Kenji Uesugi

  Hodnost: Chuunin

  Vesnice: Kirigakure no Sato

  Věk: 17

  Narození: 18.11

  Pohlaví: muž

  Suiton, Raiton(sekundární  - zatím nemá)

  Styl boje: Kenjutsu

  Ao, Izaya Hoozuki

Klan Uesugi
Klan Uesugi je v Kiri klan s velmi dlouhou historii. Už od dob první velké války ninju bojují předkové ve jméně Mizukage/ho v prvních řadách každé linie. Klan si vždy hodně zakládal na pokoře a oddanosti vesnici a boji pro vyšší principy, proto je také mnoho  z nich mezi Oininy a jednotkami ANBU ve vysokém postavení. Většina z nich zemřela v anonymitě aniž by někdo věděl že kdy někdo se jménem Uesugi žil. Jméno není důležité, přece jen jsou to jen stíny beze jména. Ale pro ně je život a smrt jen pouhá hranice, kterou s radostí překročí ve jménu svého pána.

Jejich existence jako taková je skrytá a je to takové malé tajemství Kiri o kterém ví spíše jen vysoce postavení. Za druhého Mizukage se z jejich klanu stala taková farma na elitní zabijáky a vytvořili elitní skupinu pod přímým vedením Mizukage. Jejich jméno bylo nahrazeno barvou, nebo číslem, zvířetem. Hlava rodiny zvaná „Aka“ byla prvním osobním stínem, jež chránil Mizukageho. Této cti dosáhl klan i pod vládou třetího Mizukage a během vlády čtvrtého žili také v doměnce že ho chrání a dělají pro vesnici jen to nejlepší.

Změna přišla až když se do čela vesnice dostala pátá Mizukage, Mei Terumi. Vesnice se změnila a s ní i přístup ke klanu Uesugi. Klan dostal zpět své jméno a byly uvolněni ze služby. Pro hodně z nich to byla ztráta smyslu života a hodně z členů klanu uteklo a stalo se nukeniny, protože počáteční myšlenka a funkce klanu byla za ty roky změnena spíše na posedlé vrahy prahnoucí po krvi a nemyslící stroje. Přesně tak jak bylo zamýšleno.

Ale v klanu i přesto zbylo pevné jádro, které nadále trénuje a dodržuje běh klanu stejný jako doposud a učí nové generace řemeslu klanu Uesugi. I přesto že už je to hodně dlouho, dodnes se v klanu učí stejný kodex a pořád trénují své potomky už od mala.
Je pravda že časem klan spíše vymírá a dnes je opravdu spíš malý a jejich filozofie už není tak radikální. Stále je každý připraven zemřít pro vesnici a sloužit jí, ale jejich život je teď spíš volnější.

Jejich hlavním zaměřením je boj s mečem – kenjutsu, ve kterém vynikají a vlastní několik vlastních technik a stylů boje. Dále se mezi nimi předává technika tichého zabíjení a perfektní znalosti anatomie lidského těla. Hlavním poznávacím znamení klanu Uesugi jsou jejich šedé vlasy, které v Kiri nejsou moc přirozené.  

Vzhled
Na první pohled by ho člověk popsal jako klidného, inteligentního a asi i trochu jako suchara kvůli jeho typicky vážnému výrazu ve tváři. Je asi 180cm vysoký. Nemá moc široká ramena, ale širší než nějáká ženská.  Je hubený, ale není zase žádné párátko. Nejvíc vás zaujme jeho středně dlouhými šedými vlasy na koncích lehce střepatými. V jeho klanu se to dědí po generace. Dále má světle modré oči, které nicmoc neříkají. Ale nejsou prázdné.

Většinou nosí volné oblečení ikdyž je chladné počasí, popřípadě uniformu vesnice. Samozřejmě u sebe nosí svojí katanu a inventář se základní výbavou ninji.

Charakter
Kenji je docela klidný člověk. Od pohledu tak nějak i vypadá na klidného, inteligentního člověka s věčně neutrálním, vážným výrazem. Narozdíl od ostatních členů jeho klanu se chováním odlišuje a moc rád by nakoukl do normálního světa obyčejného člověka s vlastním životem, kterým má být. Snaží se být přátelský a milý. Má docela problém s pochopením vtipů, jeho smysl pro humor je fakt špatný.

Většinou má docela dobrou náladu a nenechá si jí jen tak zkazit. Hlavně díky tomu že je úplný flegmatik a ostatní ho nemůžou ničím naštvat, protože ví kde je jeho místo. Zásadně nevyhledává konflikty a všechno se snaží řešit spíše slovy než bojem. Ale když se dostane do boje, bere to vážně.

