Velitelství ANBU

Ať už udělala cokoliv určitě to nebylo nic hezkého. Mlčky jsem sledovala jak do kuchyně jde jeden z adeptů na majitele vodky. Napila jsme se a koukla se na Yo s hrozivým a škodolibým úsměvem.
"Jestli to bylo jeho tak umřu." Zašeptala jsem a po tom co čumákoval ve vedlejší místnosti jsem se uchechtla. "Obvykle bych nadávala ale dneska jsem vděčná, že tu máme opilce co si schovávají pití v práci." Zašeptala jsem a znova se spokojeně napila.

Spokojeně jsem se usmívala a hodila za hlavu ten problém s tou dívkou. Když si sundala boty a hodila je cukla jsme sebou a koukala na ní jako na blázna. Pak jsem se ale potichu zasmála a dolila si. "Tobě snad ne?" Zeptala jsem se Daichiho a pokrčila rameny. On si tu uvařil? Zvědavě jsem si poposedla abych se koukla co má a pak se ušklíbla. Napila jsem se a koukla se na Yo. Trochu jsem kývla na Daichiho a nadzvedla obočí. Byla to otázka ve smyslu, jestli to teda bylo jeho nebo ne.

"Co ti kdo ukradl?" Nadzvedla jsem obočí a napila se jeho dobroučké vodky s džusem. "Chmm ale tak to jídlo taky není tvoje ne?" Nadzvedla jsem obočí..neměla jsem k tomu důkazy ale tak..intuice byla intuice. Olízla jsme si rty a odložila skleničku na stůl. "Yooo co takhle lázně hm?" Zazubila jsme se na ní a naklonila hlavu na stranu. Už dlouho jsem tam nebyla a dneska jsem na to měla správné rozpoložení.

Neuniklo mi jak je Yo natěšená. Asi v lázních taky dlouho nebyla. Teda to jsem si aspoň myslela. Když se zmínil o té vodě hodila jsem pohled plný uznání po Yo a zazubila se. Tohle se jí povedlo. Dopila jsme skleničku a vyhoupla se na nohy. "Tak jo, můžeme jít." Protáhla jsem se a čekala až se ty dva zvednout. Upřímně jsem nečekala, že ho pozve ale co. Aspoň prohloubíme naše...chmm pracovní vztahy? Počkala jsem tedy na ně a pak se vydala pryč. Pro jistotu jsem si nasadila masku při východu ze starého baráku. Člověk nikdy neví..nestála jsem o to aby mě zase pronásledoval nějaký psychouš.

Dorazila jsem před zbořenou budovu a jako vždy se proplétala tunelem až do hlavní místnosti. Nevrle jsem si sundala masku a hodila jí na stolek. Tuhle náladu jsem měla už pár dní a vytáčelo mě, že se jí nemůžu zbavit. De*ilní život. Flákla jsem sebou na pohovku co tam byla a objala polštářek. Přetočila jsem se na bok a sledovala stěnu naproti mě. Kayu jsem ještě neměla možnost potkat a popravdě se mi jí moc hledat nechtělo. Bůh ví jak bych skončila...výzkum se mi moc nedařil a doma to bylo moc depresivní.

Niekoľko dní som sa tu znova neukázal. S maskou na hlave som prišiel práve pred zborenú budovu. Zmizol som v nejakom tuneli a objavil som sa v hlavnej miestnosti. Skoro nikto tu nebol, teda až na jednú postavu, ktorú som tu nechcel vidieť. Milli som tu naozaj nechcel vidieť, nie potom, čo som jej naposledy spravil. Masku som si neskladal teda a prešiel som okolo pohovky, pomaly do vedľajšej miestnosti. Vykukol som z tej miestnosti, nenápadne či si ma Milli náhodou nevšimla. Potom som si nalial čistú vodu do pohára. Yop, čistú vodu, alkohol tu nebol. Masku som položil pred seba na kuchynskú linku a napil som sa obyčajnej čistej vody.  "To je nuda" Povedal som si sám pre seba, zhlboka som sa nadýchol a znova som sa napil. Posledné dni sa mi moc nedarilo. Predsa len naposledy sa stalo niečo zaujímavé v kúpeľoch, od vtedy som nejak nemal čo robiť, ale čo už... Pracovať sa mi nejako nechcelo.

