Restaurace - U Ocelového Muže

Celou cestu od domu jsem se vedle větší osoby tvářila kysele a dokonale otráveně abych dala najevo, jak moc jsem "nadšená".
Vedle mě šel o rok starší kluk s rukama v kapsách a celou dobu mlčel.
Tatí, proč?
Povzdechla jsem si a dostala zezadu menšího lepana.
Pootevřela jsem překvapeně pusu a koukla se na něj.
"Co si myslíš, že děláš?"
Uraženě jsem zamrmlala a dál se vedle něj mračila.
"Vychovávám tě, neměla by jsi dávat tak najevo to jak jsi otrávená."
"Myslíš že v 18-ti potřebuju vychovávat?"
Šlehla jsem po něm nazlobený pohled a zastavila se stejně jako on.
Otevřel dveře a pokynul rukou ať jdu první.
"Až po tobě."
"Nepotřebuju chodit první jak nějaká nána chytráku."
Zamrmlala jsem nespokojeně když jsem okolo něj procházela, jen se tomu zasmál a rozcuchal mi vlasy.
"A nechmatej na mě! Uděláš to ještě jednou a zlomím ti ruku."
Varovala jsem ho a znova si depresivně povzdechla, co bych dala za to abych se mohla někde válet a mít veselou náladu a místo toho jsem tu musela být s ním a seznamovat se a to jen kvůli tátovi!
Agr..takhle zradit mámu. Kolik si myslí že mu je aby si nabrnkl novou ženskou?
Hodila jsem zlostný pohled po nejspíše budoucím starším bratrovi a znova si povzdechla.
"Úsměeev"
Zašveholil a dal mi ruku kolem ramen aby mě dostrkal ke stolu, protože bych se nikam nehnula.
S výrazem děsného utrpení jsem se rozhlídla než mě dostrkal ke stolu a zmerčila Reie.
Rei-kun!
Okamžitě jsem se rozzářila, že vidím někoho známého ale moje radost zase okamžitě zmizela, když mi došlo, že tu budu muset sedět s tímhle blbem.
Sedla jsem si a otráveně si podepřela hlavu rukou.
"Co si dáš?" Věnoval mi úsměv a podal mi lístek.
"Nic nechci nemám hlad." Zalhala jsem a protočila očima. Jasně, že jsem měla hlad jako vlk ale neměla jsem náladu tu s ním sedět tak dlouho. Prostě počkám až se nají on, budu poslouchat chvíli jeho kecy a pak huráá pryč. Mise splněna. On ještě namítal něco, že jíst musím ale to už jsem nevnímala. Místo toho jsem se otráveným pohledem přesunula zase na chvíli k Reiovi.
Známá osoba a já si s ním nemůžu povídat!

Když jsem si všimla, že se Rei snaží být neviditelný trochu jsem se zamračila. Ne že bych si nezvykla, moje ukecanost a vlezlost byla fakt ultra velká ale vždycky to zamrzelo.
Obrátila jsem zase svou pozornost na toho blba přede mnou a dál si podpírala otráveně hlavu.
"Jsem Hiroki, ale to už asi víš, že Junko?" Usmál se přívětivě a napil se vody, kterou objednal. Mě objednal limonádu.
Koukla jsem se na ní jakoby byla jedovatá a ani se jí nedotkla.
"Je jedno, že mlčíš aspoň posloucháš. Možná brzo budeme sourozenci a budeme bydlet v jednom baráku. Myslím že by bylo fajn kdyby jsme spolu vycházeli ne?"
Další jeho divný úsměv, nevěděla jsem proč ale jeho úsměv byl prostě takový divný. Takhle se normální člověk prostě neusmíval.
"Hmm"
Zamručela jsem a sledovala jak nám obsluha nese ramen.
Když byl přede mnou těžce jsem polkla a ani se ho nedotkla. On ale začal jíst a zase se na mě usmál.
"Sice budeme sourozenci ale pořád budeme nevlastní, takže by jsme si občas mohli užít ne~?"
OH...! WTF? Nahodila jsem svůj nejvíce znechucený obličej. Tón a pohled s jakým to pronesl..nebyl pochyb! Úchyl!
Znechuceně jsem se i s židlí odšoupla a zvedla se. Na krátkou chvíli se mi podařilo se zatvářit sladce a obešla jsem stůl, zezadu jsem ho objala.
"Bratřííčku..." Zašveholila jsem mu do ucha a opět nahodila znechucený face. Sáhla jsem po jeho vodě a trochu se napila zatímco druhou rukou jsem mu sjela k pasu.
"Zapomeň na to ty vypatlanče, nepočítej s tím že s tebou budu v jednom baráku."
Při těch slovech jsem mu skleničku vylila za kalhoty a sklenici položila na stůl.
Nasupeně jsem si vzala ten ramen co mi objednal, byla by škoda ho tu nechat a sunula se pryč.
Jeho už jsem neřešila, položila jsem misku na stůl vedle Reie a tentokrát už vesele se zazubila.
"Reiii-kun! To je ale náhoda. Jak se máš."
Zakřenila jsem se a přisedla si.

"Hehé to bych nebyla já."
Zase jsem se zakřenila a pustila se do jídla.
Rámen byl hned pryč, další jsem si ale neobjednávala..přešla mě z "bratra" chuť.
"Co máš v plánu pak?"
Zvědavě jsem se na něj koukla a ignorovala jeho nepřátelskou náladu.

