Nemocnica Konohy

pro **Hideo Hatake** Mon Feb 22, 2016 10:54 am

Obrovská drevená stavba umiestnená v centre Konohagakure no sato. Po sprísnení pravidiel je táto budova dokonca strážená dvoma Anbu jednotkami, ktoré hliadkujú v okolí a jednou Anbu jednotkou umiestnenou priamo v budove. Všetci majú za sebou výcvik medikov, takže v prípade núdze sú schopný pohotovo zakročiť.

Otvorené: Nonstop

pro **Seiyuro Hatake** Sat Mar 26, 2016 10:23 am

Probudil jsem se snad ještě unavenější, než když jsem šel spát. Z posledních pár dní jsem si mnoho nepamatoval. Misi, cizí lidi, tátu a jeho naštvaný a přesto hlavně smutný výraz. Nevěděl jsem, co si myslet. Překvapilo mě, že sem vůbec přišel, obvykle neměl čas. I když křivdil bych mu, kdybych se snažil tvrdit, že se o mě nestará nebo nezajímá. Tak to nebylo. Jen to nebylo tak často, jak bych si býval přál.
Nasadil jsem svůj obvyklý výraz totálního ignoru a přetočil se na bok zády ke dveřím. Nějaká sestřička se na mě culila jako na mimino a říkala, že se mi to "kolínko" brzo zahojí. Nenáviděl jsem to, jak se na mě všichni dívali jako na dítě. Byl jsem mladý, ale zažil jsem toho už dost. Rozhodně dost na to, aby mi někdo dával náplasti s medvídky a foukal mi na bebíčko.
Jediné, co jsem vnímal, byla informace, že jsem už téměř v pořádku, takže můžu jít domů. Nestihla to ani doříct a byl jsem z postele venku, převlékal si pyžamo a pelášil odtamtud, dokud si to nerozmyslí.

Přesun

pro **Airis Shiroyaki** Tue Mar 29, 2016 7:59 pm

Tento deň nebol ničím výnimočným. Zúčastnila som sa dvoch operácií, venovala sa pacientom so závažnými poraneniami. Kde na to chodia? Kedy sa tak stihnú zraniť? Darmo sa mi nechcelo. Bola som medik. Občas som sa pýtala, na akú riť paľovu som sa ním stala.
"Vedela som, že to budem ľutovať. Ale nie. Airis si nedá povedať. Bude makať do polnoci, prespí čas, ktorý mohla stráviť chlastaním a ďalší deň sa sem skoro ráno opäť vráti." Zavrčala som si nespokojne popod nos. Sedela som si sama vo svojej útulnej kancelárii, takže som sa nebála, že by ma niekto pristihol pri mojej samomluve a následne ma označil za psychopata.
"Prekliata Konoha..." Naštvane som udrela päsťou do stola, avšak len minimálnou silou, bez použitia chakry, takže ostal celý. Čo sa často nestáva. Predmety, ktoré sa stretnú s mojou päsťou, sú väčšinou rozdrvené na prach. Následne som padla do svojho kresla a zhlboka si povzdychla. Potrebovala som oddych. Zase.

pro **Nefrit** Tue Mar 29, 2016 8:21 pm

Na Airisine dvere niekto zaklopal. Ten niekto spočiatku veľmi dobre maskoval svoju chakru no.. následný hlas veľmi ľahko prezradil moju maličkosť.
"Airis-chaaan! Môžem ♫ ?" Posledné slabiky mojich slov boli zakončené zaujímavou hláskou, ako keby spevom. No čo dodať, mala som moju novú kolegyńu veľmi, veľmi rada. No nechápte ma zle. S Konohou som mala spoločné len to, že mi toho až neprimerane moc dlhovala. Predsa len Hokageho ruka, Hokageho oko, vyliečenie veliteľa Anbu.. bolo toho dosť. Nehovoriac o nespočet životov ktoré moje unikátne medické ninjutsu zachránilo. Predsa len kto tu vedel odstrániť rakovinu? Yep.. Nefrit. Dúfala som, že nebudem musieť čakať príliš dlho. Na odpoveď a tak.