Dále Kenji miluje jídlo, klidná místa a rád pozoruje lidi při běžných činnostech.

Životopis
Kenji se narodil do klanu Uesugi, klanu který byl v historii čistě vojenským a stále je zde přísný tréninkový režim pro každého člena klanu. Původně se zde trénovali ANBU a Oinin jednotky takže trénink byl opravdu tvrdý a nebylo to jen o tréninku ale i o znalostech a chování. Ovšem je pravda že mnoho věcí se změnilo. Když se Kenji narodil, bylo mu dáno jeho klanové jméno „Shiro“. Ale byly to už spíš jen tradice, kterými se udržovalo něco co už dávno nefungovalo. Říkali mu že to jméno mu bude připomínat kdo doopravdy je. Jeho senseiem se stal Ao, který byl něco jako jeho otec v tom bezcitném dětství. Jako malé dítě začal jeho trénink ve velmi útlém věku čtyř let. Většinou šlo o fyzickou přípravu na trénink, hlavně zesílení kostí a nějaké posilování s vlastní váhou, hlavně aby měl dobré fyzické předpoklady.

V šesti letech Ao uznal že je Kenji fyzicky připraven na to aby začal ostřejší trénink. V potemnělé mítnosti osvětlené jen několika pochodněmi stáli v tmavém rohu místnosti tři dřevění panáci v lidské figuře. Na jednom panákovi byly terče se středem na hlavě, na krku a na srdci. Na dalším byly terče na zápěstí, na vrchni stehenní svaly a na podkolenní jamky. Na posledním terči byly o něco menší terčíky, ale bylo jich opravdu hodně. Byly to chakrové body a důležité lidské nervy. Ale Kenji začínal na druhé straně na dřevěném panákovi s jedním velkým terčem. Na stole vedle něj bylo plno kunaiů a shurikenů tak mohl začít trénovat. Začátek nebyl vůbec jednoduchý, terč vypadal z osmi metrů tak malý a Kenji ze začátku sotva trefil panáka.

Někdy v té době Kenji chodit také do Akademie, aby mohl získat titul shinobi. Je pravda že tehdy moc nepřemýšlel nad tím co a proč to dělá. Od doby co začal mluvit mu bylo pevně zafixováno že jeho posláním není se ptát, ale dělat. Taky proto ve škole většinou mluvil jen když to bylo opravdu nutné a jinak se vyhýbal jakémukoliv zbližování a vůbec lidem obecně.
Veškerou energii věnoval píše tréninku než lidem okolo. Dva roky uplynul jako voda a velmi brzo se mu začal jeho trénink vyplácet, znal všechna slabá místa člověka a v shurikenjutsu byl mnohem lepší. Při nejmenší vždy trefil cíl přesně. Dále se naučil velmi dobře pracovat s mečem a kenjutsu považoval za svojí největší přednost. Ale stále bylo co zlepšovat, hlavně jeho vědomosti a dovednosti nikdy nebyly perfektní. Ve škole proplouval s excelentními výsledky, ale nikdy to moc neřešil. Když ve škole byly nějaké tréninky a podobné lekce, Kenji vždy stál bokem a zkoušel si tam něco sám. Lidé se ho celkem stranili takže měl vlastně docela klid.

Od doby co Kenji Hotaru potkal, začal dost přemýšlet nad základními otázkami života měl pochynosti ohledně směru kam má jeho život směřovat. Začal společně s Hotaru trénovat a považoval jí za svého jediného přítele. Sám nevěděl co to znamená, ale bylo to jiné než s ostatními. Hotaru se rozhodla že se stane stejně jako Kenji mistrem v Kenjutsu. Těžko držela krok s jeho schopnotmi, ale Kenji jí mnoho věcí naučil.  Uplynuli další dva roky, bylo mu deset a jeho základní výcvik byl pomalu u konce a jeho schopnosti vysoce převyšovali každého jeho spolužáka. Díky jeho schopnostech se stal geninem společně s Hotaru o něco dřív. Stejně měl ale Kenji plnou hlavu nezodpovězených otázek a nevěděl co stím. Rád by o tom mluvil s Hotaru, ale věděl že nesmí. Na svůj věk byl Kenji mimořádně vyspělý jak fyzicky tak i psychicky, ale na určité věci byl prostě tupec.

