Misha Haybushi

Jméno a příjmení

Misha Haybushi

Hodnost

Shuuketsu

Vesnice

Tsukigakure

Věk

34

Narození

21.10

Pohlaví

Muž

Klan

Haybushi

Elementy

Doton

Kekkei genkai

Žádné Kekkei genkai nevlastním

Sensei

Takishi Uchiha

Vzhled

Černovlasý muž který měří přibližně 186 cm a važí kolem 85 kg. Jeho oči jsou světle zelené a pleť je velmi světlá. Poznáté ho podle typických očí, vlasu, barvy pleťi a ironického usměvu.

Charakter

Ambiciózní vysoký muž který má smysl pro hůmor. Nezajímájí ho ostatní lidé a jejich život bere jako něčí majetek. Nebojí se smrti a ani se nebojí zabít. Nemá žádnout uctu k lidskému životu u normalních lidí. Ostatních členu Shuuketsu si ale naopak velmi váží a rád se drží v jejich blízkosti pokud nemá zrovna misi nebo nemá na práci něco jiného v pohodě experimentu nebo vlastních zájmu. Cíl této osoby je naučit se všechny techniky světa a mít umět nejzákazanější techniky na celém světě.

Styl boje:

Používá převážně Kinjutsu a Ninjutsu v podobě Doton jutsu. Utočí ze zálohy a nikdy nebojuje pokuď to není nutné nebo se nejedná o součást svého cíle. Prvně se snaží paralyzovat nepřítele a potom ho bez vetších problemu zabít/ unést/ mučit atd... Dáva si velký pozor aby něco nepokazil a sleduje každičkou okolnost která se děje. Schopnost vyrábět prašky které protivníka dostanou do Genjutsu, uspí ho, nebo paralyzuje dělá z tohodle muže nebezpečného a zákeřného protivníka který muže sloužit jako podpora organizace.

Životopis:

Začátek

Byl jednou sluneční den ve vesnici Konohagakure. Matka byla v nemocnici protože čekala na narození prvního a také posledního syna. Porod neproběhl v pořádku jak si ho matka představovala. Upřímně řečeno při něm matka zemřela a zustal jsem pouze já a otec. Zpět ale k dnu kdy jsem se narodil. Bylo přesně 20.10 kdy jsem se měl narodit. Nebylo tomu přesně tak proto byla matka nucena jít na večer domů. Matka poslechla a šla jako spravná členka vesnice domů jak jí bylo nakázano. Tu noc se stal útok na vesnici a matka byla nouzově poslaná na obranu protože tvrdili že se dobrý týden ještě nenarodím. Matka bránila vesnici v bojích a byla nucena zabít desítky lídi. Byla v boji zraněna a lečena aby mohla znova bojovat. Bojovala proti nukeninum a při tom boji narazila na nukenina jménem Dayko Henju který se pustil do boje. Matka bojovala tvrdě ale prohrávala ale bojovat nepřestávala. Byl to nukenin který se specializoval na Kenjutsu a rychlost a matka na jeho úroveň neměla moc šanci. Spíš žádnou než nějakou! má matka nebyla nějak silná kunoichi aby se mohla rovnat někomu silnějšímu. Co jsem zistil tak se má matka zařida do ranku B a to není zrovna moc. Přesto bojovala statečně ale statečnost jí nepomohla protivníka porazit a padla v boji. Těsně před její smrtí jí zachranil ninja který se stal později mím senseiem Takishi Uchiha. Protivníka dostal do genjutsu a zapálil ho hned nato svým Katonem. Protivník padl a mojí matku vzal do nemocnice aby jí uzdravili. V nemocnici jí dali naležitou pomoc a nechali jí tam ležet. Ještě v ten den měla matka bolesti ale už to nebyly bolesti které zanechal boj ale porodní. Během chvilky se kolem matky oběvili lekářský ninjovi aby jí pomohli. Dál to už asi všechno znáte a spatřil jsem světlo světa. Matka při porodu zemřela na zastavení srdce.

