Zasedací místnosti

"Orochimaru-sama, jsem si jist, že si to užijete, ale zatím nebudete vyslán do žádného boje. Pokud nikdo nic nemá, tuto schůzi považuji za ukončenou. Děkuji Vám za účast a ať Vás všechny provází síla." pousmál jsem se a prohlédl si každého.
"Naoto - sama, Mikomi, vy tu prosím ještě zůstaňte.."

"Omlouvám se Rokuro, ale tyto dva nemohu dát nikomu jinému. Jsi tady jediný, kdo je dokáže zvládnout a perfektně vycvičit. Hlavně je dokáže něco naučit od Ohnivé vůle. Pořád budou následovat cestu někoho, kdo se dostal vysoko a je z klanu, než někoho kdo je z rivalového klanu a navíc se přiživuje na jeho síle." tím jsem samozřejmě myslel sebe. šeptal jsem.

Sen Sarutobi

Ako Hokágeho osobná ochranka, ktorá dokonca neslúžila ani pod Itachim, ako to veliteľom temnej strany Konohy, som po celý čas v rade mlčal. Nie len že som bol o všetkom informovaný už vopred, nemal som ani ten najmenší dôvod zapájať sa do ich rozhovoru. Ako Anbu nemám názory, neprejavujem city ani záujem. Mojou jedinou a doživotnou úlohou bude naveky poslúchať priame rozkazy od Hokágeho. Za mnoho informácií ktoré tu boli predané som takmer zaplatili životom, napriek tomu som očakával nulové spojenie so mnou. Nemám meno, ani identitu. Po celý čas som stál vedľa Hokágeho a tak som mienil aj svoju službu ukončiť.

"Hai, přesně to jsem myslel. Nesmí podlehnout nikushimi no noroi.." kývl jsem a pak mu jen zamával.
Měl jsem chuť se plácnout do čela, ale když se to tu začalo vyprazdňovat pohlédl jsem na Naota a čekal.

Zdalo sa, že bolo po porade. Dozvedeli sme sa, že Iwagakure začína zbrojiť, o nepokojoch v Hi no Kuni a o tom, že naša dedina má nového, veľmi špecifického člena, s ktorým som na jednu stranu nebol spokojný, no na druhú som pevne veril a dúfal, že ho Assasin skutočne udrží pod kontrolou. Keď už to vyzeralo, že sa rozlúčime, hokage mi aj s Mikomi rozkázal, aby sme tu ešte počkali.
Čo asi tak môže chcieť od dvoch Hyuugov?

Na Assasinove slová som teda len prikývol a skutočne aj s Mikomi počkal na to, kým sa táto miestnosť vyprázdni, aby sme si mohli vypočuť, čo od nás hokage bude potrebovať. Deje sa nebodaj ešte niečo, o čom sa na porade nezmienil? Pevne som veril tomu, že keď na to potrebuje jednu zo svojich najlepších kunoichi a vodcu klanu Hyuuga, určite pôjde o niečo vážne.

Pozorne som si vypočul Assasinove zadanie misie.
Takže ideme na lov nejakého donedávna neutrálneho shinobiho, ktorý nás s najvyššou pravdepodobnosťou zradil. Predsa mi to však prišlo tak trochu zvláštne. Už je to nejaká doba, čo ma Assasin naposledy poslal na misiu. Vonkoncom som mal vlastné povinnosti ako hlava klanu a podobne ako ani hokage som si nemohol dovoliť len tak opúšťať dedinu. Myslí si snáď, že práve ja a Mikomi budeme tým najlepším možným duom na zvládnutie tejto misie?

Bez ohľadu na to, ako to celé je a čo presne si Assasin myslí,
som sa neplánoval voči našej úlohe ohradzovať a samozrejme som aj za Mikomi odsúhlasil.
"V poriadku, postaráme sa o to. Ak je to všetko, tak nás prosím ospravedlňte. Dovidenia, hokage-dono," prehovoril som naposledy a zodvihol sa od stola. Následne som sa aj so svojou dcérou vydal preč. Tie najväčšie bolesti ma už našťastie prešli, bol som pripravený vyraziť.

Celou dobu jsem pozorně poslouchal a přikyvoval. Orochimaru mě nepřekvapil, protože jsem o něm už věděl, ale když Assasin rozpustil zasedání, podíval jsem se na Lucy. ,,Lucy." Ta už ale odešla pryč. Ach jo. Ji někde odchytnout, to bude těžké. Pomalu jsem se tedy postavil a šel ji hledat.(přesun)

Nebylo v mém zvyku chodit pozdě na důležitá setkání, avšak v poslední době nedělám nic podle starých zvyků. Židle určená Hokagemu byla dosud prázdná. No...
Zvedl se vzduch v uzavřené místnosti a objevil jsem se na židli.
Nezměnil jsem se jen povahově, ale i fyzicky. Vypadal jsem strhaně víc než kdy jindy. Oblečení jsem měl potrhané, na tváři několik čerstvě zahojených šrámů a pod očima se mi rýsovaly hluboké kruhy. I přesto všechno jsem se zářivě usmál, když jsem viděl Amekage a budoucí Hokage a současné členy rady.
"Vítám Vás, děkuji, že jste vyslyšela mou prosbu a přišla jste." hluboce jsem se uklonil a postavil se.
"Omlouvám se, za neurvalost, ale budeme muset naše setkání dost urychlit. Čeká mě ještě spoustu práce. Tak teda, rozhodl jsem se Vás, Amekage-sama, nominovat na další Hokage z několika strategických a osobních důvodů. Určitě jste se jich sama dovtípila. V současném stavu nemohu vykonávat sám práci Hokage." ujal jsem se jako první slova a probodával Hanu pohledem.

"To je dobře, to je dobře," kývl jsem hlavou, když jsem si vyslechl Hanu a Radní.
"Budete velká sjednotitelka, poprvé v celé historii sjednotíte dvě vesnice, jedná se o něco, co se nepodařilo zatím nikomu. Velká premiéra a oslava míru v Konoze a v Ame. Nyní jste něco jako Královna držící dvě koruny, držíte korunu Konohy a korunu Ame," dovolil jsem si trochu zažertovat.
"A teď k vážným věcem," na chvíli jsem se odmlčel a zhluboka vydechl. Přemýšlel jsem, jak mám začít.
"Pátral jsem po Madarovi, chtěl jsem ho sundat, někdo to však udělal za mne" začal jsem s trochu trpkým tónem.
"Svět se změnil, budete mít velmi těžkou roli, omlouvám se, že Vám to nechávám v tak hrozném stavu. Snažím se však ochránit vesnici z venku. Chci založit tajnou radu, bližší informace o mých cestách a o lidech, které potkám, Vám budu posílat.." vstal jsem a vytáhl z kapsy umolousaný balíček; dopis ve kterém byly podrobnosti o mích cestách. Položil ho na stůl.
"Hano Ichiro," podíval jsem se vážně do jejích očích. "Uchovávejte Ohnivou vůli a dědictví našich předků svědomitě a se zápalem. Ochraňujte občany Konohy jako členy Vaší rodiny Vaším životem. Já odcházím, ale Ohnivá vůle plápolá dál. Předávám Vám svou vůli, ochraňujte Listovou a její obyvatele, postarejte se dobře o budoucí generaci, přineste do Listové novou éru míru a prosperity, zachraňte diplomatické vztahy s ostatními vesnicemi, s našimi přáteli a nepřátelé si držte daleko před branami našich vesnic. Věřím Vám a vím, že si povedete dobře.." řekl jsem a pomalu se vydal ke dveřím. Bylo to vše, co jsem měl na srdci.