Yume Sarutobi

~JMÉNO A PŘÍJMENÍ~ Yume Sarutobi

~HODNOST~ Jounin

~VESNICE~  Konohagakure no Sato

~POHLAVÍ~ Žena

~VĚK~ 18 let

~KREVNÍ SKUPINA~ AB

~SEN & CÍL~
Cíle.. sny. Pro Yume to jsou jen nepochopené věci, které si lidi namýšlejí, aby se pohnuli trochu dál, aby jejich život měl smysl. Naivně si myslí, že tím něco zlepší. Ona sny ani cíle nemá. To, co chce udělat, udělá hned! Prostě životem tak nějak pluje. Častokrát slýchává.. co je to za život bez cíle? Ona jen odpovídá, jaký je život s ním? Stoupá, klesá, ale žije. Ne snem, ale přítomností.



Yume se jako každý člen klanu Sarutobi specializuje hlavně na Ninjutsu. Je to věc, na kterou spoléhá a nejčastěji využívá. Její primární zaměření je boj na střední až velké vzdálenosti. Ráda kombinuje techniky, vymýšlí své vlastní a neustále je zdokonaluje. S tím souvisí i Kuchiyose, jejich klan už hodně dávno podepsal smlouvu s opicemi a jak Yume rostla, i k ní byla jedna přidělená – Kibō [Naděje]. Hrozně energická opice, která je úplným opakem Yume a pěkně jí leze na nervy. Ale jen díky ní se nebojí střetu na blízko a dokázala vypilovat si Taijutsu, ale ne na tak velkou úroveň, jak by chtěla. Jen v pár věcech pokulhává za svým bratrem, ale stejně jako on, i ona má svévolný styl boje. Díky svému summonovi ovládá bravurně i Kenjutsu, umění s meči. Vždycky jí uvidíte, jak si hraje s nějakou zbraní, nenajde se žádná, kterou by nezvládla. A ráda kombinuje Nintaijutsu. Hodně se soustředila na rychlost, čímž automaticky začala poklesávat v síle. Není extrémně rychlá, ale utéct by vám dokázala. Není nejsilnější, ale rána od ní zabolí. Další věcí, ve které se dá říct, že hodně vyniká je senzibilství. Dokáže vnímat chakru citlivěji než kdokoliv jiný, rozpoznat jí a identifikovat i na velké vzdálenosti. Poznat z toho hrozbu, dokáže s ní manipulovat, dokonale ji kontrolovat. Dokáže předvídat podle chakry pohyb nepřítele a spoustu dalších věcí. Dříve bylo její největší slabinou Genjutsu, ale díky tomu, že je senzibil a má sebou svou opici, už ne. Neumí Genjutsu vytvářet, ale rušit ho a rozpoznávat už ano.

Jako správný člen klanu Sarutobi oplývá velkou inteligencí. Nedává to najevo, ale je to vždy ona, kdo tiše promýšlí strategie a nevrhá se do boje svéhlavě. Už jednou jí emoce zahalily mysl, od té doby dá na chladný rozum jako správný Shinobi. A co se týká zásoby chakry? Její techniky spotřebovávají obrovské množství chakry, proto její zásoba není zrovna nejmenší. Umí s ní hospodařit a nakládat, proto nehrozí, že by to přehnala.

Styl boje. Každý Shinobi, ať chce nebo ne, má styl boje odlišný. Yume jako malá dost v Taijutsu pokulhávala, nikdy na něj neměla takové nadání jako bratr, tak si to kompenzovala Ninjutsu, ale po příchodu Kibo jí to nestačilo, začala to pilovat a namísto pěstí a kopů přišla na chuť Katanám. Její styl boje spočívá v hlubokém kombinování technik a útoků. Dá se předvídat, ale ne zase tak lehce. Spíš to je ona, kdo předvídá druhé.  





Hoshiko Sarutobi
Ohromná žena. Hrozně charismatická, usměvavá a srdečná. Vždycky měla pro každého pochopení, vždycky všem pomohla, když mohla. Bývalý lékařský ninja a senzibil. Zemřela ve svých 30-ti letech při porodu druhého potomka – Sena.




