Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

Faito

Došel jsem až k Jezeru a nadechl se jako měšťák na dovolené. předpokládal jsem, že Kashike bude buď stát za mnou nebo šel zkontrolovat Asuku.
"Je v pořádku..." ujistil jsem ho ještě před branou. "Potřeboval jsem tě pořádně rozhodit, aby se Sharingan rozvinul. Nebyl jsem si jistý, zda moje zabití bude dost..."

Kashike

Jistě že jsem stál tam kde jsem měl. Ale byl jsem vytočený do ruda. Chápu tvoje důvody, ale i tak mám chuť ti nakopat zadek, že až se ti složí, stejně si na něj tejden nesedneš... procedím mezi zuby, sednu si do rohu cvičáku a z báglu vytáhnu hromadu řemenů, ocelových lanek, pružin a bůh ví čeho ještě. Mohl mě s tímhle vídat už několikrát a já se to pořád snažím nějak poskládat dohromady.

Faito

"Postav se do fronty..." řekl jsem. Přeci jen tyhle průpovídky měl každý druhý, kdo mě potkal. Každý první už toho totiž moc nenamluvil.
"Víš, ono u tebe jsem si toho moc vybrat nemohl; tvou rodinu neznám, přátele nemáš, tohle bylo jediné východisko...Ale teď mi řekni, žes nezklamal. Řekni, že ses díval..." řekl jsem velice naléhavým tónem.

Kashike


Vzhlídnu od práce a na tváři se mi objeví samolibý úšklebek, který většinou nasazuje on sám. Jistě. Celou dobu... odpovím jako by to bylo nad slunce jasné. Jen doufám že to k něčemu bude.

Faito

"Tak toho na chvíli nech. Nůž do hlavy, to ke mně opravdu nemá žádnou důvěru?" řekl jsem celkem uraženě.
"Zopakuješ pečetě, jakmile ho vyndám..."
Vyndal jsem vlastní kunai a po chvíli váhání jsem si ho zarazil do hlavy. Šlo to až překvapivě lehce, zvlášť kvůli absenci bolesti.
Rozšířil jsem díru a kunai vyndal. Musel to být celkem odpuzující pohled. Strčil jsem do díry prsty a zachytil rukojeť Orochimarova kunaie.
"Teď!" sykl jsem a trhl. Kunai vyletěl ven a spadl na zem.

Kashike


Postavím se proti Faitovi a když mi dá povel, provedu znovu pečetě podle jeho přání. A teď doufej, že to fungovalo. Já to totiž nepoznám...  Pohled na to, jak se sám sobě hrabe v hlavě byl napůl k smíchu a napůl k pláči.

Faito

Pokrčil jsem rameny. "Necháme se překvapit. Teď bychom se měli dát do tréninku, abychom mohli Konoze předhodit hlavu Tsuchikageho...a začneme tímhle." vytáhl jsem svitek a rozbalil ho.
"Kdybych se rozsypal, nepanikař...Už máš zase volno, zavolám tě, až budeš potřeba."

Kashike


Znovu jsem si sedl do kouta cvičiště a na klíně si rozbalil tu horu haraburdí. Pořád mi to nějak nedávalo smysl. Na jednom ze svitků, co jsem našel v sídle, byl popis zařízení pro urychlený pohyb v prostoru. Zařízení tvořil kožený komplet řemenů, jakýsi rotační motor na kříži, výmetnice kotviček a dvě rukojeti pro ovládání. Podle seznamu jsem měl k dispozici všechno co bylo potřeba na výrobu ale pořád mi to nechtělo držet po kupě. Takže rozebrat a sestavit znovu…

https://www.youtube.com/watch?v=awIv_ja3fqc

Asi po dvou hodinách štrachání se mi podařilo zařízení sestavit. V duchu jsem proklínal autora návodu, který byl asi stejně kvalitní, jako návod na nábytek z Ikey. Odložím zbytečnou výzbroj stranou a v kleku položím ruce na zem. Z kostí začnu tvořit dva silné sloupy, které by měly udržet mou váhu v závěsu, až začnu cvičit základy používání soupravy. Když je konstrukce hotová, přehodím přes vrcholy sloupů dvě ocelová lanka a vytvořím pro ně zářezy, aby se neuvolnila. Přicvaknu se do karabin a odkopnu podložku (teď už vím jak se cítí sebevrazi, když si podrazí stoličku). Zapřu se do smyčky na patě a pokusím se udržet vzpřímeně v závěsu tak, jak to radí výcvikový manuál. Výsledkem je ale stejně pomalé přetáčení dopředu… následované pádem na hubu. Celé představení muselo vypadat velmi komicky, když se jounin, Hrdina Kirigakure, snaží udržet na něčem co vypadá jako trochu lepší verze dětské houpačky a neustále si rozbíjí úsměv o zem.

