TRÉNINKOVÉ PROSTORY

pro **Kagayaki Rin** Fri Aug 02, 2013 8:43 pm

First topic message reminder :

pro **Kurosaki Meizu** Mon Mar 28, 2016 5:26 pm

Predtým, než som zacítil tupú bolesť v hlave a ovládla ma tma, som ešte cítil, ani sám neviem prečo, stále rastúcu zlosť. Skutočne tam v pred barom vlastne o nič nešlo, ale moja povaha reagovala sama. Kawa to uhádol veľmi presne, mal som chuť ho odhodiť bokom a vybehnúť k Seishin, či bola baba či ne, zjavne rada riešila veci takto, inak by si podľa mňa ten rešpekt ani nezískala, že jo. Ale kto by sa postavil silnej a nezávislej žene? No, napríklad ja, keby ma brat nepredbehol, neomráčil a nevzal sem. Po celú cestu som bol mimo a ešte to tak bolo aj chvíľu po tom, čo ma sem dotiahol a usadil ku stromu. To jeho preplesknutie a lúskanie prstami, pf, to mohol robiť tak niekomu, kto takmer stratil vedomie, ale ja som ho už stratil! Prebral som sa až o pár chvíľ neskôr, rozlepil som oči a automaticky som sa chytil za hlavu, pričom oči som uprel na Kawu predo mnou. Chvíľu som ho nečinne sledoval, len som si dával dohromady, čo sa vlastne stalo, než som švihol rukou a udrel do kmeňu stromu. Následne som tou istou rukou na neho namieril.
"Čo to kur*a bolo?! Bol som úplne v pohode!!" zreval som, ale neútočil som. Mal som pocit, že ešte musím po tej rane sedieť nejakú chvíľu. Zvesil som ruku a ostal som ho len nespokojne sledovať. Samozrejme mi čosi vravelo, že spravil dobre, ale pf, ja som to "čosi" počúval málokedy. Samozrejme by sa môj pohľad v kľude mal zmeniť, ale háčik bol v tom, že som ešte stále mal zvyšky nervov, preto taká reakcia a .. to všetko ostatné.

pro **Kurokawa Meizu** Mon Mar 28, 2016 6:25 pm

Nejenom že jsem tam před ním seděl a luskal jako idiot ale lidé kteří mě předtím považovali s bratrovraždy měli teď ještě divnější pohled na tváři. Proto jsem přestal a řekl si že bude lepší chvilku něco dělat. Sedíc tedy naproti němu jsem vytáhl jednu z knih kterou jsem měl rozečtenou a pročítal si. Byl to příběh o ninjovi co počas války přeběhl na druhou stranu jelikož věděl že jeho vesnice bojuje za špatný cíl. Byla to poměrně zajímavá četba. Vyvolala ve mě tolik otázek. Jednou z nich bylo jak bych se zachoval já. Bojoval bych dál na straně lidí které vídám každý den. Nebo bych šel bojovat na druhou stranu s vědomím že bojuji za lepší zítřek? Otázka, která byla zajímavá na tolik že jsem si ani nevšiml že se Saki probudil, však zůstala nevyřčená. Najednou se totiž ozval řev cílený k mé osobě.
Doslova to semnou trhlo a já si uvědomil že to už byla nějaká ta chvíle co zde Saki ležel. Vynil mě za to že by se dokázal ovládnout. Že jsem si dovolil příliš. Znal jsem ho však líp než on znal sebe. Povzdechl jsem si a zaklapl knihu.
"Pokud si to myslíš tak směle do toho." Řekl jsem a kývl směrem k jeho pěsti. Pokud si byl tak jistý že se mýlím tak ať to dokáže.

pro **Kurosaki Meizu** Mon Mar 28, 2016 7:03 pm

Ostal som na neho len žmúriť, keď ma vyzval k tomu, aby som šiel smelo do toho. Namiesto odpovede som si ale najprv prezrel, kde ma vlastne vzal. To nemohol vybrať niečo.. lepšie? Následne som si obzrel jeho, či náhodou ešte nedostal keď ma omráčil, ale vyzeral viac než v pohode. Viac než som bol v pohode ja, tsch!
"Iste, keď si mi otupil zmysly mám ísť za ňou," odfrkol som si a ruku od hlavy stiahol, keď som ju oprel o strom. Ruky som si založil na hrudi a premeral som si pohľadom tu knihu, čo mal pri sebe. Hádal som, že tie moje "knihy" tu nemá, takže som si povzdychol a znova som sa obzrel.
"Aspoň keby lepšie miesto vyberieš," zašomral som a skľúčene sa na neho kukol. Asi som ale vedel, prečo vybral toto miesto. No stále som ešte potreboval oddych. Z takej rany, tsch, som bol rád že som bol vôbec hore!
"Aj si to vysvetlil či len si ma dal dole a zmizli sme?" spýtal som sa zvedavo a už s menším úškrnom. Mohlo to byť znamenie, že mi nervy prešli, ale on ma poznal, takže určite vedel, že sa môžu vrátiť hocikedy. Stačilo by možno aj provokačné slovo, to je proste jedno, nikdy to nebolo naisto preč.

