Brána Konohy

Dobelhal jsem se k brane no zdrejmne jsem malem zapomel cestu. Nebo spise po obycejne ceste sem snad nesel nikdy. Nakonec sem se sem dostal a opiral se o hul co jsem mel sebou. Nakonec jsem se jen musel nechat prohledat a podstoupit kontrolu senzibilem. No moc sem neodporoval spise sem cekal ze jsem prohlasen za mrtveho nebo utecence. Bylo to dlouho co sem byl pric a navic jsem se vratil sam. nakonec vse probehlo v poradku a ja se vydal rovnou ke kanclu.
(Presun)

Právě tady před dvěma dny probíhal ten krutý boj, kterým tohle začalo. Od té doby, co jsem jí vyléčila rány, jsem sestru neviděla. Až teď jsem si uvědomila, že byla zraněná. O důvod víc, aby odpočívala a vrátila se domů. Nebyla příznivcem nemocnic, ale jistě by nic nepodcenila. 
Okamžitě jsem zamířila k hlídce. Ukázalo se, že Mikomi tudy prošla. Znali mě a znali i mou chakru, takže mi údaj o jejím odchodu sdělili. Žádné podrobnosti jsem po nich chtít nemohla, ani je nemohli vědět.
"Odešla... Ale už je to dlouho," pronesla jsem, když jsem se vrátila k Lizzy. 
Další slova mi nějak nešla přes rty.
"Myslím, že nezbývá nic, než návštěva Hokageho. Pro jistotu." 
Ofinka mi spadla do očí. A byla jsem ráda, že tak alespoň zčásti zakryla můj výraz. Nevadilo mi to.

Ještě jednou jsem jí poděkovala a stejně tak strážným u brány, kteří mi řekli, co jsem chtěla vědět. I když to nebylo synonymem pro to, co jsem si vědět přála. Nechala jsem se vést, jen jsem Lizzy upozornila, kde jsem předtím viděla Hoakgeho ze střechy sídla. Pokud tam už nebude, zkusíme kancelář, ale bylo to blíž, tak proč to brát nejdřív tam a pak se zbytečně vracet?

//Přesun

Došel jsem před bránu a na chvíli se pozastavil a vychutnával si ten výhled. Na to se nedá zapomenout. Doufám, že je bráška už v pořádku. Ještě chvíli jsem se díval a pak se vydal do kanceláře.(přesun)

Faito

DOšel jsem k bráně (v restauraci jsem, samozřejmě, zaplatil) a i přes pokročilou hodinu jsem došel za strážným. "Otevřete bránu a vyřiďte Hokagemu, že až bude chtít vyjednávat mírové smlouvy a obchodní záležitosti s Kirigakure, ať její posel netvrdne celý den v restauraci."
Pak jsem odešel do Kirigakure.

Kashike

Projdu za kapitánem skrz bránu, což se strážným mohlo na první pohled zdát podivné, neboť si nepamatovali že by měl Kapitán nějaký doprovod. Na otázky však nebyl čas, neboť už nám viděli jen záda. Tak tedy Kiri...

Došel jsem k bráně hned za Alliim a opřel se naproti. ,,Chce to řešit diplomaticky, tak to budeme řešit diplomaticky. Válek už bylo dost. Máme přece rodiny, přátele a všechny tyhle věci." Mluvil jsem tichým hlasem, ale něco možná zaslechl.

Přišla jsem k bráně, cestou jsem se zdržela ve stánku s párky v rohlíku, zrovna jsem jeden dojídala a už jsem viděla Alliiho opřeného o lampu.
"Zkusíme to jednou po dobrém, pokud to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, s Akatsuki jsme taky nevyjednávali.."

Já se raději nevyjadřovala. Šlo tu přece o moji sestru. Kdyby byla válka, tak by to znamenalo, že ji nebudou k ničemu potřebovat. Nebylo by žádné vyjednávání. Měla jsem za to, že by ji prostě nechali zemřít a nelíbilo se mi, že to je někdo schopný upřednostnit před vyjednáváním.
"Můžeme jít?" přerušila jsem jejich konverzaci tichým, vážným hlasem.

,,Můžeme." Chvíli jsem počkal a pak se vydal směrem do Oto.(přesun)

"Jdeme," ať už jsem byla jakkoliv necitelná, trochu provinile jsem se podívala na Shijin. Byla to přeci její sestra! Nesmíme nic pokazit, nepřítel má v rukou její život. Doufám, že si to Allii uvědomil.
"Shijin, vyřešíme to a sestra se vrátí s námi, " řekla jsem konejšivě a vydala se za Seitem. Vzpomněla jsem si, když jsem šla do Oto hledat Sasuke-kun. Poprvé byl s námi i Jiraiya-sama. Už tenkrát jsem přísahala, že nebudu k ničemu.
Přesun

Přikývla jsem.
"Já vím."
Víc nebylo třeba říkat. Jen jsem na chvíli naladila falešný úsměv a rozběhla jsem se za nimi. Přišlo mi, že mě Hokageho listina v tašce podivně tíží, přestože to byl dokonalý nesmysl.

//Přesun

Cestou k bráne som si už dávala dolu plášť a odložila som si ho do tašky ktorá mi visela na boku, upravila som si katanu a čelenku Kirigakure som si pevnejšie priviazala na stehno kde mi pridržiavala obväz. 
Slušne som sa pozdravila a pomaly som kráčala smerom do dediny, Hokageho vežu som videla už z diaľky. Je na čase pozdraviť aj pár ďalších postáv z mojej minulosti.


(Presun)

Nasadila jsem si svůj cestovní klobouček a spěšně šla k bráně. Tým, který mě doprovázel byl již připraven na cestu.
Převzala jsem od jednoho z nich stroj a ještě se otočila na Konohu a pousmála se. 
"Tak vyrazíme do Suny." pronesla jsem ke svému týmu a vyrazili jsme na cestu. (přesun)

Stihla som to, vydýchla som keď som náhle odbehla preč. Všimla som si pohľadu ktorý Hokage nahodil a v duchu som sa sama seba pýtala či bolo správne povedať mu o malinkej. Verím tomu žeby jej ale nič nespravil, nie je ten typ.
Prešla som cez bránu a rozbehla som sa teda smerom do Kirigakure.

(Presun)

Pomalu jsem dosel k brane a ccestou si vyzvedl vybaveni kter jsem mel objednane uz vic jak pul toku. Oprel jsem so stenu brany a cekal na Amaru. Nez sem dojde.

"Zdravim." Pri tech slovech jsem se mirne poklonil.
"Ano mise."
byla jedina vec co ze me vyslo.
Boze Hikaru kdyby zila mama tak by te prizabila. Hold neumis zustat dlouho ve vesnici. rikal jsem si v mysly.
"A Vy co tady?"