Ulice Konohy

Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

RESTAURACE

"Nojo, nemáte zač, slečno Crystal," pousmál jsem se, vstal ze židle a pokynul jí ať si přisedne. "Co vás sem tedy přivedlo?" zeptal jsem se a prohlédl si celou jejich skupinku. Vypadalo to, že se tu dnes sešlo dost cizinců... Mezitím se objevil Faito a pronesl svou poznámku, nečekal jsem to a než jsem stihl něco říct, byl už pryč.

Procházel jsem se Konohou, až jsem dorazil do velké restaurace. Vešel jsem dovnitř a uviděl Alliiho a Crystal. Jaké štěstí..
"Zdravím, mohu si přisednout?" optal jsem se mile.

Kashike

Zvídavým pohledem si prohlédnu muže, který právě přišel do restaurace. Tak kapitán se za ním honí bůh ví kde a on mezi tím příjde sem? Tak tomu říkám pech...

Faito

Vyrazil jsem ke kanceláři, ale postava v klobouku mě přiměla se otočit a zajít za ním zpět do restaurace za několik minut. To už ale Hokage seděl u stolu s Uzumakim a tou slečnou. Posadil jsem se zpět ke Kashikemu s výrazem "cítím se jako kre*én" a dal si další víno.

Právě teď mi došla jedna "maličkost"...Sevřelo se mi srdce...Porozhlédl jsem se po místnosti a můj pohled utkvěl na Faita. V mysli se mi objevili výjevy z posledního boje.
"Vy jste byl u brány, když nás zradil Itama!" Vyskočil jsem na nohy a šel k němu.
"Můžeme si promluvit?"

Kashike

Napřímím se na židli a tázavým pohledem přejedu Kageho a toho hloupého ninju, který se tu směje jako idiot. Obočí mám povytáhlé v němé otázce.

Faito

Kývl jsem na Hokageho a pokynul mu k volné židli. "Přece tu na sebe nebudeme křičet, že..." řekl jsem klidně. "Ano, řekl jste to přesně. Byl jsem u brány, když vás zradil Itama, ale nic víc. Nemám s ním nic společného a po jeho výslechu si nejsem jistý, jestli se mnou kdy vůbec bude chtít mluvit."

"Byl jsem v kómatu a přesně si nepamatuji, co se stalo. Můžete mi prosím říci, co se stalo a co Vám Itama prozradil? Je doufám svitek Prvního v pořádku?" posadil jsem se na volnou židli a řekl tiše.

Faito

"Svitek má slečna Hyuuga MIkomi, která spolu s ním má i informace, které jsem z něj dostal. Itama je ve vězení. Údajně měl svitky ukrást pro někoho z Otogakure. Za odměnu se měl stát hokagem a jeho sestra nezemře. Takže tu zřejmě máme jednu mrtvou...to je vše."
Pak jsem se povídal Hokagemu přímo do očí a ledovým hlasem jsem řekl: "...a jsem si jist, že mi nelhal..."

Pomalym krokem jsem brouzdal po ulicich. Spise jse sledoval co se tu za tu dobu zmenilo. opirajici se o hul stale pokracoaval pomalymi kroky v ulicich. Vzdy jsem se zastavil i nejakych stanku a dival se na suvenyry a podobne veci. Nevedel jsem jak oznamit rodinam co se stalo. Tak jsem brouzdal ulicemi a stale premyslel o te misi o cybach ktere jsem udelal. Ale ani to mi nepomohlo.Ale nemohl jsem to dostat z hlavy.

"Aha, takže takhle to bylo," na moment jsem se odmlčel. Přemýšlel jsem...Takže je do toho zapletena Otogakure..Ten svitek je lidem k ničemu, pokud nemají Mokuton...Asi bych měl jít do vězení a použít Kotoamatsukami.. "Děkuji Vám..Jak se vám mohu odvděčit?"