"Aléé ty toho naděláš.." zakřenila jsem se a chystala se pokračovat ve větě dál ale stejně tak on pokračoval ve svém pokusu mě vyhnat.
Úsměv zmizel, právě narazil na bolavé místo. Bez výrazu jsem sklopila oči a zvedla se.
Naštvaně jsem smetla rukou misku ze stolu a ta se rozbila o podlahu.
"Idiote."
Hodila jsem na stůl peníze za misku, protože podnik za to přece nemohl a já to tu měla ráda.
Hořce jsem se zamračila a odešla.

*Ajeje, ja som ju urazil. Tak som ju zas nechcel vyhnať. Sakráááá
Pomyslel som si. Bol som z toho trošku vedľa všetky moje narážky ignorovala, ale túto nie. Asi to bolo jej nie moc pekné miesto. No trápilo ma to len preto, lebo v pravidlách klanu bolo aj písané, že nemôžeme ubližovať bezbranným a nevinným ľuďom, ktorý nám nič nespravili. Teraz bolo mojou povinnosťou sa jej ospravedlniť.
*Blbé pravidlá, sú fakt k ničomu!
Pomyslel som si a postavil som sa, následne som zaplatil a šiel najskôr za ňou.

______________________________________________
(Nechcem dávať Double post)
Tak došli sme s Yuuki rovno do mojej obľúbenej reštaurácie, mali tu skvelé jedlo. Moje miesto v rohu bolo prázdne. Preto som nestrácal čas a obsadil som ho. Čakal som, kým príde Yuu-chan ku mne. Ja som si hneď aj objednal misku ramenu. Ramen som mal rád a opýtal som sa Yuu-chan.
"Tak čo si dáš?"
Dúfal som, že nie kafé. To by tak chýbalo by tu poletovala ako naboostovaná veverička plná kofeínu. Ja som si objednal k tomu len čistú vodu.

Obzerala som sa zasa a povšimla som si že sedával asi obyčajne vzadu. Dokráčala som za ním teda, posadila som sa bližšie k oknu a hneď som sa z neho pozrela. Ehm, dám si... Potom som zazrela na Reia. Hovoril že má peniaze nie? CHA! Dám si jeden miso ramen, najsladšie dango aké máte a... šálku kávy! Vyhlásila som a verila som že moja objednávka ho neprekvapila.

Ty si tu doma, takže pôjdem tam kam ty! Som tvoj malý, roztomilý a krásny hosť! Itadakimasu! Povedala som potom zo smiechom a začala som teda jesť ten rámen. Ako som tak jedla prehovorila som. Hm! Každý rámen čo som jedla mal brutálne inú chuť aj keď je to ten istý typ. Rámen v Konohe je štipľavejší zatiaľčo tu je korenistejší a v Kiri je zasa sýtejší... Hmm... Keby som nebola kunoichi... tak sa asi dám na kulinársku cestu! Povedala som zo smiechom a jedla som ďalej.

Kopla som ho. Surovo, brutálne som ho pod stolom kopla. Tse! Správne mi máš povedať 'Áno Yuu-chan, máš úplnú pravdu!' A nie 'To mi k tebe nesedí'! BAKA! Nafúknuto som mu povedala a zazrela som naňho, potom som sa ale rozosmiala. 
Nuž, ani vo sne by ma nenapadlo že budem dnes sedieť v Tsuki, jesť rámen a piť kávu z človekom ktorý má viac bižutérie na tvári než ja! Ale mám ťa rada takže je to okay. A hej! Bola by som tá najlepšia ochutnávačka! Zamávala som naňho paličkami a snažila som sa aby to vyzeralo hrozivo.

Diabolsky som sa zasmiala. Veď preto! Ja som vedela že ťa očarím... alebo je to.. začarujem? Zamyslela som sa na chvíľku ale potom som dojedala ramen a poprosila som si ďalší.
Všetko by som nepojedla! Len to čo by bolo dobré! Povedala som nakoniec a keď mi pred nosom pristál ďalší rámen a tentokrát už aj moja káva tak som sa znova pustila do jedla.

Oh?! Takže to funguje? Waa~ Zaradovala som sa no potom som sa zasmiala. Tss, škodíš môjmu zdraviu vieš to Tralala-chan? Usmiala som sa a šťuchla som doňho. 
Naďalej som jedla a keď som dojedla tak sa predo mnou  zrazu zjavilo dango. V očiach mi lietali hviezdičky a tak som sa pustila aj do toho danga.

Ale zas nekecaj! Možno som ti ho trošičku zmenila ale to je tak všetko! Nafúkla som sa a dojedla som dango. Kávu som už mala dopitú a tak som sa teda len oprela o operadlo a pozerala som sa von oknom.
Zajtra budem musieť ísť preč... Pomyslela som si a trochu som sa zamračila ale hneď som výraz zmenila. Tak? Čo teraz, óóó, Rei-sama? Spýtala som sa.

Tak... asi nie keďže mi NEBOLO povedané že tu bude bazén! BAKA! Nafúkla som sa. Mala som síce nepremokavé šortky a krátky top ale nikdy som to nepoužila na takéto bežné veci. To som mala len kvôli svojmu kekkei genkai. Uhm... ale dalo by sa to využiť!
Ale mám niečo podobné! Takže môžeme ísť! Usmiala som sa.

Nemusíš, to čo mám na sebe je nepremokavé... a taktiež, za oblečenie ktoré si kupujem by si nechcel platiť, nemám dobrý vkus. Mávla som rukou a pousmiala som sa. Na stôl som položila aspoň tringelt pre čašníka keď už sa Rei rozhodol platiť. Nie si jediný kto tu má peniaze Tralala. Usmiala som sa znova a zdvihla som sa. Tak, ideme k tebe do sídla alebo...? Nedopovedala som, to už na nás čašník zazeral ale rýchlo odkráčal preč. Ha! Asi som ti zničila povesť! Zasmiala som sa.