Dom č. 16

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Aug 16, 2015 4:38 pm

First topic message reminder :

Dom č. 16 - Stránka 3 Tumblr_ninwp14rV91r21lhoo1_500

Domek není nijak veliký ale zajišťující dokonalé soukromí. Je postaven v japonském stylu, včetně krásné zahrady vzadu za domem, ukryté před zraky nezvaných kolemjdoucích. Domek má také rozlehlou dřevěnou verandu, skvěle se hodící k odpočinku. Je dvoupatrový v klidné čtvrti bez otravného hluku.

pro **Sabaku no Hideo** Wed Sep 16, 2015 7:20 pm

Samozrejme, ona mala svoj stav, keďže bola tak trochu už lepšie zvyknutá, ale ja som po prvý krát bol zhúlený. Nehovoriac o fakte, nikdy som nepil ani nefajčil obyčajný tabak, doteraz som bol vlastne aj panic, tak sa niet čomu diviť že keď som začal s niečím tak tvrdým, dopadol som tak ako som dopadol. Vôbec to čo sa stalo nedávalo zmysel, nie že by som chcel, ale proste, no, teraz som sa neovládal a boh vie čo som bol ešte schopný urobiť. Po chvíli sa vyvalil z izby na podkroví nie len dym ale aj piesok a po chvíli si všetci obyvatelia zdržujúci sa v kuchyni mohli všimnúť fakt divnú vec. To ako som sa vznášal. Sedel som v tureckom sede s rukami hore, pričom som robil zvuky alá „Hmmmmmmmmmmmm“ akoby som meditoval s úplne zhulenými a červenými očami. Takto som sa vznášal na piesku, následne čoho som vletel do kuchyne, kde som úplne ignoroval okolie a len so svojimi divnými zvukmi som prešiel okolo Pilikky ku chladničke a z nej vytiahol džús. Mal som suchoty. Napil som sa, následne čoho som si položil džús na hlavu a divne som sa vytratil z izby, mieriac ani sám neviem kde, podľa všetkého do kúpeľne. No čo, ak by tam za mnou vošli, po chvíli by zistili že sa rozprávam so zrkadlom a smejem sa človeku ktorý bol v ňom, že má na hlave džús. Následne som ale reč prehodnotil a začal filozofovať. Ak by bol pri mne nejaký vedátor a zapísal si tie veci čo som hovoril, vynašiel by liek na rakovinu podľa všetkého.

pro **Takeru Kana** Wed Sep 16, 2015 7:54 pm

"Co si pod tím představuju? No jak to říct... Ku..." Nedořekl jsem svou myšlenku a začal zhluboka nasávat vzduch nosem. Neříkej mi že by zrovna Pili? Zoufale jsem se na ní podíval a z ničeho nic mi něco doslova přeletělo před očima, vzalo džus s lednice a odletělo zase zpět. Nechápavě jsem nadzvihl jedno obočí a snažil se udržet smích, po tom co mi došlo, co se tu vlastně odehrálo za tu dobu co Pili byla pryč. Uběhlo pár sekund a vyprskl jsem smíchy. "Jo, opravdu asi nemám proč žárlit", zasýpal jsem a utíral si slzy z očí. "Povedení spolubydlící", zkousl jsem si silně spodní ret, abych se přestal alespoň malinko smát. "Řekl bych že stejně nebude dost jídla... Ani pro ty dva", zase jsem se začal smát, jelikož jsem uslyšel nějaké mumlání z koupelny, kam před pár sekundami odletěl ten chlapík. "Jo,chtělo by to hodně vody a hodně jídla, kyselé, slané a pálivé zároveň." Zahihňal jsem se.

