Kobky

First topic message reminder :

Nachází se zde velké katakomby, krom jiného je z toho udělané nově i vězení. Tento úkryt je velmi dobře střežen, už jen proto, že o něm vědí jen strážní, kteří tam odvádějí a hlídají vězně

"Špatná odpověď." okomentovala jsem jeho monolog a vrazila mu pěstí.
"Máš možnost odpovědět na otázku znovu." vyzvala jsem ho. Jeho to bude bolet mě ne. A nebyla to zas tak těžká odpověď. Někdo ho měl varovat, že mám velmi špatnou náladu.

"Aspoň, že tak." otočila jsem se na stráže a nechala si zase krystal zmizet. Zasloužil si to, zabil mi celou jednotku ANBU. 
"Hlídat a jen co se probudí, zeptat se ho na to samé a pokud neodpoví opět ho udeřte. A vše opakovat, než promluví, pokud bude už hodně raněn, ošetřit a znovu." řekla jsem vážně a vyšla z cely. Na svou obhajobu u Kashikeho jsem jen řekla: "Jsem naštvaná." a šla jsem za Seinou, otevřela jsem dveře a zůstala v nich.
"Tak ty jsi mě chtěla vidět osobně?" 

Nijak jsem nezměnila grimasu, stále byla stejně ledově klidná, pořád jsem byla naštvaná.  Jen jsem své tělo přesunula ode dveří před ní, kde byla připravená další židle. Sedla jsem si tedy naproti ní.
"Nedostala jsem žádnou odpověď, kterou bych chtěla a pokud ji nedostanu, tak se na tu otázku zeptám tebe. Proč si mě chtěla vidět osobně, že ti můj klon nestačil?" začala jsem se opět ptát.

Chvíli jsem si nad jejími slovy říkala, že se nějak podezřele rozrůstá můj fanclub. Nejdřív ta dívka z Kiri, teď ona. Ještě by se mohla přidat Konoha. Ale ta dívka ještě nevěděla co říká.
"Kolik ti je let?" zeptala jsem se místo toho. Bylo hezké, že má své cíle, ale tohle se mi zdálo trochu přehnané.

Jednadvacet. Tolik mi bylo, když jsem se vydala poprvé do války. A teď, díky Edo tensei stále vypadám na jednadvacet, ale ve skutečnosti mi je už 26. Musela jsem se pousmát, ta dívka mi připomínala mě. Založila jsem se ruce na prsou.
"Cíl? A myslíš reálný nebo nereálný?" Nezdálo se, že by stála o mé rady či poznámky, tak jsem se o to ani nesnažila. možná bude první¨, které řeknu svůj cíl.

Jeji odpoved me docela prekvapila. Na par sekund jsem jen sedela s mirne pootevrenou pusou, hledic na ni. Cukla jsem hlavou do strany, abych ty vzpominky zahnala. "A zalezi na tom? Je cil jako cil. Neexistuje realny a nerealny. Je mozne dosahnout obou cilu, kdyz si clovek veri a neprestane. Takze chci slyset oba." Mirne mi stoupl koutek ust k tvari a cekala jsem na jeji odpoved.

Usmála jsem se nad její odvahou.
"Pro Edo tensei existuje i nereálný sen. Proto jsem tě předtím chtěla varovat, protože já si honevybrala" postavila jsem se a přešla za židli.
"Můj reálný cíl je, dokud mi to čas a osud umožní, tak mít svou vlastní prosperující zemi a pokud možno napravit chyby z minulosti, což není v mém postavení tak jednoduché." Pak jsem se chvíli odmlčela.
"Nereálný cíl pro mě jako Edo tensei ..... rodina." Mít svou rodinu, svého potomka milujícího manžela, vždycky to byl můj cíl

"Hodně lidem záleží na mé smrti, ¨nikoli na mém štěstí, to zatím byl jen jeden člověk a o tom teď nemám žádné informace." Opřela jsem se rukama o opěradlo.
Byla lehkomyslná, myslela si jaké to není skvělé být mocná, ale ono by ji to časem přešlo jako teď mě. Rodina byla vždycky mým snem. Chtěla jsem dokázat, že budu mít lepší rodinu, než byla ta má. Bohužel, na to už je pozdě. Ale to ona nedokáže v tuhle chvíli pochopit, když má své plány a cíle. To přijde později. Až to všechno ztratí, tak to pochopí.
"Jestli přijde někdy čas a ty okusíš jaké to je mít v sobě dítě, své vlastní dítě, tak pochopíš mou touhu po rodině."

(pro Sasukeho, napiš post až se probudíš)

"Jak vidíš, i když se snažím chovat tak jak říkáš najde se někdo, kdo na mě vyhlásí útok." okomentuju. A dojdu ke dveřím na dnešek jsem se rozmluvila už dost.
"Počkej tady." řeknu jen a vyjdu ven, kde je Kashike.
"Tak?"

Čekám kousek stranou od cel a na tváři mám pobavený výraz. Maska už se opět houpe na opasku, takže ten výraz může Reina bez problémů vidět. Tím že ho budeš mlátit z něj nic nevyrazíš. Tyhle týpky znám... nejlepší řeč s nimi je, když si myslí že jednáš jako rovný s rovným nebo když si hned na první dojem upevníš svou autoritu... tak jak tak je to fuk. Nic užitečného nevědí, jsou to jen obyčejní žoldáci. Nebudou zbytečně riskovat své zdraví nebo krk kvůli cizí hře. 

"Nevyrazím, ale mě je líp. Vyvraždil mi celou hlídací jednotku u brány. Tak jsem je musela aspoň trochu pomstít." založila jsem si ruce na prsou. 
"Lidem se nezavděčíš." pronesu a podívám se na něj.
"Jestli chceš odveď si ho. Tu ženu si tu nechám. Bude se mi ještě hodit. Půjdeme spolu dolů? Připravím ti vše pro cestu zpět." navrhnu mu a jdu zase zpět do ANBU centrály. 

(přesun)

O tom, že si Sasukeho odvedu do Kiri, jsem se nemusel dlouho rozhodovat. Bude se ještě hodit... možná. A když ne, prostě se ho zbavím. Dobrá, vezmu si ho. Pak následuji Reinu zpátky.

/přesun

Po chvilce se vrátím zpátky k celám a nechám si otevřít tu se Sasukem. Na tváři mám opět nasazenou masku, což jen přidá na děsivosti tomu, co Sasukeho čeká. 
Skoro jsem měl na jazyku něco na styl aby ses zvednul... ale to asi nepůjde tak snadno co? Půjdeš se mnou do Kiri. Jsi rád?

Založím si ruce na prsou. Tak teď mě opravdu pobavil. Jsi chytrej kluk, jistě pochopíš, že tě tam nemůžu vzít jako svobodného člověka. Ale možná se můžeme domluvit na tom, že ti pro začátek jako ukázku dobré vůle vrátím oblečení... a časem to dotáhneš třeba až tak daleko, že se nějak dohodneme. Když budeš užitečný. 

Jsem rád, že pravidla chápeš rychle a nemáš s tím velké problémy. 
Tím náš rozhovor ukončím, otočím se a nařídím strážím aby Sasukemu dali zpátky oděv a posléze ho připravili k transportu do Kirigakure. 
Tak se zatím měj, až bude vše hotovo, znovu se uvidíme... na ta slova vykráčím z cely ven.