Mladší bratr Yume. 16-ti letý hnědovlasý ztřeštěný mladík, který si vytrpěl mnohé a stejně nikdy neztrácel na rtech úsměv. Rád si dělá z ostatních legraci, provokuje a rýpe vždycky, když může. Z nikoho si nic nedělá, často je až moc lhostejný a lehkovážný. Nedělá si z nikoho nic a Yume ho ač by tolik nemusela, neustále chrání, pokud už zase někomu něco provedl. Ráda s ním tráví volný čas, je jediný, kterého snese ve své blízkosti i několik hodin. Vlastně je to on, kdo jí neustále nutí k úsměvu, koho nejčastěji mlátí, ale kdo jí do života dává cíl, který sama zavrhla.  


Jak popsat Yume. Upřímně to moc nejde. Její charakter je hrozně složitý a víc nevyzpytatelnější osobu byste hledali jen těžko. Na povrch tvrdá a nezdolná. Vypadá, že s nikým nemá problém, že všechno zvládne a nic pro ni není nemožné. Všechno si řeší po svém, nic jí nerozhází. Usmívá se, když chce. Milá je jen na toho, na koho být milá chce. Upřímnost, její největší slabina i zbraň. Když se jí něco nelíbí, tak to prostě řekne. Jestli si s ní nesednete, nemusí to dopadnout zrovna dvakrát dobře. Umí být pěkně protivná. Ale na druhou stranu i milá a hodná. Je hrozně nedůvěřivá. Jen málokdo ví, jaká doopravdy je. Je také hodně rýpavá, ráda lidi provokuje, ráda si hraje. Umí být někdy dost mazaná, když se jí zachce. Věci řeší rychle, ale do detailů. Nemá ráda nepřesnosti, když věci nejdou podle plánu, je perfekcionistka, všechno musí sedět, všechno musí odpovídat. Narodila se ve znamení lva, což znamená, že je houževnatá, odvážná, průbojná, charismatická a srdečná. Když se do něčeho vžije, tak už naplno. Když už jednou miluje, tak opravdově celým srdcem a když získá přátele, neopouští je. Stejně tak se jen tak někomu neotevře, tajemství moc nemá, ale tu hrstku si střeží jako oko v hlavě. Dokáže se smát, dokáže si života užívat na plno, být na své okolí milá i protivná.

Pokud se to ale týká povinností Shinobiho, před autoritami dokáže sklonit hlavu. Ale jen před těmi, kteří si její respekt opravdu zaslouží. Což z ní občas dělá lehce arogantní osobu, ale ve skutečnosti taková není. Je prostě až moc houževnatá na to, aby si jí někdo podrobil nebo z ní udělal loutku, její úctu a vděk si zaslouží jen pár jedinců. Když se to shrne, s touhle holkou byste se nechtěli dostat do křížku. Protože miluje jakoukoliv výzvu, ale jakoukoliv! Bude se jí snažit dotáhnout až do konce. Jako všechny věci.


Vzhledem vypadá naprosto průměrně, až na pár drobností. Štíhlá, váží okolo 55 kilo a měří asi 168 cm. Na první pohled vás zaujme její tvář. Dlouhé krvavě rudé vlasy už jasně signalizují, že je to Yume. V davu je nepřehlédnutelná. Když už překousnete tu rudou hřívu a zajdete detailněji na její obličej, všimnete si dalších zvláštností. Kulatý obličej, světlá pleť, skoro až nepřirozeně. Malý nos, úzké rty. Ale pak vás zarazí její oči. Černé? Tmavě hnědé? Tyhle dvě barvy se tam střídají, ale jinak se zdají být tmavé a klidné jako hladina vody. Ale stejně tak rychle jako voda, se i pohled v jejích očích dokáže změnit. Lidé se jejích očí bály, teď už si na ně zvykli. Na rukou obvykle nosí rukavice, oblečení se skládá z nezáživných barev, čelenka Konohy uvázaná kolem pasu a na zádech připnutá katana.