Dával jsem své trpělivosti hodinu ale nakonec jsem z toho slezl dřív. V manuálu taková chyba popsaná nebyla a tak mi nezbylo než hledat příčinu sám. Vzal jsem si k ruce svitek a začal kreslit náčrtek postavy a soupravy. Jestliže je souprava sestavená správně, měla by rozkládat tah ze dvou bodů do celého systému řemenů, který se pak ovládá přes tyhle dva na patách… ale to nefunguje. Těžiště těla je tady… nakreslím si drobnou značku pět centimetrů pod hrudní kost… a tady jsou karabiny… zakreslím jejich postavení. Tak moment… tohle nesedí. Vezmu původní svitek s nákresem a podložím ho pod svůj náčrt. Pak obojí zvednu proti slunci a průsvit světla mi odhalí pravdu. No jsem to ale vocas. Karabiny na opasku byly na špatném místě a tudíž celá soustava byla naprosto k ničemu. Za deset minut už jsem visel zpátky na lanech, sice vzpřímeně ale nervozitou jsem se neodvažoval ani pohnout.

Opět jsem si dal hodinu na tomhle simulátoru, kde jsem se učil lehce přenášet váhu, naklánět se a otáčet. Slezu z té ukrutnosti a dám si malou pauzu. Z čutory vypiju poslední doušek vody a v batohu vyhrabu jednu energetickou tyčinku. Pak připnu k soupravě motorek a výmetnice. Celý systém je poháněný stlačeným plynem ze dvou nádrží, které jsou připojené na výmetnice. V manuálu sice stálo něco o možnostech nahradit plyn chakrou pro vyšší výkon ale tohle mi prozatím stačí. Zkusil jsem si s novou hračkou několik prudkých pohybů, na které jsem při boji zvyklý a velmi mě překvapilo, že mě systém prakticky neomezuje. Opomenu li váhu, která je jen otázkou zvyku, vše drželo na svém místě, nic necinkalo, nejevilo se uvolněně a ani mi nepřekáželo.

Trefit tou malou kotvičkou cíl byl nadlidský úkol. Žádný systém míření, jen instinkt. O to víc mě to bavilo. Jednou karabinou jsem se chytil ke sloupu a druhý hrot jsem pálil po připravených figurínách. Jestliže se mi povedl jeden zásah z deseti, byl jsem rád. A to bylo smutné. Hodně smutné. Moje přesnost se zvětšovala jen pomalu. Zrovna když už mi to začínalo jít, ventil se odmlčel a kotva zůstala ve výmetnici. A jsem bez plynu… Z batohu vytáhnu další nádrž a vyměním je, abych pokračoval v treninku.


https://www.youtube.com/watch?v=zfuZqGvruug

Den už se pomalu chýlil ke konci, když jsem stál, celý zpocený, uprostřed cvičiště. Při drobné úpravě se ovládací rukojetě daly uchytit k meči, abych ho mohl v boji použít. Teď mám pravou rukojeť uchycenou a levou na ruce volně, kdyby náhodou. Vypálím jednu kotvičku a přitáhnu si figurínu, kterou do protipohybu rozpůlím mečem. Kusy dřeva ještě ani nedopadnou na zem a už letí druhá kotva k další figuríně, které opět jen nastavím čepel. Když jich takhle 5 vyřídím, otřu si pot z čela a podívám se na okolní překážky. Čas naučit se tu největší srandu… pomyslím si a meč vrátím do pochvy. Zaměřím se na zeď a vystřelím kotvu, která se do ní chytne. Spustím přítah a motor začne navíjet lanko. Síla, kterou mě to vymrští dopředu mě překvapila. A rychlost, jakou se blížila zeď taky. Rozplácnu se jak dlouhý tak široký ale díky kotvě nespadnu na zem.  Ha, první pozitivum… Zaměřím se na další bod a pošlu tam druhou kotvu. Pustím se první a rovnou přitáhnu druhou. Tentokrát už vím co čekat a začnu volit bezpečnou cestu kolem cvičiště. Levá, pravá, levá, pravá… je to jako učit se chodit. Několikrát si málem nabiju hubu o překážku ale nakonec končím zpátky tam kde jsem začal. Všechno mě bolí a motor mele z posledního. Tak dobrá, konec srandy… 

