Kuro Sakai

pro **Kuro Sakai** Sat Sep 20, 2014 9:14 pm

ANBU

Kumogakure no sato

(Dříve Iwagakure no sato)

Věk: 29

Narození: 15.2

Muž

Doton, Katon

KG: Youton

Vzhled

Na první pohled vypadá spíš jako přísný, úskočný a zlý člověk, takovej ten typickej prozíravej lhář bez špetky svědomí. Říká to jak jeho přirozeně zlomený výraz ve tváři tak jeho postava. Je zhruba 185 cm vysoký. V obličeji má tedy přirozeně takový přísný výraz. Vlasy má dlouhé červené lehce zabíhající do hněda. Pramínky vlasů mu lehce zakrývají obličej. Smutné žlutooranové oči, které vypadají jako kdyby člověku koukali přímo do duše. Člověk si před jeho pohledem případá jako kdyby nemohl nic skrývat. Lidi ale nevidí co stojí za jeho smutným pohledem stojí, vidí jen vztek a nenávist. Leč schovává se v něm mnohem víc než na první pohled ukazuje, ale to odbočuji. Dále má nos tak akorát a to stejné jeho ústa. Krk má přirozeně celkem dlouhý, ale díky jeho hodně vyvinutým trapézovým svalům nevypadá na první pohled tak dlouhý v poměru s jeho „nabitou“ postavou.

Většinou se obléká do jemu pohodlného oblečení. Má radši tmavé volnější oblečení kam, kde může schovat různé věci, tajné zbraně apod. Ale také podle situace nosí i uniformu vesnice.

Charakter

Kuro je vlastně přesně takový jak i vypadá. Úskočný, lstivý a přísný člověk co v ostatním vyvolává dost smíšené pocity už na první dojem. Nicméně není tak úplně pravda že je zlý. Je to spíš zlomený a zahořklý člověk co někde hluboko stále věří v lepší zítřky. Nicméně jeho víra je zakopaná hluboko pod vší záští a nenávistí kterou mu vštípil život plný bolesti a zklamání.

Lidi které může nazývat svými přáteli chrání svým vlastním životem a chová se k nim úplně jinak. Stále tu ale zůstává jeho část ve které chrání to co miluje a je schopný se obětovat za svoje cíle. Bohužel není jednoduché ho zaujmout a jeho loajalita ke světovému řazení vesnic pro něj není o nic víc zajímavá a spíš politikou vesnice pohrdá. Nemá rád lidi co si o sobě myslí příliš mnoho, ale ani nemá rád lidi co si nevěří. Nemá rád lidi co nemají respekt vůči vyšším autoritám, přitom nejsou o nic lepší než ostatní. Kuro sám příliš nerespektuje vyšší autority, ale i přes jeho vemi křehké vztahy s vesnicí dělá to co musí.

„Tohle je můj osud,...“

Šťastný den v životě celé rodiny Sakai. Ten den se narodilo malé dítě jedné obyčejné ženě z Iwagakure. Vlastně to nebylo tak úplně plánované dítě, spíš to bylo nemanželské dítě. Malý Kuro se narodil do rodiny bez znalosti umění ovládání chakry a vůbec. Jeho matka byla tak trochu zalétavá žena, takže není překvapením že by k něčemu takovému dřív nebo později došlo. Ale sama nevěděla co z tohohle románku vzejde. Kuro žil vlastně celkem pohodové šťastné dětství na kraji Iwagakure no sato. Od mala pomáhal s různými pracemi na poli a přepravou zboží do města, kde měla jeho rodina vlastní podnik. Už od mala byl Kuro hodně volnomyšlenkářský a umění shinobi velice zaujalo. Často si hrával na to že je shinobi a matku prosil aby ho přihlásila na akademii, ale marně. Prej - Je to nebezpečné, nenechám tě zemřít při honbě za vlastní blbostí,... její slova byla vlastně pravdivá když se na to člověk podívá s odstupem času, ale malý Kuro si stál za svým a matka věděla že v něm vře horká krev shinobi, ale nikdy mu nic takového neřekla. A tak ho přihlásila na akademii.