pro **Kurokawa Meizu** Mon Mar 28, 2016 7:41 pm

Uchechtl jsem se.
"Jasně a riskovat to že mi zničíš moje oblíbené lázně? Park? Kávový stolek?" Řekl jsem s úsměvem aby pochopil proč cvičiště. S Sakim nikdy nevíte jak bude reagovat. Jsem rád že to vzal takhle takže jsem si mohl mírně oddechnout a pořádně se protáhl.
"Tak jistě že jsem to vysvětlil.... řekl jsem jí že seš nervák a hotovej psychopat. Trháš někoho jako je ona na potkání a příště by měla bejt opatrnější před tvoji ukrutnou sílou. Měl si ji vidět. Zbledla jak stěna." Řekl jsem s naprosto vážným výrazem. Chvilku nic neříkal s totálním poker facem a sledoval jak bude reagovat Jak jsem znam jeho ego tak přeci jen mu ho to šíleně nafoukne. Nakonec jsem to nevydržel a dal se do smíchu
"Ne... řekl jsem jí že seš pako co to myslí dobře." Řekl jsem s úsměvem a podíval se na něj. Čekal jsem že ho určitě napadne jak strávit čas. Nechal jsem to na něm.

pro **Kurosaki Meizu** Mon Mar 28, 2016 8:09 pm

Naklonil som hlavu a poklepkal som si ukazovákom po ústach, ako znak nejakého najväčšieho mudrca na svete.
"Stolík už mám, ostávajú kúpele a park?" zopakoval som po ňom na štýl, akoby som skôr upravoval jeho vetu na moju verziu. Následne som sa uškrnul, určite som do budúcna nevylučoval, že by som mohol zničiť aj tieto miesta. Stačilo ma tam vziať.. a trochu provokovať, nič viac. Keď mi zdelil, čo povedal tej babe v bare, ostal som sa na neho kukať niekoľkými spôsobmi. Najprv začudovane, potom spokojne, že o mne rozšíril takú mienku, ale neskôr deprimovane, keď mi povedal, že sa opravil. Keby bol bližšie, prisahám bohu že by som mu jednu kefol po hlave.
"Takto mi kaziť meno.. aby ti to karma nevrátila!" pohrozil som mu, ale so smiechom, takže sa nemusel báť, že by ma to znova nejak.. vytočilo. Nijak ďalej nepokračoval, asi znova ďalšiu činnosť nechával na mňa. Problém bol.. že ja som sa teraz cítil na raneného, takže som to schválne nechal hodené na ňom, aj keď o tom sám asi nevedel. Len som sa usmial, založil si ruky na hrudi a ostal som ho vyzývavo sledovať, či ma prekvapí.

pro **Kurokawa Meizu** Tue Mar 29, 2016 6:18 pm

"Pff... typické." Řekl jsem mu s mírným úsměvem. Bylo vidět na mě že mě neco trápilo. Když jsem se někomu svěřoval, a to se stávalo málo kdy, tak to bylo Sakimu. Nikoho jiného jsem neměl ve svém životě a proto byl jediná volba. Někdy byl na mol, jindy na misi a někdy jsme na sebe byli tak naštvaní že jsem sním ani mluvit nemohl. Tohle už jsem měl na srdci ale délší dobu.
"Uvažoval si někdy... proč jsme se vůbec staly ninji?" Zeptal jsem se ho z ničeho nic. Touhle otázkou jsem se zabíval už délší dobu. Co že vlastně tady dělám? Proč vůbec pokračuju v tomhle všem? Nebylo by lepší jen se usadit a žít život v pohodě? Není to zrovna pohodové povolání ve kterém se každý z nás vrací domů. Někdy to můžu být já nebo Kawa kdo se už nevrátí.
"Teda... já jsem se stal protože ty si byl. A chtěl jsem tě v tom zadupat do země... ale ... nikdy jsme to vlastně nechtěl dělat z vlastní vůle. Kdyby si byl malíř tak bych prostě maloval...Vlastně... ani nevím proč s tím neseknu... Kumo mám rád. Žil jsem tu od mala a nic jinýho neznám... ale... nejsem jako otec víš? On byl takovej že by se vrhl ze skály aby zachránil Kumo. Někdy si říkám... udělal bych to já? Život by mohl být o tolik jednoduší... kdybych si někde otevřel stánek a prostě jen ... co já vím? Vařil? Prodával suvenýry? Chápeš? Co tím chci vlastně říct je... měli jsme někdy volbu?" Zeptal jsem se ho na tom co mě trápilo už délší dobu. Bez pochyby bych to udělal pro Sakiho ale... někdy jsem měl pochyby že bych to samé udělal pro Kumo. Vždycky jsem si říkal že s tím nemůžu seknout. Jsem v tom dobrej, uměl jsem to ale bylo to protože jsem se na to upnul a držel se toho. V mé hlavě to bylo tak že kdybych se upnul na jakoukoliv jinou věc byl bych vní stejně dobrý.