Koníčky, moc se jich popravdě nenajde. Celý den se stará o svého mladšího bratra, který se tváří, že mu je všechno jedno a nejraději někomu dělá ze života peklo. Většinou to řeší jednou dobře mířenou ránou.
Nemá žádnou činnost, kterou by považovala za koníček. Trénink, to není koníček, ale povinnost. Nenajde se den, kdyby neseděla někde s nosem ve svitku nebo na cvičišti netrénovala techniky a Kenjutsu společně se svým summonem.


Věcí, co má ráda není moc. Má ráda dobré jídlo, dobrou společnost a lidi, kterým věří. Ráda dělá věci s určitou vidinou nějaké odměny nebo cíle, nikdy nedělá nic jen tak pro nic za nic. Stejně tak má ráda boje, trénink a vysedávání na monumentech. Někde sama, s vlastními myšlenkami. Nevyhledává moc společnost více lidí, ale díky svému bratrovi, se v té společnosti stejně ocitne.




Chapter I.
Run like a child, do you know where I came from?

Červenec, horké léto. Voda, zábava a dětský smích, který se rozléhal celou Konohou. Teploty se vyšplhaly až kolem 35 a slunce neúprosně pražilo na každého, kdo se opovážil vyjít ven z chladného domova. V tenhle parný den, se přece jen někomu chtělo něco dělat. V místní Konožské nemocnici se manželskému páru narodila holčička. Krvavě rudé vlasy s očima barvy té nejtmavší noční oblohy. Pojmenovali ji Yume… Sen. Doufali, že splní jejich sny a naplní ty své, až vyroste. No, asi se spletli. Ale tenkrát to byla obrovská radost, další potomek po dlouhé době a přírůstek klanu. Slavilo se dlouho do noci, jak bylo u klanu známé.
Yume se narodila do váženého klanu Sarutobi. Do klanu s bohatou minulostí, přítomností a ještě bohatší budoucností. Klanu, který byl v Konoze hodně vážený a účastnil se každé důležité porady. I přesto, že byla dívka, bylo do ní vkládáno spoustu nadějí, spoustu snů a předpokladů, že z ní bude vynikající kunoichi. Spletli se snad?

Holčička rostla jako z vody, uběhl první rok, první krůčky, pády, poznávání neznámého. Prostě jako každé obyčejné batole. Měla život, jaký si přála a měla ho mít ještě lepší. Měla totiž získat sourozence, dalšího potomka a další posilu a radost celé rodiny.


O pár měsíců později, se nachází příběh Yume opět v Konožské nemocnici. Jsou jí čerstvé dva roky. Ocitá se v náručí svého tatínka, je malá, neví, co se děje, ví, že má jenom přijít něco velkého. Její otec je celý strnulý, nervózně přešlapuje a pohupuje jí v náručí. Je to už několik hodin, porod je nejspíš hodně těžký. Ona sama tehdy netušila, co se děje. Ozval se křik malého zrovna narozeného dítěte, ozval se smích, radost. Rozrazily se dveře, byla předaná na chvíli sestřičce a velkýma očima sledovala, co se děje. Dnes už si to nepamatuje, viděla úsměv mámy, viděla malého chlapečka v náručí hrdého otce. Její mladší bráška. Maminka ho pojmenovala Sen. Ale potom, stalo se něco, co nikdo nečekal. Hoshiko přestala dýchat. Její matka zemřela, bylo toho na ní už prostě moc a ani medici ji nemohli zachránit, bylo prostě už moc pozdě. Radost nebo smutek? Viděla v očích otce všechno, tichou zoufalost, ale tehdy to nechápala. Nevěděla ani, že osud jí udělil nový úkol. Ochraňovat toho malého chlapečka, který v budoucnosti nadělá spoustu neplech a bude potřebovat někoho, kdo ho v těžkých chvílích podrží a tím člověkem.. bude ona.

