Sídlo klanu Uesugi

pro **Kenji Uesugi** Tue Sep 30, 2014 6:45 pm

Sídlo klanu Uesugi je skryté nedaleko za Jezerem Kiri. Tohle místo zná opravdu málokdo, protože je střežené mnoha ANBU, kteří zde sídlí. Na první pohled vypadá neškodně, ale všude okolo jsou pasti a hlídky ANBU.

pro **Kenji Uesugi** Tue Sep 30, 2014 6:58 pm

Skrz malý lesík okolo jezera jsem doběhl na skryté místo kousek od Kirigakure no sato. Tohle místo jsem nazval svým domovem. I přesto že jsem sem vlastně chodil jen přespávat a to né každý den. Přiběhl jsem k bráně a kývl jsem směrem na několik stromů, kde jsem věděl že hlídkují členové našeho klanu aby věděli že se nemusí vůbec vzrušovat mým během a vlastně i mnou samotným. Vešel jsem do sídla a rychle vyběhl schody a druhé dveře po mé pravici byly od mého pokoje. Rozrazil jsem dveře jako kdyby byl poplach a rychle jsem na sebe začínal oblékat zbroj, kterou jsem měl vedle postele na takovým tom dřevěným panákovi. Hodně to připomínalo zbroj ANBU, ale patřila našemu klanu. Vlastně měla vystužené odlehčené brnění, vhodné přesně pro mě. Prostě pro šermíře, který se zaměřuje výhradně na rychlost jeho výpadů, nikoliv na výdrž a těžkou výzbroj jež ho zpomaluje. Do inventáře jsem naházel pár zásob navíc a přehodil přes sebe cestovní plášt. Jsem připraven! řekl jsem si sám pro sebe a stejně rychle jak jsem přišel jsem také odfrčel rovnou k bráně

/přesun

pro **Kenji Uesugi** Tue Nov 11, 2014 10:12 pm

Na skryté cestičce směrem k sídlu klanu, už pomalu nešlo vidět na krok, ale i přesto jsem procházel skoro jako poslepu. Po té době mám ale stejně pocit, jako kdybych tu nebyl snad tisíc let. Letmým gestem ruky pozdravím hlídky, jež jsou schované po stromech aniž bych si jich nějak všímal. Členové klanu mají volný přístup přes bariery a tak si to rovnou zamířím za světly, které jsou u vchodu do sídla.
Vešel jsem do sídla a v hlavě jsem myslel už jenom na odpočinek. Byl jsem rád že jsem za sebou sotva tahal nohy. Ve chvíli kdy jsem vyšel několik schodů do patra, stál přede mnou jistý muž. Vysoký muž, v bílém bílém hávu s modrobílou maskou a dlouhými šedými vlasy. Byl to Ao, můj učitel, hlava klanu a něco, co by dnešní děti nazvali otcem. Teda aspoň tak mi to bylo vždy představeno. Pravda byla, že v našem klanu se děti nikdy nenechávali u vlastních rodičů, aby nevznikala žádná zbytečná pouta. Jeden byl řekl že díky tomu bylo v historii klanu určitě hodně rozbrojů, ale není tomu tak. Každý byl vždy oddaný pevně ideologii klanu a podléhala tomu i vlastní integrita.