pro **Ryuuk** Tue Mar 29, 2016 9:03 pm

Ten to den byl pro mě zcela výjimečným, protože jsem měl volno po dlouhé době. Stejně jsem se rozhodl navštívit svou nejmilejší učitelku, která byla jistě rada, že v tenhle krasný den musí pracovat. Naštěstí můj elán pro práci nezmizel. Nejspíš jen proto, že jsem toho až tak moc jako Airis nedělal. Já se musel věnovat svému tréninku. Procházel jsem nemocnici, směřující ke kanceláři mého senseie. Dorazil jsem k ní a spatřil jsem Nefrit. "Zdravím Vás, Nefrit-sam" pověděl jsem slušně a s úsměvem na rtech.

pro **Airis Shiroyaki** Wed Mar 30, 2016 5:22 pm

Sotva som sa usadila do kresla, ozval sa za dverami známy hlas. Hneď som vedela, o koho sa jedná - Nefrit. Musím sa priznať, že bola pre mňa veľmi prospešná, predsa len, bola som stále mladá a i napriek svojim poznatkom, ktoré presahovali tie klasických medikov, mala som svoje medzery. Navyše, bola schopná liečiť to, čo ja nie, ale stále sa nemohla rovnať mojim regeneračným schopnostiam, ktoré som bola aplikovala i pri svojich pacientoch. Povedzme, že sa vzájomne doplňujeme.
"Že sa pýtaš..." Pousmiala som sa. Vždy som sa jej prítomnosti potešila. Keď teda otvorila dvere, zrak mi padol i na môjho žiaka, ktorého som už učila niekoľko rokov. Zaujímalo ma, ako sa mu darí, či vôbec pokročil v hromadení chakry potrebnej pre utvorenie pečate. Šlo o pomerne nebezpečnú vec, aj keď sa to na prvý pohľad zdalo ako niečo jednoduché a nízkorizikové. Opak bol pravdou.
"Vítaj, Ryuuk. Dúfam, že si prišiel s nejakou dobrou správou." Potešil by ma čokoľvek, čo nie je negatívne. Vážne som to teraz potrebovala počuť niečo, čo vo mne vyvolá pocit spokojnosti. Radosti. Pýchy.

pro **Ryuuk** Wed Mar 30, 2016 7:13 pm

"Ohayo, Airis-sama!" pozdravil jsem svého senseie. Celou dobu jsem se usmíval. Měl jsem odhodlaní, že brzy se tu techniku naučím. " Myslím, že je už čas" pověděl jsem se zaťatou rukou. já byl připravený, aspoň jsem si to myslel. Už 3 roky jsem hromadil chakru,nic lehkého, ale zvládl jsem to. Airis určitě moje slova potěšila a já čekal na její verdikt. Když řekne, že ještě není čas tak není. Tohle si sama prožila a proto ví jestli je nebo ne. Moje srdce tím nadšením rozbušilo. Nemohl jsem se dočkat.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Mar 31, 2016 8:02 pm

Ako som sa tak dívala na Ryuuka, pery sa mi roztiahli do nepatrného úsmevu. Samozrejme som sa tejto správe potešila. Ale jeho cesta za dosiahnutím základnej technike, z ktorej sa odvodzujú ďalšie, nekončila ani zďaleka.
"Nahromadiť dostatok chakry, je jedna vec. Zapečatiť druhá." Postavila som sa a vykročila smerom k nemu. Za tie tri roky povyrástol natoľko, že ma už prevyšoval. Bola som trochu...menšieho vzrastu, takže som mu už nemohla strapatiť vlasy.
"Tu sa ukáže, či si hodný týchto techník. Ak áno, prídeš na to, ako ju zapečatiť." Štuchla som ho prstom do čela. Nemienila som ho vodiť za ručičku, ako malé dieťa. Vedela som, že je dosť inteligentný na to, aby mu to došlo. Možno ma bude viniť za to, že som mu to presne nevysvetlila, ale...mierne sommu to naznačovala ešte na začiatku, kedysi dávno, pred tromi rokmi. Určite si na to pamätal.
"Verím, že to zvládneš. Dúfam, že čoskoro budeme dvaja, ktorí boli schopní túto techniku zvládnuť." Bola by som naňho hrdá. Možno by som vyronila nejakú tú slzičku šťastia.

