Sakura no Hana

pro **Atsuka** Tue Sep 30, 2014 9:58 pm

Sakurový kvet

-alebo tiež sakurová rezidencia ktorá bola postavená za finančné prostriedky poskytnuté Kumogakure no Akumou. Jedná sa o komplex budov, ktoré majú len jeden účel. Čo najpohodlnejšie ubytovanie jednej významnej osoby, alebo významnej osoby aj s doprovodom. Sakura no Hana má zatiaľ len jednu takúto "bunku", takže je schopná ubytovať len jednu takúto významnú skupinu. Do budúcnosti sa však stále renovujú a opravujú ďalšie bunky. Táto rezidencia nie je strážená žiadnymi shinobi. Kvôli poskytnutiu čo najväčšieho pohodlia je dovolené pre práve významné osoby si doniesť ochranku vlastnú. Z týchto miest je dobrý výhľad na Kumogakure no sato, pretože sú postavené nižšie. Navyše sú mimo obyčajných obytných zón a tak je interferencia s obyčajnými ľuďmi vymedzená na nulu. Obsluha v tejto rezidencii je plne zabezpečená personálom podľa potreby hostí. Popravde sa momentálne jedná o jednu z najluxusnejších budov v Kumogakure no sato, a aj najdrahších. Kumogakure no sato o sebe však nepodporilo tento projekt kvôli nestabilne jekonomickej situácií, všetky náklady boli vyhradené od "osobného" vlastníctva istej osoby.

Prečo práve meno Sakurový kvet? V Kumogakure ako takej nerastie príliš sakúr, no v týchto bunkách sú to jediné stromy, ktoré tu nájdete.

aby sa predošlo moźným hádkam, stavba/miestnosť/budova bola povolená od Raikageho

pro **Atsuka** Wed Oct 01, 2014 6:30 pm

Po ceste sa ten chlapec správal trocha divne no, bolo mi to popravde celkom jedno. Svoje som mala, aj cez to že zrovna toto bol môj klon, som si bola istá, že by som tých strážnikov dokázala spacifikovať a bola som veľmi rada, že sa to zaobišlo aj bez toho. Každopádne som nášho hosťa zaviedla až k menšej bráne do tohto rezortu. Tu ho mohlo čakať prekvapenie, bola som tu druhý krát. Teda dve.. "ja", pri čom jedna z toho bola určite originál.
-klon ktorý išiel s chlapcom sa rozpadol
Podišla som ku poslovi z Kiri a nastrčila som nad neho dáždnik.
"Prepáčte za ten klon pane, sama som musela byť.. inde. Ráčte prosím vstúpiť." Uviedla som ho do sídla a sama som mu v podstate stále bola po boku, keby že niečo potrebuje. Bolo to zvláštne, ako taká osoba ako ja, dokázala tak úžasne pretvárať svoje správanie.

pro **Akuma Saito** Thu Oct 02, 2014 5:35 pm

Akuma Saito

Jakmile jsem se blížili k sídlu, zanechával jsem po sobě chakrové stopy, což bylo nyní velmi příhodné. Byl jsem trochu překvapen, když mi nedošlo, že ta slečna, která mě doprovázela byla klon. To ve mě vzbudilo již tak zakořeněnou nedůvěřivost. Jelikož jsem měl masku, neviděli moji reakci, kterou jsem pod maskou skrýval. Mračil jsem se a čekal nějakou zradu, když to přišla ta samá osoba, akorát s deštníkem. Když mi řekla, že byla zaneprázdněna, něco mi říkalo, že bych jí neměl tolik věřit, jistě to nebylo to nejlepší řešení. Pokračoval jsem však v hraní falešných her, byla to moje živnost.

V pořádku, to se občas stane, mohla jste mi to však ale říci dříve... Cítím se, teď poměrně v nebezpečí...

Řeknu s lehce vystrašeným hlasem, který jsem však jen hrál. Ve skutečnosti jsem se nebál, jen jsem tak chtěl působit, abych viděl její chování. Začalo mi trochu vrtat hlavou, proč je ke mě tak milá, mojí krásou to asi nebude, když moji tvář ještě neviděla.

Až po vás slečno...