Po tom co dorazil Daichi jsem ho jen mlčky doprovodila pohledem do kuchyně a vrátila se k sledování zdi. I když si nechal masku, poznala jsme ho. Takovou auru člověk nezapomene. Momentálně mi bylo fuk co udělal, protože jsem byla moc líná a v depresích..takže se mi to fakt řešit nechtělo. "Doneseš mi taky skleničku?" Houkla jsem na něj a ani se nehnula. Dál jsem si tam objímala polštářek a zkoumala bílou barvu na zdi. "Prosim.." dodala jsem nakonec, protože mi to nedalo a s povzdechnutím jsem se konečně rozhodla změnit polohu. Přetočila jsem se na záda i s objímacím polštářkem a pro změnu sledovala strop. Velká zábava.

Když přišel se skleničkou, neochotně jsme se posadila a vzala si jí. Mlčky jsem se napila a když domluvil zamračila jsem se. "ÁÁÁh! Jako by Anbu nemohl nic cítit! Ty doby kdy to byli stroje jsou pryč." Hodila jsem po něm polštář a odložila skleničku. Svalila jsme se zpět na gauč a sledovala ho. "Prostě jen špatný období." Zamrmlala jsem, kdybych mu to řekla ještě by si ze mě dělal srandu. "Co ty? Zase žádná práce hm?" Nadzvedla jsem obočí. Až ho jednou uvidím pracovat bude to zázrak.

"Myslíš?" Nadvihol som obočie a mierne sa uškrnul. Ja osobne som tak nejak nemal moc tie city, o ktorých ona hovorila. Mal som rodinu, no nikoho viac, ku komu by som dačo cítil, ale to bol predsa len môj názor.
Vankúš som chytil do ruky a hodil ho späť po nej. "Takže, zlé obdobie ... Wau našú ANBU zložilo zle obdobie. " "Nahodil som taký drzý úškrn. "Žadna práca? Ale prosím ťa... ja sa jej len šikovne vyhýbam. " Len som sa uškrnul a presunul pohľad zo steny na ňu. Stoličku od stola som si vzal ku gauču a pozrel sa na modrovlásku. "Naaah trhá mi srdce keď takto niekoho vidím len takto ležať zdrveného.. nechceš sa zdôveriť, s trochou šťastia sa nebudem smiať... a budem to brať vážne"

"To teda myslím! Mimo práci nejedeme jako naprogramovaní..to musíš uznat. Už jen to, že se vyhýbáš práci záměrně znamená, že nejsme Anbu kteří tu dřív byli." Odsekla jsem a chytla polštář, který jsem zase pohodlně objala. Po jeho úšklebku jsem se jen uraženě zatvářila a sledovala jak si vzal stoličku a sedl si blíž. "Hah..ty, že by jsi se mi nesmál? A bral to vážně? Ale prosím tě." Ušklíbla jsem se pro změnu já a zakroutila hlavou. Kéž by tu byla Yo.

Jen jsem protočila očima a přešla do sedu. "Tak poslouchej.." Položila jsem polštářek stranou. "..můj problém je...že mám chuť na arašídy a chci pít." Ušklíbla jsem se a zavrtěla hlavou. Své problémy jsem s ním řešit nechtěla, protože ať říkal co chtěl..věděla jsem, že je mu to fuk a stejně by mi to nepomohlo. "Přidáš se?" Sáhla jsem na stole pro masku a uvázala si jí k pasu. I kdyby se přidat nechtěl měl celkem smůlu. Dlužil mi svou společnost za to, že utekl bez placení.

"Heh." Usmála jsme se spokojeně jak měsíček na hnoji a postavila se. "Do baru!" Prohlásila jsem a pak se zastavila na své cestě pryč. "teda...do..hmh..stript baru." Zamrmlala jsem a povzdechla si. "Proč Tsuki nemůže mít normální bar?! co je to za vesnici pro boha." Mudrovala jsem a vydala se do tunelu. Cestou jsem se koukla do peněženky abych věděla jak moc můžu pít. No...nebylo tam toho ani moc ale ani málo. Takže na to abych byla spokojená to stačilo.