Námestie a ulice

" No já tě nesoudím, určitě si jednal dle svého přesvědčení. Nemohu posoudit přesně to u čeho jsem nebyla, takže se ještě uvidí co vedení zamýšlí. Já jsem teprve dorazila o moc toho nevím o tom co se tu dělo a děje. " Povzdechla jsem si a přemýšlela co by se s tím případem dalo udělat, ale moc mě nenapadalo nápadů. " Co hodláš teď dělat? " Nevěděla jsem na co se ptát, třeba mě ještě něco napadne.

"S nejvetsi pravdepodobnosti se vzdam nehodla zbytecne bojovat. A Uz vubec ne s ANBU. Kdyz to prijde pujdu v klidu." Nemel jsem v planu bojovat mozna to prijde ted mozna prijde pozdeji az se nejvetsi krize zazene. Nikdy jsem nevedel jak to skonci."Reknu to ve zkratce. Hokage byl unesen a chvili po te i Velitel ANBU jednotek." Rekl jsem vedel jsem ze Shiranui nic nerekne a uvedomi si situaci.

" Hokage byl unesen s velitelem Anbu a Konoha ještě stojí? " Řekla jsem udiveně. Docela překvápko, čekala bych, že po takovém boji bude evakuovaná vesnice a místo ní opět kráter. " To se teda moc nevzpírali. Jedni z nejmocnějších shinobi ve vesnici a vesnice je relativně v pořádku. Buď odešli dobrovolně aby nezničili vesnici, a nebo je za tím něco víc. Jsou nějaká hlášení ze země? Případné útoky, vzpoury, a tak dále? " Pachatel by totiž nějak mohl být vypátrán, každý za sebou nechává nějaké vodítko. " Nebo našlo se něco na místě činu nebo v Hokageho kanceláři? "

"Prave v tom je ten problem ze se nezjistilo temer nic. Proste se to stalo a tim to haslo. Az prilis malo se toho vedelo." Mluvil jsem tise sice zde nikdo nebyl ale i tak. "Momentalne se dela co se da. Ale nic moc nezmuzeme tudis jen cekat." Vice detailu jsem jiz nedaval jelikoz to bylo zbytecne. A ja toho taky nevedel moc.

" No tak to bude špatný. Nic nevíme a vlastní vesnice nás drží zavřené jako bychom byli nějací zločinci. Krátce potom co jsem já prošla bránou jsem slyšela v dálce, že se něco děje. Tenhle svět opravdu ovládá chaos. Škoda, že už tu není jistá osoba, docela by mě zajímal její názor, ale to už nepůjde, pokud náhodou neovládáš Edo Tensei. " Myslela jsem samozřejmě Orochimara, ten by si určitě věděl rady. Zažil už mnohé, tohle by vyřešil celkem rychle. Jenže je mrtvý, alespoň by to tak mělo být.

"Neco se deje. To je jasne ale myslim ze by to rekl i tvuj Ucitel Assasin-sama. Ze je treba vyckat na vhodnou chvili a vice informaci. Preci jenom by to bylo zbytecne neco podnikat a navic zbrkle akce by mohly mit za nasledek vetsi chaos nez uzitek." Bylo co jsem rekl k situaci. Dalsi vec byla s Edo tensei. "Moment uz jsi videla Hyuugu pouzivat Ninjutsu takoveho stupne? Bohuzel nektere veci se nemeni." Shiranuj nemohla vdet ze technicky vzato ja bych byl schopen pouzit takove ninjutsu a rekneme pokud bych jeste zesilil ale to vazne nemohla vedet.

" Ta poslední poznámka se jen tak říká, samozřejmě, že vím, že nemáš jednu z nejmocnějších technik tohoto světa. Ten kdo by ji měl by mohl přivolat zpět k životu mrtvé a kombinací s jinou technikou by z živých mrtvol mohl udělat opět smrtelníky jako bývaly kdysi. Představ si, že bychom mohli přivést po bitvě padlé shinobi zpět k životu, aby jejich rodiny nestrádaly. Ale pokud vím, tak svitek s technikou je už dávno pryč a nevím o nikom kdo by tu techniku znal. " Takový menší monolog o Edo tensei, ale bylo aspoň téma. Nevěděla jsem však co dělat teď, nic mě nenapadalo.