pro **Kurosaki Meizu** Fri Apr 01, 2016 7:40 pm

Keď začal svoju vážnu tému, len som ostal úplne ticho. Sledoval som ho a počúval, pričom som rozmýšľal, koľko asi nad touto témou už musel dumať. Ja osobne som to nejak neriešil. Bola to vec, ktorá už sa proste stala, zbytočné to rozoberať po takom čase. Ale očividne ma chcel uspať, tak som ho nerušil a čakal som, kedy mi dá priestor na odpoveď.
"Nemusíš mať potrebu vrhať sa zo skaly pre dedinu na to, aby si bol shinobi," poznamenal som a poškrabal sa vo vlasoch. Premýšľal som, akú odpoveď vlastne chce počuť. Možno sme nemali na výber, rodičia nás proste podľa seba tlačili do toho, aby sme sa stali shinobi a bolo postarané. To ho to nebavilo, keď takto premýšľal? Nezdalo sa mi, že býva zrovna znudený pri veciach so shinobi spojenými.
"V podstate sme mali na výber. Ak by si sa zaprel v detstve, nepohol by s tebou nikto. Je vlastne jedno, pre aký konkrétny dôvod si sa stal shinobi, keď si v tom dobrý. Nadanie na to máš, nech je dôvod aký chceš. Ľudia sa shinobi stali aj pre horšie dôvody. A nevrav mi, že život v nejakom stánku by ťa bavil viac než tento," podvihol som na neho ukazovák a chvíľu ním mieril, akoby to bolo varovanie, že ak chce povedať áno, tak nech radšej nič nevraví. Ja osobne som, aspoň z môjho pohľadu, musel byť shinobi. Mali akčný život a ja som potreboval denne nejakú akciu zažívať. Stáť v stánku.. maľovať.. robiť obyčajné veci.. to by som sa asi najskôr obesil. A Kawa k ninjom patril rovnako. Narozdiel od neho som si cenil to, že je v tom taký dobrý, nevidel som to tak, že keby si vyberie aj hocičo iné tak je na tom rovnako. Hmpf, namyslenec jeden!

pro **Seishin Yuna** Thu Apr 07, 2016 3:11 pm

Dorazila som s Kenom do tréningových priestorov. Koľko krát sme my spolu už merali sily? Vždy to dopadlo tak...nerozhodne, pretože obaja sme sa vzájomne countrovali. Ale to nevadí. Mala som chuť na nejaký serióznejší tréningový boj. V diaľke som zahliadla tých dvoch blondiakov, ale nevenovala som im nejakú väčšiu pozornosť. Nemienila som sa nad nimi jedovať, čo sa stalo, stalo sa. Odskočila som od Kena, čo najďalej.
"Pripravený, zlatíčko?" Zaškerila som sa naňho. Dnes som ho nemienila nijako šetriť, čo som očakávala i od neho. A čo, že tvoríme pár? Trochu adrenalínu neuškodí!

pro **Akemi Kagayaki** Thu Apr 07, 2016 4:20 pm

Dorazily jsme až sem. Bylo tu docela dost lidí, což jsem se divila. Hmm, roztomilý pohled, kolik lidí se tu snaží zesílit, nebo zabít čas. Řekla jsem si v myšlenkách a na venek jsem se nad tímto jenom pousmála. Každopádně, Mi-chan zatloukala, což jsem nečekala ani nic jiného. I kdyby jí bylo víc než mě, pořád je menší, roztomilá a chování na úrovni 16-ti letého jedince, ale bylo to milé!
Šla jsem chválně dál od všech přímných. Na Kena jsem jenom kývla hlavou, kterého jsem nějak víc poznala. Ostatní mi byli téměř neznámí.
Když už jsme byli v dostatečně velké vzdálenosti od nich, stoupla jsem si pod strom a dívala se na její zbraň. "Abych pravdu řekla, je docela creepy jít proti někomu tak malému a milému, s tímto v ruce. Vsadím se, že najednou budeš nahánět víc strachu, než té milosti." No co, kolikrát jsem za svůj život pozkala takového jedince, kteří byli cute, ale v boji vypadali jak potomci satanovi...pfff, nepříjemné.
Začala jsem se trošku protahovat a chtěla si to vše ujasnit.
"Dobře, takže jediný zákaz, který dávám já-z mé strany-je smrt. Tréning spočívá v procvičení si svých schopností v praxi. Doufám že zase neskončím na lůžku." Prohrábla jsem si vlasy s úsměvem. Ten pohled na tu její zbraň, jejích název byl pro mě moc hard, mě docela znervózňovala. Ale už jsem šla proti větším a horším, proto jsem se jenom dala do bojového postoje. Zajímalo mě, jestli půjde hned z blízka, nebo se chce nejdřív nějak rozcvičit.