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Sep 18, 2015 2:17 pm

Zrovna jsem dávala sušenky do trouby, když kolem proletěl Hideo a udělal ten svůj výstup. Zasekla jsem se uprostřed pohybu a dívala se na něj, jak vzal džus, postavil si ho na hlavu a zase odletěl, tentokrát do koupelny. Ještě několik vteřin potom, co se to odehrálo, jsem jen stála a dívala se na dveře, ve kterých zmizel. Probudila mě až Takerova slova a já pro tentokrát přetočila pohled na něj. Co se to tu sakra děje?!
"Em.. minutku.." zvedla jsem prst směrem k černovláskovi a otočila jsem se. Známá, nezaměnitelná vůně, která se v podobě dýmu šířila z horního patra mi dala okamžitě odpověď na otázku, co se vlastně stalo. Vřel ve mě vztek. To se ti dva vážně zhulili, zatím co jsem nebyla doma?! A to jsem si myslela, že Amaio a Ruki byli hyperaktivní a neslušně vychovaní!

Dom č. 16 - Stránka 3 Tumblr_nf6du7auWB1sial0xo8_500

"HI-DE-O!" kolem mě se vznášela aura totální naštvanosti. Měla jsem chuť oba je vzít a zmlátit do kuličky, abych jim podobné myšlenky vymazala z hlavy. Vešla jsem do koupelny, kde se Hideo stále vznášel a mluvil sám se sebou, ještě k tomu filozofoval. Pozorovala jsem ho a přemýšlela. Dát mu kázání nepomůže, zmlátit ho asi taky ne.. no počkej, ty budeš mít vojnu! V tu chvíli kolem prošla Yume, kterou bych normálně pochválila za to tričko, ale vzhledem k situaci jsem si to nechala na později. Natáhla jsem ruku a chytila ji za paži. Podívala jsem se na ní a zamračila se. "Vysvětlení!" zavrčela jsem, i když jsem neočekávala nějakou smysluplnou odpověď.

pro **Sabaku no Hideo** Fri Sep 18, 2015 6:11 pm

Bál by som sa jej ako čert kríža to áno, predsa len naštvanú Pilikku nevidieť každý deň, vlastne takmer nikdy. Iba raz som ju videl naozaj rozzúrenú a viem že som sa vtedy modlil k bohom aby ma ušetrila. Lenže teraz v akom stave som bol, mi to bolo doslova ukradnuté. Asi naozaj urobila najlepšie čo mohla a to že ma nechala len tak, avšak možno to bol naozaj aj problém. Len čo sa otočila na Yume a žiadala vysvetlenie, stalo sa niečo ešte horšie. Preletel som popri nich so svojím "Wíííííííííííííííííííííííííííííííííííííí" až som znova zmizol v jednej z miestností. Naozaj som Yume pri tom jej vysvetľovaní nepomohol, pretože v okamihu ako som odletel od Pilikky ozvalo sa zo susednej izby akoby niečo vletelo do hrubej steny. Po chvíli sa do toho ozval aj zvuk niečoho sa rozbijajúceho.

//Pardón za preskočenie ale budem teraz dlhšie mimo fóriek, takže aktivitu nad postavou má odteraz ségra. Nezabi mi ho -.-"

pro **Akasuna no Akane** Sat Sep 19, 2015 10:22 am

Procházela jsem se venku, byl krásný den a já jsem si užívala krásný vánek, který kolem mě proudil a rozčesával mé vlasy.
Měla jsem ráda takto klidně strávené dny.Ráda jsem takto sama relaxovala, nemusela jsem se ničím zabývat.Poslouchala jsem přírodu kolem mě a byla její součástí.Blížil se čas, kdy bych už asi měla jít domů.Vyšla jsem a už jsem se pomalu loučila s klidem, který jsem zažívala a pomalu jsem se ponořovala do hluku města.Svou cestu jsem vedla skrze nejrušnější čtvrti až jsem se nakonec dostala domů.Sestra už byla doma, snad se na mě nenaštve, že jsem přišla pozdě.Prišla jsem a zrovna jsem slyšela řvoucí Pilikku.Vystrašilo mě to a tak jsem se šla "schovat" do špajzu, kde jsem si vzala nějakou müsli tyčinku.
Vydala jsem se směrem ke svému pokoji a u toho jedla tyčinku, někdo opravdu pořádný by mi možná vytknul, že akorát nadrobím, ale mně to bylo nějak fuk, já tu málokdy uklízela.
Pak jsem uslyšela zvuk něčeho rozbíjícího se a tak jsem se před dveřmi zastavila a dívala jsem de směrem k původu zvuku.