pro **Nefrit** Thu Mar 31, 2016 8:18 pm

Ah títo medici z Konohy a tie ich predpotopné staré techniky, ktoré môžu využiť raz za desaťročie. Fakt hrozné.. a ako na to boli hrdý. Pozerala som sa na nich trocha .. skepticky. Nie, naozaj som na podobné veci nebola. Ani preto som Airis nikdy nepožiadala o to, aby ma podobnú techniku naučila. Nepotrebovala som ju a nepovažovala som ju za tak úplne ehm.. no pššt. Stála som tam len tak opretá o otvorené dvere a sledovala som týchto dvoch.. yeo, pokojne by som si s nimi vedela predstaviť svoje aale o tom radšej po tom. Alebo pred tým? No.. ehm zahnala som túto "slinu" niekam do úzadia môjho podvedomia a naďalej som tam nerušene stála a.. nechala som ich robiť svoje veci.

pro **Sarada** Thu Mar 31, 2016 8:53 pm

Sanagy

Ze Senju čtvrti doběhla Sanagy přímo do nemocnice. Měla trošku strach z toho, jestli jí nebudou vyhánět, ale bylo zřejmé, že byla Kuchiyose, navíc uměla mluvit, takže se o to hodlala postarat. Doběhla až na jednu z chodeb a vyčkala, než za ní dojde nějaký doktor. Potřebovala prášky a poslušně tu vyčkávala, neodvážila se promluvit jako první. Což byl docela nezvyk, ona neměla ráda nemocnice.

pro **Ryuuk** Wed Apr 06, 2016 11:41 am

Jsem si myslel, že to nejtěžší mám za sebou, ale bohužel to nebyla pravda. Teď to zapečetit a ještě mi toho moc neřekla. Nakopnout tohohle senseie. Ale co už, vybral jsem si jí dobrovolně a docela dost mě toho naučila. Přikývl jsem a pověděl jsem "Tak já jdu na to." Otočil jsem se a kráčel jsem od kanclu pryč. "Na shledanou".

pro **Airis Shiroyaki** Wed Apr 06, 2016 2:09 pm

Uškrnula som sa. Videla som na ňom, že mu troch prekážalo, že som mu to neobjasnila viac. Ale ako som povedala, ak na to má, príde na to, nemienila som ho vodiť za ručičku, veď bol takmer dospelý!
"Veľa šťastia, Ryuuk." Kývla som mu na rozlúčku. Očakávala som, že pri ďalšom stretnutí už bude mať kosoštvorec na čele. Alebo na inom mieste, ktoré si sám vyberie. Ako som tak ale hľadela za ním, zbadala som...pumu? Leoparda? Proste nejakú mačkovitú šelmu.
"Máme tu zoologickú záhradu alebo čo? Kto to sem pustil,preboha?!" Opýtala som sa rozhorčene okoloidúcich sestričiek. No, odpovede som sa nedočkala. Videla som už všetko, ale nejakú mačkovitú šelmu, ktorá sa sem kto vie ako dostala, ešte nie. Mnohí sa jej oblúkom vyhýbali, no, ani sa nečudujem. Možno hrýzla. Alebo bola besná. Pomaly som sa k nej priblížila, aby som ju snáď nevyplašila a nenarobila nám tu bordeľ, natiahla ruku a jemne pohladkala po hlave.
"Dooobra, čičinka, doooobra..." Ani vo sne by ma nenapadlo, že je to nejaké Kuchyiose. Nemala som to ako zistiť, Kuchyiose sme v Konohe mali rôzne, preto bolo ťažké zapamätať si, kto aké má. Meh.

pro **Sarada** Wed Apr 06, 2016 4:26 pm

Sanagy

Poslušně seděla na svém místě a jenom koukala na kolemjdoucí. Vždy to byli však nějací pacienti a a proto se rozhodla čekat dál. V tom uslyšela to "zoologická zahrada" a zamračila se a že jí šlo. Sarada jí nikdy neoznačovala jako zvíře a je dost možné, že si spíš zvykla, že s ní lidé zacházejí jako s člověkem. Airis poznala docela dobře díky jejímu znamení na čele a rudým vlasům. Stoupla si na všechny čtyři a nechala se od ní pohladit. Pozvedla k ní hlavu. "Zdravím. Airis-sama, měla by jste prášky na horečku, prosím? Docela to spěchá." Ani na nic nečekala, šla rovnou k věci, neměla moc v lásce něco protahovat, byla tu kvůli tomuto a to taky hodlala dodržet.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Apr 07, 2016 7:43 am

