Stript bar v Tsukigakure

Pocucával jsem již třetí sklenici a cítil, že mi ochabují všechny smysly. V tomhle stavu by mě snad mohl zabít i genin. Už jsem si zapaloval snad pátou cigaretu za poslední hodinku , zmačkal jsem prázdnou krabičku a hodil jí pod stůl. Významně jsem nasál do plic cigaretový kouř a vypouštěl ho ústy ve tvaru malých koleček, které se u stropu rozplývaly. "Rád bych tu zůstal déle, jak jsem řekl, dlužím Tsukimarovi svůj život. Ale nezařídil jsem si tu ještě žádná bydlení, většinou tu přespávám někde v penzionech, nebo tak. " Ušklíbl jsem se nad vlastní leností, zařídit si bydlení. "Co ty, našel se tady v Tsuki nějaký, jak to říct, kamarád s výhodama?" Teď už jsem byl absolutně bez zábran a bylo mi opravdu jedno, co říkám ,nebo dělám. Naposledy jsem si potáhl, kouř chvilku podržel v sobě a poté uhasil poslední cigaretu. "No nic, objednám si ještě poslední skleničku, člověk toho nikdy nemá dost co?" Zasmál jsem se a objednal si ještě jednu dvojitou.

"Cože ? Jsem tu na poprvé v životě.. Možná na podruhé no , ale nedělej ze mě kdo ví co", vyblábolil jsem a dopil jsem na ex dvojitou, co mi právě přinesla spoře oděná slečna. Položil jsem skleničku na vršek pyramidy, která okamžitě spadla. "Hups", zahihňal jsem se a podepřel si hlavu dlaněmi. "Nevím jestli mi to uvěříš, ale je mi opravdu dobře v tuhle chvíli",sám jsem vlastně nevěděl, jestli to bylo myšleno, že je mi dobře s ní, nebo s tím pitím. Teď už jsem byl opravdu v dobré náladě, svět se mi celý točil a já se jen přihlouple usmíval a šmátral po cigaretách, které jsem už stejně neměl. "Podle mě neexistuje ta "pravá" , je to jen hloupý výmysl někoho , kdo neměl štěstí na ženy", zasmál jsem se z plných plic a opřel čelo o hranu stolu. Hlavně neusnout...

Vešla jsem do podniku a lehce nakrčila nos. Daichi říkal, že tu jsou i jiné bary...tak mi je pak bude muset ukázat! Protože chodit sem bylo skoro za trest. Sedla jsem si ke stolku a mávla na barmana. To byl vlastně jediný člověk, který tu pracoval a přišel mi normální.
"Někdy mi pak ukážeš ty další bary teda." Promluvila jsem směrem k Daichimu a zkoumala nabídku pití. Občas tu byla akce na koktejlíčky. Ah bingo. Když přišla obsluha objednala jsem si Absinth fizze. Už jednou jsem ho tu měla a překvapivě to bylo celkem dobré. Chutnalo to prostě jako hašlerky. "Yo si ještě asi zase neviděl co?"

"He?" Chvíli jsem na něj jen zírala a pak zakroutila hlavou. "A co to má společného s tím, že...ah to je jedno." Mávla jsem rukou a radši se napila pití co mi už donesli.
Takže to tak je hm? Tušila jsem to a Daichi mi to teď jen potvrdil...i když co když si ze mě střílí?! Povahu na to rozhodně měl. Rozhodla jsem se, že tomu uvěřím až mi to sama Yo řekne.
"Jak to můžou dělat a být sami se sebou smířené.." Zakroutila jsem nechápavě hlavou při pohledu na dívky co se kroutily u tyčí. Jemu to asi nepřipadalo hrozné..byl to přece jen chlap. "Jsou tu jak zboží.." Protočila jsem očima a začala si hrát se skleničkou. "Daichi ty jsi odtud že?"

"Špatná teorie.. Špatné a depresivní téma", zamumlal jsem z pod stolu . Kdyby mě někdo v tomhle stavu viděl, moje reputace bude v háji. Alespoň před tím , než jsem padl do komatu jsem byl chladný sadista, který si liboval v mučení a zabíjení nejen nepřátel a nevyhledával žádné přátele ani zábavu. Před Pili jsem chtěl tuhle svou stránku utajit a snažil jsem se ten pocit viny v tuto chvíli přepít notnou dávkou kvalitní whisky. "Třeba mě z ní nebude bolet hlava, když už stojí takových peněz", vypadlo ze mně , aniž bych si uvědomil že mluvím nahlas. "Nepůjdem se někam projít ? Ten vzduch tady mi už nedělá dobře", konečně jsem se odhodlal zvednout hlavu nad stůl a najednou se mi zamotala, až se mi na chvíli zdálo, že jsem oslepl. Vážně už musím vypadnout.