pro **Akasuna no Pilikka** Sun Sep 20, 2015 5:54 pm

Vzhledem k tomu, že Yume na mě nereagovala, vzdala jsem svou snahu o získání nějakých normálních informací. Vážně asi nemělo cenu z nich v tomhle stavu páčit nějaké rozumy, nicméně až je to přejde, budou galeje, na to ať se milánkové připraví! Když jsem navíc uslyšela ránu z obýváku, pustila jsem Yumiinu ruku a vydala se za zvukem. Zůstala jsem stát mezi dveřmi a snažila se překonat mrákoty, když jsem viděla rozbitou vázu. Ještě že to nebyla ta po babičce! Zacukalo mi obočí a já se jen sladce usmála.
"Jdu se uklidnit do kanceláře, na tohle nemám nervy." v tu chvíli jsem se otočila na podpatku a spokojeným krokem odešla ze dveří a následně z domu. Ať si to tu broučci - zhulení, opití a já nevím co ještě, užijou. Na tohle jsem byla vážně moc stará..

~Přesun~

pro **Sabaku no Hideo** Mon Sep 21, 2015 7:47 am

No bolo jasné že mi to udrelo oveľa viac ako som si myslel. Vlastne som si ani nič nemyslel, pretože takýto stav som vôbec nečakal a už takto som sa nedokázal kontrolovať. Našťastie sa mi pri náraze do steny nič nestalo, aj keď som bol úplne nadrogovaný, piesok ma chránil tak či tak, takže sa mi pri náraze nič nestalo. A možno práve ten náraz spôsobil to že moja hyperaktivita klesla, aj keď sa zdalo že trochu som sa ukľudnil, stále som bol zhulený jak mrákoty ktoré takmer posadli odchádzajúcu Pilikku, ktorú som sa snažil zastaviť tým že som vyletel z dverí asi 20 minút po tom čo odišla, akoby som si myslel že odišla len práve teraz. Ach ten čas, ale letel, že som si ho ani neuvedomoval. Namiesto toho ale aby som šiel za Pilikkou som vyletel z izby a vrazil do náprotivej steny v takej rýchlosti že ma ani piesok nestihol uchrániť. V ten moment som hodil držku o zem priamo pred Akane, následne čoho sa po pár minútach ozvalo len.
"Au.." Vážne som mal problém s vnímaním času.

pro **Akasuna no Akane** Mon Sep 21, 2015 2:02 pm

Celou dobu sleduji toto pozoruhodné divadlo.Jsem ještě malá a nevím pořádně co se děje, ale poznala jsem, že Hideo není úplně v pořádku.Pak vidím sestru odcházet naštvanou z domu aniž by si mě všimla.Vše mi připadá zvláštní.
Pak vidím Hidea jak zpomaleně reaguje.
Načež se pak rozeběhl a napálil do stěny, viděla jsem ho jak spadl na zem a hned jsem k němu běžela.Ležel a nic nedělal, tak jsem mu zkontrolovala základní funkce a vše a zdálo se, že je v pořádku, tak jsem ho dala do postele.Tričko mu tak nějak zvláštně vonělo, tuto vůni jsem už někdy cítila, ale nevím co to je.Pak už začal otevírat oči, ale měl je ošklivě červené, tak jsem rychle doběhla pro kapky a trochu mu tam nakapala.Během toho celého jsem seděla na posteli u něj.
Pak najednou promluvil a já se trochu vylekala a začervenala.
Pak jsem ze sebe dostala slova:,,No proto..konečně.''

