Uchiha čtvrť

First topic message reminder :

Ulice, dnes již velmi ohroženého na členy, klanu v Listové.

Itachiho pokoj

Ani jsem se na ni nepodíval, jen jsem tam tak dál seděl a čekal co udělá, jestli by mě chtěla prozradit musel bych jí zastavit..a to nevím jestli bych dokázal.

"Proč ? ..jsi z Konohy..jsi potencionální nepřítel..teda, byla jsi. No každopádně je konec, nemůžu dovolit aby city narušily můj plán, mám povinnosti co se týče mého klanu, co se týče sharinganu a jeho zlodějů." Postavil jsem se a dal ruku na svou katanu "A jestli mi chceš bránit..." Naznačil jsem ji že budu schopen bojovat. "Nikdo mi nepošlape můj sen"

Zavřel jsem oči. "Ne..nechci ti ublížit..ale budu bránit sen, mám tě rád..cítím k tobě to co jsem necítil už hodně dlouho..ale postavíš li se proti mě nebudu znát slitování, proto tě prosím..nepodnikej nic proti mě." To bylo poslední co jsem řekl a ruku z katany dal dolů "Miluji tě..a" Klesl jsem hlasem "Promin, a sbohem." Otočil jsem se k ní zády a dal se cestou pryč, pryč od ní.

Dorazil jsem na místo na kterém jsem již dlouhou dobu nebyl, čtvrť a sídlo mého klanu, klanu který byl pro mě již mrtvý, teda každý člen co dokázal žít zde. Zamířili jsme rovnou do mého starého domu, vše zde bylo jak jsem ponechal. Zavedl jsem Lucy s dětmi do pokoje. "Odpočin si.. te si" Dodal jsem s úsměvem a vydal se do sklepa, do tajné místnosti pod domem. Vše zde bylo, me vsak zajímala jedna věc, otcova zbroj, byla nádherná, tak pevná a pritom lehká. Oblékl jsem si ji a dal se do pročítání svitků.

Asi po 4 letech jsem byl zpátky na tomto místě, naposledy jsem zde byl ze zvědavosti díky Reině. Otec mi kdysi řekl o místnosti, která se nachází pod svatyní Nakano, no ta mě moc nezajímala. Uchiha čtvrť byla v podstatě naprosto pustá, byl zde zázrak, když se tu někdo objeví a dá se říct, že nepovolení zde měli vždy vstup zakázán po tom co se v dávné minulosti stalo. Procházel jsem se po ulicích obdivovat, jak klan Uchiha měl svůj symbol na téměř každé budově, stěně ba i na chodníku. Jenom tohle ukazovalo jak klan Uchiha byl dřív uznávaný a silný klan no dnes se dá říct, že byl všem k smíchu.

Následoval jsem Rukiho až zde. Tušil jsem kam má namířeno, tam kam by měl zavítat každý Uchiha. "Hej ty !" Křikl jsem na něj. Tušil jsem že mě hned nepozná, jestli vůbec a proto jsem to chtěl zdramatizovat. "Tady nemáš co dělat, zde je to pro členy klanu a jejich hosty, jsi něčí host ?" Zeptal jsem se jakmile jsem ho dohnal.

Viděl jsem osobu mě neznámou, pravděpodobně o dost starší. Nebo spíš slyšel a tak jsem se otočil za hlasem " Omlouvám se to jsem netušil, jsem tu pouze za historií " Asi mu bylo jasné jestli mě tedy znal o co mi jde. Přeci jen Kisuke znal mého otce a co si pamatuju v minulosti měli spolu aji dobré vztahy jako bratři, i když né úplně pokrevní ( Myslím že to tak bylo ne ? ). Nejvíce mě zaujala, ale obloha. Sice atmosféra byla napjatá a můj zrak po chvilce směřoval na již zmiňovanou oblohu, která byla krásná. V podstatě situace a okolí si odporovali.

(Tuším že měli dobré vztahy xD Pili by je jinak přetrhla vejpul oba xD) Musel jsem se pousmát. Jako bych byl jiný člověk, tolik vzpomínek, na PiliKku i na Yoko, na tu bezstarostnou část mého příběhu. "Jsi tolik podobný otci..i z matky sis však něco odnesl. Akasuna no Ruki, nebo spíše Uchiha Ruki ? Mé jméno je Kisuke, dá se říci že jsem tvůj a sestřin kmotr. Jak se má ? A kde je ?." Nevěděl jsem že nežije. Neměl mi to kdo říct a navíc jsem je měl oba za mrtvé.

