Ulice

pro Ayame Takahashi Sat Jul 13, 2013 9:21 pm

First topic message reminder :

Mnoho lidí si myslí, že Tsukigakure je pouze tichá vesnice, ale zdání klame. Na ulicích je zde rušno. Lidé nakupují, procházejí se s přáteli, nebo prostě proplouvají davem.
Vedle hlavních ulic jsou zde malé uličky, plné tajemných zákoutí.

pro **Assasin Senju** Sat Aug 17, 2013 6:45 pm

Potom až Tsukikage odpověděla cokoliv, jsem se rozloučil a odešel do Konohy.
Přesun (Hiraishin no jutsu)

pro Kaomi Sat Aug 17, 2013 9:03 pm

Celou dobu jsem na to koukala s pootevřenou pusou, stejně tak i Kenai. Když ho zapečetili, koukala jsem na to, jak Tsukiokikage...nebo jak to bylo, léčila toho chlapa. "No tak to bylo fakt HUSTÝÝ!!" Zakřičela jsem snad přes celou vesnici při pohledu na to, co udělali. No ne fakt, to jsem viděla prvně! Kenai běžel ale do budovy Hokage za Kodou, aby se podíval jestli je v pořádku a já seskočila z budov dolů přímo k nim. "Tak to byl fakt mazec! Že mě to naučíte Senpai! A ty pane...muži...dědo...to je fuk! Ty jsi byl taky upe krutej!" Byla jsem totálně vedle a myslela jsme si, že z toho všeho tady omdlím, jenže to už ten chlápek odešel, ale stejně...to byl mazec!

pro Ayame Takahashi Sun Aug 18, 2013 9:13 pm

Nakonec jsem od něj tygřici nemusela odtáhnout, protože se začal zvedat a zvedající se, či stojící lidi, už přece nejsou tak zajímaví - pokud je ovšem nemůžete znovu strčit na zem. Takže ustoupila a začala se rozhlížet, jestli náhodou neuvidí nějakou jinou oběť.
„To by bylo skvělé, děkuji,“ vděčně jsem se na něj usmála. Vzpomněla jsem si, že jsme se o tom už kdysi bavili, ale k výsledku jsme se nikdy nedostali. Pak se rozloučil a zmizel. Chtěla jsem se také odebrat někam pryč, ale to už přiběhla Kaomi.
Zazubila jsem se na ni a lehce jí pocuchala vlasy. „Všechno postupně. Nejdřív jsi se chtěla naučit přivolávací techniku, ne? Zajdi do knihovny.“ Do ruky jsem jí vtiskla přeložený papírek, který jí měl poskytnout vstup do archivu. Napsala jsem ho ještě v kanceláři a doteď byl schovaný v jedné z mých kapes.
„Jinak dobrá práce, můžeš si zapsat za splněnou A misi - evakuaci obyvatelstva,“ mrkla jsem na ni. „Když mě teď omluvíš, musím se stavit u brány,“ řekla jsem, než jsem se i se Shi odešla.

(přesun)

pro Kaomi Sun Aug 18, 2013 9:42 pm

Šmátla jsem od ní ten lístek a vděčně se usmála. Vlasy jsem si znovu upravila od toho jak mě trošku rozcuchla. Podívala jsem se na něj, ale nechtělo se mi ho číst, proto jsem si ho dala do kapsy a už byla rozhodnuta jít, ale zastavila jsem se...Přesně v moment, kdy mi řekla, že jsem fakt udělala A-rank misi...Já...já jsem...no do šejku s gumídkama a Grankem! Já udělala A-rank misi! A-rank!!!! Ne, to není možný!!! V duchu jsem začala šílet a měla co dělat, abych štěstím potlačila slzy. To jsem jakože teď byla fakt krutá! Páč jsem věděla že A-ranky dělají Jounini, takže to bylo fakt COOL a věděla jsem, že teď si na mě nikdo nedovolí...no ne fakt!!! Takže jsem s pohopkáním odkráčela pryč a dokonce i poděkovala.

//Přesun

pro Anonymní Mon Aug 19, 2013 10:53 am

(Gomenasai za neaktivitu Sad

ale ten sprostý internet)
Všetko sa tu udialo a ja som len sledoval, čo sa presne udialo. Yonbi bol zapečatený a ja som mal zas voľno. Vlastne som nič neurobil. Po tom všetkom som len pomáhal v uliciach. Nakoniec som sa niekam vybral.