pro **Miya** Thu Apr 07, 2016 5:27 pm

Došli jsme sem. Bylo tu celkem dost lidi. Trošku mě to i iritovalo. Naštěstí jsme šli dal od ostatních, takže troška soukromí tu přeci jen bude. Přišlo mi, že Akemi někoho tu poznává, nebo jen slušně pozdravila. Kdo ví. Cestou jsem musela přemýšlet, jestli se mám pomodlit nebo. "Uvidíš, Akemi-chan" pověděla jsem a usmála jsem se, ale ne tak jako předtím. Byl radostný z boje, možná i šílený. Akemi si mohla všimnout, že poprvé jsem jí oslovila jinak než předtím. Bylo vidět, že si i věřím, ale pravda byla, že jsem nevěděla, jak s ní budu bojovat. Já vlastně uměla jenom taijutsu a ona měla chakru. Možná se nakonec i pomodlím.
"Dobře." Musela jsem zapřemýšlet nad tím, jestli je schopná se do nemocni dostat bez mé pomoci. Akemi nebyla jediná nervozní, já fakt nevěděla jak proti ní zaútočit. Odskočila jsem se od ní a halapartnu chytla do obou ruk úplně stejně jako katanu. Vůbec jsem netušila, co mám čekat. Snažila jsem se skrýt známky mé nervozity. Olízla jsem si svůj spodní ret a vyčkala, co na mně použije.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Apr 07, 2016 5:40 pm

Její výraz už se začal měnit teď. Bylo mi jasné, že Mi-chan nebude jen tak někdo s velkou zbraní. Pokud byla v podstatě poutníkem jako já, musela přežít sama ve světě a to vyžadovalo velké zkušenosti, znalosti a většinou i velkou dávku inteligence. Z její výrazu jsem usoudila, že ona se v boji vyžívá. Konec konců, věřila v boha, její styl boje bude naprosto odlišný od toho mého, což mohlo být víc než zajímavé.
Když odskočila a halapartnu si vzala do obou rukou, usoudila jsem, že bude bojovat pouze s ní. To znamenalo, že je zaměřená na taijutsu. Její boj a vítězství spočívá ze 70% na její zbrani. Jenom jsem se pousmála. Nebude to tak lehké, pokud oplývala takovouto silou s nadprůměrnou inteligencí, jsme si téměř rovny. Každá však v jiném oboru.
Můj plán byl jasný...i přes to, že mi taijutsu nedělalo nejmenší problém, její halapartna byla dlouhá. Musela stejně tak oplývat i fyzickou silou, aby něco tak velkého udržela. Jak je známo, velké zbraně se hůř využívají, jejich švih je pomalejší. Její tělo nebylo nijak mužně svalnaté, proto jsem usoudila, že svou zbraň ovládá skvěle, ale její švih nemusel být tak rychlý, jako její rychlost samotná.
Moje schopnosti dedukce se někdy v boji hodily, někdy byly naopak až příliš zbytečné, pokud byl protivník chytrý, dokázal rozpoznat, co právě teď dělám. Dejme tomu, že dedukce byla mým dalším darem. Dokázala jsem z lidí vyčíst vše, co jsem potřebovala-jako druhý Sherlock!
Každopádně, dala jsem si ruce do základního znaku pečetě, ze kterého jsem tvořila další. S čím na ní mám jít, hmm? Elementy? Slabší techniky, prokouknu si její styl a pak začnu jednat. Pomyslela jsem si a vedle mě se objevil klon. Ano, Raiton Bunshin. V ruce držel Kunai, který byl s překvapením a rozběhl se přímo na Mai. Byl rychlý, stejně jako já. Kdyby se na mě snažila Mi-chan z blízka hned při prvním tahu, mohla si být jistá, že zareaguji rychle, protože s něčím takovým jsem taky počítala. Stejně tak jako s tím, že proti mému klonu použila svou dlouho zbraň a bude se ho takto snažit zničit z dálky. On to taky věděl, byl připraven na tyto klasické tahy, které by k ní seděly.

pro **Miya** Thu Apr 07, 2016 6:34 pm

Akemi určitě začala přemýšlet a vytvářet hypotézy o mně. Většinu určila z vzhledu, postoje a držení mé zbraně. Z větší části se určitě strefila, ale moje zbraň pro mně nebyla těžká, to mi poskytovalo výhodu, protože mi umožnilo lepší zacházení než si Akemi myslí. Akemi jsem neřekla, že sloužím právě bohovi války.
“Ocel je mé tělo a oheň má krev.
Pronesla jsem přes několik-set modliteb.
Nevědomý ztráty,
Ani vědomý zisků.
Odolala jsem bolesti , čekající na Váš příchod.
Ničeho nelituji. To je jediná cesta.
A tak se modlím.
Můj osud urči svým mečem,
mé tělo je tvou moci.
Jsem tvá služebnice,
opatruj mou duši!”