Vygúlila som na Sanagy oči, keď ku mne prehovorila. Nečakala som to, myslela som si, že asi len zdrhla zo zoo, ale očividne som sa mýlila. Bol to summon.
"Na horúčku?" Prižmúrila som na ňu podozrievavo oči, ale jemne som kývla a zmizla vo svojom kancli, kde som sa prehrabovala asi tak...jednu minútu, kým som našla to, čo si Sanagy žiadala. Vrátila som sa k nej.
"Predtým než ti to dám...Ku komu patríš a prečo si ten daný človek neprišiel sem pre ne osobne?" Opýtala som sa jej. Tabletky som mala vo vrecku, vrtalo mi ale v hlave, v akom stave ten človek musí byť, že si nebol schopný po ne prísť sám a nechať sa vyšetriť špecialistom? Alebo bol možno len lenivý. Táto možnosť mi ale prišla nepravdepodobnejšia, nikto by predsa neriskoval so svojím zdravím pre lenivosť.

pro **Sarada** Thu Apr 07, 2016 2:07 pm

Sanagy

Pokývala hlavou na její odpověď, jestli opravdu tu horečku. Byl fakt, že se Sanagy nedivila její reakci, nejspíš by jako člověk reagovala stejně, není totiž moc ve zvyku, že Kuchiyose je takto daleko od svého pána. Sarada a Sanagy však měli jistou propojenost a proto toto bylo možné.
Jenom šla pomalu za Airis, která vstoupila do své kanceláře. Sanagy přemístila svůj pohled do její kapsy, kam si dala Airis prášky. Očividně měla až příliš otázek.
"Jsem summon připsaný Saradě Senju. Trénovala jednu techniku Suitonu, nedávno, bylo hodně málo stupňů a docela hezky se celý den čvachtala v řece a v její vlastní technice, několik hodin bez přestávky. Donesla jsem jí domů do postele, v tom začala hořet a potit se, zrudly jí oči, takže má nejspíš horečku, byla hodně unavená, tak poslala mě." Sanagy jenom nastavila krk, na kterém měla připevněnou taštičku, něco ve stylu ZVN, měla tam svitek a ještě dost místa pro tyto prášky. V tlamě to nést nechtěla, ještě by to zaslintala!

pro **Airis Shiroyaki** Thu Apr 07, 2016 2:55 pm

"Fajn." Pousmiala som sa, vytiahla som tabletky z vrecka a strčila ich do Sanagynej taštičky. Bolo tam už len málo priestoru, ale nejak sa mi to tam narvať podarilo. Dosť som sa ale čudovala, čo za vybavenie dnešní summoni majú. Predsa len, moje slimáky...sa okrem sfarbenia a veľkosti od svojich neinteligentných maličkých slimáčkov takmer vôbec neodlišovali. A nemali ani nijaké špeciálne vybavenie alebo niečo podobné.
"Ak by si ale spozorovala príznaky, ktoré k horúčke nepatria, okamžite sem príď. Tak teda, pozdravujem Saradu a prajem skoré uzdravenie. A žiadne tréningy!" Postavila som sa, jemne jej kývla na pozdrav a vrátila sa späť do kancelárie. Unavovalo ma to milé správanie sa k pacientom, prípadne ich kumpánom. Čo by som to ale bola za medika, keby som k nim bola hrubá a drzá? Nejako som to prežiť musela. Zatvorila som dvere.
"Prečo si za mnou prišla?" Opýtala som sa na rovinu Nefrit, ktorá tu stále postávala, pričom som jej ponúkla kreslo oproti tomu, v ktorom som sedela ja. Možno niečo potrebovala. Alebo sa trebárs nudila. Kto vie.

pro **Sarada** Thu Apr 07, 2016 3:28 pm

Sanagy

Nechala Airis, aby jí dala léky do oné taštičky a potom se jí několikrát obtočila kolem nohou. Navíc, byla to Irbis rasa, byla velká, chlupatá a jemná. Její ocas byl hooodně dlouhý!
"Arigato." Poklonila se jí ve zvířecím stylu a pokývala následně hlavou. "Spolehněte se." Hned na to běžela zase zpět.

Přesun

pro Sponsored content

Nemocnica Konohy

Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy

Re: Nemocnica Konohy