Údolí Kukuřice

Ohromné údolí, které skrývá spoustu tajemství.

Iwa Kunoichi + tři genini

Rozevřela jsem svitek a ukázala ho svým studentům.
"Mise zní jasně, začala válka, Tsuchikage-sama si myslí, že bude nejlepší, když zmapujeme polohu každé vesnice a určíme nejlepší a nejméně hlídanou cestu k ní, Iwagakure no Himitsu už zde byl před námi, tahle cesta bude nejlepší, tak do toho. Rozdělte se a jděte každý jiným směrem. Já vás budu následovat! Pokud uvidíte blonďáka s klapkou na oku, tak utečte.." přísně se zamračila a pohlédla na své studenty.
"Hai!" přikývli a odešli.

Hejno se rozprostřelo nad celým údolím. Vždy létala jen jedna, nechtěli vzbudit přílišnou pozornost. Vůdkyně hejna se usadila na nejbližším stromě a čekala na zprávy. Ty se brzy dostavily.
Vyměnily si mezi sebou pár krákavých diskuzí, než se rozlétly zpět k bráně do Konohy.
//Přesun

Dorazili jsme na místo, údolí zahalené v mlze, dříve tady rostla jako na jediném místě Kukuřice, teď už to není pravda. Toto místo se skvěle hodilo pro novou vesnici. To bude fuška.
"Tak do toho.." vytáhl jsem mapu Kukuřičného údolí a ukázal jim křížky, odkud kam povede hradba. "Fuu, kde jsou naši kamarádi?"

Iwa tým
Můj tým se držel plánu, pobíhali jsme sem a tam, až jsme narazili na nějakou skupinku Shinobi. Byla jsem senzibil, ucítila jsem nějaké čakry a co nejvíce se vzdálila.
"Tak, už je to tady, zdá se, že jsou tady i Shinobi pravděpodobně z Konohy," šeptala jsem, mohli jsme být od nich max 300 metrů.
"Už asi nestihneme utéct, ten kdo zaútočí první, vyhrává...Podle čakry je tam jedna pořádně silná čakra, pak tři slabší, asi to bude tým geninů, jako jsme my. Tak do toho, zabijeme je, každý z vás si vezme jednoho genina, rozdělíme je a vyhrajeme."

Došli jsme a Chiyo mi stiskla rameno. Cítím je. Wakana měla pravdu. Jsou 4. Tři geninové. Pošeptala mi. Přikývl jsem a bez otázek jsem pomocí Kuchiyose znova přivolal Wakanu. Zkusíme Karasu bunshiny. Oznámil jsem potichu. Budou tři. Wakana přikývla a hejno se seřadilo do tří chumlů.
Provedl jsem pár pečetí. Místo tří hejn vran tam najednou byli tři mé klony. Chiyo jim rychle pošeptala, kde jsou.
Všichni tři přikývli a rozeběhli se potichu tím směrem.
---------------------------------------
Nakonec je našli a rychle je obešli, schovávali se v mlze, aby nebyli vidět. Soustředili se na ty nejmladší z nich. Když usoudili, že jejich kruh je dostatečný, všichni najednou provedly Goukakyuu no Jutsu. Koule mířily na skupinku. Dalo se jim snadno vyhnout, ale stejně bylo počítáno s tím, že klony je neeliminují. Šlo jen o získání info.

Pousmál jsem se. Fuu vypadala docela naštvaně. Přisedl jsem si. Omlouvám se, asi ti trochu beru práci, ale... Trochu zaraženě jsem se podrbal na vlasech. Moji omluvu převzala Fuu. Katashi chtěl říct, že tě nechtěl nijak urazit nebo něco podobného. Ani já ne. Nedokážeme ani 80% z toho, co tvůj Byakugan. My jen cítíme čakru. Omlouvám se. Oba jsme se takřka najednou uklonili. Chiyo mě překvapila. Takhle obratná s jazykem, kvůli někomu jinýmu...

Iwa Kunoichi

Cítila jsem spoustu dalších čaker, možná nějaká technika. Promnula jsem si bradu a už na nás vyrazily zřejmě kloni se svým katonem. Všichni jsme uskočili a rozestoupili. Poskládala jsem pečetě.
"Doton: Doryuusou!" klony to probodlo.
Geninové se zatím rozeběhli za svými protivníky. Já jsem poskládala pečetě a vyčkávala.

Klony se po probodnutí rozpadly na vrány, které okamžitě letěly zpět.
----------------
Spokojeně jsem přikývl a vstal, když jsem si všiml, jak se vrací hejno. Jakmile se dostalo dostatečně blízko Wakana párkrát zakrákala na Chiyo. Mají Doton. Sem běží tři mladší, starší, uživatelka Dotonu, zůstává na místě. Přikývl jsem a propustil Wakanu i s hejnem.
Následně jsem použil Sanzengarasu no Jutsu a hejno vran nás obklopilo. Fuu by přes ně neměla mít problém vidět. Řekni mi kde jsou, a já se jim postarám o překvapení. Má slova mířila hlavně na Fuu, potřeboval jsem si to nějak odčinit.