pro **Sabaku no Hideo** Mon Sep 21, 2015 3:38 pm

Nejako som nečakal že sa dostanem od steny priamo do postele. Samozrejme že som o Pilikkinej sestre vedel, nemal som ani najmenšie tušenie o tom že sa taktiež nachádza v dome. V momente ako som sa prebudil a zistil som že som namiesto zemi v posteli som sa len s úsmevom posadil a neprítomným pohľadom som prešiel celkovo po Akane. V ten moment by si mohla aj myslieť že ju nevidím, aký som bol zhulený, ale práve vďaka tomu aká dlhá doba od toho momentu prešla, účinky tejto drogy prestali účinkovať tak silno, no napriek tomu som mal isté divné pocity.
"Viem sa teleportovať.."Prehovoril som po chvíli na Akane. Veta ktorú som povedal nedávala zmysel, veď čo by aj dávalo, keďže som nebol pri zmysloch, ale to že odpadnim pri stene a ocitnem sa v posteli, áno, mal som problém vnímať čas a myslel som si že som sa tu teleportoval.
"Som nový Minato Namikaze.." S úsmevom som vyletel z postele a zaujal fakt drsnú pózu.

pro **Akasuna no Akane** Mon Sep 21, 2015 6:59 pm

Na jeho výlevy jsem si už tak nějak zvykla.Pozoruji ho, ale on mě absolutně ignoroval, tedy aspoň mně to tak přišlo, nevím co si vzal, ale vypadá to na něco tvrdšího než alkohol.Nadále se o něj starám, kdyby třeba začal zvracet nebo něco.Pak najednou promluví a to co řekne mě dostane do kolen, začnu se smát jak píchlý tele a přestanu se o něj starat, možná do něj při smíchu několikrát narazím, směji se tak, že do něj několikrát bouchnu, přesněji do oblasti břicha, ale zdá se, že v tomto stavu bolest tak nějak ignoruje.Pak promluví podruhé a já se směji dál, párkrát jsem si o něm četla a přišel mi sympatický.Po chvilce, kdy jsem se již byla schopna kontrolovat a přestat se smát se jen zeptám:,,Nedáš si něco?" a podívám se na něj.Když už se o něj starám, tak mu dám najíst.

pro **Sabaku no Hideo** Mon Sep 21, 2015 7:32 pm

Bola to pravda. nejako som ju ignoroval. Ako nie doslova, ale práve kvôli tomu že som bol trochu v inom stave. V tomto stave pre mňa bol problém koncentrovať sa aj na dýchanie. Nie to ešte aby som dokázal nejako okolo seba ľudí poznávať. Moc som ju síce nepoznal, ale od Pilikky som o nej niečo vedel. Ale niečo nebolo všetko!
"Hééééj, ty si spasiteľ že?" Spýtal som sa, myslel som to až príliš vážne. Keď mi pohliadla do červených očí, pochopila že to čo som povedal som aj vážne myslel. Tento stav bol fakt hrozný, ale ja som za neho nemohol! Síce už to bolo lepšie ako pred chvíľou kedy som vyvolával ducha Michaela Jacksona, napriek tomu tam zbytky ešte boli a pár hodín potrvá kým o to prídem. A mal som pravdu, bola spasiteľ! Bol som neúrekom hladný vďaka tráve, takže len čo mi ponúkla jedlo, stala sa jediným človekom ktorého som teraz dokázal vnímať. JEDLO!

pro **Akasuna no Akane** Tue Sep 22, 2015 9:10 am

Starala jsem se o něj jako o malé dítě.Začínal se chovat normálněji, ale stále mlel blbosti, takže jsem jeho chování vůbec neřešila.Na jeho promluvu jenom pousmála a vzala ho za ruku a dovlekla do kuchyně.Posadila jsem ho na židli a začala neco vařit.Domem se šířila nádherná vůně masa se zeleninou.Ve svém stavu musel Hideo být doslova v rauši.Po čase jsem dovařila a ta vůně lákala i mě.Maso bylo nádherně propečené, kůže byla nádherně křupavá a maso bylo krásně měkoučké.Dala jsem před něj celý hrnec a dala mu příbor, netušila jsem, jestli ho využije nebo bude jíst rukama, což by bylo rychlejší.Usmála jsem se a naznačila jsem mu ať začne jíst.Sledovala jsem ho a vnímála jsem všechny vůně jídla.Po čase jsem se neudržela a začala jsem mu z jídla uždibovat.