Cesta víš

Uběhla už nějaká ta doba od mého narození a pořád jsem měl zájem o jutsu a zlepšovaní se. Od malička rok co rok jsem se učil jutsu za jutsem a věřil jsem že budu na jako můj sensei. Nechodil jsem do akademie a odmítal tam chodit, místo toho jsem prováděl cvičení, trening z mím senseiem. Jednou mi ukazoval pečet na zádech která ho drží naživu. Zajištuje aby mu srdce bilo jak má. Byla mu poskitnutá lekářským ninjou aby nezemřel když byl smrtelně zraněn. Tuhle informaci mi neměl dávat protože jsem jí v budoucnu zneužil. Naučil mě několik Doton jutsu které stejnak v přítomnosti moc nevyužívám. Za jednu věc mu ale musím poděkovat a to za Kuchiyose no jutsu co jsem díky senseiovi získal. Je to had přesněji Pakobra východní. Vlastním zatím pouze 3 takové hadi ale časem je chci víc rozmnožit. Když mě sensei částěčně vycvičil tak mě poslal na chunninské zkoušky. První zkouška byla jednoduchá protože jsem měl otázky naučené a nepotřeboval jsem hloupě opisovat. Druhá zkouška proběhla o něco húř ale přesto jsem protivníky celkem snadno porážel jednoho za druhým. Byl jsem vyhlášen jako vítěz a chunnin ? opravdu? tohle jsem nečekal jak jsem viděl slabochy za slabochama. Bylo až směšné kdo se chce dostat víš když vezmemu v potaz jejich schopnosti. Slabota, utrpení, namyšlenost nějak tak vypadali chunninské zkoušky. Oslavoval jsem uspěch na zkouškách a sensei se tvářil tak falešně překvapeně že to bylo až směšné. Také čekal že vyhraju a nenajdu nějakého dobrého soupeře který by stál za námahu. Ten den se jedlo, spalo, pilo i když já pouze nealkoholické nápoje protože mi bylo 11 let a nikdo by mi ještě nenalil. Sensei to využil jako zamínku se pořádně opít a táhnout ho domu na zádech nebyl žadný med to vám povím. Doprovodil jsem ho domů a šel jsem večer zpět ale už sám. Když jsem přišel domů tak jsem šel hned do postele a byl jsem rád že mám všechno zasebou. Pár dní nato jsem byl povolán Hokagem že by mě viděl na Jouninských zkouškách. Měl jsem si to rozmyslet ze dne na den. Příjmul jsem to a čekal jsem až zkoušky začnou. Jouninské zkoušky jsem udělal na první pokud když jsem bojoval proti jednomu ninjovi co se specializoval na Doton jutsu. Mé Doton jutsu byly mnohem silnější než jeho a neměl moc šancí. Nemluvím o tom chlápkovi co si myslel že mě dostane do nějakého genjutsu které pochybuju že bylo rank D. Jouninské zkoušky jsem splnil taky velmi rychle a stal se Jouninem. Jako Jounin jsem splnil pár misí ohledně vesnice, svitku a dalších věcí pro vesnici.

Kinjutsu a dezertér

Narustající síla mě nutila se učit další a další jutsu a už mi nestačilo pouze nějaké Ninjutsu. Začal jsem se zajímat o zakázané techniky které se nazívají Kinjutsu. Pro novou techniku který spadala do skupiny Kinjutsu jsem dokázal zranit, bouchnout nebo dokonce i ZABÍT. Kradl jsem svitky které obsahovali tajné techniky klanu, svitky které patřili jiné vesnici či dokonce svitky které patřili do vesnice kde jsem žil. Neměl jsem problém zmátit ženu jenom abych získal to pro co jsem přišel. Stupňovalo se to a šlo to víc a víc do extrému. Původně jsem si vypučil bez povolení svitek a druhý den jsem ho vrátit a těd jsem mlátil lidi jenom za to že mi ho nechtěli dát. Sensei poznal že se něco děje a mluvil mi do duše. Tvrdil že si nemám začínat a mám se chovat slušně, zapomeň na Kinjutsu pokud víš co to je, nezačínej a pokud si začal tak přestaň a další psychologické kecy. Nikdy jsem jeho slova nebral vážně a zajímalo mě furt to Kinjutsu bez ohledu co to stojí. V nečem měl sensei pravdu, Kinjutsu vás začne pohltovat a nenecháva jen tak odejít. Pokud začneš používat Kinjutsu nemáš právo být v jakékoliv vesnici. Kinjutsu se rovná nukeninství ale vše mi bylo jedno a pořád je. Touha po Kinjutsu a všech technikách světa mě pohltila a drží se mě. Jednoho dne se naučím techniku kterou zaspletím samotného Rikudou sennina nebo dokonce líp! ožívím ho pomocí Edo tensei a budu vládnout světu. Touha být vládce světa mě táhne tak daleko že bych klidně ukradl svitek Edo tensei. Tento svitek je ale skoro nemožné dostat a pokud se někdo oběví kdo ho má tak mu ho ukradnu. Jednoho dne se mluvilo o tom že ANBU budou jeden den mít za úkol hlídat specialní svitek který obsahuje tajemství Edo tensei. Dal jsem si cíl že ho ukradnu a techniku se naučím. Pomocí Kuchiyose hádu jsem spacifikoval většinu ANBU a zbytek jsem zabil ručně sám. Když jsem si vzal svitek a schoval ho do pláště tak jsem odešel. Venku na mě čekal sensei a další ANBU. Sensei měl dojemnou řeč o tom že jsem si neměl začínát nikdy a měl jsem nechat Kinjutsu být. Kecy kecy kecy řekl jsem mu a zautočil jsem. Použil svůj sharingan a předvídal útoky které jsem na senseie mířil. ANBU čekali a sledovali boj a nechtěli zasahovat. Zníčím to co jsem kdysi zachránil! to byly senseiovo poslední slova před smrtí. Znal jsem pečet která zajištuje funkci srdce. Přeskočil jsem senseie a pomocí techniky Gogyō kaiin jsem uvolnil pečet a tak jsem senseiovi nechal zastavit srdce. Sensei padl k zemi a už nevstal. Bylo to poprvé co jsem zabil kuli svitku. ANBU jsem povraždil následně a utekl z vesnice. Stal se ze mě nukenin za dezerci. Myslel jsem pouze na techniky do té doby co jsem potkal Hokoriho

