Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

"Oh prepáčte." Ospravedlnil som sa, presa len som sa nepredstavil. "Volám sa Kiseki Mirakuru a moja senseiika  bola Emilia Akatatsu. Moje zameranie je Fuuton." Možno podľa mena by ma vedel zaradiť a vedel by, že mám v sebe zapečateného draka, keďže ako Mizukage k tomu také informácie má a ja som to nahlas hovoriť nechcel, aspoň nie teraz.

Faito

"A kolik toho může umět takový genin s fuutonem?" položil jsem řečnickou otázku.
"A máš nějaké speciální přání, kam bys chtěl patřit, co bys chtěl dělat?"
Všiml jsem si i drobné, na pohled velice plaché dívky, která se krčila za bukem.

Neodpovedal som na to lebo to bola rečnícka otázka, čo pre mňa bolo dobré lebo normálny genin by toho veľa nedokázal no tu bol trocha rozdiel, že ja som nebol normálny genin ale teraz to bolo jedno. "Nó najlepšie by bolo ak by som bol u niekoho kto by vedel narábať s fuutonom alebo by mal aspoň vzťah s drakmi." To posledné som povedal tichšie tak aby to počul Faito teda aspoň som si to myslel, žeby to mal čuť len on.

Faito

"O nikom s fuutonem nevím a poslední člověk, který tu měl vztah s draky, odsud odešel před několika měsíci..." řekl jsem.
"Ale na to jsem se přesně neptal. Chci vědět, jestli chceš zabíjet, špehovat, cvičit nebo brnit vesnici..."

Kaia mohla cítit cizí chakru, ale pro geninku bylo opravdu těžké dostat se z mého genjutsu.
Kaia ucítila na svém rameni cizí ruku. "Nelekni se..." řekl zvonivý, ale uklidňující hlas. Když se Kaia otočila, spatřila ženu:
http://www.deviantart.com/art/Unohana-Retsu-51135271
"Mizukage-sama je teď velice zaneprázdněn, ale jsem jeho pravá ruka, Metsuke. Jak ti mohu pomoci? Nebuď vystrašená."
Žena se velice příjemně usmívala a měla laskavý pohled, celkově působila dojmem, jako by sem do téhle sychravé atmosféry nepatřila.

Bolo zlé, že nikoho pre mňa asi nebude preto som teda riešil tú druhú otázku. Keďže som mal povinnosť ktorá bola v tom, že som mal udržiavať svet v rovnováhe to bude asi často znamenať, že sa budem musieť stať zabijakom pre tento účel preto to asi bolo jasné. Keďže ostatné by mi asi boli nanič. "Nie žeby som bol zabijak ale je časté pri obrane rovnováhy zabíjať silných protovníkov takže, by som sa najradšej naučil to." Objasnil som mu situáciu ale dúfal som, že tentoraz už dobre. Ešte som nemal úplne presné predstavi, čo to všetko obnáša  ale táto bola hlavná.

Faito

"Takže obrana vesnice. Ještě uvidím, kam tě zařadím. Zatím můžeš plnit vyvěšené mise, týmy vám budou oznámeny během několika dní. Ještě něco?"

Žena se mezitím zatvářila nadšeně. "Výborně, senzibily potřebujeme. Týmy se ještě rozřazují, takže zatím bys měla trénovat sama nebo plnit mis na tabuli. A co se tréninku týče, bylo by dobré naučit se rozpoznávat a bránit se genjutsu. Máš už někoho ve vesnici, kdo by tě mohl učit?"

"To je všetko, takže ďakujem a dovidenia." Povedal som mierne som sa uklonil a vybral som sa odtiaľto preč.
(presun)

Faito

"Máš nějakou konkrétní představu?" zeptal jsem se. Neměl jsem rád, když někdo používal slova jako "jakýkoli" nebo "nějaký". Jako kdyby se ještě nerozhodli, zda budou defenzivní nebo ofenzivní, případně jak jutsu zkombinují.

Šel jsem svým typickým krokem k jezeru. Zahlédl jsem 3 postavy z nich jsem poznal mizukageho a Yoko. Přišel jsem blíž a opřel se o strom. Nechtěl jsem je vyrušovat. Bral jsem to nějak jako řádu před kanclem. Přemýšlel jsem nad tím, jak se bude můj život pokračovat.

Faito

"Dobře. Máš štěstí, můžeš k tomu vzít i Housenka no jutsu, ale to jsou bohužel jediné dvě techniky, které máme ve vesnici..." řekl jsem, vytáhl další kus papíru a napsal na něj povolení pro vydání technik. Podepsal jsem a dal jí ho.
"Přines mi několik papírů na povolenky, seženeš je ve vesnici..." řekl jsem a rozhodně to nebyla prosba.

Faito

Když přiběhl posel s tím, že se vrátila Hirin a že je s ní shinobi z Konohy, oddechl jsem si. Vypadalo to dobře. Hokage by neriskoval život někoho z Konohy, kdyby nepodepsal pakt o neútočení.
Rozhodl jsem se ji tedy přijmout. Opláchl jsem si v jezeru obličej, nasadil jsem si klobouk a vyrazil do kanceláře.

//přesun

Když se to tady vylidnilo a já byl spokojený s čistotou čepele, zvedl jsem se, posbíral si své věci a vyrazil zpět do vesnice. Hodlám si dát sklenku vína a něco k jídlu.

(přesun)