Presun

pro Kaomi Wed Sep 04, 2013 5:54 pm

Doběhla jsem totálně vyřízená k ulicím, k jednomu stánku. Ani jsem netušila co jí koupit. Co by jí asi potěšilo? No, koupila jsem velkou čokoládu, která by jí snad měla chutnat. Tak Toblerone je dobrý přece -,-. Dala jsem muži peníze a sevřela v jedné ruce svého plyšového jednorožce. Ještě mi pár peněz zbylo... Pousmála jsem se a toulala se dál.
Po nějaké době, kdy už mi nezbyla ani koruna jsem se podívala na hodinky. Bylo už docela pozdě, proto jsem odešla.

//Přesun

pro **Hokori Mai** Sun Sep 28, 2014 6:33 pm

První místo, na které jsem narazil byly ulice. Vskutku nečekané. Zaujímali většinu vesnice. Vedly do každého zákoutí. Teoreticky to bylo ideální msto na hledání vůdce Tsukigakure no sato, spíše toho co z ní zbylo. Mohl jsem odtud jít kamkoli. Byla to taková spojka mezi jednotlivými částmi vesnice. Nic méně tohle jen zhoršovalo orientaci na tomto místě. Nebyl jsem však nějaká bačkora, která by se ztratila i ve vlastním pokoji.

Měsíc zářil pořád jasněji. Jakoby jej ani nepoznamenala prolitá krev u brány. Celá tato noc vypadala tak nevinně, a přesto nevinná nebyla. Nepočítal jsem s tím, že již zmíněného vůdce budu hledat do dalšího dne. Potuloval se jim zde přeci jen shinobi s pláštěm Shuuketsu, který pozornosti kolem jdoucím jistě neunikl. Tato vesnice byla sice zničena, ale snažila se vrátit opět do starých kolejí. Tím pádem postupně ožíval i život v ulicích. Tyto lidi jsem neměl potřebu zabíjet. Toto nebyl důvod mé návštěvy.

pro **Shinobi** Sun Sep 28, 2014 7:34 pm

Noc bola až na počudovanie pokojná a tichá. Striebristé mesačné lúče hladili zem a chladný vetrík sa opieral do konárov okolitých stromov, ktoré lemovali inak všade prítomné budovy. Za normálnych okolností tu bývalo rušno, ale teraz sa akoby po väčšine ľuďoch zem zľahla. Na svedomí to okrem iného mala samozrejme aj skutočnosť, že sem Hokori zavítal v pomerne neskorých hodinách, ale jestvoval ešte ďalší dôvod. Vďaka svojej senzibilskej schopnosti si návštevník zo Shuuketsu zaručene stačil uvedomiť, že sa v okolí zbiehajú zvláštne indivíduá.

Neprichádzalo do úvahy, aby dedina za tak krátky čas zmobilizovala celú armádu, no od doby, čo vyvolal nepokoje u brány, o ňom vedela akási špeciálna jednotka. Boli to preňho možno neznáme ANBU oddiely, ktoré podobne, ako tomu bolo aj v iných dedinách, mali svoj jedinečný špecifický názov - Hangetsubu (半月部, polmesačná stráž).

Ako je vôbec možné, že sa o ňom dozvedeli?
Mohol za to druhý strážca u brány, ktorý bol tajne spojený s vedením a navzdory tomu, že sa nemohol hýbať, tajne posielal informácie o priebehu súboja a schopnostiach nepriateľa kompetentným shinobi. Napokon predsa len nebol zbytočný. Ako náhle ale prišiel o život, ANBU oddiely to považovali za dôvod na okamžité zahájenie protiútoku. Zhromaždili sa preto v uliciach a poslali všetkých obyvateľov domov.

Väčšina členov Hangetsubu pri prvej príležitosti povyskakovala zo svojich úkrytov a zaútočila najrýchlejšie, ako to len šlo - prostredníctvom kunaiov a shurikenov. Tie sa na Hokoriho rútili takmer z každej strany, preto neprichádzalo do úvahy, že by sa vyhol. Boli navyše tak rýchle, že sa predpokladalo, že pred nimi nestihne ani len uniknúť do zeme.