pro **Sabaku no Hideo** Tue Sep 22, 2015 9:23 am

Nechal som sa viesť, nie že by som chcel, ale v tom momente som nedokázal klásť nejaký odpor. Len s neprítomným pohľadom v očiach som došiel za jej pomoci do kuchyne, kde to začalo po chvíli rozvoniavať. Jedlo, teplé domáce jedlo. Úprimne? Odkedy Suna padla som strávil celý ten čas na cestách. Dlhé a dlhé mesiace som trávil tým že som cestoval, spal väčšinou v piesku a jedol nejaké studené stravy alebo len energetické tyčinky. Takže v momente ako predo mňa dala jedlo, začalo miznúť neuveriteľnou rýchlosťou. Síce som ešte vedel čo príbor je, používal som ho, napriek tomu to vyzeralo zvláštne keď tak rýchlo jedlo mizlo v mojich ústach. No v momente ako sa dotkla jedla na mojom taniery, stuhol som a môj vražedný pohľad sa presunul na ňu. Vyzeral som ako vlk ktorý dozerá na svoju večeru a chráni si ju. Predsa len, stále som bol zhulený, aspoň trochu a norálne by mi to nevadilo, v tomto stave som sa choval inak ako normálne.

pro **Akasuna no Akane** Tue Sep 22, 2015 1:20 pm

Sledovala jsem s jakou vervou se do jídla dal, nečekala jsem, že bude jíst tak rychle.Ještě něž stačil dojíst, tak jsem se mu pokusila sáhnout do jídla a on si ho odstrčil a hodil na mě vražedný pohled.Ten jsem opětovala a zvedla jsem se a šla jsem si lehnout do své postele.Jentak jsem ležela a přemýšlela o tom, co se za poslední dobu událo, moc toho nebylo.Dlouho jsem neviděla sestru, vždy jsme se tak nějak minuly, už mě to štvalo.Měla bych snad za jí jít, nebo ne?Určitě má spoustu práce, tak jsem jí tedy nechtěla rušit.Vzala jsem si svojí malinkou loutečku a začala si s ní hrát.Jentak jsem s ní tancovala a nakonec mě napadlo, jak to hideovi oplatit.S loutkou jsem se nenápadně vydala do kuchyně a tam jsem mu ten talíř prostě ukradla.S loutkou jsem utíkala zpět do pokoje, kde jsem jen čekala, až to budu moct vše sníst.

pro **Sabaku no Hideo** Tue Sep 22, 2015 1:26 pm

Ani som si nevšimol že odišla do izby. Ako úprimne, nevládal som vnímať ani čas, ani priestor, ani ľudí, proste nič. Avšak, všimol som si keď mi zmizlo jedlo. Predstavte si situáciu. Jete. jete, jete a zrazu už nejete. Lebo zrazu zmizlo jedlo a aj celý tanier. V ten moment sa strhlo peklo. Moja rýchlosť ktorá nikdy nebola boh vie aká sa zmenila na takú úroveň, že aj samotný Raikáge s Raiton no Yoroi by závidel. V ten moment som vyletel so stoličky a s hlasným.
"Vráááááť to späť!" Som sa rozbehol smerom do jej izby. Medzi tým som stihol naraziť do pár stien, ale zlosť bola tak veľká, že ma piesok okamžite chránil a namiesto tvrdej steny som narazil do mäkkého piesku. No ale ten sa mi ocitol všade vo vlasoch a na tvári, takže keď som rozrazil namosúrene dvere a stál v nich ako Boh pomsty, vyzeral som až príliš komicky, keď mi všade vo vlasoch plával piesok a na tvári mi robil rôzne vzorce.
"M-O-J-E J-E-D-L-O!" Vyhláskoval som jej, pri pohľade na ňu ako tam stojí s bábkou a mojím tanierom!