Kdo vi kdo tu techniku ovladal ale jedno bylo jiste neco se delo a zrovna se mi to nelibylo. Pri mensim monologu Shiranui jsem opet uvedomil svou smrtelnost a taktez vliv sve techniky. "Vis proste jednou prijde cas kdy bude konec. Pokud zde zanechas svuj odkaz nebudes zapomenuta ale kdyz jen tak zmizis brzy si nikdo na tebe ani nevzpomene. Ale asi moc morbidni momentalne. V mem pripade az to prijde jsem pripraven." Bylo to shrnuti faktu jak to citim. Nebal jsem se smrti ani omylem jelikoz zde ani moc lidi nebylo kteri by me oplakavaly.

Trochu mi Hikarova slova zněla tak, že by mu nevadilo, že by umřel. Mě by to celkem vadilo a jeho klanu určitě taktéž. Žijeme jen jednou, tak alespoň žijme naplno a tak abychom ničeho nelitovali. S tím odkazem měl ale pravdu, ale abych pravu řekla, nevěděla jsem co bych po sobě tak mohla já zanechat. " Važ si více svého života, kdyby si umřel tak by pro tebe dost lidí truchlilo. Měl by si bojovat o svůj život i kdyby se pro tebe natahoval sám shinigami. Žijeme jen jednou tak si toho važme. " Řekla jsem to co jsem měla na mysli a byla s tím spokojena.

Shiranui rekla neco co mozna mohlo znamenat ze ona by byla jednou z nich. "Vis ono je to celkem sporne. JA pouze rikam fakt ze vim ze pri me praci muzu zemrit. A Navic krom sveho zivota nemam co ztratit. Muze to znit hrozne ale ti jenz nemaji co ztratit proste bojuji absolutne beze strachu. Je zde mnoho veci ale proste ja prijmam ten fakt ze smrt prijde. Neni to tak ze bych zahazoval svuj zivot pouze rikam to ze se nebojim toho casu az to prijde. Podivej pred nekolika lety jsem ztratil sve pratele a osobu ktera me milovala. Zemreli kvuli me chybe. Neboli to ale zarmutek citim porad a ten nezmizi." Mohlo to znit divne ale bylo to tak nehledal jsem smrt ale taky jsem se nebal jit do vseho naplno i kdyby to znamenalo ze zemru.

" Jestli cítíš zármutek z toho co se stalo, přenes se přes něj a staň se silnějším. Vykroč vpřed, začni znova a udělej vše proto aby se to neopakovalo. O tom také život je, abychom překonávali překážky, které se nám připletou během života do cesty. Ty překážky nás dělají silnějšími. Určitě si v budoucnu někoho takového zase najdeš, jen musíš věřit a možná tomu trochu napomoc. " Snažila jsem se ho trochu povzbudit a popostrčit vpřed v jeho cestě. Neříkala jsem, že to musím být já ta, kterou si najde, ale určitě na něj nějaká čeká. Na mě možná taky někdo čeká, a nebo se může taky stát, že budu jedna z obětí pro lepší budoucnost. Kdo ví co se může stát, já na své cestě však dřela a dostala jsem se celkem daleko. Chci v životě něco dokázat a ať to stojí za to.

Shiranui to myslela dobre ale ja byl proste takovy preci proto jsem se pridal k ANBU. "Neboj se minulost me netahne zpet. Kdyby ano nebyl bych tim kym jsem ted. To ze jsem u ANbu ma svuj Duvod. Proto ani nikoho nehledam." Moc dobre jsem vedel ze kazda mise muze znamenat ze se uz nevratim a toto si Shiranui musela uvedomovat take.

" No jak myslíš, po své cestě musíš kráčet sám. " Dodala jsem na závěr. Nevěděla jsem co dál bych měla říkat, ale zase jsem nevěděla kam bych teď měla jít a co dělat. S Hikarem mi už došlo téma k probírání. Kdyby se alespoň dělo něco zajímavého nebo šla vidět nějaká sebemenší aktivita v téhle vesnici, ale zatím nic moc. Snad se později něco najde na zabití času.

"Vim ze to myslys dobre a dekuji a........" Chtel jsem neco rict ale muj klon byl znicen. "Ta stara rasple." Ano znicila muj klon a jelikoz jsem vedel o jedine osobe ktera by to takto dokazala mi bylo jasne kdo to byl. "No jak je videt ma vlastni babicka se ke me obratila zady. Ne pockej to vlasne udelala okamzite po tom co ma Mama zmizela." Nase vztahy byly vzdy napjate ale tohle nebylo moudre. No uz jsem se k tomu moc nevracel jinak by to asi skoncilo jinak a me by opravdu zavrely.