V prípade, že by si s nimi ale predsa len poradil, čo sa zdalo byť vysoko pravdepodobné, mu cestu skrížila očividne jedna z ich vyššie postavených členov. Jednalo sa o jednu z najmocnejších kunoichi v Tsukigakure, ktorá v tejto akcii zastávala funkciu vedúcej osobnosti a zodpovedala sa iba priamo súčasnému vodcovi dediny. Tentokrát si už aj sám ninja Hokoriho kalibru musel uvedomiť, že to nepôjde tak ľahko. ANBU z väčších mocností, ktorí mali nejakú hlavu, boli známi svojimi efektívnymi kombináciami.

pro **Hokori Mai** Sun Sep 28, 2014 8:02 pm

"K čertu s nimi." Vypadlo ze mě, když jsem zaregistroval nepřítelův útok. Nejednalo se o nic překvapivého. Jak zde již bylo zmíněno, nehodlal jsem se nechat zaskočit, a proto jsem snímal každou chakru v okolí. Podle všeho jsem měl tentokrát do činění s první organizovanou skupinou, což znamenalo, že se jim podařilo v poměrně rychlé době mne ve vesnici lokalizovat. Od doby, co jsem se dostal přes bránu neuběhlo dlouho. Tak tedy jaksi museli monitorovat souboj u brány, a nebo kolem vesnice byla umístěna podobná bariéra jako v Konohagakure no sato. Vedl jsem kdysi Iwagakure no sato proti této vesnici, a v hlášení generálů nebyla žádní zmínka o něčem takovém. Tak tedy jaksi museli vědět o souboji u brány. Starší shinobi neměl čas je kontaktovat, tak tedy se muselo jednat o toho mladšího. Měl jsem tedy použít silnější verzi Doton: Kajūgan no Jutsu.

No nestalo se tak, takže alespoň využiji této společnosti a získám informace o vůdci, a nebo jej přímo vyprovokuji zde dojít. Když monitorovali předchozí souboj, není pochyb o tom, že to budou dělat i s tímto, a tím pádem budou chtít získat čím jak tím nejvíc informací o mých schopnostech. Žel pro ně. Já u brány ještě neukázal zdaleka vše.

Použil jsem techniku, o které, pokud mé předpoklady byly správné, již věděli. Doton: Chidōkaku. Do země by to trvalo stejně krátko jako nahoru touto technikou, a nepochybně bych to díky její snadné aktivaci stihl, ale vzhledem k přesile bych se v díře nacházel v nevýhodě, takže jsem šel horem. Zem okolo mě se společně se mnou zvedla, čím mne uchránila před útoky oné speciální jednotky.

Vzhledem na okolnosti jsem taky musel patřičně pozměnit svůj bojový styl. Vyžadovalo to přejít na plošné efektivní útoky. V takovém počtu se plošnou technikou zvětšuje pravděpodobnost, že někoho nemile zaskočím. Proč pak toho tedy nevyužít?

Obzvláště, když jsem hodlal použít techniku, o které doposud nevěděli, že ji ovládám. Yōton: Shakugaryūgan no Jutsu. Jelikož jsem byl na vyšším místě než Oni. Nacházel jsem se na perfektní pozici na odstřelování ostatních. Z úst jsem začal chrlit hromadu lávových koulí, točíc se do kolečka. Tímto jsem je ohrozil všechny. Nejednalo se o nějakou druhořadou techniku, tak tedy se nechme překvapit tím, jaký bude mít ohlas v této bitvě. Lávových koulí bylo opravdu hodně.

pro **Shinobi** Sun Sep 28, 2014 11:23 pm

HANGETSUBU (半月部)

Hokoriho úhybný manéver bol efektívny.
Nielenže sa šikovne vyhol zbraniam, ešte sa aj dostal na vyvýšené miesto. Aby toho ale nebolo málo, rozhodol sa takmer okamžite zaútočiť, a to navyše technikou, ktorú doposiaľ ešte nepredviedol. ANBU v tom čase ešte len dopadli na zem, čo znamenalo, že vyhýbať sa nejakým tým lávovým strelám by pre nich malo byť obtiažnejšie. Existovala však osoba, ktorá predsa len stála nohami pevne na zemi. Nejednalo sa o nikoho iného, ako práve o našu veliteľku, ktorá sa okamžite vytasila s obrannou technikou. Jednalo sa o rovnakú základnú elementárnu podstatu, akou disponoval aj samotný Hokori - doton.

