Senju čtvrť

Objevil jsem se přímo v mém vlastním domě. Sundal jsem si boty, potichu jsem proběhl kolem Tobiruova pokoje. Byl doma... toužil jsem nakouknout, ale už spal. Nebudu ho rušit. Vyběhl jsem po schodech až jsem skončil u svého pokoje. Rychle jsem šel do koupelny, cestou se svlékl a nechal pohozené oblečení na zemi před koupelnou. Nahý jsem vešel do koupelny, bleskurychle se osprchoval a pak si KONEČNĚ lehl na postel. Neobtěžoval jsem se oblékat, zakryl jsem se dekou a pohodlně se zavrtal do postele. Bylo to úžasné! "I Hokage musí spát.." zamumlal jsem a popřál všem zvědavým duchům dobrou noc. Zavřel jsem oči a usnul.

Chrápal jsem až do večera, dům byl prázdný a já jsem se právě probudil. "Proč se mi musí pořád zdát sny o duhových ponících?" Ignoroval jsem tento fakt, rychle se umyl, oblékl, na"snídal" a vydal se do kanceláře s technikou Čtvrtého.

Objevili jsme se v meditační místnosti. Odkryl jsem si sharingan a byl připraven. "Připravte se, chystáme se oživit Orochimara...Hitomi klekni se, Seito přilož tkáň na prokletou pečeť a přidrž ji k pečeti s vodní technikou," soustředil jsem čakru a poskládal ruční pečeť.
"Daisuke, připrav se..Pokud se o něco pokusí, rozsekni ho vejpůl.."

,,Můžeš k tomu použít Kubikiri." zazubila jsem se. Pak jsem poslechla Assasina a klekla si. Sundala jsem si čelenku Kiri a maličko si stáhla kimono na ramena, aby byla pečeť přístupná. Když jsem ale slyšela, že na sobě budu mít lidský maso, div se mi nezvedl žaludek, jak jsem se otřásla.

Orochimara? Cože? Nestačí, že už je naživu Reina? Neměl jsem čas dále přemýšlet, protože Assasin už uděloval instrukce. Přešel jsem tedy k Hitomi a tkáň přiložil na pečeť. Možná ji to trochu chladilo, protože jsem maso držel pořád ve vodní bublině.

Dá se říct, že jsem byl připraven. Jak jinak, když jsem měl Kubikiri na rameni. "Dobře, možná to tak nevypadá, ale jsem připraven, jak nejlépe to dokážu." pousmál jsem se. "Ne, že jí ublížíš, nebo rozseknu někoho jiného. Rád si hraju s velkým mečem."

Ušklíbl jsem se. "Potřeboval bys něco jiného, abys mě dostal, jsem odolný, skoro jako Orochimaru," řekl jsem, pak jsem zavřel oči a soustředil se. Předtím jsem to potlačil, teď musím udělat přesný opak."Kaija Hooin!" přitlačil jsem svou dlaň na maso a pečeť. Tkaň se změnila, začala být šupinatá. Z pečetě začal vylézat had, chytl jsem jeho tlamu a otočil na volné místo. Had se zvětšoval, vylezl ven a z něj vylezl ven Orochimaru. Pečeť zmizela.

Pocítila jsem tlak v místě, kde byla umístěna pečeť. Následně celým mým tělem projela bolest. Skousla jsem si bolestivě ret a do očí se mi vehnaly slzy bolesti. Nakonec jsem zasténala bolestí. Padla jsem na zem. Bolelo mě celé tělo, místo, kde ještě před pár vteřinami pečeť byla, mě pálilo a chtělo se mi spát. Pootočila jsem se tak, abych viděla, co se děje.

Sledoval jsem jak z Hitomi vylézá ten úchylný hadí muž. Když se svalila na zem, trochu jsem znejistěl, ale musel jsem dávat pozor na Orochimara. "Hitomi, jsi v pořádku?" zeptal jsem se jí, ale nespouštěl oči z Ora.

A bylo to tady. Z Hitomi vylezl Orochimaru a teď stál před námi. Všechno se událo tak rychle. Rychle jsem vytáhl kunai a zaujal obrannou pozici. Musím být připravený na všechno.

Lezl jsem ven, byl jsem zpátky. Ani už jsem nedoufal.
"Muhaha...Koho by napadlo, že to budete zrovna vy, kdo mě oživí." pohlédl jsem na ně s úšklebkem ve tváři. Vylezl jsem úplně z hada a pohlédl na celou družinu.

Tak, a je tady zase... Pousmál jsem se a sharingan se změnil na mangekyo. "Orochimaru, něco bychom od tebe potřebovali. Buď budeš spolupracovat ze své vůle, nebo si tě podrobím. "

Dělalo se mi z Oroksichta špatně. Opatrně, velmi opatrně jsem se postavila. Stále mě bolelo tělo a taky mě ovládala únava. Pomalými kroky jsem k němu přešla. Využila jsem toho, že na něj Assasin míří mangekyou sharingan. Když jsem byla těsně před Orochimarem, spadl ze mě strach.
,,Ty Šmejde! To máš za to...." sebrala jsem zbývající sílu, rozmáchla se a jednu pořádnou facku jsem mu vrazila. ,,..za to, že jsi vynalezl prokletou pečeť, která mi znepříjemňovala život." znovu se mi dostaly slzy do očí. Zaprvé na to moje tělo nebylo uzpůsobené, díky únavě a zadruhé jsem měla vztek. Pak jsem ustoupila dál a opřela se o Daisukeho. Nyní jsem ho brala jako opěrku.