(Pili jo ta jo xD)

V momentě kdy řekl, že jsem podobný otci jsem začal sahat po kopí, nebylo dobře že mě někdo hnedka poznal, ale co se dalo dělat, byl jsem otci opravdu podobný a já blbec si nedal ani kapuci. " Raději Akasuna " Kdyby se mi říkalo Uchiha hodně by se pokazilo zvlášť v Tsuki a pravděpodobně by mi už Tsukikage nevěřil. Pořád jsem byl raději v pozoru, osobu vidím po prvé a hned říká jak zná mé rodiče, otec se kdysi zmiňoval o nějakém svém příbůzném a je možné, že jsem Kisukeho poznával z dob, kdy jsem byl malej přeci jen byl u nás často a možná to byla ta osoba, na kterou jsem býval hnusný. Kisuke si mohl všimnout jak jsem ho začal lehce poznávat v obličeji no pak přišla otázka na Amayo " Mrtvá, už asi 4 roky. Jsem poslední z rodu Akasuna o kom vím, kromě Sasoriho ale ten zmizel a nemohu ho najít " Jeden z hlavních důvodu proč jsem se vrátil byl právě Sasori a Písečná, no můj návrat byl trošku horší Sasori zmizel a písečná byla naprosto zničená.

Chvíli po příchodu Rukiho, Rokura a Kisukeho jsem dorazil i já. Na rozdíl od většiny Uchíhů, kteří se tu rozhodli setkat, jsem se já nepřišel kochat čtvrtí a vzpomínat na staré časy. Vzpomínky v sobě jen kryjí bolest a nenávist, i když se zprvu zdají být jinými, dokonce šťastnými. Je nutno žít přítomností, a proto tady taky jsem. Airis mě požádala, abych s Kisukem promluvil. Nevím, jestli s ním od našeho posledního setkání hovořila, jelikož mi trvalo dlouho ho najít. Promluvit s ním budu muset ale tak či onak. "Zdravím Kisuke." Pozdravil jsem jej a pohlédl na toho druhého chlapíka. Měl jsem takový zvláštní pocit, když jsem se na něho díval. Možná jsem ho už někde viděl. No, to je teď ale jedno. Jsem tu kvůli Kisukemu, nebo spíš kvůli jeho potomkům. "Byl jsem obeznámen se závažností výchovy tvých potomků." Jsem zastánce toho, že je lepší, když své děti vychovává rodič, namísto tety. Proto Kisukemu nehodlám odpírat jeho právo je vychovávat. Slíbil jsem ale, že s ním alespoň promluvím. Změnu péče řešit však nehodlám.

Vypadal nervózně už od zacatku našeho rozhovoru, když pak začal sahat na kopí opět jen následoval menší úsměv, opravdu byl Uchiha, to se nezapře. "Neboj, neprozradím tě, a tvé sestry je mi líto." Chvilku na to se objevil Itachi. "Takže Airis proti mě poštvává i tebe ?" Otočil jsem hlavu mírně za hlasem. "Že mě to nepřekvapuje" Dodal jsem rychle a čekal co k tomu poví Itachi. Pri čekání na Itachiho odpověď jsem ale promluvil opět na Rukiho "Promluvíme si jindy, mám teď něco na starosti." Nechtěl jsem aby zbytečně čekal a vyslechl si výměnu názorů ke které se schylovalo

Chtěl jsem se zde objevit jenom na okamžík, z ničeho nic nás tu bylo dost. Dá se říct, že tohle se stane málo kdy, aby se sešli 3 dospělí jedinci klanu Uchiha. Kisuke poté promluvil něco o prozrazení a já se jen usmál a byl méně nervozní " Díky, jo mě taky nezasloužila si to. Raději bych byl na jejím místě já " To je pravda, udělal bych cokoliv, aby má sestra žila. Byla to talentovaná umělkyně, milá a hodná duše s mnoha sny... a já rváč, rejpal se snem, že se stanu Kazekagem. Teď už vím, že tento sen se mi nikdy nesplní.
Pak se tam objevil Itachi, už jsem se s ním kdysi setkal, taky jako malý kluk, takže pochybuji, že by si mě pamatoval. Začal mluvil na Kisukeho a o jeho dětech, Kisuke kdysi hodně dolézal za mámou a vlastně až teď mi došlo, že k ní asi něco cítil, pravděpodobně se přes to dostal a celkem mě potěšilo, že klan Uchiha se rozrůstá. " Jistě a užij si to " To jsem poznamenal trošku ironicky dostávat lekci o tom, jak má vychovávat své děti nemuselo být příjemné, já se jen poté otočil a začal mířit ke svatyni Nakano.