"Doton, Tajū Doryūheki," vyslovila som
názov techniky svojrázne a prostredníctvom mohutných skál, ktoré utvorili zo všetkých strán akúsi stenu medzi Hokorim a ANBU, zabránila najhoršiemu. Jeho Yoton bol síce mocný a spomínanú stenu po chvíľke rozbil, ale to už bolo neskoro. Následne som urobila krok vpred.
"Doton, yoton, jinton... toľko mocných techník v rukách jedného človeka. Každopádne sa jedná o chakrovo náročné ninjutsu. Ako dlho ešte takto dokážeš bojovať, čo myslíš? Bude to dlhšie, než nás všetkých porazíš? Som si istá, že si dostatočne inteligentný na to, aby si pochopil, že to nikam nevedie..."

pro **Hokori Mai** Mon Sep 29, 2014 6:44 pm

Techniku jsem po rozbití dotonové stěny deaktivoval. Když jsem střilel do všech směru lávovými koulemi, zcela určitě bych mohl, i když s menším očekáváním úspěšného zásahu, pokračovat s čistým svědomím, no nestalo se tak. Mé plány nevynucovaly boj s poddanými neformálního Tsukikage. "Vskutku madam. Jedná se o náročné ninjutsu, ale můžete si být jisti, že má nejsilnější technika není omezena chakrou." Reagoval jsem sebejistě na její poznámku k mé osobě. Zase tak úplně má slova pravdou nebyla, ale to velitelka tušit nemohla. Mohla pouze předpokládat, že není možné, aby tak mocná technika nevyužívala chakru. Při tomto uvažování však musela vzít v úvahu fakt, že jsem pravděpodobně ještě neukázal vše, a soudě podle toho, na jaké úrovni jsou mé techniky, které doposud viděla, pokud budeme pokračovat, mají se na co těšit.

Mou nejsilnější technikou nebyl jinton nýbrž bunretsu. Technika pomocí které jsem byl takřka nesmrtelný. "Vidím na Vás, že jste rozumná kunoichi a hodláte udělat vše pro blaho své vesnice. Konec konců kvůli tomu tu jsem i Já. Ačkoli tomu tak nevypadá, nepřišel jsem jako nepřítel poddaných, ale pouze neformálního Tsukikage. Kdysi se dávalo přednost před krvavými bitvami na boj muž proti muži. Když prohrál jeden, celá jeho armáda prohrála a naopak. Takto se minimalizovaly ztráty. Navrhuji souboj proti neformálnímu Tsukikagemu. Jste sice v přesile, ale věřte mi, když říkám, že mám-li zahynout, tato vesnice se ocitne opět v troskách, z kterých ji už nikdo nedostane." Moudrá nabídka, která stála za zvážení. Spíše to táhlo ji odmítnout, ale co když mluvím skutečně pravdu a disponuji něčím, čím bych to zde srovnal se zemí? "Váš aktuální vůdce je slabý. Nastal čas jej vystřídat. Nyní máte jedinečnou šanci se ke mě přidat, vyzvat Vašeho vůdce a nebo zemřít ze ctí. Jenže k čemu by Vám byla ta čest, když to za co bojujete, opět lehne popelem?" Natáhl jsem pravou ruku směrem k ní, a ta následně zkameněla.

Ulice - Stránka 4 Tumblr_n9upm4Ct3J1thi9a5o1_500

"Když mou nabídku odmítnete, alespoň zjistím, jak vysoká je má hodnota. Neboť prozatím jste neviděla ani část mé síly." Z mých slov byla cítit pýcha. Možná i trochu tvrdohlavosti. No hloupá má řeč nebyla. "Jak jste si mohla již všimnout, pocházím z nebezpečné organizace, která se však nesnaží rozpoutat válku, ale stabilizovat situaci ve světě. Lovíme jinchuuriki a z nich využíváme pouze jejich dvojníky. Jinchuuriki žije dál, toť důkaz našich dobrých záměrů. Vaši shinobi u brány bojovali statečně, a proto jsem jim umožnil prohrát ze ctí, když ztratili vlastní život. Být zahanben porážkou je dilema, které vede nejčastěji ke sebevraždě." Celou dobu jsem mluvil hlasitě, aby mě slyšeli všichni. Pokoušel jsem onu velitelku kunoichi, ale nepokoušel jsem pouze ní. Na mou stranu mohl zběhnout každý, kdo má slova slyšel, a že jsem se rozkecal, ale neztrácel jsem na ostražitosti.

pro **Shinobi** Mon Sep 29, 2014 11:02 pm

HANGETSUBU (半月部)