Brzy na to se Kenji společně s Hotaru stali týmem pod vedením Izayi Hoozukiho.Mizukage sama přidělila Izayu jako velitele tohohle týmu. Hlavně kvůli tomu že vesnice věděla o klanu Uesugi a chtěli je mít pod dohledem. A navíc byl Izaya výborným šermířem a jako člen klanu Hoozuki měl přesně ty schopnosti co jsou potřeba na trénovaní jiných šermířů. Izaya byl hodně líný a taky docela lhář a lstivý člověk co často je nechal plnit svoje povinnosti. Společně s Hotaru plnili mise, hodné geninů. Hotaru mluvila a Kenji jí naslouchal, aniž by toho moc namluvil. Vlastně se nicmoc nezměnilo. Tedy aspoň Kenji si neuvědomoval jak moc se sám změnil od té doby co jí potkal.
Další čtyři roky uběhli a Kenjimu bylo 14 let. Čím byl tenhle rok tak zvláštní? Do jejich týmu se přidal další člověk. Jmenoval se Takeshi Hoozuki, byl přijat hlavně kvůli tomu že je příbuzný se senseiem. Dost často si z něj Hotaru dělala srandu protože je mladší a propichovala ho. Dalším zajímavým faktem bylo že Kenji poprvé v životě oslavil narozeniny. Né že by chtěl, spíš ho k tomu Hotaru donutila. Byla to ona kdo ho vždycky dotlačil k tomu aby dělal něco normálního.
„Jak má taková oslava narozenin vypadat?“

„Na to přece nezáleží, hlavně že s tebou budou tví přátelé“ odpověděla Hotaru s milým úsměvem na tváři.
Kenji s Hotaru vešli do restaurace a u velkého stolu ležel na jedné lavici jejich sensei Izaya a na druhé lavici Takeshi a oba pospávali. „Yosh! Vsávejte!! Oslavenec je tu!!“ křičela Hotaru. Šlo znát že byly příbuzní, oba by se pořád jen flákali. „To nejsou mojí přátelé“ ukázal Kenji na dva ty spáče a sedl si na malý kousek lavice vedle Takeshiho nohou. Hotaru se jen mile usmála a Kenjiho poznámku přesla, šla k pultu objednat jídlo. V tu chvíli jak se začalo nosit jídlo na stůl, oba Hoozuki-ové vstali a vypadalo to spíš tak, že se přišli zadarmo najíst. Hotaru se celou dobu jen usmívala a povídala si s Kenjim. Nakonec se donesl malý dortík s jednou svíčkou. Kenji se poprvé takhle upřímně usmíval. Od té doby Kenji slavil narozeniny každý rok v tenhle den 15.4 i přesto že se narodil vlastně na druhém konci roku.

Další věcí co se ten rok stala byla chuuninská zkouška. Kenji věděl že to nebude problém,  přece jen jsou s Hotaru opravdu sehraní. A Takeshi jen tak neumře. Zkouška byla vlastně celkem jednoduchá. Tedy až do posledního kola, kde dostali za úkol bojovat s bandou Ačkových nukeninů a zatknout je.  Mise byla sice jištěná aby nikdo nezemřel. Nukenini byly prostě jen nebezpeční vězni na vodítku, ale o tom oni nevěděli. Takže na venek to působilo jako mise kde byly jejich životy ohroženy. Kenji si rozhodně věřil a byl si jistý že to zvládne.

Mise začala a všechno šlo dobře, našli nukeniny a měli i plán jak je porazí. Byl celkem jednoduchý, Použít Takeshiho jako návnadu.  Jenže jak tomu bývá, ne vždycky všechno vyjde tak jak potřebujete a někdy je potřeba i trochu štěstí. Nukeninů bylo víc než jim bylo řečeno a tak se jim podařilo chytit Hotaru místo Takeshiho. V tu chvíli si Kenji uvědomil jak velkou slabinou pro něj Hotaru je jako přítel. Proč vlastně měl být sám a nespoléhat na ostatní a soustředit se jen na svůj cíl. Tak nějak se mu  všechny jeho otázky zodpověděli sami. Měl dvě možnosti, obětovat člena týmu a splnit misi, nebo zachránit  Hotaru a nesplnit tak misi. Rozhodování bylo složité, ale váhání bylo nepřípustné. Kenjiho ovládli emoce a začal jednat. „Kirigakure no Jutsu“ řekl si v duchu a poskládal rychle pečetě a všude kolem banditů se začala objevovat hustá mlha. Kenji se nepozorovaně probleskl na scénu a jednomu podruhém podřezal hrdla. Když mlha ustoupila na nohou byly jen tři lidé a pět mrtvých banditů  v kaluži krve  kolem nich. Kenji poprvé zabil člověka. Ale v Kenjiho očích byl jen prázdný pohled. I jeho tým se na něj díval jinak než doposud, ale nebyla jiná možnost. V tu chvíli se na scéně objevil velící Jounin Izaya Hoozuki a viděl co to Kenji způsobil. Izaya věděl moc dobře o co jde a  tak vzal Kenjiho sebou zpátky do vesnice a ostatní poslal domů.