Shuuketsu

Když jsem putoval světem a scháněl techniku za technikou tak se o mě dozvěděl vůdce Shuuketsu Hokori. Kontaktoval mě a chtěl osobní schůzku. Původně se mi do toho moc nechtělo kuli možnosti špiona. Co kdyby to byl někdo kdo patří ke Konoze a chtějí mě chytit a zabít. Nakonec jsem schůzku příjmul a vyrazil jsem na ní. Cestou mě přepadlo pár Ouninu, Jouninu a ANBU ale nic co bych nečekal nebo nedokázal vyřešit sám. Měl jsem zvýšenou opatrnost a sledoval a zvažoval všechno co se muže stát. Když jsem přišel na schůzku tak tam už čekal chlápek který mě kontaktoval. Hokori se mi zdal jako docela dobrý chlápek a jeho zájmi byly podobné mím. Nabídl mi členství v organizaci Shuuketsu a já bez většího přemýšlení nabídku vzal. Dal mi prsten a plášt organizace. Vzal jsem si plášt na sebe a prsten jsem si dal na prst. Zatím mám volno a čekám na další rozkaz který mi Hokori zadá.


Mimo vesnici[TIMESKIP]

Celý rok jsem pracoval pro Tsukikageho a jeho vesnici. Obrana či špionáž, vše bylo na denním pořádku. V jedné misi mi přislíbil techniku Orochimaru-Ryū no Kawarimi no Jutsu na kterou jsem čekal dlouho ale nakonec svoje slovo dodržel. Vzhled se naprosto nezměnil a to je velmi podezřené ve všech směrech. Každý si v rukávě schovává nějaké to ESO. V mém případě jich mám víc než dost. Po roce mě nic k vesnici jako takové nevázalo a proto jsem se jí rozhodl opustit. Jsem nukenin který chodí po vesnicích a nabízí svoje služby za určité výhody, techniky nebo peníze. Poslední dvě mise jsem dělal zadarmo a proto jsem se rozhodl se kouknout o kus dál. Během té doby jsem se začal věnovat experimentúm a vytvořil jsem si vlastní laboratoř kousek od vesnice Amegakure. Hlavní věcí co mě zajímala byla nesmrtelnost. Zapečení půlky duše do určitého předmětu. Kdyby se mi to povedlo tak bych byl určitě první kdo by něco takového dokázal. Pokus vypadal na začátku celkem nadějně, přesto že docházeli zvířata na kterých se to provádělo. Nebyl jsem schopní zapečetit svojí duši do neživého předmětu. To ale znamená že zapečetění muže být provedeno pouze do lidí. Což je prakticky nesmysl protože lidi umírají a pokud zemřou oni tak s nimi i já. Tato technika jde ale použít i obráceně a to tak že nasilně zapečetím duši do svého těla. Tento experiment byl odložen na dobu neurčitou. Místo toho jsem se začal určit základy Senjutsu bez kterého není možné techniku Orochimaru-Ryū no Kawarimi no Jutsu naprosto zvládnout. Trvalo mi to půl roku než jsem dostal Senjutsu na takovou úroveń abych mohl tuto techniku provést. Během toho všeho jsem se stihl naučit jednu pokročilou techniku Dotonu. V Suně jsem získal svitek Kishō Tensei. který jsem se rozhodl zatím neučit a proto jsem ho v laboratoři nechal. Rozhodl jsem se pokračovat v svojí cestě. Moc na výběr nemám do jaké vesnice se tentokrát povídám. V Tsukigakure jsem byl, Kirigakure a Otogakure jsou v tuto dobu nevhodné. Suna, Iwa nemají vůdce a do Konohy nemůžu. Vypadá to že zůstanu chvilku mimo vesnici a budu se věnovat svým věcem.


Avatar

(vit obrázek)

Body

Ninjutsu - 5
Taijutsu - 4
Gejutsu - 4
Inteligence - 5
Síla - 3
Rychlost - 4
Chakra - 4
Ruční pečetě - 5
Celkem - 34 body


Techniky



RANK S:

Doton: Uitenpen
Gogyou fuuin

RANK A:

Bunshin Bahuka
Sanjuu Rashoumonshi

RANK B:

Hiru Bansho, Boka no Jutsu
Doton: Kajuga no Jutsu
Doton: Iwagakure no Jutsu


RANK C:

Kuchiyose no jutsu
Chakura no Mesu
Soushuuha

RANK D:

Fuuma Shuriken, Kage Fuusha
Shunshin no Jutsu
Chakura no ito

RANk E:

všechny

PŘEPSÁN NA DOBU PO TIMESKIPU
Doton Soseijutsu: Shishi Dojō
Orochimaru-Ryū no Kawarimi no Jutsu