Kobky

First topic message reminder :

Nachází se zde velké katakomby, krom jiného je z toho udělané nově i vězení. Tento úkryt je velmi dobře střežen, už jen proto, že o něm vědí jen strážní, kteří tam odvádějí a hlídají vězně

Vrátila jsem se zpět pro Seinu, když Kashike odešel. 
"Musíme si promluvit teď zcela vážně, už by nás neměl nikdo rušit." přisedla jsem si opět naproti ní a poslala jsem shinobi ven. Ani já nevěděla o čem přesně chci mluvit, ale pár otázek jsem měla. Nejdřív mě ale zajímalo, jestli nepřijde s něčím ona sama.

Nečekala jsem co mi nabídne, vzalo to nečekaný spád.
"Asi tušíš co ti odpovím. Nenechám tě najít mé tělo, když s ním budeš experimentovat." dodám a myslela jsem to vážně. Sice je mé tělo v Konoze, ale stále tam bylo v bezpečí a měla jsem záruku, že s ním nebudou nic nekalého dělat.
"Měla bych pro tebe jinou nabídku." navrhla jsem.

Nadzvedla jsem oboci na jeji odpovedi a musela se pousmat. Copak jsem nejakej magor co by pitval telo? Opravdu jsem jim nebyla, slo mi pouze o jednoduchy vzorek DNA, vlastne bych ho mojla ziskat z vlasu, ale co uz. Jen jsem ji na to kyvla hlavou. Hmmm...zmena planu jo? Rekla jsem si vduchu a povzdechla si. "Jsem jedno ucho." odpovedela jdem ji na jeji vetu, ze pro me ma jinou nabidku.

"Jak by se ti líbilo být zástupce Otokage?"založila jsem si ruce na prsou a sledovala ji. Vypadala zvláštně. Mohla být oddaná komukoli. Varovala ale mě. Proč toho nevyužít. Brala jsem na sebe riziko, že může zradit i mě, když už to jednou udělala.
"Pokud mi najdeš tělo, můžeš si ponechat mé DNA, ale tělo mi vrátíš, v pořádku." dodala jsem a čekala na její reakci.

Hned po jeji prvni vete jsem vykulila oci a musela jsem se zasmat. Myslela to vazne, nebo si ze me jen nekdo utahoval? Najednou muj vyraz v obliceji se zmenil, zvaznel. "Chces abych se stala zastupce Otokage, i pres to ze vis, ze jsem zradila vesnici?" Nadzvedla jsem oboci a na chvilku se zamyslela. Jen jsem cukla koutkě ust nahoru. "Troufale, ale libi se mi to, takze proc ne, prijimam." Mohl to byt pro me odrazovy mustek pro muj cil. Jedine co mi vsak vrtáo hlavou bylo DNA. "Telo ti najdu, ale az dostanu KG Kaguyu. Nechci tvoje telo pro tve DNA, nejsem zadnej sarlatan. Pripravu na hledani tveho telo budu moct provest a za par let, potrebuju zesilit. Navic, spatne jsi me pochopila. Tve telo nechci pro sve ucely, ale rikala jsi neco o diteti. Za to ze mi das to DNA a novy domov, ti umoznim mit zase tu moznost byt matkou." Ano, myslela jsem to vazne. Ted jsem nemohla jit do Konohy a vzit jeji telo ktere urcite bylo prisne strezene. Potrebovala jsem silu a cas. Zajimala me navic jeji odpoved, jestli to prijme, nebo ne.

Mírně jsem pootevřela ústa zděšením a překvapením. Cože to řekla? Nevěděla jsem co na to říct, chvíli jsem na ní jen koukala a všechno si promítala znovu v hlavě a vstřebávala to. Vážně mi právě řekla, že mi splní můj sen? I když to ještě pár let potrvá?  Postavila jsem se a přešla po místnosti a pak se znovu zastavila před ní a zamračila jsem se.
"Víš co to ale znamená, když mi něco takového slíbíš a pak nedodržíš?" zeptám se jí vážně. O tomhle jsem nehodlala žertovat. Pro mě to byla naděje, naděje na nový život, splnění životního cíle. Pořád jsem tomu totiž nevěřila. Už něco takového mi slibovala Nefrit a nic z toho nebylo. 
"Co mi zaručí, že mluvíš pravdu? Už jednou jsem na takovou nabídku naletěla." 

"Musím říct, že si mě vážně zaskočila." prohodila jsem jen tak mimochodem. 
"Dobrá nastoupit můžeš hned a já se postarám o to, aby si dostala DNA Kaguyi, některé vzorky jsou v laboratoři a k nim se teď nebudu dostávat. Potřebuji si vyřešit jisté záležitosti, takže ve své nové funkci můžeš nastoupit ihned." pronesu a podám ji čelenku.
"Nemusíš ji nutně nosit, ale aby jsi si připomínala, že tady máš dveře dokořán. Vesnice je plná nukeninů." řekla jsem jí a ukázala jsem na dveře. 
"Kde mám kancelář víš." 

usmála jsem se, netušila jsemjak jí udělám radost, ale aspoň něco. Potřebovala jsem si pár věcí vyřídit, ale ještě pokyny. A vyšla jsem za ní.

(přesun)