Na akademii vlatně moc nezapadal, byl chudý a nikdo ho doma nikdy nepřipravoval na život shinobiho, takže nevěděl nicmoc. Navíc byl o dva roky starší než ostatní v jeho ročníku, takže sklízel vlastně docela často spíš posměch. Ale Kuro nebyl ten typ člověka co by zalezl do kouta a brečel nad rozlitým mlíkem. Začal jednat a pilně studoval a trénoval jak jen mohl. Chtěl donutit každého aby se mu omluvil a uznal jeho sílu. Každé slovo mířené proti němu ho udělalo o něco silnějším. Pokaždé se jen usmíval a odfrknul si jako kdyby to pro něj nic neznamenalo. Brzy na to se mu to však začalo vyplácet a nejen vědomostmi, ale i fyzicky překonával všechny okolo něj. Akademii vlastně procházel s širokým úsměvem a nosem vysoko nahoře. I učitelé byly hodně překvapení že dítě z obyčejné rodiny civilistů má tak velký talent. I díky tomu měl speciální pozornost několika učitelů co mu pomáhali navíc i mimo školu. Vlastně už tehdy měl sen že se z něj stane největší shinobi v Iwě a bude jí chránit vlastníma rukama a proto musel trénovat jak to jen šlo. Rodina ho sice v jeho plánech příliš nepodporovala, ale on se nevzdával.

Tvrdě dřel a brzy se mu podařilo ukončit základní vzdělání na akademii. Hlavně díky tomu že mu učitelé a ve finále i jeho nepřející spolužáci tolik pomohli, mohl se dostat z akademie o dva roky dříve než ostatní, ale ve finále tím akorát dohnal ten čas který ztratil přemlouvání matky. Jeho sen se pomalu ale jistě začínal plnit. Stal se z něj genin a mohl hrdě nosit čelenku svojí vesnice, ale netušil, že tohle je teprve začátek jeho cesty.

„Kdo vlastně jsem?“

Očekávání byla veliká a všechno začalo být mnohem složitější. Stejně jako všichni geninové, tak i Kuro se dostal do tříčleného týmu. Do týmu byl zařazen společně s Jinem a Izumi. Oba byly velmi schopnými shinobi a v týmu byla velká rivalita. Jin byl uživatelem KG bakutonu a Izumi zase byla dědicem youtonu. Jediný takový obyčejný shinobi mezi nimi byl právě Kuro, který zase měl jinak taky talent ve všech směrech. Vlastně dělali typicky jednoduché mise, ale i v něčem jako je klasické klišé s chytáním zatoulané kočky si dokázali najít něco v čem se doukážou předhánět. Nikdo z nich vlastně ale svoje schopnosti neuměl nějak zvlášt používat a tak by se dalo říct že v ostatních věcech byl Kuro nejlepší. Možná to bude i tím že byl vždycky nejsoutěživějším člověkem ze všech. A s širokým úsměvem na tváři. Na druhou stranu Jin byl často spíš zamklý, ale držel krok a Izumi byla stejně zapálená pro věc jako právě Kuro.

Byly velmi talentovaným týmem a dva roky na to byly přihlášeni do chuuninských zkoušek. Zkoušky se konali v Konoze, byla to vlastně příležitost zkouknout konohu zevnitř a zároveň zlepšit vztahy s jinou vesnicí. Navíc i příležitost pochlubit se něčím z repertoaru mladých geninů z Iwy. Byla to výzva a zároveň velká čest reprezentovat vesnici, ale také to bylo velké břímě. Nicméně zkoušky pro ně nebyly zrovna složité, vědomostní testy bez problémů a nakonec i souboje byly relativně s přehledem zvládnuté. Ale jak tomu bývá, to nejlepší na konec. Poslední mise byla klasicky bloudění po lese a soupeření s ostatními týmy. Mezi vesnicemi přece jen panovalo pořád tak trochu napětí a proto to bylo opravdu velmi nebezpečné. Každý měl špatné úmysly a tak všichni museli být mimořádně opatrní.

Vlastně to byla jen oťukávačka, kde si vesnice takhle vyřizovali staré křivdy tak nějak neoficiálně a ve finále i nezjištně. Byl to boj a nikdo s toho nevyšel tak nějak bez úhony. Jediný kdo z téhle zkoušky vyšel zase o něco silnější, byl právě kuro. Během bránění nátlaku konožských košťat se mu podařilo objevit svojí skrytou sílu o které nikdo, ani on sám nevěděl. Když začal plivat lávu kolem sebe, dokonce i jindy úplně nezaujatý Jin se divil. Ovšem co to mělo znamenat? Kdo vlastně jsem? To byla jedna z mnoha nových otázek. Úplně obyčejný člověk z obyčejné rodiny, Youton?! Celý tým byl tak nějak zamyšlený a radši to ani moc neřešili a nastala taková chvíle napětí. Zbytek mise byl už tak nějak bez problémů. Všichni tři byly povýšení do pozic chuuninů bez problému. Kuro z toho opět vyšel se širokým úsměvem, ale pořád měl mnoho otázek. Ale věděl že je ke svému snu blíž než kdy jindy, jen to nesmí vzdát.

