Anbu centrála a väzenie

Objevili jsme se před centrálou a pak mi zavázali oči. Dobrá, někdo tady má rád utajení. Podle kroků jsem poznal, že míříme dolů. Sestoupili jsme do podzemí a tam mi pásku sundali, takže jsem se mohl rozhlédnout. Moc tu toho k vidění nebylo. Brzy na to jsme došli k nějakým dveřím. Zrovna odnášeli nějakého muže. Vypadal docela bídně.
Opravdu? Opravdu tu začala Anbu mučit lidi z Konohy? Museli být zoufalí. Nemají žádnou stopu, tak jako my. Kdo ví, kolik lidí už tu přede mnou sedělo? Nechtěl jsem se na to myslet. V hlavě jsem totiž stále tvořil plán. Nebyl to však plán k úniku, ale k záchraně Hidea.
Sedl jsem si na židli a podíval se na Benjira. ,,Tak se do toho dej. Nemám co skrývat." Nic výjimečného nenajde. Byl jsem totiž mimo Konohu. Uvidí jen přírodu, protože jsem se vracel zpět. S nikým jsem se do styku nedostal a když jsem se vrátil zpět, tak jsem navštívil hned Hidea v kanceláři.
Vím, že jen dělá svoji práci, ale musí to být docela frustrující. Místo toho mi mohl pomoct a už bychom možná byli na cestě k Hideovi.

Bylo mi jasné, že vyvíjí velké úsilí. Bohužel to úsilí vyvinuli špatným směrem. Místo spolupráce raději vybrali tahání informací z ostatních lidí. Nedivil jsem se, že se k ničemu nedostali. Za tímhle podle mě stál někdo úplně jiný. Tedy myslel jsem si to, alespoň podle toho, co jsem zatím slyšel.
Nakonec vešla do místnosti jiná postava. Určitě někdo z klanu Yamanaka. Byli mistři ve svém oboru. Benjiro se ale rozhodl, aby šel ve vzpomínkách mnohem dále. Nemám, co skrývat. Vždycky jsem jednal v zájmu Konohy. A možná až tady skončíme, tak Benjiro pozná, že jsem toho udělal více, než někteří z jeho Anbu jednotek. A taky, že se spletl. Postava ke mně přišla blíže a položila mi ruku na hlavu. Nebolelo to. Možná, kdybych s ním v hlavě bojoval, tak by to bolelo. Takhle jsem mu spíše vzpomínky předhazoval dobrovolně. Celý týden, ale zacházelo to i dále...

Začalo to první vzpomínkou. Odehrála se tak dva týdny zpátky. Stál jsem v kanceláři společně s Hideem. Byl jsem tam kvůli tomu, že mi chtěl zadat misi. Měl jsem se vydat na sever. Nejprve zkontrolovat hranice na severu Hi no Kuni. Přijal jsem to a pak jen následovalo přátelské povídání s Hideem. Žádná věda, bavili jsme se o vesnici, o jeho synovi a celkově o tom, jak se nám teď daří.

Skočilo to na další vzpomínku. Objevil jsem se u severních hranic. Jako vždy jsem na pár místech umístil svoji Hiraishin značku, abych se tam pak mohl dostat. Nikoho zvláštního jsem zde nepotkal. Spíše jsem pracoval v noci. Avšak jednoho rána se mi podařilo potkat pár obchodníků z Konohy. Mířili daleko na sever. Přes moře až do země Yuki no Kuni. Neměli žádnou ochranku a měli strach z toho, že je někdo přepadne. Poslal jsem Hideovi zprávu o tom, že je tam doprovodím. Hideo mi to zpětnou zprávou potvrdil a já tedy vyrazil s nimi. Moc jsme se nebavili. Spíše jsem vystupoval jako ochranka, než jako kamarád.

Další se odehrávala na moři. Vždycky to pro mě byl zážitek cestovat po moři. Cesta probíhala v pořádku. Nepotkaly nás žádné přírodní nástrahy a my tak mohli směle pokračovat. Chtěl jsem se zde něčemu přiučit. Takže proběhlo pár rozhovorů s kapitánem. Byl to milý chlápek. Ukazoval mi jak kormidlovat loď, jak rozdávat rozkazy a celkově mi vyprávěl o lodích. Docela se vyznal. Taky mi sdělil, že na pevninu se dostane jednou za čas. Moře byla jeho láska a nechtěl ji opouštět. Vzpomínka končila tím, když jsme připluli do země Yuki no Kuni.

Následně se procházím tou zemí. Byl jsem zde poprvé, takže jsem si řekl, že se zde trochu porozhlédnu. Avšak k mému zklamání, mě tahle země moc nezaujala. Možná to bylo tím počasím. Doslova nevyhovující pro moji povahu. S nikým jsem ani nestihl navázat kontakt, takže jsem se rozhodl vydat zpátky. Tentokrát jsem použil Hiraishin, abych to uspíšil a objevil se znovu na hranicích. Sice mě lákala cesta po moři, ale nemohl jsem být tak dlouho mimo Konohu.

Následovala pochopitelně vzpomínka o tom, že jsem znovu na hranicích Hi no Kuni. Chtěl jsem zajistit ještě pár kilometrů a vydat se domů. Měl jsem na to svůj postup. Vybrat si vhodné místo, umístit značku a pokračovat dále. Nic složitého. Zvládlo by to i dítě, kdyby umělo tu techniku. Takhle jsem pokračoval pár dní. Spíše jsem se pohyboval v přírodě, takže jsem neměl žádný styk s lidmi. Nakonec se mi zdálo, že už to mám hotové a je čas jít domů.

Další pojednává o tom, co už všichni známe. Nechtělo se mi cestovat pěšky, takže jsem znovu použil Hiraishin a objevil se znovu v Konoze. Dozvěděl jsem se o tom útoku na Hideova syna a zamířil rovnou do kanceláře. Zde už to šlo rychle. Byl tam Hideo a Shigure. Hideo nám chtěl něco sdělit, ale stále do kanceláře někdo chodil, takže se to posouvalo dále a dále. Došlo to až k tomu, kdy byl Hideo unesen a věci nabraly rychlý spád, které už známe.

Zdálo se, že mi prošel hlavou snad všechno, co se v poslední době stalo. Čekal jsem na příchod Benjira a na to, až mu ta postava sdělí to, co se právě dozvěděla.

Bylo hotovo. Projel mi hlavou a pak beze slov odešel. Věděl jsem to už od začátku, že to takhle dopadne, protože bych to prostě neudělal. Proto jsem jim nekladl žádný odpor a taky jsem chtěl mít tuhle situaci už za sebou.
Po chvíli přišel do místnosti Benjiro a držel bonboniéru. Jak jsem řekl, tohle mi jako omluva bude stačit. Přijal jsem ji a podíval se na něj. ,,Beru to jako omluvu. Co bylo, to bylo. Je čas se posunout dále." Tímhle jsem tohle považoval za uzavřené.
Nakonec jsem se ze židle zvedl a dále pozoroval Benjira. Vypadalo to, že už vypotřeboval všechny možnosti a teď to bylo zase na mně. Jednu laskavost jsem však potřeboval. ,,Jak už jsme zmínil v kanceláři. Potřebuji, aby tvé jednotky byly na strategických místech. Díky." Předpokládal jsem, že Benjiro tohle už dávno zajistil, ale raději jsem to ještě jednou připomněl.
,,Dobrá. Budu s tím počítat. Zatím." Narážel jsem na to, že je můžu kontaktovat přes Hikara. Následně jsem se trochu pousmál, zamával mu na rozloučenou, složil pečeť a zmizel i s bonboniérou.(přesun)