jeho krev. Otočím se na Zetsua.
"Já, že jsem nedůvěryhodná? Když jsem něco slíbila tak jsem to vždy udělala. Až na smrt Mizukageho." sykla jsem na něj

"Ne já nebudu dýchat, právě mě vytočil." otočila jsem se zpátky k tomu muži, vzala jsem ho pod krkem a přirazila ho ke zdi.
"Shuuketsu mi odstranily zeď, kterou jsem si ty roky mé existence pracně stavěla v mém svědomí.  Jenže ta zeď je teď pryč a já emociálně prožívám vše intenzivněji než předtím. Nemyslíš si třeba, že  Shuuketsu naopak dluží mě? Takže mi vlastně vykompenzujete touhle malou proti službičkou, to co jste mi provedli. To že jste zničili celé moje úsilí nemít výčitky svědomí nad každou blbostí, kterou udělám nebo chci udělat!" už jsem křičela, protože jsem byla neskutečně vytočená.
"TO že jste kvůli mě ztratili svoje lidi, mi je srdečně jedno, já nejsem ničí loutka a rozhodně ne ta vaše. Mizukage jsem nikdy zabíjet neměla. Byl to jen výstřelek do vzduchu, nikdy jsem neměla tak skvělou sokyni jako byla ona." kolem neznámého se začal tvořit krystal, který ho připevňoval ke zdi.
"Zeptám se znovu, chcete pozměnit svoje podmínky hned teď?" zeptala jsem se ho ještě jednou a v klidu.Pokud je nezmění nebudu se pouštět do takové akce, kterou dopředu vím, že nemůžu splnit.

Zetsu se opět skvěle předvedl. Pustila jsem toho chlápka a podívala se na Zetsua s povytaženým obočím a v duchu si říkajíc, s kým jsem to sem jenom přišla. Tohle že chtělo kdysi celý svět? Pak přišel další chlap. Tiše jsem se na něj dívala a vyslechla si, co chtěl on. Znatelně jsem se uklidnila. Stačil jen příchod někoho dalšího.
" O to se náš milý Zetsu velmi rád postará a dobrovolně." zdůraznila jsem a podívala se na něj. "Já nikomu nic nedlužím to ty. Já to udělat nemohu, protože jsem stále pod vlivem Madary a ten kdyby zjistil, že řádím jinde, odstraní mě." založila jsem si ruce na prsou a pak luskla prsty. Krystal na stěně se rozpadl a pustil člena obsluhy.  
"A jestli to nebude stačit jsem ochotná za tuhle Cykasu zaplatit účet tady v baru." dopověděla jsem už klidným a spokojeným hlasem.

Překvapilo mě, že se Zetsu začal bránit, že celou situaci konečně vzal trochu vážně. Nicméně jeho odchod se mi nelíbil a já musela zapojit Rinnegan. Vztáhla jsem proti němu ruku a vytáhla jsem ho ze země a postavila ho zpět na zem.
"Drahý Zetsu, nebuď jako já a neutíkej z boje. Promluvíme si, až to tady dokončíme." držela jsem ho za ruku, aby zase neutekl a vyčkávala jsem, co řeknou ostatní. Ve zbabělých útěcích byl Zetsu přeborníkem. Nic méně jeho pomoc jsem potřebovala, nemohla jsem jít rozptylovat vesnici, pak by to byla zcela zbytečná akce, kdybych z toho já nic neměla a bůh ví kdy se Madara vrátí nebo kde teď je. Nemůžu spoléhat na podporu jiné vesnice, ani KOnohy která mi to před časem slíbila. Jediné jisté zázemí jsem měla zatím tady.