Vzhľadom na to, že som do istej miery sama dúfala, že sa od bojovania presunieme k nejakej tej zmysluplnejšej konverzácii, som si pozorne vypočula Hokoriho slová. Už na prvý pohľad na mne ale bolo vidno, že som sa musela držať skutočne na uzde, aby som ho už po prvých vetách s opovrhnutím neprerušila. Dôvodov bolo hneď niekoľko. Zo všetkého najviac mi však prekážal spôsob, akým sa prakticky bezdôvodne vyvyšoval nad ostatných. Neprišiel ako nepriateľ poddaných, ale neformálneho Tsukikageho? Žiadnemu cudzincovi neprináleží právo rozhodovať o vedení ninja mocnosti bez toho, aby sa stal jej nepriateľom. Čo si o sebe myslí?

"Tak si to teda vyjasnime. Nakráčal si si
pred bránu našej dediny, nemilosrdne pripravil o život stráže, prišiel sa domáhať súboja jeden na jedného proti nášmu súčasnému vodcovi a očakávaš, že ti to len tak umožníme? To si z nás hádam robíš srandu! Aj keby to bol ten najodpornejší muž na planéte, nedopustili by sme, aby si nejaký nukenin so spasiteľským komplexom určoval podmienky útoku na našu dedinu! Tvoja hra na svätca ti p*del nezachráni! Byť zahanbený porážkou je dilema, ktorá vedie k samovražde?! To je ten tvoj vznešený dôvod, prečo si z tohoto sveta odpravil jedného z nás, bez možnosti brániť sa?! Nerob z nás hlupákov!" dala som v tento krátky moment najavo toľko zlosti, koľko ešte nikdy predtým.

"Je mi absolútne jedno, čo si zač, odkiaľ si prišiel a aký si silný.
Myslím si, že hovorím za všetkých, ak prehlásim, že sa žiadne minimalizovanie strát konať nebude! Nie sme až tak na dne, aby sme všetku politickú a vojenskú moc predali do rúk cudzinca! Podstupovať isté riziká je v kompetencii každého shinobiho. Vzdať sa bez boja a vydať velenie napospas nepriateľovi, nech by už disponoval akoukoľvek mocou, je proti presvedčeniu shinobi z Tsukigakure. Odjakživa si naše problémy riešime sami a hoci ich máme niekoľko, ako náhle sa objaví niekto taký, ako si ty, ťaháme za jeden povraz. Mysli si o nás, čo chceš, ale aj keby si mal pravdu, radšej necháme dedinu zaľahnúť popolom, ako keby sme sa mali nečinne skloniť pred tyranom..."

Ťažko povedať, akým smerom by sa to odteraz ubralo, nebyť toho, že sa na oblohe objavila neznáma osoba. Neznáma teda pre Hokoriho, ale nie pre nás. Jednalo sa totiž o omieľaného súčasného vodcu dediny.
"To stačí. Oceňujem tvoje zapálenie pre vec, ale tuto prítomný ninja nás už o svojej moci presvedčil dostatočne. Ak je stretnutie so mnou to jediné, po čom jeho srdce túži, nevidím dôvod, prečo by sme mu to nedopriali..." prehovoril úplne chladne.

"Ale pane! To predsa nemôžeme-" pokúsila som sa vzoprieť jeho rozhodnutiu, ale márne.
"Povedal som, že to stačí! Nenechám nikoho pochovať odkaz našich predkov! Vaše odhodlanie je obdivuhodné, drahí moji poddaní, ale v takýchto chvíľach je dôležité objektívne zvážiť situáciu. Ak je to, o čom náš návštevník hovorí, skutočne pravdivé, v dedine preňho niet lepšieho súpera, než som ja sám. Nadbytočné prelievanie krvi a ničenie majetku nám nepomôže. Odveďte ho na veliteľstvo do mesačnej sály. Tam mu ukážem, že nie je až tak neporaziteľný, ako si o sebe myslí. To je rozkaz," dodal na záver a vytratil sa z nebies. ANBU oddiely teda nemali žiadnu inú možnosť, než sa podvoliť.

pro **Hokori Mai** Tue Sep 30, 2014 7:35 pm

"V podstatě ano." Odvětil jsem si pro sebe pobaveně, když se kunoichi nechápavě ptala, zda-li čekám že mi umožní se setkat s jejich vůdcem. Pak jsem ale zvážněl, jelikož si myslela, že Já potřebuji zachránit. Pravděpodobně tady došlo k nedorozumění. Ať už tahle situace vypadala jakkoli pro mě nevýhodná, byl jsem to Já, kdo byl v plusu nad ostatními. Zatímco Tsukigakure no shinobi se snažili vyznat v mých plánech, a jaksi jim to nesedělo dohromady, Já měl ve všem jasno, což leda co znamená.