Začala jsem odříkávat modlitbu hned poté co se Akemi rozeběhla. Přesto, že modlitba netrvala moc dlouho, tak jsem se musel dát na ústup. Skočila jsem dál od ní ať se naše vzdálenost zvětší a tím pádem i čas než ke mně dorazí. Při skoku jsem halapartnu uchopila jinak. Měla jsem jiný plán než se dalo čekat. Halapartnu jsem držela v jedné ruce v ten moment jsem už dokončila modlitbu. Najednou se uvolnila velká energie a mě obklopila zelená aura a mé rty se zbarvily do fialová. Když jsem otevřela bránu limitu. Hodila jsem halapartnu před Akemi a jejího klona. Není třeba zmiňovat, že 5. brána mi zvyšovala nejen sílu ale taky rychlost. Měla jsem svůj plán, klona jsem se popravdě nechtěla moc dotknout, protože v zdejší vesnici většina ovládala raiton a jiskření, které jsem prožila, když jsem si dávala s Akemi ramen, mi říkalo, že i ona má tuhle podstatu. Proto hlavní cíl byla právě Akemi.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Apr 07, 2016 6:54 pm

Mi-chan si začala něco blábolit, neslyšela jsem co, ale docela se mi to nelíbilo. Očividně na to ale potřebovala čas. Což pro mě osobně to byla výhoda. Potřebovala určitý prostor času na to, aby začala něco dělat. To mi poskytovalo výhodu. I kdyby to byly jenom 2 sekundy, i za tuto krátkou dobu se dá udělat konečný tah.
Každopádně, Mi-chan na mého klona nešla, takže bude chtít jít rovnou po mně. Docela fajn řešení, protože takto bych si jí musela prokouknout se svým tělem a já vždycky byla radši, když na zkoušku šli mé klony. Moje taktika byla proměnná, často, záleželo na mém protivníkovi. Zažila jsem za svůj život spoustu lidí, spoustu protivníku, se spoustou jiných taktik, ale vždy jsem proti nim vyhrála, jinak bych tu teď nebyla. I když popravdě, většinou jsem se dodělala sama, vlastními technikami. Ach, ach, to byli časy...Volnost, chybělo mi to.
Zpět k boji...Mi-chan hodila svou zbraň před klona, já byla několik metrů ještě za ním. Můj klon využil příležitosti a skočil na její zbraň, po které běžel rovnou k ní. V běhu po ní vyhodil onen kunai, který držel v ruce s menším překvapením. Uvidíme, jak Mi-chan zareaguje. Já osobně jsem byla stále v pozoru a dávala si pozor, jak si bude počínat. Její zelená aura mě překvapila, stejně jako růžové rty. Podobalo se to stylu dávného Gaie, který ovládal své brány. Toto ještě bude zajímavé. Pro svou obranu, když klon se dal do útoku, jsem složila další pečeť, ale stále nic nedělal, měla jsem takto jenom záložní plán, kdyby se nějak rychle dostala ke mě. Kdo ví, jestli se jí v rychlosti vyrovnám. Já totiž své schopnosti elementů nevyužívala jenom k boji jako samotné, posilovala jsem s nimi stejně jako ona-což jsem zatím nevěděla-své tělo, na odolnost, sílu, rychlost, pružnost, výdrž...

pro **Kurokawa Meizu** Thu Apr 07, 2016 8:00 pm

Jen jsem poslouchal slovo za slovem. Tohle na nás bylo zajímavé. Každý si tak podobný a přitom v mnoha věcech absolutní opak. Někdy to bylo na škodu a někdy to bylo velmi užitečné. Já jsem však nemohl přesně určit co to bylo teď.
"Byl by rozhodně jednoduší." Řekl jsem prostě. Někdy by mi ta jednoduchost vyhovovala. Nepochyboval jsem však ani o tom že by mi ale nějaké věci chyběli. Chtělo to prostě nějaký kompromis. Jaký to jsem zatím nevěděl. Saki mohl vidět že problém nevyřešil, možná to bylo protože problém se vyřešit nedal a nebo to bylo protože žádný ani nebyl, já jsem však tušil že si v tomhle budu muset pomoci sám. Jen jsem chtěl vidět jeho postoj. To mi stačilo. Povzdechl jsem si. Zatřásl jsem hlavou a jakoby lusknutím prstu byl můj výraz pryč a byl zde opět ten usměvavý Kawa na kterého byl zvyklej.
"Tak když máme tohle z krku... co teď? Když už jsme tady chceš to nějak využít nebo nějaké jiné návrhy?" Zeptal jsem se. Upřímně mi bylo úplně jedno co se bude dít. Tak jako vždy. V životě jsem se prostě jen vezl, dělal to co se čekalo a snažil se ho užívat. Snažil se...
Pozoroval jsem že na cvičáku se objevilo mnoho nových lidí. Některé jsem znal, jiné viděl poprvé. Nijak jsem se k nim však nehlásil. Spíše jsem si tak jako vždy hleděl svého a čekal na Sakiho až začne s čímkoliv.