Řekl jsem mile a lehce se uklonil. Nechal jsem jí jít první, koneckonců jsem to tu neznal. Když jsem šel za ní prozkoumával jsem okolí a hledal jsem něco, co by mi řeklo "Nechoď sem!". Inu nic takového tu nebylo. Chtěl jsem si však pojistit útek v případě nouze. Díval jsem se, kudy bych musel lézt, abych se odtud co nejrychleji a nebezpečněji dostal, nejspíše bych vyskočil z okna nebo přelezl zídku, která oddělovala stromy od hlavní buňky, kde jsem měl být ubytovaný.

Šel jsem dovnitř za osobou, avšak byl jsem ve střehu, nemohl jsem věřit nikomu.

pro **Atsuka** Thu Oct 02, 2014 5:56 pm

Jeho obavy boli popravde úplne opodstatnené. Keby že má o mne nejaké znalosti, pravdepodobne by ho nedokázali prehovoriť na podobnú prechádzku. Bola som predsa len Kumogakure no Akuma a poslednú dobu očividne o niečo viac obľúbená, než inokedy. Tak.. prečo im tiež nevyhovieť ? Prečo by sa nesprávať ako démon keď to odo mňa každý očakáva ? Moje chovanie doteraz nebolo ničím v porovnaní s mojou pravou podstatou.
Nezachovala som sa však nijak. Viedla som mladého shinobiho až do hlavnej bunky, kde sa nachádzal celkom luxusný ubytovací priestor.
"Budete chcieť, aby som vás sprevádzala aj vnútri pane ?" Spýtala som sa. Predsa len, na neurčitú dobu tu teraz bol ubytovaný, aj keď mu to tak úplne nepatrilo.

pro **Akuma Saito** Fri Oct 03, 2014 6:46 pm

Akuma Saito

Když na mě promluvila, líbezným hlasem jsem k ní promluvil až příliš přátelsky, tedy příliš alespoň na mě.

Jste velice laskavá slečno, ale stačí ke dveřím, vevnitř to zvládnu já sám, pokud tam tedy na mě nečíhá nějaká obluda...

Při mém chování se jí mohlo zdát divné, že jako ANBU projevuji tolik citů v hlase. Asi jsem byl jeden z těch ojedinělých případů, takových těch případů ANBU, kteří svoje city tak úplně nepotlačili. Svým okem jsem jí sledoval, hlavně mimiku v jejich tváří, z těch se dalo dosti vyčíst.

Nyní jsem čekal, jak zareaguje Atsuka, chtěl jsem vědět, zda-li se ode mě nyní odpojí a nebo bude trvat na mém doprovodu.

pro **Atsuka** Fri Oct 03, 2014 6:58 pm

Prikývla som a len som mu otvorila dvere, na čo som sa postavila bokom.
"Pravdepodobne budem znova musieť odísť pane. Ak budete niečo potrebovať, stačí zavolať obsluhu. V chladničke by malo byť dostatok jedla, no pokojne vám kuchár spraví niečo podľa vášho výberu. Ak budete chcieť vyjsť z budovy, bude vám pridelený doprovod." Vysvetlila som mu, na čo som sa len mierne uklonila.
"Prajem vám príjemný pobyt v Kumogakure no sato." Bola som dobrá herečka. Z mojej tváre sa nedalo vyčítať nič nezvyčajné. Navyše som to všetko robila pre Kumo, nemienila som mu nejakým spôsobom krivdiť, alebo ho zabiť či vypočúvať.. nie že by tu na niečo také bol niekto lepší.

pro **Akuma Saito** Fri Oct 03, 2014 8:39 pm

Akuma Saito

Když jsem si vyslechl proslov Atsuky, jen jsem přikývl souhlasně hlavou a vešel do otevřených dveří, které mi ještě Atsuka otevřela. Vstoupil jsem tedy dovnitř a zamířil jsem si to rovnou k posteli, kde jsem si položil věci, které jsem nyní nepotřeboval, což byla ninja výbava a také maska. V mé ložnici nyní nikdo nebyl, takže jsem mohl pokračovat tak, až jsem byl celý nahý.

"Tak, teď bych si měl dát tu sprchu, neboť opravdu nevoním zrovna po fialkách... a také jsem špinavý..." Pomyslel jsem si a vyrazil jsem do koupelny, na nočním stolku ležela osuška, kterou jsem si přehodil kolem pasu, aby slečny z Kumo nedostali chuť na kvality z Kirigakure.

Jakmile jsem vešel do koupelny, sundal jsem si osušku a vlezl přímo do sprchy. Zde jsem si chvíli hrál se štelováním vody, aby byla pro mě tak akorát. Neměl jsem rád horkou vodu, dával jsem přednost studenější, avšak ne úplně, zkrátka jsem to měl velice složité.