"Vskutku nerozvážná řeč od kapitánky týmu. Čekal jsem rozumnější přístup k věci." Tento rozhovor nebyl pro mě ztrátou času. Nejen že jsem se pokoušel dospět ke svému hlavnímu cíli, ale také se mi očividně daří se postupně zorientovat v mých nepřátelích. Přeci jen z celého tohoto týmu mluvila pouze ta nevymáchaná huba, která mě nazvala světcem. Řadový shinobi by si něco takového nedovolil. Její přirovnání do světce nebylo na místě. Kdybych konal v zájmu nadpřirozené síly, dokážu to pochopit. Já se však netajil tím, že konám čistě z vlastních zájmu, kterými se v poslední době stalo sjednocení lidstva. "Dlouhé vlasy, krátký rozum." Vzpomněl jsem na slova, která mi říkal kdysi můj otec, když řekla, že raději nechá vesnici opět lehnout popelem. A že ta kunoichi měla opravdu dlouhé vlasy!

Tu se před námi zjevila projekce podezřelého číslo jedna na post neformálního Tsukikage. Byl jsem štěstím bez sebe, což na mě bylo znát. Byl jsem v tom pravým slova smyslu nepředvídatelným shinobim, a tedy nikdy nemůžete vědět, co ode mě čekat. "Tak tedy vyrážíme. Nenechme ho dlouho čekat. Doprovod neodmítnu madam." Následoval krátký taneček, čím jsem okolní atmosféru trochu uvolnil, ale zároveň ještě více znejistil mé nepřátelé. Nevěděli, co čekat z mé strany, což při souboji s protivníkem mého kalibru není nic příjemného.

Ulice - Stránka 4 Tumblr_mptxkfVV3s1r3jt1go1_500

PŘESUN

pro **Misha Haybushi** Fri Oct 31, 2014 10:21 am

Jdu po ulici a koukám do mapy kterou jsem dostal. Blížím se k tajnému tunelu který je na mapě znázorněn. Vesničani se za mnou otáčí a někteří se smějí že mám mapu abych se neztratil. Pokud se nepletu a je to tu dobře znázorněno tak bych měl být u tunelu za pár minut a v skrýši do několik hodin. Doufám že mi zatím neuteče než to najdu a vše přípravím. Zahnu do dlouhé slepé uličky jak je na mapě a protáhnu se nakonci mezi domama. Pečlivě kontroluju abych nebyl sledován a mezi domama je starý skoro zboření dům. Dveře jsou otevřené a vevnitř domů je vše rozházeno, bordel a kusy dřeva ležíci na podlaze. Na mapě je znázorněna na levé straně domu díra. Kouknu se na levou stranu a místo díry je tam hromada dřeva. Docela dobré máskovaní Odhrnu schnilé a spadnuté dřevo pod kterým je víko které otevřu. Vlezu dovnitř a zasebou zavřu. Začnu připravovat senbony (namačím je do jedu) a poté se pomocí Hiru Banshou: Bouka no Jutsu cestuju pod povrchem země.

pro **Kangae Mizutsuchi** Thu Nov 13, 2014 8:55 pm

Kangae Mizutsuchi

"Au, au" Pořád si stěžuji na své zranění, ale více méně si s tím nakonec zajdu do nemocnice, nyní se však procházím po ulicích. Svojí katanu mám na pravé straně, kdyby náhodou se něco stalo. Záda mám pořád od krve z poslední mise. Chjo, jestli to bude celé tak moc těžké, tak brzy zemřu. Dodám dost blbou poznámku a pak se začnu smát. Hlavu mám sklopenou k zemi a procházím se po ulicích.

pro **Toshiko Jakitori** Thu Nov 13, 2014 9:10 pm

Byla jsem na návštěvě za svojí babičkou v nemocnici,když v tom jsem vycházela z budovy a přemýšlela jsem . Musím se zlepšit abych mohla být chuunin . Nedávala jsem pozor když v tom jsem omylem narazila do jednoho kluka "o-omlouvám se".Byl vyšší než já tak jsem se musela dívat nahoru . Vypadal celkem mile . .

pro **Kangae Mizutsuchi** Thu Nov 13, 2014 9:15 pm

Kangae Mizutsuchi

Nic asi nejde bez problémů, když do mě někdo narazí. Lekl jsem se a rychle jsem si vytáhl katanu, kterou jsem přiložil Toshiko ke krku. Yare, yare docela jsem se lekl, příště buď trochu opatrnější. Pomalu sem vydechl a uklidnil se. Katanu jsem schoval a poraněnou rukou jsem si prohrábl vlasy. Následně jsem si Toshiko prohlédl a usmál se. Jsi Genin, že? Má ruka začala bolet víc a víc, musel jsem do nemocnice, takže jsem se ještě rozloučil a poté rozeběhl pryč. //přesun

pro **Misha Haybushi** Tue Mar 03, 2015 5:24 pm

Otevřu staré víko a vylezu na povrch země. Hned ho zavřu a zahazím zase dřevem. Najít cestu ven je o tolik snažší než najít cestu dovnitř. Protáhnu se kolem domů a oběvím se na hlučné ulici vesnice. Hlavu si schovám do pláště protože procházet se po vesnici a mít v ruce hlavu není zrovna dobrá vyzitka. Ohlédnu se a vídím Budovu Tsukikageho. Hned jak jsem si vzpoměl že tato budova je nejvíše ve vesnici tak mě radost přešla. Směr Budova Tsukikageho !!!! //přesun//

pro **Milli Kamizuru** Thu Aug 13, 2015 6:06 pm

Protože jsem nedávno zaskakovala za svého nemocného kolegu, měla jsem teď na oplátku trošičku volna. A své volno jsem chtěla strávit v klidu se svými myšlenkami. Teda aspoň pro začátek.
Seděla jsem na kraji střechy jednoho z menších baráčků a sledovala život tam dole. Normální lidé, normální životy, normální den. Chmm. Ne, nezáviděla jsem jim. Můj život mě bavil. Možná to bylo tím jak jsem byla vychovaná, možná to bylo disciplínou v jednotce a nebo jsem prostě byla taková. Zandala jsem si pramínek za ucho a pro změnu se koukla na oblohu. Chce to něco k jídlu. Usoudila jsem a ladně seskočila dolů do davu. Nasadila jsem stejné tempo chůze jako oni abych zapadla a snažila jsme si vybrat stánek ke kterému zavítám.

pro **Kaya** Thu Aug 13, 2015 6:24 pm

Mala som ísť do kancelárie predať informácie. Prišla som tam a zistila, že tam je toľko veľa ľudí, že ma na to prešla chuť. Mala som trpezlivosti dosť ale nemala som dobrú náladu. Rinku som nechala na misiu, samú, ju. Ona sa o seba nevedela postarať, tak úplne, ako som to vedela ja. A zasa ja som sa za určitých okolností nevedela postarať o seba, potrebovala som ju. Ak ťa nenájdu oni, pôjdem ťa hľadať. A bolo rozhodnuté. Ucítila som príjemnú vôňu. po ktorej mi zaškŕkalo v bruchu. Ako len dlho som to nejedla? Poriadne dlho, však jedlo do mňa pchala zvyčajne Rinku a tentoraz som to pocítila už aj sama. U stánkov som si všimla náhodnej okoloidúcej, ktorá asi taktiež hľadala vhodný stánok, lebo sa po nich pozerala. "Ahoj. Vieš tu o nejakom dobrom občerstvení?" Opýtala som sa pomerne nezáväzne. Chcela som len zistiť, kde by sa tu dalo dobre najesť.

pro **Milli Kamizuru** Thu Aug 13, 2015 6:31 pm

Snažila jsem se po čichu najít ten nejlepší stánek ale vše se míchalo dohromady. Povzdechla jsem si a zastavila se akorát v momentě kdy na mě někdo promluvil. Přesunula jsme na tu osobu pronikavý pohled a nadzvedla jemně obočí. Neměla jsem páru kdo tu přede mnou stojí díky helmě. Právě jsem zažívala pocit, který ostatní museli zažívat když jsem měla masku já. "Slyšela jsem, že tamhle ten stánek prodává celkem slušné nudle." Ukázala jsem na blízký stánek. Sama jsem tam nešla, protože jsem měla chuť na něco lehčího. Periferním viděním jsem zahlédla dívku, která si nesla něco co mě zaujalo. Otočila jsem se za ní a usmála se. Pak jsem se vrátila k té osobě. "A nebo si můžeš dát ty závitky. Vypadaly fajn." Prohodila jsem, já jsem měla vybráno a tak jsem jen čekala na její reakci abych si mohla jít ty závitky koupit.