pro **Akasuna no Akane** Tue Sep 22, 2015 1:47 pm

Loutka utíkala seč mi moje prsty stačily, ale nicméně to nestihla a on viděl kudy šla.
Během své cesty ovšem několikrát naboural, takže se ke mně talíř dostal rychleji než on.
Smála jsem se tomu, jak pořád boural, bylo to jako by byl opilý, jen trošku jinak, nevím, třeba byl něco jiného.Na talíři už byl jen zbyteček, takže jsem to prostě vzala do ruky a snědla, ovšem v tu chvíli do pokoje vtrhl Hideo a jediné co mohl vidět, bylo jak to vše žvýkám, možná to odemě bylo ošklivé, ale měla jsem taky děsný hlad a vařila jsem to já sama, tak jsem měla právo na trošku z toho, vlastně jsem si to klidně mohla sníst sama, dala jsem mu to jídlo jen z dobré vůle.

pro **Sabaku no Hideo** Tue Sep 22, 2015 2:00 pm

Normálne by som bol hodný, samozrejme že mala pravdu. Ona mi navarila a ešte k tomu bola hladná, podľa všetkého keby som bol za normálneho stavu, by som sa ani jedla nedotkol a čakal by som kým by sa nenajedla ona. Proste taký som bol. Hlavne za posledné mesiace som sa naučil nejesť, podľa toho som aj vyzeral, vychudnutý ako ešte nikto. Ale, teraz som bol v inom stave. Nikdy som nepil, nikdy som nefajčil ani len normálny tabak, nie to ešte trávu, bol som neskazený chalan čo bol až moc hodný na ľudí okolo neho. Avšak tento stav mi udrel až moc do hlavy. Vďaka tomu som bol taký.
"Jedlo.." Prehovoril som potichu a padol na kolená. V očiach sa mi objavili slzy, následne čoho začali z očí padať potoky sĺz. Samozrejme že som to preháňal, niet sa čomu diviť, ale keď som videl Akane ako je moje jedlo, bol som totálne na dne. To jedlo hlavne zmizlo, už ostali len zvyšky, a hlavne to bola holka a môj kódex mi nedovoľoval jej ublížiť, len som tam v depke čupel a sledoval ako jedlo mizne. Bol som totálne na dne.

Dom č. 16 - Stránka 3 Tumblr_nupwccEAtz1uyjp8so1_500

pro **Akasuna no Akane** Tue Sep 22, 2015 2:30 pm

Tuto reakci jsem opravdu nečekala.Chtěla jsem mu spíše vrátit, to jak mě vždy štval.
Nevěděla jsem moc co dělat, byla jsem nějaká rozpačitá, ale nakonec jsem vstala a šla k němu.Objala jsem ho a začala jsem mu mnout vlasy.Muselo mu to být v jeho stavu velmi příjemné, protože i jeho hmatové vnímání bylo jemně utlumené.Měl hlavu položenou na mojí hrudi a já ho jednou rukou hladila na rameni a druhou na hlavě.Pak jsem ho jemně políbila do vlasů a dál pokračovala.,,Ale notak psst.'' řekla jsem potichu a pokračovala jsem dál v utěšování.