„Tohle je to, co chci,...“

Sám Kuro si stále neuvědomoval jak velká síla se celou dobu skrývala v jeho rukou. On to sice nevěděl, ale jeho týmoví parťáci věděli moc dobře jak destruktivní sílu teď ovládá. Hlavně Izumi, která měla úplně stejné kekkei genkai. Na druhé straně Jin ovládal jinou sílu, ale k údivu ostatních se brzo poté co se stal chuuninem úplně ztratil a nejspíš dělal nějaké důležitější solo prácičky pro vesnici. O tom co doopravdy dělal byly mezi nimi už jen domněnky. Kuro společně s Izumi ale byly stále tým a díky jejich schopnostem, které společně zlepšovali se z nich brzy stala ve vesnici velmi známá dvojice. Ovšem každá dobrá věc má i svojí špatnou stránku. Né každému se líbilo že člověk co není přímým potomkem jejich kekkei genkai jen tak chodí po světě a chlubí se svými schopnostmi, které mu vlastně ani nepatří. Panovala vůči němu z určité části lidí velká nenávist, ale Kuro byl naivní a nic takového neřešil. Vlastně nad tím jen mávnul rukou a široce se usmál.
Kuro Sakai 15h5qg

Žádné zvláštní starosti, žádný strach, prostě si jen žil svůj sen na konci kterého bude on ten šťastný. Neměl zbytečně vysoké cíle. Prostě chtěl vždycky zajistit svoji rodinu a chránit vesnici. Časem si taky pořídit malý domek na kraji vesnice a vychovávat tam svoje děti. Na to že byl shinobi si plánoval věci, které mu rozhodně nepříslušeli. Ale on se rozhodně nevzdával. Ta, která vychová jeho děti musí být Izumi. Už tehdy do ní byl zamilovaný až po uši. Představoval si že on bude ochránce rodiny a vesnice a ona mu za to dá syna, který bude moct nést dál jeho sny a touhy. Naučí ho všechno co umí, dá mu veškerou svou lásku aby i on mohl žít šťastně. Budou spolu žít šťastně až do smrti. Teda aspoň takhle si to Kuro představoval. Na člověka co žil v neúplné rodině měl představu o rodině spíš z toho co zaslechl, takže všechno bylo spíš jen co kde slyšel.

Ale bohužel, ne vždy jde všechno tak jak člověk chce. Jednoho dne se vrátil domů a všude byla jen tma. Světlo, které normálně svítí v kuchyni tentokrát bylo také zhasnuté a Kuro poznal že něco nehraje. Dveře byly dokořán a ve vzduchu šel cítit ten známý pach smrti. Se smrtí se vídal denně, ale nikdy nezažil smrt která by se ho nějak týkala. Náhle ho ovládl pocit paniky, strach který ještě nikdy necítil. Pořád tak nějak věřil že se nic nestalo, ale nic tomu nenasvědčovalo. Když vešel do kuchyně, kde se obvykle rodina schází u stolu, zděsil se jako nikdy. Všude byla krev a přímo před jeho nohami leželi tři bezvládná těla na sobě napíchnutá na kopí. Jeho matka a prarodiče před ním leželi mrtví. Jeho jindy veselé oči zalily slzy a popadl ho vztek a šílený pocit beznaděje.

Kdo to provedl? To je otázka. Kuro měl podezření, ale pořád si zachovával čistý úsudek a nenechal svojí duši propadnout pomstě a nenávisti. Jediné co bylo v jeho srdci byl jen smutek. Vlastníma rukama vykopal hrob pro svojí jedinou rodinu. Nebyl hloupý, věděl že někde pobíhá jeho otec, ale pro něj nebyl rodina. Oplakal ztrátu svých blízkých a poznal svůj úděl shinobiho. Pořád věřil ve svůj sen ikdyž se jeho část pomalu rozpadala. Rozhodl se že bude pokračovat a díky této zkušenosti se stane silnějším. Tak, aby si mohl splnit svůj sen.

„I love you, Baka,...“

Ztráta blízkých vždycky bolí a ať se Kuro snažil sebevíc, neuměl zakrýt svůj smutek. Falešné úsměvy a přemáhání se, všechno bylo tak průhledné. Nakonec všechno vyléčil čas společně s Izumi po jeho boku. Vždycky při něm stála a snažila se mu pomoct dostat se z toho. Byl to jediný člověk co sdílel jeho názory a sny, jediný člověk co při něm stojí už tolik let, jediný komu může věřit, jediný koho miluje,..