"Shiro,... dobrá práce" řekl tiše, sundal si masku a na jeho tváři se objevil úsměv. Jeden by řekl, že má špatné úmysly, ale já jsem mu jen kývl na znak toho že chápu a šel jsem dál, jakoby tam vůbec nebyl. Nebyl jsem nijak zvlášť překvapený, je to jeden z mála lidí v našem klanu, jejichž tvář jsem již viděl. A navíc on je ten, kdo ví o všem co se mihne kolem vesnice. Na druhou stranu jsem si oddychl, že ho už přešla ta nechuť vůči mě, když jsem odmítl nosit masku. Nebo snad nepřešla? Byl jsem dlouhou dobu považovaný za černou ovci klanu, ale podle něj mám určitý potenciál. Šel jsem dál, když mě zastavil jeho hlas.
"Rád bych, aby jsi pracoval jako spojka mezi naším klanem a vesnicí. Jednoho dne, budeš hlavou klanu a tak se tak musíš chovat. Doba naší slávy je už dávno pryč a potřebujeme člověka, který by prezentoval klan před vesnicí a Mizukagem. Vypadá to, že vesnice nad našim klanem zanevřela a už naše služby nepotřebuje. Od nástupu osmého vlastně stále čekáme na příležitost prokázat svojí oddanost. Naši bratři a sestry jsou neklidní a naše řady se rychle zmenšují a už nás moc není. Ty jsi jediný z nás, kdo vystupuje ze stínů a tak jsi nejlepší možnost, pro správnou prezentaci našeho klanu. Navíc se ti podařilo získat určitý věhlas." mluvil klidným hlasem a přešel ke mě stranou a položil mi ruku na rameno. Měl velké chladné ruce a vyzařovala z něj taková chladná aura. Zamrazilo mě. Pravda byla, že jsem nikdy nenosil svoje jméno s příliš velkou hrdosti, ale můžu tohle odmítnout?
"Co to pro mě znamená?" zeptal jsem se a můj pohled se srazil s jeho pohledem. V očích se mi objevila jiskra odporu a nenávisti, skoro jako kdybych se mu snažil říct ne.
Ale v tu chvíli jsem ustrnul a všude okolo nás, začalo hořet a v plamenech okolo mě stál ze všech stran on. V rukou držel katany a jedna po druhé mě napichovala ze všech stran. Nemohl jsem se hnout, protože každý pohyb přidával na bolesti. Hnul jsem rukou a cítil jsem jako kdyby mě bodlo dalších deset katan do zad. Z plamenů ke mě vystoupil blíž a pomalu jsem začal hořet i já.
"Zkoušíš mi snad odporovat!!" zazněl hluboký hlas z výšin a rozezníval se všude kolem. Věděl jsem že jde o genjutsu, ale stále jsem se mu nemohl bránit. Nejspíš to byl strach, který je ve mě zakořeněný už od dětství. Opravdu mě ovládl panický strach a jak jsem ještě před chvílí měl dobrou náladu, skoro jako kdybych se vrátil zpět do reality. Ao byl jediným z nás, kdo ovládal mistrně genjutsu i taijutsu. A odjakživa nás tím trýznil a nejspíš se mu povedlo z nás vybít to nejlepší. Pamatuji si několik dalších, kteří se mnou skládali trénink. Kde jsou dneska nikdo neví.
Zdálo se to jako hodinu, ale byl jsem v genjutsu necelou minutu a poté jsem se skácel k zemi jako loutka bez loutkaře. Byly by lidi, které by takové genjutsu úplně zničilo a padli by v bezvědomí na zem. Ale já jsem byl zvyklý a navíc jsem byl momentálně celkem odhodlaný se mu postavit. Bolest přestala a já se pomalu snažil znovu vyškrábat na nohy, ale nezmohl jsem se slova.
"Tvůj první úkol bude ohlásit členy klanu, kteří utekli z vesnice. Chceme je zpět živé, či mrtvé. Ve finále na tom nesejde, ale radši bych je tady měl živé." na jeho tváři se objevil sadistický úsměv. Sklonil se ke mě blíž a začal mi našeptávat do ucha. "Loajalita je důležitou součástí našeho klanu už po generace a jestli budou naši členové utíkat z vesnice, brzy se klan rozpadne a tomu musíme zabránit, společně.... nezklam mě, Shiro,.." dořekl a vstal a rozhodl se ukončit naši malou rozpravu tím, že prostě zmizel. Přede mnou zůstala jen obálka, ve které byly veškeré informace o členech, kteří zradili. Většinou o nich nebylo známo mnoho, patřili k jednotkám našeho klanu, které kolikrát téměř ani neměli záznam o tom že doopravdy žijí. Ale Ao věděl o každém vše, měl fotky, jména a i určitý popis charakteru.
Po několika minutách se mi podařilo vstát a sebral jsem během toho i tu obálku. Rozhodl jsem se splnit svůj úkol, sice jsem si to nepřiznával, ale hlavní roli plnil strach ani ne tak to, že bych si vážil svého jména. Obálku jsem schoval držel v ruce a dobelhal jsem se až do svého pokoje. Shodil jsem ze sebe svojí uniformu, která na sobě měla dokonce několik závažích. Sice byla odlehčená, ale byla to jedna z tréninkových metod. Cítil jsem se o 100 kilo lehčí a a vzal jsem si jen ručník a skočil si do sprchy. Ano, měl jsem vlastní sprchu. Po chvíli jsem se vrátil a vysprchovaný a aniž bych se obtěžoval se nějak oblékat jsem skočil do postele. Byla sice poměrně tvrdá, ale zvyk je zvyk. Pro mě byla víc než pohodlná.
Druhý den ráno jsem vstal poměrně brzy a hodil jsem na sebe tentokrát klasické oblečení. Vzal šátek s čelenkou, mikinu, opasek, kalhoty, nezapomněl jsem ani tu obálku a z nástavce se zbraněmi vzal dvě dlouhé katany a připnul jsem si je na záda. Ano, změnil jsem styl boje a rozhodně jsem měl v plánu s meči nadále trénovat. Víceméně beze slov jsem se vydal do ulic Kirigakure. Byl jsem i docela rád, že jsem nemusel trávit zbytečně moc času zde.

//přesun

pro Sponsored content

Sídlo klanu Uesugi

Sídlo klanu Uesugi

Re: Sídlo klanu Uesugi

Re: Sídlo klanu Uesugi

Re: Sídlo klanu Uesugi