Hlavní město

First topic message reminder :


Hlavní město Mizu no Kuni. Dá se říci, že je to nákupní centrum, kde najdete vše možné: květiny, oblečení, zbraně, jídlo, pití, hračky. Je tu několik center různého druhu zábavy. Je zde také možnost najít si práci.
To, co nenajdete ve vesnicích, najdete zde.

Stalo se to znovu, jak očekávaná otravná mlha od shinobi z Kirigakure. Ale tentokrát to nechal velitel tak jak chtěl jeho protivník. Nechat mu tu naděj a pak ho rozmáznout jako červat. Všichni byli připraveni a byli v dostatečné vzdálenosti od výbuchu. Mladý shinobi těmi výbuchy narušil konstrukci už tak sešlé budovy, že se začala hroutit. K tunelu to však ještě nedosáhlo. Když se začala budova řítit, všichni budovu opouštěli hromadě i skrz mlhu. Nemohl je pronásledovat všechny. Všichni jenž byli v budově a opouštěli ji znali tuto oblast jako své boty, takže dokázali jít i stovky metrů po slepu. I údajní špioni se smíchali s tím davem aby unikli. Jediný kdo tu zůstal byl velitel, který získával čas pro ostatní k útěku. Kolem sebe vytvořil vzduchovou kapsli, čímž rozvířil mlhu aby viděl na pár metrů. Ano stálo ho to nějakou tu chakru, stejně jako když Neji používal vlastní chakru v boji aby zjistil odkud přijde útok. Tato technika byla na větrné bázi.

Když mě mohl zasáhnout tou technikou, znamenalo to, že mlha se rozplynula kolem nás aby tak bylo možné techniku provést. Avšak s touto technikou jsem se už párkrát setkat, ne zrovna v příjemných situacích, ale přesto. Vždy jsem se dokázal z toho dostat, tentokrát jsem už však neptřeboval pocítit bolest abych se z tohoto stavu dostal. Překonal jsem  to silou vůle zatímco mé ruce ovládali kapsli. Jehly mě však nezasáhli. Následovali větrné proudy kolem kapsle a nasměrovali je trochu vedle aniž by mě zasáhli. Byl jsem klidný člověk, to k ovládnutí větru patří. Vzduch je elementem klidu, takže i já jsem musel být vyrovnaný. Má vzduchová kapsle se začala čím dál víc zvětšovat.

Jak začal ovládat vzdušné proudy a vítr kolem sebe, že ho obklopovala větrná kopule, začal vítr zrychlovat čímž vytvořil něco co nejspíš Tojou vidět nechtěl. Začal se vznášet čím dál výš a výš. Pokud tak bude pokračovat tak odletí až na měsíc. Obecně řečeno. Kunaie ani shurikeny nebudou fungovat. Na výbušné lístky bylo moc mokro a pokud by se chtěl pokusit o fyzický kontakt, nejspíš by se trochu zatočil a proletěl díky rotaci. Pro Toujova to nevypadalo dobře, takhle mu jeho cíl uletí a jeho mise se nezdaří.

Šéfík měl namířeno pryč, jenže to by tu nesměl být ten otravnej pták, kterej kroužil kolem něj a vypadal nebezpečně. První průlet kopulí se mu podařil, naštěstí minul osobu jenž měl. To poskytlo druhou šanci, avšak neletěl dál, byl donucen přistát o několik budov dál. Seskočil do uliček kde se trochu potloukl, ale jinak byl v pohodě. Utíkal mezi uličkama aby se ztratil svému pronásledovateli. Kdyby ho pronásledoval i mezi uličkami, nejspíš by mu vletěla do tváře kus popelnice. Díky jeho ovládání vzduchu byly jeho kroky velice tiché, nešly ani slyšet. Zem se díky tomu ani nechvěla. Jak se pořád vzdaloval a kličkoval mezi budovami bylo těžké ho vypátrat. Nebyl však ještě venku z města.

Měl sice vlaštovku, která mu hlásí veškerý můj pohyb, ale jeho polohu prozrazoval on sám. Dělal rámus, ještě k tomu když bylo mokro tak narozdíl ode mě já jeho slyšel. Bylo to tak tak když jeho katana těsně minula moje kulky při výskoku abych se vyhnul nenápadnému úderu. Byl jsem však pomalu zahnán do kouta. Bylo očividné, že jsem byl ve slepé uličce jen s kanálem a velkou zdí. Napadla mě jedna finta, která by obalmutila jak jeho tak vlaštovku. Hodil jsem dvě kouřové bomby na zem, přičemž mě ani jeden nemohl vidět. Otevřel jsem poklop a nechal otevřený kanál. Já jsem však dovnitř neskočil, udělal jsem opak. Přeskočil jsem zeď zahalenou v kouři a tak si nemohl být jist. Byl jsem za zdí neslyšně schovaný v kouři s mírnou vrstvou vzduchu kolem mé hlavy abych nezačal kašlat. Nešlo mě vidět ani slyšet a vše nasvědčovalo tomu, že jsem utekl kanálem.

Pořád se mě snažil zmrzačit a stále se mu to nedařilo. Mohl se maskovat jak chtěl, ale jeho kroky byly tak hlasité, že by je slyšel i dědek s naslouchátkem. Buď a nebo byl můj sluch mnohem lepší než jeho zrak a cit. V tom se ozvalo s manévrem a pokusem a taijutsu " Slyším tě! " Znělo to až děsivě od tohoto chlápka. Bylo to kdo z koho i když byl z kiri nemohl si být jistý co na něj tenhle chlápek chystá.

Podařilo se mu mě seknout což mi způsobilo nějaké ty škody, avšak díky mým schopnostem jsem uhnul dostatečně aby minul důležité orgány. Nejspíš mě chtěl dorazit nebo zajmout. V tu chvíli jsem použil nevýhodu jako výhodu. Použil jsem vlastní krev, kterou jsem mu hodil do obličeje abych ho oslepil. Vytvořil na jedné ruce větrný vrták a mířil jsem mu na ruku kde měl katanu abych se jí zbavil. Šermíř bez rukou je k ničemu, a proto jsem mu zaútočil na ruce zatímco byl oslepen. Předvídal jsem jakési zběsilé švihání během slepoty, ale ani to by mě nezastavilo.

Jednou jsem dostal radu, která byla však velmi nebezpečná a mohla mě stát život. Přesto jsem ji vyzkoušel v praxi. Zničl jsem vodní stěnu a za ní mě už čekala jeho katana. Risknul jsem to a nechal se probodnout skrz na skrz, avšak aby minul životně důležitý orgán. Nečekal jsem ani vteřinu na protiútok. Hned jsem provedl vrtání skrz jeho tělo. Katanu by nestihl včas vytáhnout než bych ho zasáhl, takže zranění budem vážně oba dva. Byla to velmi stará taktika, ale vždy účinná. Nasadit vlastní život k jednomu protiúderu, který určitě vyjde.

Splněna mise ranku B, moderátorem byl Kataro
Moderátor se nakonec přimluvil za Toujoua a řekl, že tato mise si zaslouží rank A kvůli nečekaným komplikacím.
Takže splněna mise ranku A