pro **Sabaku no Hideo** Tue Sep 22, 2015 2:47 pm

Nevedel som čo robiť. Úprimne? Celý svoj život som veril vo fakt, že som Shinobi. Že som len zbraň v rukách kágov a podobne, ktorý rozhodujú o mojom živote, takže bolo zvláštne cítiť jej hruď. Necítil som jej prsia, cítil som jej srdce ako zvláštne bije. Nikdy som neskúšal svoje srdce, v akom rytme bije a teraz keď ma objala a obvinula svoje ruky okolo mňa. Úprimne som sa cítil ako pri Pilikke. Asi to mali v rodine alebo čo, pamätám si ako mi umrela matka a ja som prvý krát cítil bolesť. Nechcel som žiť, chcel som len pokojne o samote umrieť a ona ma objala. Niečo také som cítil teraz, ale keďže som bol zhulený, nedokázal som to spoznať. Avšak, podarilo sa jej to čo asi ani nečakala. Len čo ma pobozkala na temeno hlavy do vlasov, stíchol som. Síce som chcel vidieť na jedlo, cítil som sa inak. Ako pri sestre. Nebol som človek čo vedel o citoch, nikdy som city nemal. Nevedel som čo to znamená mať niekoho rád. Nevedel som ako sa to prejavuje. Nevedel som ako to funguje, nič. Len som sa cítil pohodlne a keď skončila s utešovaním a ja som sa odtiahol, slzy zmizli a ja som sa na ňu pozrel.
"Ja viem kto si.. si jej sestra že?" Spýtal som sa. Oči som už nemal červené. Čo to znamenalo. Asi len jedno. Konečne som sa dostal zo svojho stavu? Nie, stále som bol trochu zhulený ale nemalo to taký vplyv na mňa. Vraciala sa moja pravá stránka. Okrem toho ale prišli aj bolesti ako som často narážal do stien.
"Ďakujem za jedlo..Pilikka ma toto zabije.." Teraz pocítila zmenu ona. Vstal som a bol so o dosť vyšší než ona, stalo sa to čo nečakala. Teraz sa namojej hrudi ocitla ona. Bez nejakých slov som ju objal a pritisol k sebe. Kto vie čo to do mňa vošlo, bol som zhulený a tak som nevedel čo robím a aj keď som vnímal všetko okolo seba, správal som sa inak akoby som bol normálny. Možno preto som ju objal. Bol som človek ktorý veril že je zbraň v rukách vyššej moci. A zrazu sa niekto správal ku mne dobre, ako reagovať. Rovnako milo!

pro **Akasuna no Akane** Tue Sep 22, 2015 5:58 pm

Držela jsem ho pevně a cítila jsem jeho teplo z těla.Prý byl chladný a bez citů, jenže zrychlení jeho tepu prozradilo, že to není tak úplně pravda.Vlastně jsem takový pocit neznala moc ani já, prostě jsem ho objala instinktivně.Chvíli jsem se jen bezmyšlenkovitě dívala z okna a on se najednou odtáhnul a promluvil.Takovouto otázku jsem nečekala.,,Hej'' řeknu s červenými líčky a zakývu hlavou.Byl celý nějaký potlučený, ten až přijde k sobě, to bude něco, chudák.
Pak mi poděkoval za jídlo a aniž bych mu stihla říct, že nemá zač, tak objal on mě.
Toto jsem nečekala už vůbec.Byla jsem v šoku, můj tep se mnohonásobně zvýšil a stejně i rychlost dechu.Tedy až na prvních 10 vteřin, kdy jsem nedýchala vůbec.Po chvilce jsem ale vyměkla a já jeho objetí opětovala.
Svojí hlavu jsem mu zaryla do hrudi a zavřela jsem oči a jen jsem klidně odpočívala.

pro **Takeru Kana** Tue Sep 22, 2015 7:45 pm

Hned potom co Pili odešla jsem se i já odebral z kuchyně. Vyšel jsem ven, posadil jsem se na verandu a zapálil si cigaretu. "Myslel jsem že naše rozloučení bude lepší", zabručel jsem si sám pro sebe a slastně vyfoukl cigaretový kouř. "Co se dá dělat". Pomalu jsem se vyškrábal na nohy a odcvrnknul nedopalek. Takže teď bych se měl pomalu podívat po nějakém členovi Shuuketsu. A pak taky po mojí sestřičce. Nepřítomně jsem se pousmál a odešel z verandy. Ale až po tom, co se naučím pár technik, které jsem si přinesl z našeho sídla, ještě před tím než jsem ho opustil. S těmito myšlenkami jsem opouštěl Pilikky pozemek. Ještě naposledy jsem se pootočil na dům a poté zmizel. (přesun)

