Hlavní nemocnice

Zde se nacházíte v hlavní čtvrti Zdravotnického střediska. Je přístupno široké veřejnosti, až na západní křídlo, kde se nachází pohotovost. Hlavní nemocnice se skládá z několika budov značené velkými písmeny. Uprostřed spojené nově vestavěným průchodem. Celou nemocnici hlídá ostraha, jelikož je Sora jedno z nejbezpečnějších míst, ostraha se zvyšuje jen pokud přicházejí cizinci. 

Na pozici ředitele se střídají doktorky Nefrit a Crystal Takaishi. 
V případě akutnosti zdravotního případu volejte Nefrit Takaishi, pro objednání z jiných vesnic chtějte Crystal Takaishi. 



Pavilon A - Hlavní vstup + lékárna (recepce se nachází přímo po černé šipce)
Pavilon B - Dětské oddělení
Pavilon C - Centrální příjem - pohotovost 
Pavilon D - vestavěný průchod mezi budovami, zde se nachází rozcestník, kdyby jste se ztratili.
Pavilon E - Gynekologie, porodnice, lůžkové oddělení pro těhotné a čerstvě po porodu
Pavilon F - Interna
Pavilon G - Chirurgie 
Pavilon H - východní křídlo, lůžková oddělení pro shinobi. Obyčejným lidem vstup zakázán, shinobi po dohodě s doktory!!!
SI - stará interna, dnes slouží jako výzkumná laboratoř, výrobna léků odborníky pro lékárnu. Také se zde děje pravidelné odebírání krve a její uskladňování. 
Pavilon L - Speciální laboratoře pro výzkumy, protilátek, jedů, protijedů, nových chemických objevů a výzkumů. Otevírá se pro veřejnost jen po dohodě a to ještě studentům. Vchod je chráněný ostrahou, a vstup mají jen povolané osoby. ( najdete ji ZDE)

Vypadalo to, že som stál pred nemocnicou. Bola to veľká biela budova. Rukami som si prešiel po vlasoch a vstúpil som. Zastavil som pri recepcií, kde som hľadal niekoho, kto by sa mi venoval.
Raz som šťukol na ten zvonček na recepcií, potom zas a zas a zas. Nejak ma to bavilo. Po chvíľke som s tým prestal, lebo by mohla mať recepčná z toho nervy a čakal som, kým sa mi začne venovať.
*Zaujímavá dedina.
Prešlo mi hlavou a už som len čakal.

 Recepční

Zastavila jeho ruku na zvonečku s kapkou u hlavy.
"Přejete si něco nervózní pane?" oslovila ho s předstíraným úsměvem

Recepční

POzvedla jedno obočí vzhůru dívala se na něj prohlížela si ho a přitom vzala telefon se stále upírajícím zrakem na něj promluvila: "Reinolde, zavolej Daimyo, má tu návštěvu, pošlu ho před kancelář ředitele." kývla a pak zavěsila. 
"Jděte do leva po zelených proužkách na světlech do pavilonu B tam je dětské oddělení a projdete dlouhou chodbou a poslední dveře na levo je kancelář ředitele tam Daimyo přijde." řekla s falešným úsměvem

Doběhla jsem přes recepci na dětské oddělení cestou mě zastavovali sestřičky , kvůli pár podpisům, které jsem rozávala za pochodu zrovna do kanceláře vstupovala recepční s kávou v ruce.
"Och to si nemusela Debí." usmála jsem se. Ona se zarazila a pak zčervenala.
"To je pro toho nervózního pána uvnitř, ale hned vám také přinesu." vešla jsem dovnitř a recepční nechala kávu na stole a zase odběhla. Uvnitř však nebyl Hokage ale nějaký shinobi.
"Dobrý den, omlouvám se za zpoždění, jsem Crystal Takaishi, Daimyo Sora no kuni." podala jsem mu ruku a šla si sednout do křesla.

"Uchiha? Ještě jsem žádného Uchihu osobně nepotkala. To že máte zajímavé oči Vám ani říkat nemusím." usmála jsem se a dovnitř zrovna přišla recepční a i mě donesla kávu.
"Děkuji Debí, ať mě teď nikdo neruší." kývla a zase odešla.
"Obávám se, že na Vaši otázku zatím neznám odpověď. Sraz kage je v oběhu akcí. Momentálně se potácíme s jistým problémem, ale jakmile se problém vyřeší pokusím se začít organizovat. Můžete dát svému Hokagemu odpověď, že nejpozději do 14 dnů bude. A když už jste tady.....ušetříte posla mě." mrkla jsem na něj a šla otevřít okno. 
"Mám navštívit osobně Tsuchikageho do Iwy. Bohužel jeho muži mi zabili dva jouniny přímo před vesnicí a ještě měli tu drzost požádat mě o velmi mocnou techniku. Jsem sice na Tsuchikageho připravená a on evidentně bere v potaz i mé požadavky, ale bojím se tam jít sama se svým doprovodem, naše vesnice je přece jen co se týče síly dost slabá." otočila jsem se na něj a podívala se jestli mě poslouchá

"To s tými očami to počúvam dosť často."
Poznamenal som a usmial som sa . Popíjal som kávu a pozorne počúval Daimyo. Trošku som nadvihol obočie, keď povedala ".ušetříte posla mě." No vlastne som to mohol urobiť pre dobré vzťahy našich krajín. Ani mi nič nebránilo v tom.
Pozorne som ju počúval stále. Potom keď sa na mňa otočila, len som sa pousmial a povedal.
"Daimyo-sama, nemám problémy s vašou požiadavkou. Rád vám pomôžem, aspoň to zocelí vzťahy medzi Konohou a Sorou. I keď .. vlastne nič."
Keď som dopovedal odpil som si z kávy a cez hlavu mi prebehlo.
*Dúfam, že z toho niečo budem mať. Síce vlastne stačí, keď Konoha z toho niečo bude mať. Mne to moc času nezaberie, dúfam.
Bol som možno trochu sobecký, ale nevedel som čo sa dalo čakať od Tsuchikageho.

"Děkuji, vyřiďte prosím Hokagemu, že příští týden se osobně stavím v Konoze, a jestli by byl tak laskav a propůjčil mi sebou nějaký statný doprovod, který mě ochrání po dobu kdy budu mimo vědomí..." odmlčela jsem se a přešla ke stolu a vytáhla malý váček s penězi a přisunula ho k němu.
"To je pro Vás Rokuro, za vyřízení a ještě vzkaz." sedla jsem si zpět a začala psát popis těch dvou mužů. Potom svitek zapečetila a podala mu ho s úsměvem.
"Děkuji"

vzkaz pro Hokageho:

"Já také." usmála jsem se a vrátila se zpět do laboratoří dotvořit pečetící techniku (přesun)

Po příchodu do nemocnice jsem se hned převlékla a šla na sál, musela jsem to stihnout do příchodu návštěvy.

Poslední operace byla za mnou a já akorát dostala zprávu že někteří kage jsou již zde, tak jsems e umyla oblékla a razila do konferenční místnosti (přesun)