"Nakonec to šlo lehčeji než jsem čekal, že to bude. Jsem tu a zatím se mi daří... musím přejít do druhé fáze plánu, to je jasný. " Říkal jsem sám sobě v duchu, zatímco mi kapky vody stékaly z hlavy po těle směrem k vývodu vody. Bylo tu úžasné, cítil jsem se opět svěžejší, voňavější, čistější a hlavně jsem se necítil tak unaveně, studená voda mě jaksi probudila. Připadal jsem si skoro jako doma. Vylezl jsem ze sprchy a sebral ručník, kterým jsem začal otírat své tělo, obličej jsem však vynechal, pokračoval jsem pak až z vlasy. Hned po dosušení jsem si osušku obvázal kolem pasu a šel do svého pokoje, nebylo to daleko, prakticky stačilo jen otevřít dveře z koupelny. Napadlo mě, že tu možná bude nachystané nějaké oblečení ve skříni pro speciální hosty, což jsem také potom zjistil na vlastní kůži. Sebral jsem tedy oblečení, což bylo vhledem k mému zjištění kimono, a oblékl si jej. Nehodlal jsem se s tím ukazovat na veřejnosti, ale na nošení zde to bylo ideální.

Čas přejít k druhé fázi plánu. Došel jsem k psacímu stolu, kde jsem sebral papír a tužku a začal jsem psát dopis pro Mizukageho.

Dopis pro Mizukageho:: Mizukage!
Podávám předběžné hlášení o mé diplomatické misi. Je tu krásně, avšak od mého příchodu trochu deštivo, nejspíše mě Kirigakure provádí až sem. Stráže a chování lidí zde je velice rozdílné. Strážci měli nejdříve problémy s tím mě pustit bez dozoru do vesnice, ale to je z ničeho nic přešlo. Zvláštní...
Objevila se zde také žena, která si říká Kumogakure no Akuma, ta mi z části, velké části, pomohla se sem dostat a nechala mě ubytovat se ve speciální rezidenci. Brzy mě čeká návštěva Raikageho, zeptám se ho na věci ohledně jeho vesnice, snad mi vyhoví.
S pozdravem, ANBU 9.

Dopsal jsem dopis a vložil ho do obálky, kterou jsem přilepil a šel k oknu, které jsem otevřel. Stále pršelo. Podíval jsem se na svojí ruku a kousl jsem se do prstu, což zapříčinilo, že mi začala z prstu téct krev. Položil jsem ruku na parapet a řekl jsem:

Kuchyiose no Jutsu!

Objevil se kouř a místo toho zde stál netopýrek, který se třásl a čekal na povel. Jelikož měli velice silné nožičky, tak se okamžitě zaryl do obálky, kterou jsem mu dal. Poté jsem na něj promluvil. Rozuměl mi, akorát mi lidskou řečí odpovědět neuměl.

Kirigakure no Sato, Faito Dansaku, Mizukage, leť a nespěchej...

Netopýr vydal jakýsi pazvuk a vyletěl do vzduchu. Celou tu dobu vydával pisklavé zvuky a než odletěl mimo vesnici směrem do Kirigakure, pozoroval jsem jej. Tak malé hloupé zvíře, a jak si dokáže užívat života. Když odletěl, lehl jsem si do postele a z batůžku s ninja výbavou jsem si vytáhl založený list, který jsem si začal pročítat.

pro **Atsuka** Fri Oct 03, 2014 9:42 pm

Nakoniec som sa predsa len znova objavila ja. Pár krát som hlasno zaklopala na dvere, po čom som však vstúpila.
V rukách som držala tácku s jedlom. Bolo tam toho vlastne celkom dosť. Rýžové chlebíky, nakladané sushi či aj kačacie mäso, niekoľko druhov omáčky .. bolo tam toho určite viac, než by bol jeden schopný zjesť.
"Nesie sa jedlo mladý pane." Povedala som dosť nahlas na to, aby ma počul, nech už je kdekoľvek.

pro **Akuma Saito** Sat Oct 04, 2014 8:29 am

Akuma Saito

Když slyším klepání, papír opět schovám s velkou rychlostí do balíčku s ninja výbavou a lapím masku, kterou si neohrabaně nasadím na tvář.