Dorazil jsem trochu později, neboť jsem si cestou potřeboval dojít na WC. Vyslechl jsem si Fu a Katashiho, podle nich tu jsou nějací tři geninové. Pousmál jsem se. "Konečně nějaká pořádná akce!" řekl jsem trochu potišeji. Postavil jsem se do bojové pozice a díval se všude kolem. Rukou jsem sáhl pro kunai, ale zatím jsem ho nevyndaval.

Katashiho plán by možná zabral, ale asi se budeme muset pustit do přímého střetu. Na každého studenta jsem na záda položil svou značku.
"Stavět se bude asi jindy," ušklíbl jsem se a jeden Kunai vyhodil na zem. Další jsem si vzal do ruky.
"Jděte! Já půjdu po té starší!"

Samozřejmě, že měli pravdu. Chtěli jsme je rozdělit, byli jsme tři proti třem. V hejnu naši pozornost získal muž, starší a zřejmě jejich sensei. Odpovídá popisu..podle rozkazů jsme měli utéct, ale..tři geniny ještě zvládneme, jsme přece Hrdí Iwa no shinobi!

Genin 1
Hodil doprostřed hejna kunaie s výbušnými lístkami.

Genin 2
Udělal to samé.

Genin 3
Pohnul jsem rukou a několik kamenů jsem hodil na naše protivníky. "Iwa fubuki!"
Jak jen to bylo možné? Čím, že dokázal jen rukou zvednout kameny a mrštit je po hejnu?

Iwa Kunoichi
Samozřejmě že ji došlo, o koho se zřejmě jedná. Ani ona neutekla. Věřila si, věřila ve své geniny, které učila a kteří se brzy stanou chuuniny. Vytáhla katanu a očekávala Hokageho příchod.

Pořád jsem vyčkával na jejich příchod. Najednou proti nám někdo dvakrát hodil výbušné lístky. Začal jsem kašlat a pokoušel se otevřít oči. Nevěděl jsem kde jsou naši nepřátelé. Přemýšlel jsem jestli mám uskočit dozadu, ale to oni přesně chtěli. V tu chvíli mě napadla jediná věc-zalést si pod zem. Rychle jsem použil začátek mé Dotonové techniky. Musím se tam chvíli zdržet a najít jejich pozici. Pak bych mohl zaútočit. Jenom jsem doufal že mě pod tou zemí nenajdou.

Snahy nepřátelských geninů byli k ničemu. I když kameny a výbušné kunaie do hejna díru udělaly, vrány se prostě naklonovaly a hradba zůstávala. Pokud by se tím snažili proběhnout...au. Nezáviděl bych jim to. Pokud nějaké kameny prolétly, vyhnul jsem se jim. Přece jen...zahlídnete, když najednou místo hejna je šutr. V mlze vzniklé výbuchy jsem zamrkal, ale soustředil se na držení hejna. Vsázel jsem na Fuu, že mě včas varuje.

Zmizel jsem a pomocí Shunshinu rychle zaútočil s Kunaiem na Iwa Kunoichi.
Náš pohled se střetl, vypadala obzvláště silně a doufal jsem, že mí studenti to zvládnou. Pořád ještě mají mou značku na svém těle.

Po chvíli pobytu v díře jsem si vzpomněl na ty dva. Měl bych jim taky pomoc. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem vystrčil hlavu z díry a řekl jim: "Zalezte si před tím kamenným bombardování sem!" Pak jsem strčil hlavu zpátky do díry a doufal že mě slyšeli.

Fuu, vidíš je? Kde jsou? Zeptal jsem se jí. Pokud bych věděl jejich pozici...karasu bunshini by už něco svedli. Ale takhle.... Všiml jsem si Raikiho. Zavrtěl jsem hlavou. Musel jsem na své hejno vidět a byli bysme tam na ráně.

Kývnul jsem na důkaz toho že souhlasím a opět zalezl. Měl jsem v plánu tam zůstat a čekat až nám Fuu řekne kde se nachází. Nebyl jsem od nich daleko, byl jsem jenom v podzemí. Mezitím než Fuu odpověděla, jsem si protáhl klouby u prstů a dál vyčkával.

Přikývl jsem a usmál se. Raiki! Ber toho vpravo! Křikl jsem na něj, zatímco jsem skládal pečetě. V hejnu se směrem ke dvoum nepřátelským geninům nalevo vytvořily dva karasu bunshiny a vyběhly k nim. Ještě než vůbec vyhodily, každý z nich hodil dva výbušné kunaie, každý po jiném geninovy. Nemohl jsem si dovolit plýtvat čakrou na Goukakyuu, a tak oba klony zůstaly u taijutsu, když k nim doběhly. Pokud se náhodou některému z klonů podařilo navázat oční kontakt s nepřítelem, použil Kanashibari. Poté ho praštil do krku, aby nepřítel ztratil vědomí.

Vystrčil jsem hlavu a podíval se tím směrem. Pokoušel jsem si zapamatovat směr. "Jop! Arigato Fuu a hai Katashi" řekl jsem a ještě dodal: "Já se budu pohybovat pod zemí, ale pokusím se od vás moc neoddělovat." Pak jsem strčil hlavu zpět do díry a začal se hrabat tím směrem.