Ruki se pletl, nehodlal jsem dávat Kisukemu instrukce, jak má vychovávat své děti, ačkoli jsem jako hlava klanu za toto cítil zodpovědnost. Zrak jsem měl neustále upřený na Kisukeho. Rukiho jsem si nevšímal. Stejně odešel. Na Kisukeho otázku jsem neodpovídal. To co řekl o Airis nejde popřít. Řekla to co řekla, ale já jsem pouze přikývl, že s Kisukem promluvím. To o čem si chci promluvit, není ale změna péče.
"Ty děti vyrostou v Uchíhy, ať už budou svěřeny komukoli. Poznají v životě lásku, a pak nenávist. Absence matky v jejich životě jich poznamená, a proto je důležité, abys byl připraven se ujmout role otce, který bude kráčet před nimi. Ukáže jim cestu." Nejde o to nějakému mrněti vnucovat svůj názor, a říkat mu, jak se má chovat, či mu pořád stát u zadku. "Uchíhovi dokáže porozumět nejlépe Uchíha. Synovi dokáže porozumět nejlépe otec." To aby je vychovával v loajalitě vůči Konoze jsem nezmiňoval. Kisuke jistě ví, jak Uchíhů dokáže zničit jeho vlastní nenávist, obzvláště, když je mířena na svou vesnici. Proto je důležité, aby kráčel před nimi. Možná není nejlepší rodič, ale je to Uchíha a milující otec. Svou lásku dáváme však najevo různými způsoby...

Když Ruki odcházel, jen jsem mu mávl na rozloučenou. "O to se nemusíš strachovat Itachi, děti už jsem vychovával mnohem mladší, děti s jejich matkou pro mě byli vše. A navíc nehodlám udělat to samé jako ty, nehodlám jim vrývat nenávist jako tys to udělal mému dědu" Ano.. Itachi, ze všech Uchihů právě Itachi mi zde radil o nenávisti. Ten který dal dobro vesnice, tehdejšího nepřítele Uchihů, před dobrem klanu a vyvraždil ho přičemž ve svém bratru vytvořil takovou nenávist, která změnila dějiny.

Kisuke se upřímně vyjádřil. Toho si u něj cením. Jestli si dobře ale pamatuji, nebyl vždy tak upřímný. Na jeho slova jsem přikývl. Nehodlal jsem se tu hádat o mé minulosti. Může se Kisukemu můj vztah k vesnici nelíbit, ale mé rozhodování to nijak neovlivní. Býti shinobim znamená sloužit vesnici, a to bezvýhradně. Když se kdokoli dívá zpět, vidí, co vše šlo udělat lépe. Důležité je však si uvědomit, že vše mohlo dopadnout i hůře.
Kisuke podle jeho slov byl pořád svazován minulostí. Zdá se také, že za to, co se stalo viní mě. Nezazlívám mu to. Skutečně za to, co se stalo, můžu. "Pokud je tomu tak, užij si svůj volný čas s dětmi." Toto byla reakce na jeho slova o tom, že s Lucy jsou ty děti pro ně vším. Milé vidět, tak zodpovědného a milujícího otce říkat něco takového. Po tomto jsem odešel. Airis jsem slíbil, že s ním promluvím, a tak se i stalo. (Přesun)

Koukal jsem na něj a čekal co mi odpoví. Jeho odpověď, jakmile dorazila, mě překvapila. "Užiju, nestrachuj se." Odseknul jse mu. Když zmizel z mého dohledu vytáhl jsem rychle svitek a načmáral vzkaz. Svitek jsem poté sroloval a připevnil ho vyvolanému orlu na pařát. Orel už věděl kdo je jeho adresátem a vydal se hned na místo. Já měl od teď možná tak den času. Hideuv nápad byl dobrý, něco se mi však nelibilo, jeho přítomnost v tom plánu. Jakmile orel odletěl ja se vydal za dětmi. (přesun)

Pomali se to tady rozešlo a já ihned pochopil kdo byl tá osoba, první fakt byl edo Tensei, druhý fakt legendární shinobi co vyvraždil téměř celý klan Uchiha, hodně jsem si o klanu sháněl na svých cestách a na jednu stranu jsem chápal jeho důvody vyvraždění klanu, no já bych si asi vybral cestu války, protože jít proti rodině je ...
Po chvilce cesty jsem dorazil na místo určení. Do svatyně Nakano, v které se nacházela tajná chodba. Otevřel jsem velké dveře a nechal je lehce pootevřené, pár jsem zde zde nebyl a šlo vidět, že se o chrám asi nikdo nestará, protože to tu bylo celkem zaprášené, ale pro schovku jak místo dělané... Šel jsem tedy po tajných schodech pod budovu, kde byl kamenný asi oltář. Kdysi jsem to přečetl normálním sharinganem no nyní se v mých očích zjevil mangekyo a já viděl mnohem více než kdysi.