Reina vs Itachi

Legendární souboj mezi legendárními Shinobi!

Jedná se o mapu na které je rozsáhlá louka,je rozdělena větší říčkou. Žádné stromy, kameny, skály, nic. Jen louka a voda.

Stál jsem na pravé straně louky a vyčkával. Čekal jsem na tu, která zapříčinila mnoho zla. Nyní můj čas nadešel, musel jsem se zapojit a odstranit ji tak, aby se už nikdy nevrátila.

Líně prohlížející si nehty jsem došla na louku. Vzhlédla jsem k postavě. Usmála jsem se a pohodila vlasy. 
"Hmm....ahoj." dala si ruce v bok. Lekce jedna: zopakuj si co víš o sharinganu - nedívej se mu do očí.

"Ahoj?" zopakoval jsem trochu nechápavě její pozdrav. Pomalu jsem zvedl ruku, namířil na ni prsty a pak jsem si podržel vlasy, neboť vlály ve větru.

"To je slušnost víš? Pozdravit. Za ta léta se to nezměnilo." ušklíbla jsem se a napodobila jsem jeho pohyb rukou. Mě vlasy vlály také, ale mě to nevadilo, připadala jsem si víc drsná ( xD )

"Můžeš začít, žena má přednost," když byla slušná ona, já taky. Ale měl jsem jasný cíl pořád před sebou. Pořád jsem si držel ty vlasy a taky jsem si připadal strašně cool. Jak si mohla všimnou, aktivoval jsem sharingan.

"Dobře, začnem něčím lehkým?" ani jsem se nehnula, ale kolem mě se vytvořila miliarda krystalických jehlic a ty se teď vrhli na něj

Lehkým?! jen co do mě narazili ty jehlice, rozpadl jsem se na vrány. Byla v genjutsu Utakata.
Zformoval jsem se nad ní a poskládal ruční pečeť. Vrány se začaly měnit na shurikeny, nejdřív se z jejího půlky těla dostal ven její otec.
"Proč!? Proč jsi mě otrávila!?"

"Tati?....víš že ani nevím? Byla jsem malá......Také si začal s něčím lehkým Itachi? Kai." spojila jsem ruce a dostala se z genjutsu a usmívala se. Sehnula jsem se a položila ruce na zem a proti Itachimu mířil opět krystal a pokud by před ním uskočil, tak krystal by šel nahoru (jako na gifu)

Kso...Genjutsu zlomila lehce.. největší triumfy jsem si nechával na nejhorší, ale musel jsem začít něco dělat. Uskočil jsem a pomocí sharinganu jsem sledoval pohyb krystalu, Dařilo se mi uskakovat. Udělal jsem ve vzduchu pečeť, rozpadl jsem se na vrány a jeden Itachi se objevil za Reinou. "Bunshin daibakuha!"

Vycítila jsem průšvih, už když se vyhnul tak jsem stihla aktivovat pečeť a když jsem si všimla že je za mnou, moje tělo se proměnilo v krystal a prasklo v tu chvíli, kdy klon explodoval, mohlo to vypadat, že jsem explodovala s ním. Ale objevila jsem se kousek od toho výbuchu. Okamžitě jsem aktivovala svou obranu a soustředila se na okolí a čekala, kde se objeví. 
"To bylo dobrý." šeptla jsem

Mé tělo se složilo kousek za ní. Hodil jsem několik shurikenů a skládal několik ručních pečetí velmi rychle.
"Katon: Housenka Tsumabeni!"
Na tyhle shurikeny jsem aplikoval další techniku.
"Shuriken Kage bunshin!" takže se ohnivé shurikeny rozmnožily.

Milovala jsem svůj černý krystal, sotva jsem uslyšela jeho vyřčení techniky, tak se zamnou objevila zeď z černého krystalu, od které všechny shurikeny s ohněm naletěly. Otočila jsem se na něj, ani teď mě úsměv neopouštěl. 
"Zatím jsem se hnula z místa jen jednou." luskla jsem prsty a zeď se v tu chvíli rozpadla na prach, který obohacoval malé střípky a ty jsou rukou poslala přímo do Itachiho očí a všude kolem něj a zatím co se tak dělo jsem rozevřela ruce a z nich mi vyšlo zrcadlo. Zatím jsem ho nehodlala použít, bylo to je v případě nouze.