Oba sourozenci rostli jako z vody. A roky utíkaly. Sen Yume hrozně napodoboval. Bral jí jako vzor, to, co udělala ona, udělal i on. To, co dostala, chtěl i on. Nikdy jí to nevadilo, měla svého mladšího brášku ráda a chtěla pro něj být dobrým vzorem. Jak roky plynuly, mrzelo ji jen jediné. Místo lásky otce se dostala do rukou jiných členů klanu, kteří o ně pečovali, zatímco otec byl na misích. Komu se mohla pochlubit se svými úspěchy? Tolik otázek, ale žádná odpověď. Nebyl tu, aby je podržel, ale proč?

Sedmý rok života, nástup na Akademii. Šla sama, bráška na to byl ještě moc malý. Na Akademii začala ta pravá zábava, první zasvěcení do života Shinobi. Ne úplně první, doma občas trénovala s otcem, když si našel ždibec času. Vysvětloval jí ale spíš kdo je a odkud pochází. A co to vůbec obnáší být členem klanu. Na Akademii se toho dozvěděla mnohem víc, vynikala ve spoustě věcech, pokulhávala jen málokdy. Chtěla, aby na ní otec a klan byl hrdý. Aby si třeba konečně všimnul, že existuje.

Na Akademii přišly první lásky, první velké úspěchy i pády. První opravdová přátelství. I když toho měla hodně, vždycky si našla čas na Sena, aby ho učila to, co jí na Akademii. Byl to ale zvědavej klučina, vyzvídal úplně všechno a ona mu ráda odpovídala, aby ho, když už ne otec, připravila na to, co ho čeká. Klan od něj očekával velké věci, větší než od ní a ona mu od toho břemena chtěla trochu ulehčit, alespoň do doby než trochu vyroste.

Yume neměla problém si najít kamarády, ale moc se do toho nehrnula. Měla tu hrstku okolo sebe a s tím byla spokojená. Ráda se smála a bavila. Ztráta matky jí nijak nepoznamenala, byla totiž moc malá na to, aby si vzpomněla, jaká byla. A život plynul prostě dál. Stejně tak přišly zkoušky na Genina, zvládla je perfektně, získala čelenku, tým a senseie. Její cesta mohla započít!

Chapter III.
Sing or scream it all and the memories keep fading..

Mezitím, co z Yume byl Genin, Sen se taky dostal na Akademii. Vzhledem k jejímu tréninku a misím na sobě měli ještě míň času a to byl nejspíš ten hlavní problém. Ale i tak, snažila se najít nějaký ten čas. Otci ohlásila, že je Genin, vypadal, jako kdyby ho to ani nezajímalo. Raději byl na misi než s nimi. Táto, co se stalo? Otázka, na kterou nikdy nedostala odpověď. Přišly první mise, chytání kočky, vynášení odpadků, okopávání záhonků, mytí monumentů. Všechno to zvládla a plnila, vždycky byla usilovná, bez odmlouvání, prostě stoupat výš a výš. A to se jí i dařilo, v 15-ti letech byla přihlášená na zkoušky chunninů. Nebylo to lehké, první a druhý úkol splněn, ale závěrečné boje málem projela. Dala je jen díky tajnému esu, kuchiyose. Stala se tak chunninem, další etapa, jak se posunout dál. A právě díky němu se stala chunninem. Kuchyiose, ptáte se, kdy se to naučila? Ještě s otcem, to bylo vlastně naposledy, co se jí ještě věnoval. Jim oběma. Učil to jak jí, tak i Sena, který se stal Geninem.