"Ah to víš já si taky prd pamatuju." Zazubila jsem se a pokrčila rameny. Já jsem se byla schopná ptát lidí na tu samou věc třeba pět krát. "Na jednu stránku se to tam dalo ale na druhou to bylo na prd. Hlavně ke konci ale tak to je jasný." Napila jsem se a olízla si rty. No jo, hašlerky byly fajne. "Počkat jak, že nemáme výdrž v pití?" Pozastavila jsem se nad tím co řekl a zatvářila se dotčeně. "Jestli to bereš podle mě, tak to není fér. Protože já nejsem zvyklá pít." Začala jsem si hrát s brčkem a šťouchala do ledu ve skleničce.

"No neviem, v poslednom čase, keď pijem alkohol musíš sa tam vyskytovať práve ty ... to myslíš pod pojmom .. Nejsem zvyklá piť?" Zasmial som sa a už som to celé dopil. "Vieš, naozaj mi pripadáš ako zaujímavý typ pre ANBU jednotky. Si taká tvrdá, nikoho k sebe nepustíš... Pre svojích blízkych sa vieš obetovať, no a si presne ten typ, ktorý nemá rád typ aký som ja.. Teda aspoň myslím, nie som žiaden mentalista..." Prišlo mi to celkom zábavné analizovať jej charakter. "Aspoň takto nejak ťa vidím ja.. " Dodal som, keďže som si tým sám nebol istý... "No a ja som podľa teba aký?" Spýtal som sa a objednal som si whiskey, ako inak... Osobne mi bolo jedno, čo o mne povie, vlastne ani neviem prečo som tu s Milli strácal čas, asi to bude len nuda, ktorá ma dostala k tomuto zúfalému činu.

Zamračila jsem se když mě "popisoval" a dopila skleničku. "Takže bych tě měla přestat snášet a začít nesnášet hm?" Postavila jsem se a hodila na stůl peníze. "Ty jsi člověk, kterému je všechno a všichni jedno." Odpověděla jsem mu a zamířila pryč. Měl pravdu, takové lidi jsem neměla ráda ale byla jsem schopná je snést. Ovšem do jisté míry.

"Nejsem.. Naivní", zavrčel jsem uraženě a s těžkostmi se zvedl ze židle. Chvíli jsem stál jen tak opřený o stůl a přemýšlel jestli ta whisky ze mě půjde ven. Nešla. Udělal jsem pár obtížných krůčků k baru a objednal si lehké cigarety. Jednu jsem si ihned zapálil a snažil se udržet na nohou, když jsem přišel k Pilice. "Pravděpodobně dojdu k první lavičce a tam se vyspím, nevadí, jsem zvyklej", řekl jsem kysele a odbelhal se k východu. Co nejrychleji jsem se dostal na ulici a opřel se o nějaký dům, který stál hnedka naproti stript baru. Hlavně to udržet v sobě, nesmím před ní zvracet. Při vycházení mě ani nikdo nezastavil, jelikož jsem tu měl už svůj "papírek", na který mi psali útratu a já vždy druhý den zaplatil, po tom co jsem vždy vystřízlivěl. Je pravda, že od toho probuzení jsem pil velmi často a kouřil prakticky pořád. No co, žiju jen jednou, musím si život pořádně užít. Ztěžka jsem se otočil o 180 stupňů, abych se mohl o dům opřít zády a sledujíc vchod do Stript baru jsem čekal na Pili.

Na obličeji se mi zjevil ďábelský úsměv. "No já nevím... Co kdybych přespal s tebou... U tebe doma ? " Zahihňal jsem se a představil se takové věci, že by to ani Crimson Comics nedokázali nakreslit. Hned potom jsem se šel za roh vyzvracet. "Tak.. Dneska z toho asi.. Nic nebude. " Zaúpěl jsem mezi dávením. Asi po pěti minutách jsem se postavil na nohy a s velkými obtížemi se přibelhal zpět. "Už nikdy nebudu pít", kolikrát jsem už mohl tuhle větu říct. Opravdu to jde se mnou z kopce. "Asi na to budu muset jít jinak, jestli se chci vyspat dneska v teple", řekl jsem spíše sám sobě a podrbal se na hlavě. "Dobře... Mohl bych prosím u tebe někde přespat ... Kdekoliv pod střechou a v teple?"Řekl jsem tak trochu kajícně a snažil se o normální, neopilecký úsměv.

Díky mému dosavadnímu stavu jsem si nevšiml, že se Pili škodolibě směje. Naštěstí. "Zvládám to sám... Už jsem skoro v pohodě." V pořádku jsem samozřejmě nebyl, ale kdo by si to přiznal? Pomalu jsem vyšel, už jsem se opravdu těšil na nějakou teplou postel a střechu nad hlavou. Po pár metrech jsem se zastavil a nevrle se otočil. "Ehm... Kudy se vlastně jde k tobě domů?" Omluvně jsem se zakřenil a přešlápl na místě. Doufám že to bude trošku dál, abych alespoň kapku vystřízlivěl. " Už nehodlám zvracet." Můj žaludek říkal pravděpodobně něco jiného, ale co, nějak to přetrpím.