Sám Kuro to cítil už dlouho, ale nikdy nebyl tak zranitelný a nikdy tolik nepotřeboval jiného člověka po svém boku jako právě nyní. Byl ale slabý a neuměl vyjádřit své pocity. Celý svůj život vlastně jen bojuje za své cíle a žije jako shinobi naplno a ostatní věci pro něj byli sekundární. Až teď si začínal uvědomovat co mu chybí. Chtěl jí získat jen pro sebe a chtěl jí vyznat své city, ale strach z odmítnutí byl větší čím víc do ní byl zamilovaný. Prostě to nedávalo smysl, stejně jako všechno okolo.

Čas ale byl neúprosný a Kuro si svojí a její smrtelnost uvědomoval čímdál víc. Vzpomněl si na slova své matky když mu říkala aby se nedával na cestu ninji. Možná by dneska bylo hodně věcí jinak. Jednoho zcela obyčejného dne se Kuro konečně odhodlal říct Izumi co k ní cítí.
Bylo zrovna před misí a tak nějak se to zrovna moc nehodilo. Izumi s Kuroem nastupovali do karavanu jako ochranka feudálního pána země.

„Hele, eh, umm,.. Izumi, myslím že,.. no,..“ vykoktal Kuro sedící vedle Izumi v hnědém plášti s kapucí tak aby mu nebylo vidět do obličeje. I přesto šlo poznat jak je rudý a v rozpacích. Otočil se radši stranou aby mu nešlo vidět do obličeje, i přesto že mu do obličeje vlastně vidět nebylo.
Izumi se na něj otočilo a spod jejího zahaleného obličeje byl vidět jen široký úsměv. „Taky tě miluju, baka!“ okřikla Kuroa lehce podrážděným hlasem. Otočila si jeho obličej k sobě a sundala mu kapuci tak aby viděla do jeho očí a místo toho aby ho nechala něco říct ho políbila.
„Psst!“ přiložila mu prst na rty a zase mu zakryla obličej tak, aby neodhalil zbytečně mnoho ze své identity. Po chvíli se objevil v karavanu sám feudální pán a sedl si přímo naproti nim.
Kuro s Izumi se dali dohromady a začali tak nejšťastnější léta v Kurově životě. Byl oslepený láskou a tak nějak věděl že je svému snu blíž než kdy předtím. Koupil malý domek na kraji vesnice kam se spolu s Izumi nastěhovali a brzy na to se jim narodilo dítě. Byl to chlapeček, přesně jak si Kuro přál. Pojmenovali ho Haru, protože se už od narození pořád usmíval. Byl hodně podobný tatínkovi. Kurouv sen byl téměř naplněn. Chránit vesnici pro něj bylo čímdál složitější když věděl že teď už jeho život není tak úplně jenom jeho. Strach ovládal jeho úsudek a nehodlal už riskovat to co kdysi. Haru rostl jako z vody a než se nadáli tak mu bylo 5 let. Pomalu se z něj začínal stávat malej ninja nadšenec stejně jako byl kdysi právě Kuro. Ale tentokrát ho Kuro podporoval a snažil se ho naučit co nejvíc jen mohl.

„Proti proudu,..“

Ale časy se změnili a Kuro začínal být dost nespokojený stím, jak se jeho vesnice vede. Chtěl žít klidný život se svojí rodinou a vesnice akorát zbrojila do nesmylné války. Kuro byl dost hlasitě proti a vesnice se jeho chování chytla a rozhodně se jim nelíbilo že Kuro snižuje moráku a přesvědčení lidí ve vesnici. Nebylo nic co by mohlo stát v cestě válce, jež měla nastat. Bohužel Kuro byl příliš naivní a snažil se sám čelit lidem lačnícím po krvi. Udělal si tím ve městě mnoho nepřátel a už sám nevěděl komu může věřit. Ale byl jsi jistý tím, že jestli dojde k válce tak se tím zbytečně ohrozí mnoho životů nejen lidí z naši vesnice, ale hlavně jeho rodiny. A to nehodlal dopustit. Ale myslet si že sám může něco změnit bylo vážně prostě příliš naivní.
Jednoho temného večera se Kuro vracel opět domů za Izumi a Haruem po dlouhém dni. Byla temná noc a na nebi nebyla skoro ani hvězdička. Foukal lehce studený vítr a všude bylo podivně ticho. V jeho domě byla tma a vymlácená okna. Jakoby se historie opakovala. Kuro lehce přidal do kroku.