Na ten den si pamatuje přesně, stáli v trénovací hale uprostřed sídla a oba podepisovali smlouvu, stejnou a přesto jinou. Vlastní krví zpečetili svůj osud s jiným. Každý dostal svého summona a mohl přivolávat i další. Tehdy získala Yume dalšího přítele. Kibo, přátelskou opici, která jí zpočátku, co z počátku, dodnes leze pěkně na nervy. Ale musela se naučit s ní trénovat a jen díky ní, si začala uvědomovat svoje schopnosti. Doton s ní byl spjat už odmalička, na chunninovi se přidaly i základy Katonu, ale sama si uvědomovala, že umět jen tohle rozhodně nestačí, že má na víc. Viděla, jak její bráška na něco přišel a v srdci jí vzplála malá rivalita, protože se o to otec začal zajímat. Chtěla taky něco speciálního, nějaký svůj vlastní styl. A přišla na něj při jednom z tréninků, kdy jí Kibo ukázala něco jiného než jejímu bratrovi jeho opice. Ukázala jí Kenjutsu, ukázala jí, jak se zachází s Katanami a Yume tenhle styl přijala. V tu dobu začala vnímat víc i chakru a zajímat se o lékařství a senzibilství. Medika z ní ale nikdo neudělal, tak zůstala u svého stylu, Ninjutsu s Kenjutsu a zaměřila se na vnímání chakry v okolí. Snažila se to pilovat a to se jí i dařilo. Častokrát trénovala i s bráškou a oba dva měřili, čí styl je lepší, jen tak z rozmaru a sourozeneckého pošťuchování.

Někdo by řekl, že do jejího života nepřišla žádná rána, ale přišla. V jejích 16-ti letech přišel do sídla klanu dopis. Obyčejný list papíru, který ale znamenal tolik. Otce neviděla už několik týdnů, měla strach, žádné zprávy a teď přijde tohle? Nemohla tomu uvěřit, nemohla se ani rozloučit.. Přišlo oznámení o tom, že jejich otec na jedné z S-rankových misí zemřel. Zemřel prý jako hrdina.. Kecy. Ač se snažila sebevíc předstírat, že to pro ni nic není, tohle jí zasáhlo a pěkně hluboko. Její bráška se s tím vyrovnával jinak než ona, snažil se smát, snažil se to maskovat, ale v temných chvílích tu byla ona pro něj. Její povaha se rapidně změnila, uzavřela se do sebe a už jen tak někomu nevěřila. Rozhodla se, že už nechce nikoho ztratit, proto se nebude na nikoho vázat. Svoboda a nespoutanost. Přesně to si teď přála. Měla už jen jedinou věc na které jí záleží dodnes. Nechtěla Sena ztratit, proto s ním trénovala den, co den, aby byl silný! Aby věděla, že všechno zvládne.. Jejich vztah se tím ještě upevnil a stal se nezlomným. Na klanu už jí nezáleželo, měla brášku a to jí stačilo. Ale už bylo mnohem těžší prokouknout její temnou slupku, kterou obalila sama sebe a své srdce. Začala se teď soustředit jen na trénink a na to, aby se dostala, co nejvýš.
Ve svých 17-ti letech si Yume sáhla až na post Jounina. Zkoušky nebyli jednoduché, jednalo se o misi, na kterou byl vyslán tříčlenný tým v čele s ní. Chránila je zezadu, ale došlo i na boj zblízka. Všechno to mělo prověřit právě její schopnosti reagovat na všechny podněty, sice se štěstím, ale přežili všichni. A díky tomu splnili zkoušku, ačkoliv pravá podstata mise nebyla ji splnit, ale ukázat, co všechno umí. Pro Yume to nebylo splnění cíle, byl to prostě další postup výš, přesně jak vždycky chtěla. Ale tady už se nějak zastavila, svoje schopnosti zlepšuje dodnes, plní mise a čeká, že jí život možná něco přinese. A pokud ne, ani jí to vadit nebude. Protože ona životem jen pluje, jediné, co dělá a o co se zajímá pořádně je kontrola svého mladšího bratra. Zatímco ona už je rokem Jounin, on už je nějakou dobu v ANBU. Doteď nechápe, co u nich dělá, protože se jako oni rozhodně nechová. Stále jsou spolu, on ale masku skoro nenosí, dál se směje, ale většinou trénuje mimo Konohu. Občas ho tiše pozoruje, ale vždycky čeká, že se za ní vrátí. Je starší a dospělá, její povinností je se o něj postarat. Ona to ale dělá dobrovolně, střeží ho a nepřestane.

Yume je momentálně osmnáct, fláká se někde kolem nebo trénuje. Prostě žije okamžikem, nepřemýšlí, co bude nebo co bylo, je to zbytečné. Pro ní je prioritou přítomnost, která bude přesně taková, jakou si jí udělá.  

POVOLENO