" Klid. Určitě se to nějak vysvětlí. Jen hlavně nedělej nic ukvapeného. Neznám vaše klanové vztahy, jelikož já osobně nejsem z žádného klanu ani významné rodiny. Ale určitě za tím bude něco víc. Třeba se dočkáš i dne kdy ti vše vysvětlí ať to trvá sebedéle. " Pověděla jsem Hikarovi. Vypadal trochu rozrušeně a naštvaně. Já se taky párkrát naštvu a někdo dostane do rypáku, ale to jen v případě když si hoch dovolí něco co opravdu neměl.

"Promin ale tohle se nespravi. a uz vubec ne kdyz jsem da se rict zrekl klanu. Ta stara rasple se na me vykaslala jakmile Ma matka byla prohlasena za mrtvou. Byla to jedina osoba kterou jsem vice mene mel mitotoho se o me zacala starat ma teta." Tohle proste byly nase vztahy, a ja uz neveril ze se to nekdy spravi. No to uz bylo jedno. Tohle proste byla vec ktera se nezmeni. "Vim ze to myslys dobre ale vzdy se na me pohlizelo jako na odpad az za posledni tri roky se to zmenilo a to jenom kvuli toho ze jsem dost riskoval pro klan ktery jsem v uvozovkach opustil. Riskoval jsem vic nez jenom svuj zivot. Mou svobodu a taky me postaveni. Je dost mozne ze jinak by byl klan v prusvihu. Vzdy se najdou lide kteri me budou mit za odpad a toho cejchu se nelze zbavit. Teoreticky i kdybych chtel mit nekdy deti tak nemuzu. Jelikoz by tento cejch meli take. At uz by ta dotycna patrila ke klanu nebo ne. Tak to byva nekteri mi do oci rekly ze jsem pouze omyl a nemely dovolit abych se vubec narodil. Mam vsechny mozne duvody je nenavidet ale proste to nedokazu." Byl to takovy monolog jenz jsem shrnul nekolik let meho zivota do par vet.

Bylo zvláštní poslouchat jeho krutý příběh, ale takové některé klany jsou, dokonce i lidé bez klanu se takto chovají. Takové smýšlení nezměním i kdybych chtěla. Tohle musí vyřešit někdo z jejich hlavního rodu, který se vzepře špatným tradicím a změní klan Hyuuga. " Kdo ví, třeba i ty se dočkáš šťastného konce, kdy tě klan přijme zpět. Stačí věřit a vytrvat, ne tu naději hned odhodit. Je to spíš jen útěk. Já být na tvém místě tak bych bojovala za sebe sama o své místo v klanu. " Pověděla jsem mu svůj názor i když jsem předem věděla jak asi Hikaru odpoví. Bylo to víc než jasné z jeho pohledu. Bylo mi ho celkem líto, ale takových lidí je na světě spousty a někteří jsou na tom i daleko hůř.

"To by bylo hezke ale ja tuto moznost zamitl ve chvili kdy jsem vstoupil k ANBU. I presto vetsina zacala uznavat a alespon me respektovat. Vic uz jsem si nemohl prat ani nemohl dosahnout. Neutikam pouze vim ze ne vse se zmeni za meho zivota." Mohl jsem to cekat hodne veci myslela dobre no mozna na muj vkus byla az moc naivni. Ale i kdyz jsem rikal co jsme rikal nejak jsem se nadeje nevzdal ne ja.

" No uvidíme v budoucnu, do té doby musíme nějak žít. Což mi připomíná, že tu stojíme už celkem dost dlouho. Začíná se i ochlazovat a po těch zkušenostech co mám jsem se stala háklivější na nízké teploty. Nedělá mi to dobře a v jistém případě to není ani bezpečné pro mé okolí. Ke všemu se blíží úplněk a za úplňku by nechtěl určitě být v mé blízkosti. " Řekla jsem trochu tajemně a ustaraně. Kdo ví co jsem tím mohla myslet. Nikdo to ještě totiž neviděl. Byla jsem přece celou dobu mimo civilizaci a tak se všichni účinku úplňku vyhnuli.

"Osud je nam mozna dany ale stale je moznost volby. Takze je to celkem jedno co udelame." Nevedel jsem co mela na mysli ale bral jsem to. "No mas pravdu je na case abych se taky pohnul." Bylo asi vse co jsem rekl. A opet si nasadil zpet svou masku. "Zatim" Rekl jsem a slozil pecet a zmizel v oblacku koure.
(presun)