Kolem mě se objevila rudá čakra, sharingan se roztočil a spojil v úplně jiný vzor.
"Susanoo.." Donutila mě to použít teď. To jsem ji chtěl mít vyřízenou, co nejdřív. "Amaterasu!"

Poprvé za tu dobu jsem se orosila, Susano? A ....amaterasu? Sakra. Obrana mi dlouho nevydrží. Musela jsem jí zrušit. Spojila jsem ruce a obrana na mě praskla a sesypala se na zem a dál hořela na zemi. Podívala jsem se na něj.
"Jak dlouho v Susanu vydržíš?" aktivovala jsem obranu znovu a vyťukala jsem pečetě a snažila se ho lapit do krystalu.

"Hodně dlouho, déle než ty ve tvé obraně,"Susanoo se zvětšilo a nabralo jinou podobu. Podobu kostlivce. Když se zvětšilo rozbilo okamžitě krystal, který se ke mě snažil dostat.

Napřáhl jsem se a susanoo se všema čtyřma rukama se snažilo udeřit Reinu.

Chvíli jsem se kochala jeho Susanem, ale jakmile se začal řítit rukama proti mě. Spojila jsem ruce a ze zrcadla začalo vylézat dvacet klonů mé maličkosti,které Susanoo začali rozptylovat, zatímco já se ukryla v zrcadlu a dívala se na Itachiho. Pak mě napadla pitomost, kterou jsem ale chtěla zkusit. Susanoo se pohybuje, ale Itachi ne. Klony když byli zničené, tak ze zrcadla vystupovali další, měla jsem chvíli čas, zrcadlo pak praskne. Tak jsem začala tvořit pečeť tak primitivní techniku na Susanoo...no to se nedá ani komentovat, začala jsem se tedy soustředit

Nebylo třeba ničit klony pomocí Susanoo. Otočil jsem se kolem vlastní osy a udělal kolem mě kruh z amaterasu. Pak jsem na klony namířil a všechno začalo hořet. Rozbor situace vyžaduje klid a chladnou mysl. Chystal jsem se na závěrečnou techniku.

Všechny klony se zastavili a začali hořet. Bylo mi do breku. Moje úžasné podoby a hořely a s takovým klidem. Povytáhla jsem jedno obočí a nahnula se ze zrcadla. Dokončila jsem soustřední na krystaly. 
"Velký krystal mi rozdrtil, ale jak rozdrtíš malinkaté černé krystálky?" podobně jako má Gaara písek se kolem mě začala třpytit něco jako stěna z milimetrových krystálků kurai shotonu. Risk je zisk uvidíme jak to bude fungovat. Vyslala jsem rukou krystalický písek přímo do země. Chvíli se nic nedělo....klony hořeli dál a ještě hodně dlouho hořet budou, kdo kdy viděl, aby shořel krystal. Jestli možná nebylo moudré je odstranit, tak jsem raději luskla prstem a oni se rozpadli. Vylezla jsem ze zrcadla a to prasklo také. A přímo pod Itachiho nohama se vynořila (samozřejmě s menším zemětřesením  ) vlna černého písku a obklopila Itachiho tak, že byl jakoby v kouli (přes ně uvidíš ale jen hodně matně). Tohle zničit nemůže uvidíme jak dlouho to vydrží, zatím pokus číslo jedna.

Sledoval jsem, jak mě obaluje černá kopule. Susanoo pomalu mizelo, rozhodl jsem se změnit taktiku. Isobu! Teď bys mi mohl pomoct! promlouval jsem ke svému nitru. Ozval se hluboký hlas. Itachi? Ty přece pomoc nepotřebuješ! Dostaň tu ženskou a ty její krystalový techniky! Moc dobře si pamatuju shouton.. Sanbi ke mě promlouval a já jsem pocítil příval nové čakry. Objevil se mi jeden ocas.
"Reino, proč to děláš? Jsi silná, ale proč? Proč útočíš a ničíš životy?" mluvil jsem uvnitř kopule a připravoval se na jednu techniku.