pro **Ken Hiashi** Fri Apr 08, 2016 2:41 pm

Dorazil som teda s Yunou tu na tréningový priestor. Áaaaa! Tak sa mi nechcelo zas a znovu proti nej bojovať. Všimol som si Akemi, na ktorú som taktiež len kývol hlavou. Potom tu bolí tí dvaja z baru...
Yuna odomňa okamžite odskočila. Zhodil som zo seba mikinu a nechal som si len čierne tričko. "Yosh.." Odpovedal som jednoslovne na to či som pripravený. Pff Yuna mala podľa mňa vždy proti mne navrch. Pomocou tej svojej chakry dokázala lietať, naviac bola silná aj na strednú diaľku, ale aj na blízko, jej sila bola celkom veľká, predsa len nie nadarmo sa hovorí, že nikdy nenaserte medika... Nie vždy to platilo ale u Yuny áno... Keď chcela tak dokázala ničiť kamene... Nie že by som bol o niečo slabší, ale tá jej chakra ma vždy nehorázne ničila. Nedalo sa s ňou skoro nič spraviť. Ešte som si nasadil rukavice a bol som pripravený na Yunine útoky. Nechal som jej prvý krok, útok alebo čokoľvek, čo plánuje.

pro **Kurosaki Meizu** Sat Apr 09, 2016 2:59 pm

Ešte nejakú dlhú chvíľu som si Kawu premeriaval pohľadom. Bolo mi jasné, že moje slová nemali žiadny povznesujúci efekt, na to som asi moc nebol. Aspoň teda nie v tejto otázke, ktorú mi dal. On sa trápil otázkou prečo, či sme mali voľbu.. ja som to však bral ako samozrejmosť a skôr ma zaujímali už veci okolo toho. Asi to bola jedna z tých našich odlišností, skrytá v podobnosti. Čo vám poviem, boli sme rovnakí a zároveň iní. Snáď už iba na také gesto pohody som ho zľahka udrel do ramena, usmial som sa a následne som sa obzrel po cvičisku, ktoré sa zrazu akosi zaplnilo. Nemal som výnimočne žiadne pudy, ktoré by ma zaviedli k nejakým činnostiam, takže otázka, čo teraz budeme robiť, tak nejak ostala vo vzduchu.
"Neviem.. asi na chvíľu zvolíme chill a pozrieme si, aký sú naši spoluobyvatelia," poznamenal som prosto s trhnutím ramena. Ak mal samozrejme nejaký nápad, rád by som si ho vypočul, ale ak nie, rád by som si tu ešte aj posedel. Bolo tu pár zaujímavých ľudí, takže som si chcel pozrieť, čo také sa tu udeje. Ak to pravda bude nuda, stopro tu nevydržím. Chcelo to už aj plán B!

pro **Seishin Yuna** Sat Apr 09, 2016 3:29 pm

Uškrnula som sa na Kena.
"Hmmm, dám ti trochu motivácie...ak ma dnes porazíš, bude večer zábava, if you know what I mean." Naňho to platilo vždy. Proste, typický chlap, čo viac k tomu dodať. Objavili sa tu nejakí ďalší ľudia, medzi nimi Akemi, s ktorou som sa nikdy veľmi nerozprávala, teda vôbec. Akurát som vedela, že to bola Kenova kamarátka, napriek tomu som jej kývla hlavou na pozdrav. Zatiaľ som nemienila používať žiadne techniky, proste som sa s pomocou Shunshinu presunula priamo pred Kena, mieriac mu päsťou na hruď. Schválne, čo urobí. Bola som však pripravená brániť sa, ak by mu podarilo obrátiť túto situáciu proti mne. Srandou bolo, že s pomocou mojich techník som bola schopná counterovať najmä Taijutsu užívateľov. Bola to taká moja špecialitka.

pro **Ken Hiashi** Sat Apr 09, 2016 6:32 pm

Yuna navrhla celkom zaujímavú ponuku. Ako motivácia to nebolo najhoršie, predsa len som muž. Len som kývol hlavou a trošku sa uškrnul. Začala, ako som chcel, použila shunshin. Jej prvá rana smerovala na moju hruď. Jemne som sa nahol na ľavú stranu a ľavou rukou som tú jej ruku zrazil do prázdna na moju pravú stranu. Potom som päsťou zaútočil priamo na jej tvár. Bola na rade, musela sa brániť. Trošku sa mi rozprúdila krv v tele. Nebál som sa, že by som Yunu udrel, vždy niečo vymyslela.. Naviac za každú ranu, ktorú inkasujem počas tréningu som vďačný, bola to proste časť tréningu, pri ktorej som sa zdokonaľoval.. Naviac Yuna začala s taijutsu, čo bola oblasť, ktorú som ovládal, vedel som, že dlho to tak neostane a prejde na mňa so svojou chakrou, čo bude najskôr zaujímavé... Tak ako každý súboj medzi nami.

pro **Seishin Yuna** Sat Apr 09, 2016 8:29 pm

Čakala som, že sa takto vyhne, ale nemyslela som si, že bude strácať čas odtlačením mojej päste do strany, ale nevyviedlo ma to z miery. Kútikom oka som zaregistrovala, že na mňa mieri päsťou tentoraz on, preto som sa v otočke skrčila k zemi, pričom som ho nohou mienila podkopnúť. Zaujímalo ma, či sa dnes bude Ken snažiť viac...viac než inokedy. Po papuli by som od neho ale opäť dostať nechcela, vzhľadom k tomu, že to bola hora svalov. No, žiadna jeho rana nebola nikdy dva krát príjemná, ale ak dnes prehrám, tak mi bude musieť všetky tie modriny a odreniny odročiť! Teda. To bude musieť tak či tak...ale to je jedno.