Když vejde Atsuka, zvednu se z postele a jdu směrem k ní. Držela v ruce tác s jídlem, tolik jídla na jednom místě jsem snad ani neviděl, už jsem se necítil jako doma, máma mi tolik jídla ani nedělala. Kývl jsem na Atsuku a s přátelským hlasem jsem jí odvětil.

Mockrát vám děkuji slečno, tolik toho pro mě dělat nemusíte. Jsem jen diplomat.

U poslední věty dodám trochu smíchu v hlase a dovolím si vzít tác s jídlem, který položím na stůl. Nejdu však hned jíst, otočím se na Atsuku a začnu navazovat konverzaci.

Takže, Atsuko, řekněte mi prosím něco o vesnici a její historii. Je velice půvabná, kdo by kdy řekl, že patří právě k těm nejsilnějším vesnicím na Světě.

Řeknu přátelsky a opřu se o zeď s rukama v kříži. Chtěl jsem o této vesnici něco zjistit. Mohlo by být totiž velmi zajímavé zjistit něco o minulosti této vesnice. Koneckonců, z historie se dá odvodit její přítomný průběh, protože přítomnost vychází z věcí, které se staly v minulosti.

pro **Atsuka** Sat Oct 04, 2014 8:36 am

"To je to najmenej čo pre vás môžem urobiť mladý pane." Pousmiala som sa a následne som si len vypočula jeho požiadavku. Každopádne .. bola dosť..
"Z ktorej minulosti myslíte ? Verím že nemusím zasahovať do čias založenia dediny.. najnovšie informácie sa už budete musieť spýtať mladého Raikageho." Samozrejme sme už pred tým zaregistrovali netopiera, no nijakým spôsobom som sa ho ani ja a ani nikto iný nepokúsil zastaviť.

pro **Akuma Saito** Sat Oct 04, 2014 9:39 am

Akuma Saito

Její odpověď mě nijak nepotěšila, ale zároveň ani nepřekvapila. Čekal jsem, že mi nic nebude chtít říct, ale zkusit jsem to prostě musel. Jen jsem se zasmál, přátelsky, ne nijak šíleně, a pokračoval v hovoření.

Tak prosím nech Raikageho obeznámit, že diplomat s Kirigakure no Sato je na cestě, už se jen převleču do svého a vyrazím za ním, počítám s tím, že ty budeš můj doprovod, je to tak?

Řeknu veselým hlasem a jdu k oknu, slyšel jsem pískot mého pomateného netopýra, který sem letěl až s překvapivou rychlosti s dopisem od Mizukageho v pařátkách. Jakmile doletěl, vzal jsem dopis, nerozbalil jsem ho však, ještě ne, chtěl jsem si jej přečíst, ale ne teď, teď mě čekala schůze s Raikagem. Vzal jsem tedy dopis a šel ke svému oblečení, které bylo na posteli.

Když dovolíte, rád bych se o samotě převlékl do svého oblečení, doufám, že to chápete.

pro **Atsuka** Sat Oct 04, 2014 9:44 am

Prikývla som.
"Raikage už o vašej prítomnosti vie, pošlem mu posla o tom, že sa čoskoro dostavíte." Tiež som sa pousmiala a následne som znova len prikývla, na čo som odišla z bunky preč. Čakala som pred vchodom na to, kým sa oblečie a kým spolu vyrazíme ku Raikagemu. Zároveň som pri tom k sebe zavolala jednu z podivných "vrán", ktoré mali sfarbenie Jujutsu podoby. Niečo som jej pošepkala, po čom sa rozletela do dediny.

pro **Akuma Saito** Sat Oct 04, 2014 10:04 am

Akuma Saito

Jakmile odešla, začal jsem se převlékat do svého. Kimono, které jsem si tu vzal ze skříně jsem složil a položil na postel. Už jsem si zavazoval boty, když v tom mě opět zachvátily obavy. Nevěděl jsem, co Mizukage v dopise napsal, mohlo tam být něco, co by mě mohlo usvědčit ze špinonáže nebo tak. Nedalo mi to a dopis jsem nakonec otevřel dřív, než jsem plánoval. V dopise stálo pár nedůležitých informací ohledně mé mise, ale zarazila mě ta část, kde se zmiňoval o Atsuce. Teď už mi to dávalo větší smysl. Možná se nechovala tak mile kvůli tomu, že by mě měla ráda a nebo jen kvůli vesnici. Měl jsem podezření, že to celé bylo jen divadlo, aby mě jaksi zmátli. Nejspíš bylo Atsučiným úkolem celou tu dobu jen dávat pozor, ať něco neudělám, přiřadili na mě S Rank ne Shinobiho. Jakmile jsem dopis dočetl, roztrhal jsem ho, vložil ho na tácek, kde před chvílí bylo jídlo, ale to jsem nyní odsunul na stůl. Sáhl jsem do zásuvky, kde ležely sirky, kterými se dala zapálit svíčka, která byla na stole a podpálil jsem roztrhaný dopis, aby se nedal nikým přečíst. Potom se to mohlo zdáti neúctivé, ale popel jsem šel spláchnout do záchodu v koupelně a na tácek opět položil jídlo.