Spolupracovat z vlastní vůle? On? Copak se všichni zbláznili? Stále jsem zaujímal obranný postoj a pozorně ho sledoval. Když mu pak vlepila Hitomi, tak jsem se musel trochu pousmát. Čekal jsem na jeho reakci a byl stále připraven.

Facka mě ani nepřekvapila, byl jsem v jejím těle dva roky a viděl všechno možné, trochu jsem ji znal. Jen jsem se ušklíbl. Místo, kde mě udeřila bylo trochu červené.
"Měla by sis odpočinout, Hitomi. Nejsi v dobré kondici." Pak jsem pokračoval. Sledoval jsem Vás celou dobu a Vaše války mě nezajímají. Konec konců, rozpoutal je někdo jiný. Jestli je tu něco, co mě zajímá, tak jsou to Vaše mladá těla," šíleně jsem se ušklíbl. Ale pak jsem změnil výraz.
"Proč bych Vám měl pomáhat?"

"Protože už ve čtvrté válce jsi pomohl proti Madarovi a Obitovi, pomohl jsi Hokagům a ostatním a pak jsi náhle zmizel. Říká se, že se lidi změní jen po smrti, už jednou jsem zemřel, tak vím o čem mluvím. Ty jsi taky několikrát zemřel, ale jsi tady znovu. Tak se rozhodni, nemáš moc navybranou.." zavrčel jsem a byl stále připraven. Pravda byla taková, že chybělo jen trochu a už jsem techniku spouštěl. Jenže to bylo podruhé během dvou dnů. Šlo to pomalu.

"No promiň, ale Hitomiine tělo patří jenom mě a je mi jedno jak jsi v něm byl dlouho, jsi odporný parazit. Kdyby bylo po mém, ani by ses toho těla nikdy nedotkl, ale přišel jsem pozdě." řekl jsem směrem k Orochimarovi. "Doufám, že už konečně definitivně chcípneš a tvou smrt si budu moc na vlastní oči vychutnat. Kdybych uměl genjutsu, asi bych tě pomocí něj donutil udělat něco fakt nechutnýho ty slizký parchante." Byl jsem opravdu naštvaný na někoho, kdo celá léta parazitoval v Hitomiiném těle.

Opírala jsem se o Daisukeho a poslouchala okolí. Tahle situace se mi nelíbila. Nelíbil se mi Orochimaru. Nevěřila jsem mu. Byl a je nesmrtelný. Vždy páchal zlo. Prostě mu nevěřím. Zavíraly se mi oči. Bolest byla slabší, mnohem slabší než před chvílí. Únava ale byla čím dál větší.
,,Řekni mi poslední věc." promluvila jsem na Orochimara. ,,Proč existuje prokletá pečeť?...A proč já měla být tvůj poslední pookus, podle řečí...Tsukiko?" zeptala jsem se. Dnešní boj, dnešní nervy, dnešní prokletá pečeť. Reina a Orochimaru. Je toho moc. Zavřela jsem oči a během vteřiny jsem usnula, silnějším spánkem než normálně mám. Tím se mé tělo zapřelo o Daisukeho a stalo se bezvládným.

"Já jsem nesmrtelný," odpověděl jsem Daisukemu a trochu se ušklíbl. Pak jsem se věnoval Hitomi.
"Změnil jsem se, ale prokletá pečeť existuje protože jsem chtěl dosáhnout nesmrtelnosti. Nic víc, nic míň. Tsukiko byla pošahaná, nekomunikoval jsem s ní. Jako malou jsem ji našel zkrvavenou a umírající. Pomohl jsem jí a naučil ji techniky. Ale pak se naše cesty rozdělili. Chtěla vlastní prokletou pečeť a vlastní nesmrtelnost, ale na to neměla čakru. Nemá senjutsu čakru a nikdy ji mít nebude.." při pohledu na Hitomi jsem se cítil divně.
"Dvakrát jsem se rozhodl Konohu zničit, já i vesnice jsme šli jinou cestou, ale pořád je to místo, kde jsem se narodil. Ku, ku ku.." rozhlédl jsem se na místo, kde jsme byli. Neznal jsem to tu, ale byl tu klid.

Ztrácel jsem trpělivost, Orochimaru mě ignoroval!
"Orochimaru, ztrácím trpělivost, ignoruješ mě..Proto ti nařizuji..Chraň Konohu, Kiri, skrývej se jako ANBU a bojuj pro tyto vesnice a jejich spojence!"
Zavřel jsem oko se sharinganem, hned co jsem techniku použil. Chytil jsem křeč a musel jsem si kleknout.
"Seito!"

Viděl jsem jak Assasin použil Kotoamatsukami. Přiskočil jsem okamžitě k němu a pomohl mu na nohy. Zároveň jsem ho i podpíral. ,,To máš z toho, že jsi to použil dvakrát po sobě. Ty si snad nikdy neumíš odpočinout." Stále jsem ho podpíral, ale začal se dívat i na Orochimara, co bude dělat.

Vytřeštil jsem oči a najednou jsem se začal chovat jinak. Tvář mi zvrásnila starost o Hokageho a Mizukage.
"Dobrá, pomůžu Vám," řekl jsem a pokusil se o úsměv. "Takže Reina, jo?"

"Díky," podařilo se mi vstát a držel se pořád za sharingan. Zdá se, že technika zabrala.
"Ano, Orochimaru...Změň si podobu, vezmi si ANBU masku, budeš se skrývat, odteď je z tebe Hakai, alespoň prozatím.." pak jsem se podíval na Seita.
"To není všechno, ještě musíme zapečetit Kyuubiho, dřív než se uvolní."

Podíval jsem se zmateně na Assasina. Kyuubi? Sakra na něho jsem málem zapomněl. ,,No co se dá dělat. Až budeš připraven, tak se řekni."