pro **Ken Hiashi** Sat Apr 09, 2016 9:00 pm

Udrel som, ale do prázdna, Yuna využila svoju rýchlosť a zohla sa pri čom spravila otočku a snažila sa ma podkopnúť. Dosť mazaný trik, ako vždy... Vyskočil som, aby sa jej to nepodarilo a zároveň som ju chcel kopnúť zo strany. Bola skrčená pri zemi, takže som chcel vedieť ako si poradí v tejto situácií. Naviac som nešetril na sile a ani na rýchlosti. Síce som vedel, že ak by sa mi podarilo ju nejak ohroziť silnejšie, musel by som si to nejak vyžehliť. Akože veľa domacích prác, kosenie trávnika, vynášanie smetí a všetko... Možno aj varenie a to stále aj za tie uplynulé roky nebolo najlepšie.. Dakedy sa mi však podarí dačo uvariť a chutí to.. teda aspoň mne.. Ale vlastne to je fuk...
Tento taijutsu boj bol skôr nerozhodný, ale stále lepšie, než by použila tú chakru!! Naviac teraz som mal možno aj čosi lepšie šance, taijutsu som ovládal asi na jej úrovni, možno aj lepšie.

pro **Seishin Yuna** Sat Apr 09, 2016 9:41 pm

Hmm. No. Chcel využiť moju momentálnu pozíciu a kopnúť ma do hlavy, no, ono by sa to možno aj podarilo, pretože som akosi nič nerobila, len som sa dívala na jeho blížiacu sa nohu. Následne som sa zaškerila, keď sa okolo jeho nohy omotal chvost z ružovej, hustej chakry a zastavil ju tesne pred mojou tvárou.
"Život je nefér, zlatíčko." Zaškerila

som sa, následne som chvostom prudko trhla na druhú stranu a nechala ho preletieť sa cez cvičisko. Postavila som sa a oprášila si nohavice. Nemal to rád. Vedela som, že priam nenávidel, keď musel bojovať proti mojej špeciálnej chakre. A mňa zároveň bavilo štvať ho.
"Budeš sa musieť snažiť viac." Zložila som jednoduchú pečať. Chvosty, ktoré sa doteraz okolo mňa len tak vlnili, zrazu zaútočili priamo naňho, snažiac sa ho prepichnúť. Teda, prepichnúť nie, schválne neboli ostré, aby som ho náhodou nezabila, kto vie, čo by sa mohlo stať, ale každý úder by bolel. Uvidíme, ako si poradí s týmto. Ken bol však rýchlejší než ja, preto som nepochybovala, že sa im vyhne a ešte si cestu ku mne nejakým spôsobom nájde. Nemienila som mu to vôbec uľahčiť.

pro **Ken Hiashi** Sun Apr 10, 2016 10:34 am

Takmer som ju zasiahol, avšak všimol som si ten jej úškrn, hneď na to ma chytila jej chakra za nohu a mrskla mnou cez pol cvičiska, spravil som zopár kotrmelcov po zemi, následne som sa však odrazil od zeme rukami a zas dopadol na nohy. Pfff... trošku som sa preletel, ale na to som bol zvyknutý. Naozaj som neznášal tento štýl boja. Teraz som sa cítil skôr ako lovená zver jej chakrou. Hneď ako povedala, že sa mám viac snažiť som sa rozbehol do strany. Tie jej chvosty sa vyrútili po mne a ja som jednomu po druhom odskakoval, uhýbal sa. Pokiaľ neprišla správna chvíľa.
*Teraz.* Pomyslel som si, obalili ma blesky, aktivovalo sa Raiton no Yoroi, a ja som vyrazil proti nej celkom dosť rýchlo, nemieril som jej na hlavu, ale nad hruď, aby som ju nezranil príliš vážne v prípade úspechu.

TRÉNINKOVÉ PROSTORY - Stránka 16 Tumblr_mbdgsiPp2p1r3rdh2o1_500

Nebol som však krytý ani z jednej strany, vsádzal som na tento rýchly útok. Mohla to očakávať, ale nemusela. Šanca na úspešný útok tu bola, zároveň som tak nejak tušil, že sa zas preletím, ale dnes to rozhodne neplánujem tak rýchlo vzdať, vlastne ja som sa vôbec neplánoval vzdávať...