Až poté jsem vyšel z buňky ven, kde jsem potkal Atsuku. Podíval jsem se na ni a s radostí v hlase jsem na ni promluvil.

Tak, můžeme tedy vyrazit? Už se moc těším, jak potkám Raikageho, je to pro mě čest.

pro **Atsuka** Sat Oct 04, 2014 10:28 am

Nečakala som príliš dlho. Nakoniec predsa len vyšiel z domu a ja som si ho premerala. Jeho slová boli síce milé no až príliš bezstarostné a radostné. Už od kedy som ho videla pri bráne, som si myslela, že to skôr hraje. Len som prikývla a stále s nemenným úsmevom som spolu s ním zamierila k budove Raikageho, aj keď tam samotný Raikage stále nebol. Prestalo už pršať, čo ma kvôli nejakej zvláštnej príčine dosť potešilo.
(presun)

pro **Akuma Saito** Sat Oct 04, 2014 10:37 am

Akuma Saito

Když Atsuka ani nepromluvila, bylo mi jasné, že bude lepší, když i já budu mlčet. Spolu s ní jsem tedy zamířil do budovy Raikageho. Nebylo na mě vidět, že bych se nějak bál či měl strach ze setkání, choval jsem se naprosto klidně, až to mohlo některé znepokojit.

Vyrazili jsme tedy za Raikagem.

// Přesun

pro **Atsuka** Thu Jul 30, 2015 9:38 pm

Nejaký čas nám trvalo, kým sme došli až do komplexu, ktorý som už hrdo vedela označiť za postavený. Prišli sme až pred bráničku, kde nás privítala obsluha. No.. čo dodať, môj klan bol v minulosti naozaj bohatý, takéto veci som si jednoducho mohla dovoliť.
"Ehm.. eh.. Tak niekde tuto v tomto.." Naznačila som s úsmevom. Vlastne som sa trocha hanbila. Bude sa jej to vôbec páčiť? Kto vie. Chcela som ju zaviesť dovnútra no nevedela som, či naozaj bude chcieť ísť.
"No vieš, ak by si chcela, mohli by sme bývať v jednej bunke." Teraz sú voľné vśetky keďže tu nikto nie je." Dodala som, zatiaľ čo som spravila zopár krokov smerom na niečo ako nádvorie.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Jul 30, 2015 9:44 pm

Když jsme sem došli, nestačila jsem se divit. Bylo to tu obrovské, skoro jako druhá malá vesnička. Klanové sídlo bylo jednoduše klanové sídlo, ale toto by se opravdu dalo přirovnat k malé vesničce. Chvíli jsem nevnímala nic okolo. Na to, že nás přišla přivítat obsluha, jsem se jenom do široka usmála a pak se podívala na Atsuku. "Je to tu boží!" Usmála jsem se na ní a při její nabídce pokývala hlavou. Bylo by to nejlepší, i když jsem strávila skoro celý život sama mimo, možná by se mi společnost hodila a Atsuka byla skvělá společnost! "Budu ráda, když nebudu muset bydlet sama, takže, pokud to nebude vadit, ráda se přidám." Řekla jsem při cestě na nějaké malé nádvoří, na které jsme šly.