Učení techniky Hachimon (S-rank)




Faito




Chvíli jsem četl ve svitku. první brána nebyla problém, prakticky šlo pouze o uvolnění chakry různými způsoby. Postavil jsem se ke stromu a sundal si kabátec a zbraně. Omotal jsem si ruku páskem kůže a praštil jsem do stromu. Dobrá zpráva byla, že to nebolelo. Ta špatná, že to neudělalo žádný efekt. Co bych taky čekal, jsem jen člověk...nebo ne?




Rozkročil jsem se a dal ruce křížem před sebe.




https://www.youtube.com/watch?v=Cj4wBGXgWXQ




Cítil jsem, jak mnou prostupuje síla. Jak mi v žilách proudí krev a vařící chakra, jak mám energie na rozdávání. A to byl teprve první stupeň. Byl jsem ohromen tím, co dokáže jediný stupeň Hachimonu. CO asi dokáže ten osmý?

Nabral jsem sílu a znovu praštil do stromu. I když jsem využíval 100% tělesných atributů, stále jsem ještě starému buku nic nedělal. Trochu mě to zklamalo, ale nehodlal jsem přece skončit u první brány.

Podíval jsem se na svitek a vida, že postup je úplně stejný, začal jsem pomalu nabírat sílu. Bylo úžasné pozorovat, jak mi chakry vůbec neubývá, jak se mi klepe celé tělo, ale já necítím žádnou bolest, jak se svaly napínají v křečích a mé rty odříkávají jména různých bran.

Konečně jsem došel k zajímavé bráně a tou byla pátá. Působila kolaps vědomí. Živým. Napřáhl jsem se a udeřil pěstí do stromu. Dřevo zapraskalo, zaúpělo, a má pěst zanechala v kmeni slušnou díru. Ještě to ale nebylo ono.

Teď se konečně začala vyplácet síla, kterou mi dalo Edo Tensei. Hlupáci, myslí, že mě mohou kdykoli zapečetit a proto jsem slabý...

"Keimon...Kyomon...Shimon!" Při posledním slově jsem se bodl kunaiem do hrudi. Cítil jsem se nepřemožitelný. Věděl jsem, že v následujících okamžicích na světě není rychlejšího ani silnějšího shinobi. Podíval jsem se před sebe, kde měl být můj tréninkový strom. Nebyl tam. Chakra proudící okolo mého těla ho roztrhala a spálila. Na něčem jsem to ale potřeboval vyzkoušet. Doskočil jsem k jezeru a vší silou jsem do něj praštil. Zvedla se ohromná vlna, která se nesla přes jezero až daleko na druhou stranu. Byla to krásná podívaná...

Podíval jsem se na ruce. Třásly se a pak bezvládně klesly. Mé tělo se sesunulo jako hadrová panenka a shořelo na uhel...

Edit: Moje chyba

Kashike


Ta věcička měla jednu kapitální nevýhodu. Bylo to maximálně návykové. I když už jsem měl fyzicky dost, vyměnil jsem nádrže a ještě chvíli blbnul. Zkoušel jsem nějáké útoky z pohybu. Pak najednou přišel ohromný poryv chakry a já kdybych nebyl zrovna na obou kotvách, asi by mě to trošku protřepalo. Dvěma skoky jsem na místě, kde se Faito právě rozsypal a znovu se skládal dohromady. Proboha, co to tady provádíš? Málem jsem si kvůli tobě nabil hubu...

Faito

Pomalu jsem se začal skládat dohromady a vítězoslavně jsme držel v ruce svitek.
"Právě jsem našel chybu v textu. Píšou tu, že uživatel zemře..." řekl jsem s lehkým, arogantním úsměvem. Ještě mě ale čekalo opáčko, a tak jsem se znovu zadíval do svitku.

Kashike


Tvoji protivníci tě budou bezmezně milovat... ušklíbnu se. Potom na tebe mám pár proseb. Potřeboval bych, abys mě naučil používat genjutsu.