pro **Sabaku no Hideo** Tue Sep 22, 2015 10:12 pm

Bol som rád že odpočívala. Až mi zavrela oči na hrudi, cítil som sa príjemne, proste som bol taký. Bol som človek ktorý podceňoval seba samého a nadhodnocoval iných. Hlavne tých čo boli príbuzný s ľuďmi čo som mal rád. Pilikka. Úprimne to bola ako moja naozajstná sestra. Bola to moja najlepšia kamarátka ktorú som mal rad nech sa dialo čokoľvek.
"Že som ťa nikdy nevidel.." Prehovoril som po chvíli keď som sa zabáral do jej hrudníku. Nie že by to bolo zlé, bolo to fakt príjemné, ale nedokázal som to určiť. Predsa len, bol som ten človek ktorý veril že je na svete len aby splnil účel svojho nadriadeného. Aj keď asi moje srdce hovorilo niečo iné. Úplne niečo iné.

pro **Akasuna no Akane** Wed Sep 23, 2015 2:10 pm

Odpočívala jsem mu na hrudi.Ležela jsem ve svých vlasech, takže i přes jeho vyhublost jsem byla v pohodlí.Nikdy jsem nikoho takhle nedržela kromě tatínka.
Nevědomě to ve mě vyvolalo pocit bezpečí a bezstarostnosti.,,No'' odpověděla jsem spoře na to co řekl on.Pak jsem dál snila v jeho náručí.
Už se mi začínali vracet ty hezké vzpomínky na časy v Suně a na to všechno, co jsem prožila, měla jsem celkem hezký život, tedy až na tu poslední kapitolu, ale třeba se ještě vyjasní a bude ještě lépe než kdy dříve.Podobné myšlenky mi hlavou proudily ještě asi deset minut, načež jsem pak usnula a své sevření tím pádem povolila.

pro **Sabaku no Hideo** Wed Sep 23, 2015 2:39 pm

Spomienky na Sunu, tie som našťastie nejako zapudil. Neviem ani sám prečo, boli nádherné. Všetky tie spomienky na staré časy kedy som bol naozaj šťastný, by ma ranili, keby som vedel kde skončili. Zabudnuté pod tunami piesku a času, ležali v troskách už teraz zničenej Suny. Všetko to som zapudil, zmenil som sa a z usmievavého chlapca sa stal bezcitný Shinobi. Tak som to aspoň zakrýval. Nemať pocity, nemať nádeje a sny, veriť len v rozkazy, taký som bol, tak som bol stvorený. A teraz keď už doznievali účinky trávy som všetky tieto pocity začal pociťovať intenzívnejšie.
"Si ale zhovorčivá.." Prehovoril som po chvíli, ale v ten moment som si všimol že zaspala. Prekvapene som na ňu pozeral, ako dokázala takto ľahko zaspať pri niekom ako ja. Ale bol som starší, teraz keď som ju od seba trochu odtrhol a jemne ju držiac v rukách som sa na ňu pozrel, pousmial som sa. Boli to sekundy a môj úsmev znova zmizol za moju kamennú tvár, ktorá ostala bez pocitov. Pripomínala ju, pripomínala Pilikku, veď aby nie, keď bola jej sestra. Jemne som ju zdvihol a opatrne uložil do postele. Zaspala, nechal som ju teda spať. Sám som ju prikryl a sadol si do kresla vedľa nej, pričom moje oči spočinuli na okne vedľa postele. Sledoval som slnko ako sa pomaly zakráda za mraky, ktoré boli v tejto dedine časté. Bolo to tu iné ako v Sune, chýbali mi tie tony piesku, duny a obrovské horko. A bezsenné noci kedy sa teplota ochladila a bolo vonku naozaj príjemne. Bez výrazu som sledoval oblohu a dával ďalej pozor na Akane.

pro **Akasuna no Pilikka** Mon Sep 28, 2015 4:00 pm

Shirův orel, který nesl mou zprávu (doufejme xD), zaklepal na okno a skrze sklo pozoroval Hidea.

Dopis:

pro Sponsored content

Dom č. 16

Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16

Re: Dom č. 16