pro **Atsuka** Thu Jul 30, 2015 10:11 pm

"Aha.. uhm dobre. To som rada." Povedala som s trocha nervóznym úsmevom. Kto vie, prečo som sa teraz správala takto. Keď ku nám prišlo ďalšie služobníctvo, len som sa na daného pána v kimone pozrela. Prehodila som k nemu pár slov o tom, aby Akemi zohnali nejaké oblečenie na.. v podstate všetky udalosti.
Služobníctva tu však nebolo moc. Len asi traja ľudia. Nemali sme tu hostí a tak viac zatiaľ nebolo treba. Nakoniec sme otvorili ďalšiu bráničku a ocitli sme sa pri menšom domku s klasickými japonskými vysúvacími stenami, zahrádkou, potôčikom a podobne. Odsunula som jednu zo stien a ocitli sme sa v niečom ako spálni? Bolo to zariadené pomerne stroho, takým klasickým japonským spôsobom.
"Vitaj doma." Usmiala som sa a trocha som sa priblížila ku Akemi.
"Páči sa ti to tu? aspoň.. trochu?" Bola som zvedavá. Bol to v podstate luxus ale .. zároveň aj pomerne strohý luxus.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Jul 30, 2015 10:40 pm

Nečekala jsem, že by mi Atsuka toho poskytla tolik. Překvapilo mě to, velice mile. Nebyla jsem na takovýto luxus vůbec zvyklá, možná jenom když jsem byla mladší, ale to už je hodně dávno. Toto nebudu moct nijak splatit. Pomyslela jsem si. Bylo to tu nádherné, proto jsem se divila, že se mě na toto vůbec ptá. Avšak, chtěla jsem odpovědět, ale větu jako: Vítej doma, jsem neslyšela už pěkně dlouho. Jen jsem s mírně pootevřenou pusou koukala po domě. "Toto...toto ti nemám jak splatit!" Jak bylo zvykem, opřela jsem si ruce o kolena a mírně se uklonila na znak velkého díku. Mohla taky poznat, že to je víc, než jsem vůbec očekávala.

pro **Atsuka** Fri Jul 31, 2015 4:16 pm

Len som rázne pokývala hlavou.
"Splatiť? Pche.. za čo ma máš?" Zamrmlala som zľahka urazene a takmer som nafukla tváre. Keď sa však uklonila, začala som trocha panikáriť. Nie že by sa zrovna mne niekto uklonil. Teda.. ak som k tomu daného jedinca nedonútila určitými.. nie práve príjemnými.. prostriedkami. Ruku som položila na jej hlavu a rozstrapatila som jej vlasy. Pomerne veselo som sa pri tom usmievala.
"Nie si hladná? Kto vie kedy si naposledy jedla.." Pripomenula som jej. Nechcela som, aby moja nová spolubývajúca umrela hladom. To by som nebola moc dobrá.. kamarátka teda.

pro **Akemi Kagayaki** Sat Aug 01, 2015 10:31 am

Atsuka očividně nepočítala s tím, že po mě něco bude chtít na oplátku, což pro mě taky nebylo zvykem. Byla jsem zvyklá tyto dobré skutky splácet po celý svůj život. Její reakce, když mi rozstřepatila vlasy, mě však utvrdila v tom, že myslí vážně, že po mě nic nechce. Proto jsem jen vykulila oči a do široka se usmála. Najednou zmínila jídlo...Když jsem se nad tím zamyslela, divila jsem se, že pořád žiju, protože to už je opravdu doba, co jsem něco jedla. "Uhm, něco málo bych si dala, děkuju." Usmála jsem se a pak si opět vzpomněla na tu scénku v kanclu. Trošku jsem se nad tím zamračila. "Jaký je? Ten nový kage z tvého pohledu?" Zajímalo mě to, jaký je ten, kdo tady tomu velí. To co mě však opravdu štvalo bylo to, že nevěřil svým shinobim a to byla jedna z největších chyb. Už jen kvůli tomuto by se člověk neměl stát kagem. To jsem měla zafixované v hlavě už velmi dlouho. Najednou mě však něco přerušilo v myšlenkách. Zdravím, zdravím, zdravíím tě v Sakura no Hana. Nechceš toust, hm, hm, hm?! Jen jsem nadzvedla obočí a podívala se na na toustovač několik metrů za Atsukou. Do široka jsem se usmála a mávla rukou. "Jéj, dala bych si, děkuju."