Na prahu u vstupních dveří ležela Izumi v kaluži krve. Kuro se k ní rozběhl a v očích se mu objevily slzy. Kleknul si přímo k ní. Její ruce byly stále teplé, dýchala!
„Izumi! Neopouštěj mě ještě!“ vyhrkl a jeho oči opět ovládla panika a bezmoc. Nemohla mluvit. Stalo se to znovu a bolí to pořád stejně. Ne, bolí to mnohem víc. Sevřel ruce v pěst a vzteky praštil do země. Slzy velké jako hrach spadali na Izuminu tvář a Kuro pomalu cítil jak její dlaně pomalu opouští teplo a z jejích očí se vytrácí jiskra. Napoledy se mu podívala do oči a potom veškerý život v jejím těle naprosto zhasnul.
Kuro Sakai 281vtpv

Kuro vstal a s hrůzou ve tváři se šel podívat kde nechali jeho syna. Věděl že nejspíš najde jeho mrtvolu, ale bylo to prostě něco co musel udělat. Když přešel zakrvácený prah a vešel do dlouhé temné chodby. Viděl jen otevřené dveře do pokoje svého syna. Zamrazilo ho a v tu chvíli uslyšel jemné cvaknutí. Moc dobře věděl co to je, ale ta vteřina byla velmi dlouhá. Jestli tam je jeho syn, rozhodně ho nedokáže zachránit. Musí utéct. Ale chce vůbec žít bez posledního zbytku jeho mrtvého snu? Zaslouží si vůbec ještě žít? Tolik otázek se mu mihlo hlavou během té vteřiny a nakonec přeci jen vyskočil ven ze dveří aby se zachránil. Věděl že odteď už je nepřítelem vesnice, kterou vždycky bránil a byl ochotný za ní položit život.

Kuro Sakai Tumblr_m3nrdbt4Or1r1v8ydo1_500

„Nový člověk“
Na místě kde pohřbil svojí matku a prarodiče, udělal i hrob své manželce a synovi. Tu noc Kuro utekl z vesnice a tak se stal nukeninem. Později se dozvěděl že je hledaný za vraždu celé svojí rodiny, včetně incidentu před osmi lety. Odpřísáhl pomstu Iwagakure no sato za to co provedla jemu a jeho rodině, ale sám nemohl dělat vůbec nic. Kuro jako takový se po tomhle incidentu hodně změnil. Jeho jindy veselá nálada se změnila v chladnou a stal se z něj spíš řadový zločinec co za peníze plnil různé špinavé práce aby přežil. Většinou šlo o vraždy, špionáže, krádeže.

Téměř rok takhle přežíval a sledoval dění ve světě hlavně procházením různých pajzlů a špehováním. Informace jsou základ a tak nikdy není pozadu. Věděl že jestli chce něco změnit, musí se někam zařadit a strhnout na svojí stranu nějakou stranu aby měl nějakou vojenskou sílu. Rozhodl se že se přidá ke Kumogakure no sato. Ví moc dobře že získat si důvěru lidí a vůbec vesnice nebude nic jednoduchého. Zvlášt když je nukeninem z Iwy. Ale je to prostě krok za jeho novým cílem. Za cílem, který nezemře a bude stále žít v jeho černém srdci.

Techniky

S
Doton: Goremu no Jutsu (S?)

A
Youton: Yokai no Jutsu

B
Doton: Domu
Doton: Doryūheki

C
Doton: Retsudo Tenshō
Katon: Gōkakyū no Jutsu

D
Shunshin no Jutsu

Ninjutsu	Taijutsu	Genjutsu	Intelligence	Strength	Speed	Stamina	Hand seals	Total
5	4	1	4	3	4	4	5	30

pro **Hokori Mai** Sun Sep 21, 2014 3:33 pm

Jako jounin můžeš mít maximálně dva elementy-> Pravidla

pro **Kuro Sakai** Sun Sep 21, 2014 3:43 pm

Jasně, já si špatně vyložil to stím že ten kdo má elementární KG může mít element navíc a teďka mi to tak nějak došlo :p
Hned to opravím. Jinak techniky a ranky v poho?

pro **Hokori Mai** Sun Sep 21, 2014 4:24 pm

Okey... POVOLENO

pro Sponsored content

Kuro Sakai

Kuro Sakai

Re: Kuro Sakai

Re: Kuro Sakai

Re: Kuro Sakai

Re: Kuro Sakai