Faito

"No...to je jako chtít po Hyuugovi, aby ti pomohl najít brýle, ale dobře. CO přesně bys potřeboval vědět?" zeptal jsem se se zájmem. Na jednu stranu to bylo logické- sharingan byl co se týče genjutsu jeden z nejlepších prostředků. Na stranu druhou si nejsem jistý, zda někdo jako Kashike genjutsu potřebuje.

Kashike


Dobře, asi takhle... mám určitý bojový styl a do něj teď potřebuju vměstnat i nové schopnosti. Viděl bych to na drobné, nenápadné iluze které by mi v tom boji pomohly. Iluze typu že si nepřítel myslí že stihl uskočit ale ve skutečnosti nestihl... chápeš ne? Taková byla moje představa. Neměl jsem v úmyslu dělat velkolepá genjutsu ve stylu Tsukuyomi.

Další den byl za mnou a já bylo na čase se opět ponořit do tajemství umění meče. I když jsem získal tento meč teprve nedávno jako první techniku jsem se učil něco velmi extrémního což není zrovna dobrý nápad. Avšak mě to neodradilo a podařilo se mi uvolnit tu sílu, jenže od té doby se mi to nějak nedařilo. Energie se sice dostávala na povrch, ale nedařilo se mi ji vyslat z meče, a právě to byl cíl tohoto dne. Abych se dostal k vrcholu techniky tak musím pokračovat postupně. Naučil jsem se energii shromažďovat, ale problém byl ji vystřelt. Prováděl jsem několik sérií švihů s načerpanou energií, ale jakoby byla připoutána k meči. Musel jsem probudit ten pocit jako předtím když jsem tu energii uvolnil.
Zabralo to poměrně skoro půl dne než jsem přišel na pravý způsob jak na to. Jenže stále jsem nedokázal vystřelit vše co jsem načerpal a tvar to mělo nestálý. Musel jsem si však nejdříve poradit s tím vystřelováním, jelikož meč není žádná střelná zbraň. Šlo tu o jiný typ jenž měl mít ve výsledku tvar vystřelené prodloužené čepele naplněnou vystuženou energií z meče. Po čase jsem už začínal z toho všeho být unavený. Součástí tréninku bylo i spočnout tělo, nejspíš mi tato technika ještě několik dní zabere ale dostávám se k ní postupně. Najedl jsem se, dal si šlofíka a když se blížil večer tak jsem to ještě několikrát zkusil, přičemž když jsem i dal poslední pokus tohoto dne se mi konečně podařilo vystřelit, ale byl to velmi neohrabaný tvar, který bude trvat velmi dlouho vylepšit, navíc ho vystužit aby se neroztříštil jak mlha. Nakonec jsem dnes už tréninku nechal a šel spát.

Prechádzal som k cvičisku s úmyslom trénovať svoj druhý element. Cestou, ktorá vďaka shunshinu netrvala až tak dlho som sa ale zarazil. Uvedomil som si, že aj keď sa mi podarí aspoň z časti ovládnuť druhý element, nemám ako ho vyskúšať. Preto som sa rozhodol najprv nájsť Mizukageho. Cestou som sa zastavil a premýšľal nad tým, kde asi môže teraz byť. V tom som sa zarazil. Od jazera sa ozval obrovský hluk. Hluk podobný prúdeniu čakry, ale zároveň úplne odlišný. Najviac ma zarazilo to, že po chvíli ten hluk zmizol. Nečakal som ani sekundu a pobral som sa tým smerom. Bolo to ešte len nedávno, čo vesnicu napadol jeden bláznivý, no nanešťastie silný shinobi. Kirigakure prišla o svojho kageho. Ak sa tieto informácie dostali rýchlo na verejnosť, hrozil veľký problém v podobe útokov iných vesníc, alebo spoločností. Keď som si uvedomil všetky tieto fakty zrýchlil som ešte viac. Používal som čo najviac čakry, ktorú som vkladal do svojich nôh. Nakoniec som sa dostal k jazeru ešte pred tým, než sa stihla obrovská vlna rozbiť o breh. Čo ma prekvapilo najviac bolo, že som nikde necítil nikoho kto by ju mohol vyvolať. A necítil som z nej žiadnu čakru. Pravdepodobne to nebola žiadne vodná technika a ak áno tak zoslaná veľmi dobrým shinobim. V tom sa na druhom brehu začali objavovať drobné úlomky. Nevedel som posúdiť čo to bolo, ale začalo sa to skladať dokopy. Ako správny shinobi som sa schoval do lístia a čakal čo sa stane. Po chvíľke som pochopil z obrazu predo mnou, že sa jednalo len o tréning. Ale nič som nechcel nechávať na náhodu. Prebehol som v rýchlosti cez rozľahlé jazero premiestnil sa pred Mizukageho asi 15 sekúnd po tom. "Pane, počul som hluk a prišiel som rovno sem." Celý čas som počas výkladu kľačal na pravom kolene. Faita som takmer nepoznal. Jediné čo som o ňom vedel bolo, že je nový mizukage. Preto som sa ho viac pýtať nechcel.