Pomalý krok mi pre tento krát nevydržal. Ulicami som už skôr behala a na pokyny Shijin som vedela presne, kde sa Hokage nachádza. Samozrejme sme išli obe len.. ja som ju viac menej ťahala. Nakoniec sme na nich narazili. Samozrejme som si všimla aj Faita, začala som mať menšie podozrenie že tie problémy priťahuje no to teraz bolo aj tak vedľajšie. Postavila som sa kúsok stranou no nepúšťala som Shijininu ruku. Nechala som ju však hovoriť.

"Hokage-sama." 
Pozdravila jsem a mírně jsem se uklonila. Jako vždy. jenže tentokrát jsem byla mírně pobledlá. Faitovi jsem jen kývla hlavou na znamení pozdravu. 
"Nezdržím vás dlouho," podotkla jsem, když jsem udělala krok do předu a pustila tak Lizzyinu ruku. 
Přece jen jsem ji do toho stále nechtěla zatahovat a na shinobi, natož Jounina, se slušel přímý, vyrovnaný přístup. A navíc na Hyuugu z Hlavní rodiny. 
"Hledala jsem svou sestru, kde se dalo. Dva dny se již neukázala doma a nezanechala mi žádný vzkaz. Pokud byste mi jen mohl říct, na jak dlouho jste ji poslal na misi, byla bych klidnější."
Snažila jsem se o jejím úkolu nepochybovat. Určitě to bylo něco, kvůli čemu musela vyrazit ihned a nemohla dát vědět.

"Shijin!" nadšeně jsem se pousmál. Ta bude určitě vědět.. Pak úsměv zmizel.
"Hmm, já ji žádnou misi nedával, byl jsem v kómatu.."

Zůstala jsem na něj hledět beze slov.
"Nenašla jsem od ní žádný vzkaz. Po konci té... nepříjemnosti u brány... a potom, co jsem jí vyléčila drobnější zranění, se šla zřejmě projít." Sklopila jsem pohled. "Věnovala jsem se návštěvě a až příliš pozdě jsem si uvědomila, že se doma nic nehnulo. Nevrátila se."
Zatnula jsem ruce v pěst. 
Je to má vina...

Otočila jsem se.
"Nande?" Zůstala jsem překvapeně hledět na její skleslost. Jako kdyby si myslela, že se na ni za pár vteřin vrhnu s kunaiem a nejmíň tisícovkou shurikenů. 
Vzala jsem si papírek a vzápětí málem vykřikla. 
"Mikomi je..." chtěla jsem říct v pořádku, ale nadšenost hlasu vzápětí klesla s koncem věty na nulu. "V Otogakure. Na jednorázové výzvědné misi. Měla se vrátit včera..."
Vzhlédla jsem k Hokagemu, jako kdyby mohl naráz přijít s úžasným, dokonalým, bezchybným řešením.

Nervózně jsem si olízl rty. "Hm..v Otogakure...Musíme se snažit to vyřešit diplomatickou cestou.." Podíval jsem se po přítomných ninjů.
"Allii, Shijin...Sežeňte Sakuru a přijďte do mé kanceláře," řekl jsem, použil Hiraishin no jutsu a zmizel.
Přesun

Přikývla jsem.
"Podívám se, jestli je v nemocnici," upozornila jsem Alliiho a již v té chvíli jsem měla znovu aktivovaný Byakugan. 
Byla jsem strachy bez sebe. Možná by bylo jednodušší Sakuru najít jinak, ale já byla přesvědčená, že ji zvládnu najít a tak se k ní dostaneme rychleji. 
"Dojdeš pro ni nebo mám já?"
Zmatkovala jsem. Dokonale jsem zmatkovala.

Faito

Už už jsem se připravoval na probrání mé věci, když tam vtrhla ta jedna slečna od brány s Lizzy a začaly řešit Mikomi. Pak se všichni zvedli a odešli. Podíval jsem se na Kashikeho. "Jdeme..." sykl jsem a bylo vidět, jak jsem klidný opravdu jen navenek.

//přesun

Stihla jsem se vzpamatovat. Alespoň trochu. Kdyby ne, jistě by mě na záchrannou misi nevzali. Nesmím být přítěží. A to moje oči ji musí znovu najít. Rozběhla jsem se směrem ke kanceláři.

//Přesun