S Kenjim šel do staré budovy do místnosti, která vypadala jako nějaká zašlá kancelář. Izaya byl jeden z těch co věděli o klanu Uesugi a tak mu dal zdánlivě jednoduchou otázku. „Vidím že jsi se potatil“ lehce se ušklíbl, jakoby se nic nestalo. „Předtím než ti řeknu zda jste uspěli, mám pro tebe jednoduchou otázku. Chtěl by jsi se stát ANBU? Tím by se tvoje činy dali smazat a nikdo by to neřešil“ Izayův úsměv se proměnil v zcela vážný výraz. Kenjimu hlavou lítalo hlavou jen podivný pocit zadostiučinění poté co chladně zavraždil pět lidí. Líbilo se mu to? Nechtěl si to připustit, prostě ne. Věděl že stát se ANBU by pro něj bylo něco jako cíl cesty, kterou mu jeho rodina vydláždila. Nicméně když je tady ta možnost, váhá jak nikdy předtím. „Ne, nechci“ řekl poté co všechno rychle zvážil a z místnosti odešel. Sám si říkal jestli zvážil dobře a stále si nebyl tak úplně jistý tím co právě udělal.

Když se vracel domů, pořád přemítal nad tím co s ním jen bude. V tu chvíli se z davu vyřítila Hotaru a skočila na Kenjiho aby se nemohl bránit a silně ho objala. Kenji cítil takové hřejivé teplo a starosti aspoň nachvíly zmizeli. „Děkuji“ cítil jak mu na krk skápli dvě slzy, ale nevěděl co má říct nebo udělat. Prostě tohle ho nikdo nenaučil. Možná tohle ho v jeho rozhodnutí aspoň trochu utvrdilo. Prošel kolem něj i Takeshi a jen ho lehce poplácal po rameni „Dobrá práce, chlape...“ a zmizel zase v davu.

Den nato byl svolán jejich tým a měl být vynesen rozsudek o jejich misi. Sraz byl u jezera a Hotaru i s Kenjim tam seděli už hodinu napřed a byly opravdu nervozní. Kenji to na sobě nedal moc znát, ale Hotaru se fakt celá klepala. „Je ti zima?“ zeptal se Kenji, ale setkal se jen s děláš-si-ze-mě-prdel?! pohledem a když si všimla že mu to nedošlo řekla prostě ne. Chvíli na to se tam objevil Izaya a Takeshi. Takeshi se posadil vedle Kenjiho a Izaya si stoupl před ně. Hluboce se nadechl „Dnešním dnem jste povýšeni na Chuuniny, gratuluji. Dobrá práce.“ šibalsky se usmál a jeho pohled padl na Kenjiho. Ten svoje potěšení nedal moc najevo, ale byl rád. Hotaru se usmívala jako sluníčko a Takeshi se pýchou jen dmul, měl nos 2 metry vysoko ikdyž to byl jen malej chibi.


Když se Kenji vrátil ze svojí mise, Izaya ho okamžitě informoval o smrti Hotaru – jeho jediného přítele. Jeho stále otupené city, na první pohled byly neraněné. Přesto byl uvnitř na kousky. Jako kdyby očekával že bude šťastný do konce života a pak tvrdou ránu od života. Válka už pomalu končila a stane se tohle. Hotaru měla malý pohřeb, bylo tam opravdu málo lidí. Je válka a každý den zemře mnoho lidí, nejsme vyjímka. Byl jsem naivní. Promiň Hotaru,.. řekl Kenji tichým hlasem a slza ukápla na chladný mramor jejího hrobu. Kenji položil na její hrob květiny a vedle nich její meč. Stalo se to tradicí, jednou z tradic, které na její počest Kenji stále udržuje. Stal se víc komunikativním člověkem a od té doby se snaží být takový jak si ho ona přála.

Válka skončila a nastal jiný režim. Ale Kenji to vůbec neřešil. Byl asi smutný, ale věděl že smutek je jen klam. Snažil se být silný. Dva dny na to bylo 15.4, den Kenjiho narozenin. Kenji vešel do restaurace. Byla prázdná. Šel a objednal si porce pro čtyři a ten malej dortík jako vždy se čtyřma svíčkama. Obsluha na něj koukala jako kdyby se zbláznil, ale Kenji nepochopil proč jim to přijde zvláštní a tak po minutě ticha jen slečna v zástěře kývla a posadila ho ke stolu. Když mu jídlo donesli, snědl tři porce a ten dort sám. Nechal po sobě jen jeden kousek dortu a jednu porci. A je mi 17,..

Sairento Kiringu
Shunshin no Jutsu -D
Kirigakure no Jutsu - D
Mizu Bunshin no Jutsu – C
Suirou no Jutsu - C