Faito

"Jako třeba tohle?" Zeptal jsem se a natáhl před sebe katanu. Podíval jsem se Kashikemu do očí a má katana se začala pomalu zkracovat až do podoby wakizashi. Když jsem ho ale natáhl ke Kashikemu, ucítil neviditelnou špičku o půlmetru blíž, než viděl špičku waki.

Kashike


Přesně tak... mrknu na něj, hrábnu do prázdna a chytnu ho za mnou neviděnou čepel. Uznej že při mé bojové dovednosti bude takováhle iluzička celkem likvidační. Jak na to?

https://www.youtube.com/watch?v=X8j9H7h89is

Faito

"Je to jedna z nejlehčích věcí, protože šálíš jen jeden smysl z pěti."
Postavil jsem se před něj a podal mu katanu.
"Podívej se mi do očí sharinganem. Musíš se soustředit, je to jako obraz v obrazu, to, co vidíš, je obraz normálních očí. Ty se ale soustřeď, to, co hledáš, jsou modré čárky, jakési žíly chakry. Nejvíce jich lidé mají kolem hlavy a srdce a já ji budu mít nahuštěnou u očí. Hustota a ohniska chakry se liší podle toho, co člověk používá nejvíc, ale to, předpokládám, víš.
Až najdeš žilnatění, začneš ho sledovat. Musíš se mi dostat do hlavy. Existuje pět hlavních žil - do očí, do uší, do nosu, do úst a do srdce. Ty jsou klíčové, protože s těmi si začneš hrát..."
Jen na chvíli jsem Kashikeho chytil do genjutsu, kde jsem mu ukázal, jak to asi zhruba vypadá - kolem mě byla modrá síť chakry různě nahuštěná a připomínající cévní systém. Pak jsem ale genjutsu zrušil, šlo o to, aby ho našel sám.



//omlouvám se, Gatsi, edit:

Nechal jsem Kashikeho, ať trochu hledá a otočil jsem se k přiběhnuvšímu. "Gats Terumi, že ano? Vše je v pořádku, tedy, když nepočítám kompletní změnu tvého bratra, který zde pobíhá s démonicky vypadajícím mečem a hraje si na neznámého tajemného. Potřebuješ něco?" zeptal jsem se. Gats si mohl všimnout, že mám popraskanou kůži tak, jako je zvyklé u techniky Edo Tensei, pokud o ní někdy četl.

Kashike


Zaměřím se na Faita a nejdřív si ho jen pořádně prohlížím. Sleduji kam vede který chakrový kanál. Nutno uznat že díky instruktážnímu genjutsu to bylo o dost snadnější. Když ze v jeho systému zorientuji, začnu na něj lehce působit svou chakru. Můj pohled je na venek asi dost nepřítomný. Jsem tam... další krok?

Keď ma Mizukage oslovil menom, bol som rád, že si ho stále pamätá. Ale nad tým som sa nepozastavoval. Keď už som bol tu, mienil som to využiť. Dokonca som kvôli tomu prehliadol aj poznámku o mojom bratovi. Sám predsa najlepšie vie čo robiť. A neverím tomu, že by komukoľvek ublížil. Nie, teraz som potreboval niečo iné."Áno, niečo potrebujem. Rozhodol som sa trénovať svoj tretí element. Na to ale potrebujem zvitok, jedine, že by ste poznali skúseného užívateľa Dotonu." Počas rozhovoru som sa postavil a čakal na odpoveď.

Faito

"Nevím o nikom, kdo by studoval Doton. O jaký svitek by šlo?" zeptal jsem se.

"Jednalo by sa o techniku Doton: Domu." Ked som dopovedal vetu silno som zovrel päsť.