pro **Miya** Sun Apr 10, 2016 11:22 am

Evidentně jsem se přepočítala,když jsem házela halapartnu. Myslela jsem si, že je strefím, ale to se bohužel nestalo. Ani dopad s nimi nic neudělal. Klon přes ní přešel, bylo to trochu úsměvné,když halapartna se ani nehnula a poté klon hodil kunai. Kunai neletěl nějakou závratnou rychlosti a při mé momentální rychlosti žádný problém.
Udeřila jsem do země a svou sílou se mi podařilo vytrhnout kus země, který jsem využila jako štít. Poskytlo mi to i krytí, protože momentálně mně Akemi nemohla vidět. Byla jsem připravená přejít do ofenzivy, ale něco mně uchvátilo a dost překvapilo. Tohle se mi nikdy nestalo. Přesunula jsem svůj pohled na Yunu a Kena. TA fialová chakra a jeho raitonová technika mi vyrazila dech. Bylo to něco úplně nového, na jiné úrovní než jsem doposud viděla. Chtěla jsem si sednou a koukat na ně, ale jak si jsem měla souboj s Akemi.Určitě si všimla, že se málou chvilku nic nedělo. Zavrtěla jsem hlavou a vrátila jsem se zpět k Akemi. Rychle jsem se přesunula k halapartně a byla jsem zády k akemi. Uchopila jsem halapartnu a udělala otočku o 180. Odrazila jsem se co nejsilněji proti Akemi a chtěla jí jednoduše napíchnout.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Apr 10, 2016 11:38 am

Mi-chan využila velice dobrou ochranu, oproti kunai. Ten se zapíchl do oné stěny a vybuchnul. To by jí však nemělo nijak ublížit, její chyba byla naprosto zřejmá. Měla se dívat na mě, ne na mého klona, stejně jako na Kena a Yunu. Já ty dva znala, věděla jsem, jakou sílu využívají a proto jsem je naprosto ignorovala. Souboj těch dvou byl už předem jasný.
Pečetě, které jsem před tím vytvořila? Raiton no Chimera. Byla technika velice podobná Raiton no Yoroi, ale v mém využití. Byla silnější. Mé oči zčernaly, včetně bělma, mé vlasy začaly jasně zářit a kolem mě se objevila Raitonová chakra, kterou jsem byla schopná formulovat a řídit svou myslí. Stejně jako mé nehty, vypadala jsem jak Jinchuuriki.

TRÉNINKOVÉ PROSTORY - Stránka 16 Tumblr_mr89nasmDi1snsntko1_400

Každopádně, ve chvíli, kdy Mi-chan za tou stěnou zaujal boj Kena a Yuny, neviděla mě, stejně jako já jí. Tím že se na ně ale dívala-i kdyby to bylo jednu sekundu, mohla vidět můj výraz přímo před sebou. Moje rychlost byla normálnímu oku neviditelná. Proto dřív, než se vůbec stačila pohnout ke své halapartně, jsem už stála přímo před ní a před roztříštěnou dotonovou ochranou-která byla rozbitá kunaiem. Za ní stál můj klon a před ní přímo já.
Kopla jsem jí do břicha. Můj kop zároveň zasadil do Mi-chan Raitonový šok-v této technice jsem nebyla jenom rychlejší, ale aji silnějí.
Když jsem jí kopla, můj klon jí chytl a v tom nárazu se rozbil a tím jí uštědřil další silnou ránu Raitonem. Pokud byla odolná, mohla by ještě stát a pokračovat. Pokud byla proti tomuto nezkušená, dalo se předpokládat, že pokračování nebude možné. Věděla jsem, že její zelená aura a fialové rty nebudou jen tak něco. Mohla být rychlá, mě se však v této vesnici i s těží vyrovnal samotný Ken s technikou Raiton no Yoroi, tato moje technika byla ultimátní technikou v této vesnici, kterou jsem ovládala jenom já. Byla to téměř S+ ranková technika, nad kterou jsem měla svou kontrolu tak dobrou, že pokud jí nevyužívám celý den, jsem schopná nejít do nemocnice a teď jsem se mohla jenom modlit, ať se to nestane Mi-chan. "Pravidlo první, nikdy ze mě nespouštěj oči. Ten kdo to udělá, umře."

pro **Seishin Yuna** Sun Apr 10, 2016 4:56 pm

Neprekvapilo ma, že sa tomu vyhol. Bol to pomerne skúsený shinobi, ktorý by sa takémuto typu útoku nenechal zasiahnuť. Avšak. Nečakala som, že by aktivoval Raiton no Yoroi tak skoro, prakticky na začiatku.
Sakra... Posledná myšlienka pred tým, než sa objavil tesne predo mnou a zasiahol ma do hrude. Stratila som pôdu pod nohami, vybil mi dych. Letela som niekoľko metrov dozadu a tvrdo pristala na zemi. Moje pristátie bolo narozdiel

od toho jeho predtým veľmi...uh...nemotorné. Akosi som sa počas letu nestihla spamätať, avšak moje chvosty môj pád zbrzdili. Asi budem mať modrinu na prdeli. Zaškerila som sa a zdvihla sa zo zeme. Bola som v poriadku. Zložila som jednoduchú pečať.
"Kemono." Šepla som. Pár z mojich chvostov sa sformoval do tvaru akejsi beštie, ktorá sa vzápätí rozbehla proti Kenovi. Výhodou tejto techniky bolo, že táto beštia sa vedela pohybovať veľmi rýchlo, prakticky to záležalo od užívateľa, teda odo mňa, ako dobre ju vie ovládať. Dávala som si ale na Kena pozor, aj keď svoj moment prekvapenia už využil.

pro Sponsored content

TRÉNINKOVÉ PROSTORY

TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY