Námestie a ulice

Soshi

Je pravda, že od té doby, co jsem se stal chuuninem, už moc neživořím. Takže maso jím často.
"Mám." řeknu stroze a následuju Natsuki. Myslím, že jí brzy dojde, že se mnou nebude moc dobrá rozmluva.

Soshi

Posadil jsem se naproti Natsuki a objednal si maso v těstíčku.
"Jsem Soshi Dansaku, specializuju se na genjutsu a teď jsem přijal břímě v podobě Matatabi." řeknu. Prakticky víc toho o mně vědět nepotřebuje. Navíc, jestli dostaneme ještě někoho dalšího, budu to muset opakovat, takže je fajn, že je toho málo. Navíc, nikdy se mi nic zajímavého nestalo, nikdy jsem ničeho nedosáhl. A ani jsem nechtěl. Společenská pozornost není pro mě.

Soshi

Povzdechl jsem si. Nesnášel jsem, když ze mě lidi něco páčili. Ale byl to sensei, nemohl jsem jí říct ne.
"Jsem Soshi Dansaku. Rád jsem chodil pomáhat do nemocnice a využíval genjutsu k tomu,m abych lidem odlehčil. Věřím, že cesta ninji se dá šířit i po dobrém, stejně jako že se lidé mohou dohodnout. Ale také vím, jak ublížit. A myslím, že někteří vysoce postavení zde ve vesnici by se měli vrátit na akademii, kde by je naučili disciplíně a respektu..."
Vzpomněl jsem si na dva mocné shinobi, co se hádali o děti a snažili se do nich vštěpit jejich vlastní sny.
"Mám rád smích a holky s krásnýma očima a dlouhými vlasy..." na chvíli jsem se zarazil a omluvně se na Natsuki podíval. Snad si to nevezme jako urážku své osoby.
"Mám rád západ slunce stejně jako východ, mám rád déšť...vlastně, na všem se dá najít něco pozitivního. Bez pozitivních myšlenek už bych byl buď mrtvý nebo za mřížemi..." usrkl jsem z kalíšku.

Soshi

"Jo, jsem takovej velkkej optimista..." řeknu potichu a sarkasticky, a zakousnul jsem se do masa.
"A co se mnou teď bude?" změnil jsem téma.

Soshi

Zadíval jsem se na ANBu. Jestli na světě existovala jedna věc, pro kterou jsem chtěl být ANBu, byla to anonymita. Mohl bych být Dansaku, Hyuuga nebo já nevim, Madara, a stejně tam bych byl jedním z nich, nikdo.
Vstal jsem, ale zadíval jsem se na Natsuki. Přeci jen, teď velela ona.

Soshi

Vstal jsem a vyrazil za nimi.

//přřesun

Nebyla jsem tu roky a zas tolik se toho tady nezměnilo. Sice je ve vesnici chaos, ale pořád to tady pevně stojí. Měla bych se zajít nejdřív ostříhat ke kadeřnici a pak umýt. Jak jsem tak přemýšlela kam zajít tak jsem si opravdu zašla ke kadeřnici kde jsem strávila nějaký ten čas a pak zamířila na jedno místo si dát alespoň sprchu. Konečně jsem pak vypadala k světu a mohla jít i bez pláště. Chtěla jsem původně být trochu tajemná a příjemně všechny překvapit, ale Konoha už nemá ten humor co měla kdysi, asi to bude vedením. I Anbu jsou jako by jim někdo do mozku dál mikročip a naprogramoval je. Nejspíš je to ale situací co se tu děje i když nevím přesně co. Až se to vyřeší tak uvidíme jestli je to situací nebo skutečně vedením, třeba se mýlím. Procházela jsem tak ulicemi jestli nenarazím na někoho známého. Hlavně ne stalkera Eddieho, který mě pronásledoval až z vesnice, ale ten bude mít teď asi problém se dostat v tom zmatku do vesnice. Má blbé. Jen tak jsem se pousmála nad tím a provokativně do prázdna vyplazila jazyk. Nikdo kolem mě zrovna nebyl, takže ani náhodný Anbu mi nemohl dát za tohle gesto vynadáno.

Obevil jsem se kousek pred Shiranui. Jeji gesto zrovna padlo na me. V Masce a bilem plasti jsem stal naproti ni a jakoby se ji dival do oci coz nebylo zrovna zrejme jedine co jsem dodal bylo."NCNCNCNC... To nebylo moc hezke nemyslis devce?" Muj hlas nemohla poznat diky masce se dost odrazel tudis byl zle rozeznatelny.

Někdo se mě dneska opravdu snaží naštvat. Nejdřív tamti a teď tenhle. Tu si člověk opravdu nemůže ani kýchnout aby se před ním neobjevil někdo s Anbu který si rejpne. Asi bych si měla taky rejpnout. " Co rejpeš? Rejpale " Anbu mě neměli proč už zastavovat. Jediné co jsem od prohlídky udělala bylo, že jsem se upravila do společnosti, aby mě neměli za vandráka, takže moje rejpnutí bylo na místě, navíc jsem žena, takže s tím musí každý počítat. Komu se to nelíbí tak ať si zvyká na svět.

Shiranui odpovedela takovym zpusobem jak jsem ocekaval. "No rekneme ze za posledni 3 roky ses moc nezmenila. Ani chovanim ani vzhledem." Ze by dalsi rypanec A nebo jsem se ji snazil dat brouka do hlavy? Kdo vi o co slo? Asi jsem se snazil ji trosku napovedet. Kdo to pred ni stal pozna to. No bylo nas trosku vic kdo by sedel v techto mistech.

Tak trochu mi někoho připomínal, ale nebyla jsem si jistá, ale nebyla bych to já kdybych do toho nešla na férovku. Proto jsem odpověděla na Hikarovu poznámku. " Dík Hikaru, alespoň vím, že se mi stáří vyhýbá. " Pousmála jsem se nad tím trochu a dodala. " Nechceš si náhodou sundat tu srandovní masku? Stačí, že ji nosí jiní, k tobě se nehodí, neskrývej svůj obličej, takhle si nevěstu nikdy nenajdeš. " Možná nebylo třeba to vytahovat, když já sama nikoho nemám, ale zas nemám co skrývat. Jen nikdo neví co jsem skutečně dělala po dobu tří let.

Ano poznala me. No asi jsem moc napovedel no to nebyl problem. Masku jsem si sundal a  zavesil ji na opasek. Mohla si myslet ze to byl prevlek ale byla to ma skutecna identita alespon nini. "Vis dost se toho zmenilo. Ta maska je to co jsem ja nyni. Asi to byl jediny zpusob jak si ziskat jmeno. Mozna ti i neco rekne kdyz povim Kaminari no Ryu." Tohle jmeno bylo slyset i mezi nekterymi zememi. Ale zas tak zname nebylo jelikoz tohle stretnuti prezilo pouze par stastlivcu. "No a co se tyce nevesty nebo pritelkine tak  jedina osoba ktera o me stala jiz davno zemrela." Shiranuj mi neco pripomela ale uz to nebylo  bolestive ale smutne. Nakonec jsem zesebe vysoukal. "A co noveho u tebe." No chaba otazka ale na co jsem se ji mel ptat  snad ji zvat na rande? no jasne dala najevo ze nama zajem uz kdysi. Tudis jsem na to ani nepomyslel.

" Doba se opravdu mění, ale nejsem si jista zda k lepšímu. Zatím to co vidím vede k horšímu, temné časy, které jednou budou vystřiženy ze samotné historie a ukryty přede všemi, kteří by ji chtěli odhalit. Ale to je zatím jen můj názor, uvidíme zda mám pravdu nebo to bude jinak. " Často jsem vykládala vlastní předurčení budoucnosti někomu jinému, občas se to i vyplnilo. Chtěl znát i moji minulost ohledně posledních tří let, co bych mu asi tak měla povědět. Asi by nebylo moudré hned vykřikovat do světa, že Orochimaru je po smrti, to by způsobilo jen zbytečné otázky a problémy. Radši mu povím jen to potřebné. " Ale tak trénovala jsem mimo vesnici celkem dlouho, snažila jsem se vypracovat a když jsem se rozhodla vrátit s výsledky tak mě nečekalo moc pěkné přivítání. Chovali se ke mě jako k nějakému cizinci, po tom všem co jsem pro vesnici udělala. Nedostatek úcty mě docela štve. "

"No vis nejak se to vsechno komplikuje. Litame z pruseru do pruseru." Rekl jsem aniz bych odhalil neco duleziteho. Shiranui si musela uvedomit ze taky vim vic nez rikam ale zase musela vedet ze to je asi tim ze nemuzu vypustit vse. "Uplne ti rozumim. Vim jake to je at delas co delas nikdy se nezavdecis vsem. A co si myslis ze jsem delal tri roky. Lital z mise na misi a ve vesnici se sotva ohral par hodin nanejvis. No hold zivot. Taky spousta lidi nema tuseni co jsem udelal. A zdrejme me zavrou za muj posledni cin." Rekl jsem klidne jelikoz jsem jednal podle toho v co jsem veril.

Něco se zde opravdu dělo a vůbec se mi to nelíbilo podle toho jak mluvil Hikaru. Bude to zřejmě vážnější než jsem předpokládala. " A co si provedl? " Zeptala jsem se. Lepší vědět než přijdou chlápci v černých pláštích než nevědět a rozbíjet jim hlavu o stěnu. Možná jak scénka z nějakého filmu, ale skutečná. Každopádně jsem chtěl nejdřív vědět co provedl abych z toho mohla vyvodit možné důsledky.

"Rekneme ze jsem umoznil utek nekomu koho jsem mel zadrzet. A pritom omracil jednoho z ANBU." Rekl jsem celkem v klidu. Az asi moc klidne. No nejak jsem mu neublizil tudis jsem zas tak strasne nasledky nepredpokladal. Moc se tu toho delo az vic nez bych si pral no temer cele tri roky jsem byl mimo. A nejaky vztah by ted byl asi komplikaci nemluve uz o me praci a to co delam je pro nektere lidi az moc neprijatelne.