pro **Atsuka** Sat Aug 01, 2015 11:06 am

"Uhm." Usmiala som sa, na čo som otvorila jednu zo stien, ktorá viedla k niečomu ako takej menšej domácej kuchynke. Teda nebola to až tak malá miestnosť, ale znova skôr stroho zariadená. Ja som k životu moc nepotrebovala. Vlastne som nepotrebovala absolútne nič alee o tom po tom. Otvorila som chladničku.. jogurt, jogurt.. ďalší jogurt. Prečo mi tak chutievali jogurty?
"Meh.. budem musieť niekoho poslať na nákup.." Zamrmlala som si pre seba, no v tom Akemi povedala že by si dala.
"Vážne?" Spýtala som sa jej presvedčená, že to bolo mierené na mňa. V ruke som držala.. jogurt.. aj keď jej pohľad mieril k.. hriankovaču? No každý máme svoje tajomstvá.
"Čo sa týka Raikageho.. no nie je až tak nový." Podotkla som. Predsa len už bol vo funkcii dlhší čas. Určite nie tak dlho ako Rin no tiež ho neprijali včera.
"Je tvrdohlavý a popravde aj.. nezmanipulovateľný. Inak je to človek ako každý iný. Pomerne usmievavý týpek ktorý začína mať plné zuby jeho práce.. a popravde sa mu ani nedivím. Každý furt vidí len to zlé, čo ani neurobil.. a to že postavil Kumo po atentátoch a útokoch znova na nohy už.. si nikto nevšíma." Zamrmlala som trocha tichším hlasom a začala som otvárať rôzne poličky a skrinky. No hľadala som.. jedlo, okrem tých jogurtov sa tu našlo aj nejaké pečivo, vločky, ovocie..

pro **Akemi Kagayaki** Sat Aug 01, 2015 12:18 pm

Atsuka reagovala na mou odpověď k toustovači a v tu chvíli jsem si uvědomila, že to vlastně neví, spousta lidí mě považovalo za divnou kvůli tady tomu, ale radši jsem to prozatím neříkala. Ale na jednu stranu to bylo super, proto jsem patřila i k nejlepším špionům, díky tomuto Kekkei Genkai Quint Essence.
Vyslechla jsem si Atsuku, když mluvila o Raikagem a jeho charakteru. "Tvrdohlavý a nezmanipulovatelný...ach, dvě věci, který člověk jen tak lehce nerozdejchá, když se s někým takovým potká. Uhm, asi jsem to opravdu přehnala." Sedla jsem si na jedno z křesel, loket si opřela o nohu a hlavu o ruku, která byla opřená loktem o nohu. Foukla jsem si do ofiny, která mi padala do vlasů a vylítli z ní menší jiskřičky. Začala jsem přemýšlet, jestli bych se opravdu neměla omluvit, ale moje hrdost byla na toto až příliš velká, neomlouvala jsem se lidem, když jsem byla přesvědčená, že si za to může on sám. Hold, vztah s Raikagem bude ještě nejspíš těžký.

pro **Atsuka** Sat Aug 01, 2015 12:32 pm

Ocitla som sa pred Akemi v trocha komickom postavení, s rukami plnými rôznych vecí, vločiek, chleba.. džemu? Kto vie čo všetkého. Mohla si vyberať.
"Hmm, myslím že si hovorí to isté. Možno to tak nevyzerá ale záleží mu na vás." Myslela som tým, že mu záleží na shinobi z Kumogakure. Kto vie, možno som sa za Shinobi z Kumo ani len sama nepovažovala. Nikdy som nesplnila jedinú misiu, nikdy som ako shinobi ani nebola braná..
V tom doletel môj havran, ktorý si sadol na vonkajšiu parapetu a ja som sa na neho pozrela.
"Atsuka-sama-krá.. Raikage po vás poslal-krá.." Povedal a ja som podvihla jeho obočie.
"Vieš čo potrebuje?" Havran len zakýval hlavou na znak, že nie. Sama som si povzdychla a pozrela som sa na Akemi.
"Práca volá.. vydržíš tu chvíľku? Aj keď ťa tu nechcem držať heh." Zasmiala som sa a počkala som, čo ona na to.

pro **Akemi Kagayaki** Sat Aug 01, 2015 12:44 pm

Atsuka najednou měla plnou náruč jídla a já se na ní jen vykuleně podívala a pak jsem se začala smát. "Děkuji, Atsuki, ale stačil by mi i chleba." Zazubila jsem se na ní. Bylo to od ní velice milé. Při její další odpovědi na Raikageho jsem se jen mírně pousmála, ale nedala jsem to nijak znát. V tu chvíli se tu objevil havran. Jen jsem doufala, že z toho nebudu mít nějaký průser, protože řešit nějaké potíže jsem fakt nechtěla. "Uhm, v pořádku, jen jdi, klidně tu počkám." Mile jsem se usmála.

pro Sponsored content

Sakura no Hana

Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana

Re: Sakura no Hana