pro **Kaya** Thu Aug 13, 2015 6:50 pm

Ja som si už poriadne ani neuvedomovala, že som mala svoju helmu na hlave. Chodila som s ňou takmer vždy a všade. "Takže nudle?" Bolo mi takmer jedno, čo by som si dala, hlavne žeby som sa nasýtila. Nebola som vyberavá. Na mojich cestách som sa veľa krát musela spokojiť len s tým, čo som si sama našla a pripravila. Osoba s ktorou som rozprávala otočila a po chvíli som sa dozvedela, kvôli čomu. "Dám na tvoje chuťte." Prezradila som jej a mala som ju na pláne sledovať. Nestihla som si všimnúť, kde vôbec tie závitky zahliadla, preto som musela nechať ju, aby to našla. K tomu, by som mala aspoň krajší výhľad pri chôdzi. "Ako sa voláš?" Nahodila som, aby nestála reč. Nie, žeby som dva krát vyhľadávala spoločnosť ale zdalo sa mi hlúpe, ju len tak osloviť a ani nezistiť s kým som mala tú česť.

pro **Milli Kamizuru** Thu Aug 13, 2015 6:59 pm

Vypadalo to, že se ke mě přidá? To se nestávalo moc často...teda vůbec, každopádně jsem si zatím nestěžovala. Vydala jsem se tedy ke stánku kde byly závitky. "Milli." Odpověděla jsem jí na otázku a zastavila na konci frontu, která vedla ke stánku. "Těší mě." Otočila jsme se na ní a pousmála se. No jo, moc výřečná jsem nebyla. Ale tak kdo by byl výřečný před cizincem hm? Fronta zmizela kupodivu rychle a přišla jsem na řadu. "Tři jarní závitky." Zdělila jsem svou objednávku a sáhla do kapsy pro drobné. "Není ti v tom vedro?" Prohodila jsem směrem k osobě narážku na helmu zatímco jsem zaplatila a vzala si závitky.

pro **Kaya** Thu Aug 13, 2015 7:16 pm

"Kaya" Predstavila som sa jej aj ja, po jej predstavení. "Tiež ma teší." Zastavila som sa za ňou, aby som sa zaradila. Nebola asi príliš výrečná, takže v tom bola asi trocha podobná mne. Na rozdiel od nej ja som nebola výrečná ani pred nikým iným. Dorazila som po nej na radu a objednala som si to isté. Zaplatila som a dala som si z hlavy dolu helmu a do nej som vložila drobné, ktoré mi boli vydané. "Som v tomto oblečená takmer celý život. Musela som si na to zvyknúť. Hlavne pri boji sa zapotíš, preto mám na sebe toto upravené brnenie. To normálne je o dosť ťažšie a uzavretejšie." Odpovedala som jej a poobzerala sa po okolí. Hľadala som vhodné miesto, kde by som sa mohla usadiť a v pokoji by som sa najedla. "Už som tu nejakú dobu a stále si pripadám, ako stratená. Možno by som si mala vytvoriť nejakú mapku." Asi to bolo len tým množstvom ľudí, ktorí tu stále oxidovali ale čiastnočne to bola pravda. S tou mapkou som len žartovala, lebo som ju takmer nikdy nepoužila. Vždy som šla, kam ma nohy zaniesli aj teraz to bolo tak. Preto som tu bola zamestnaná a aj kvôli tomu, že veľmi dobre platili.

pro **Milli Kamizuru** Thu Aug 13, 2015 7:23 pm

Po tom co si sundala helmu jsem si jí letmo prohlídla. "Celý život jo?" Zopakovala jsem po ní. Já jsem sice nenosila brnění, jen plášť a masku ale na to vedro jsem si ještě víceméně nezvykla. "To si neumím představit." Zalhala jsem s klidným svědomím a hlavou kývla směrem k lavičkám, kam jsem se pak vydala. Sedla jsem si a hodila nohu přes nohu. "Takže ty jsi se tu nenarodila?" Zeptala jsem se, vzhledem k tomu co řekla a pustila se do prvního závitku. Já jsem se v ulicích vesnice dokázala orientovat i se zavázanýma očima...ale k ničemu mi to moc nebylo.

pro Sponsored content

Ulice

Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice

Re: Ulice