Stála jsem ostražitá, to že zrušil Susanooo nevěstí nic dobrého. 
"Proč jsem silná? Hm...protože jsem trénovala s těma nejlepšíma? Kabuto? Děda Madary..... Sasuke...." řekla jsem schválně s úsměvem. 
"Proč to dělám? Vyzval si mě, proč ničím životy? Takové věci já nedělám, na to mám lidi, a proč útočíš? Jen ti oplácím tvé útoky." pousmála jsem se a krystalky se přiblížili na těsno k němu, a začali ho jakoby utiskovat. 
"Proč se ptáš? Proč ty si vyvraždil Uchiha klan...a páchal zlo?  A proč teď pracuješ pro Konohu? Víš co by jsme my dva spolu dokázali?" blýskla mi v očích touha

"Já se ptám, já mám tvůj osud ve svých rukou," zakroutil jsem hlavou nad tím, co Reina říkala. "Mýlíš se, ve všem, co jsi udělala. Nemyslíš, že je načase se změnit? Už jsi zemřela. Lidé se mění jedině po smrti. Jsme si podobní víš? Děláš všechno sama nebo využíváš a manipuluješ s ostatními k tvému prospěchu, taky jsem to hodně dávno dělal, ale pak jsem se změnil. A mýlíš se, já vždy pracoval pro Konohu, jsem Konoha no Uchiha Itachi!" odmlčel jsem se a můj, teda Sanbiho ocas se začal pomalu a nepozorovaně dostávat ven z kopule. Sanbi ovládá sílu korálů, tak jsem krystaly měnil na korály. Dělal jsem to hodně pomalu a opatrně, takže nemohla nic zjistit. Dále jsem na ni mluvil.
"My dva spolu? Nemožné. Já už nejsem jako ty. Ty slepě věříš, že nic pro tebe není nemožné, že se můžeš stát kýmkoliv. Ačkoliv jsi selhala, nedokázala ses nikdy vzdát a připustit si své vlastní chyby. Stala ses loutkou, koho teď posloucháš? Hm?"

Zamračila jsem se a krystaly které ještě nebyli proměny v korály stlačili Itachiho ještě víc. 
"Neměli mě oživovat, jsem nucena poslouchat bezpáteřního sraba, který mi snižuje ego. Ale i ty rozkazy Hokageho se dají porušit i jinak. Chtěla jsem se stát jednou osobou, ale tu osobu mi společnost vzala. Proto společnost teď bude trpět a jestli mi to otokage poručí, budu ho za to milovat." řekla jsem naštvaně, měla bych se uklidnit. Začínám bý naštvaná. 
"Jak vidíš změnila jsem se po smrti, vypadám jako chodící mrtvola, jsem klidná a nesmím využívat svou sílu a s nikým nekomunikuju. To je pro mě změna už tak dost velká. Boj s tebou je pro mě příjemná změna."

"Jednou osobou? Co to znamená?" poslouchal jsem ji. Rozhodně byla zajímavá, vždy mě zajímaly její motivy, ale nikdy jsem se nemohl zeptat. "Nemáš domov, nemáš nikoho, kdo by tě miloval, kdo by tě pohladil, přijmul, odpustil..Silní jsou ti, co dokážou odpustit, můžu se stát tvým přítelem, ale vzdej se své cesty nenávisti a zkázy.." krystaly byly pokryté korály. Máchl jsem ocasem a kopuli rozbil. Pomalu jsem kráčel k ní a sledoval ji sharinganem.

Zarazila jsem se. Moc mě nepřekvapilo, že kopuli rozsekal, krystaly se začínali už spojovat a já ztratila pozornost. Spíš mě překvapuje proč jde ke mě. Začala jsem ustupovat a já se mu do očí nedívala, jen na jeho rty a ruce. 
"Jak jsem řekla, společnost mi všechno vzala. Měla jsem všechno co jsi právě vyjmenoval.....ale nemám nic, kvůli těm co po mě šli, o lásku jsem přišla dvakrát." a z paniky jsem vytvořila mezi námi stěnu. "Nevim proč ti to tu vykládám. Zrovna tobě se svěřovat, když se mě chystáš zabít..."