TRÉNINKOVÉ PROSTORY

"Opravdu by mě zajímalo, kolik samurajů jste za svůj život poznal..." řekl jsem vážně. Byla nás jen hrstka. Zbytek se schovával v Železných horách a jen sem tam scházel do údolí.
Vytáhl jsem wakizashi, které jsem neustále nosil jako odznak moci, vzal ho do obou rukou a slavnostně ho tomu muži podal.
"Jestli máte pocit, že jsem nepřítel, zachovejte se jako platný člen vesnice, a zabte mě... Povit někdy vítězí, i když nejsou důkazy, že..."
Díval jsem se mu pevným pohledem do očí a čekal, co udělá.

Vzal jsem jeho meč do ruk. Hm je lehčí než ty moje. pomyslím si. Připadal jsem si s ním silný, ale připadalo mi jakobych na ten meč vůbec neměl právo což byla i pravda. Hodil jsem ho do vzduchu za svoje záda přitom jsem se otočil a chytil ho asi 2 cm před zemí za rukojeť. Poté jsem ho hned podal tomu samurajovi. Sakra co to je? Proč mam takový divný pocit z toho meče. pomyslím si a čekám až si ho zpět vezme.

Díval jsem se, jak šaškuje s mým wakizashi. Když mi ho vrátil, otřel jsem ho a založil zpět.
"Hrdost, čest, etiketa...najděte si ve slovníku, co znamenají. A příště, až budete zase urážet samuraje, budete to Vy, jehož život bude v šanc..."

'' Stejně vás dál budu nenávidět. '' řeknu a odejdu pryč. /přesun

Počkal jsem, až odejde. Čest mi možná velela ztrestat tu jeho nevymáchanou hubu, ale nemohl jsem hned po vstupu do vesnice dělat problémy. Navíc bych tím uškodil vesnici a to bylo v rozporu s mým slibem, který jsem vesnici dal.
Místo toho jsem sedl za stůl, vzal svitek a štětec a začal jsem psát své požadavky, mezi nimiž bylo mimo jiné i zažádání o pokárání onoho drzouna.

Přišel jsem na místo kam mě nasměrovala Raikage a hledal toho Takeshiho. Po chvíli jsem uviděl nějakého muže za stolem a tak mě napadlo se ho zeptat zdali to není on koho hledám. Přistoupil jsem tedy blíž a zdvořileji se zeptal " Nejste vy náhodou Takeshi Kenpachi? Raikage-sama mě za vámi posílá " šel jsem trochu najistotu, ale většinou jsem se do lidí trefil takže to klidně mohl být on.

Zvedl jsem hlavu od stolu a usmál jsem se.
"Ano, jsem Takeshi Kenpachi. A vy jste, pane?" zeptal jsem se zdvořile, vstal jsem a uklonil se. V plné zbroji, zbraně položené na stole, za pasem jenom wakizashi.

" Já jsem Kuroashi Sanji. Pouze genin kvůli pozdnímu příchodu do vesnice, nejsem původem z této vesnice. Bylo mi řečeno, že máme spolu trénovat a později se hlásit i samotné Raikage. Proto jsem nyní tady " Když jsem s někým neměl problém tak jsem byl velmi zdvořilý, ale když mě někdo štve tak vzduchem lítá jedna nadávka za druhou.

"No dobrá. Není nad tréninkový souboj, ten protříbí tělo, mysl i duši..." řekl jsem.
"Jen tě musím varovat, i když jsi to jistě odhadl z mého vzhledu: Ninjutsu a genjutsu po mně opravdu nechtěj..." dodal jsem ještě a došel ke stojanu s bokeny. Vzal jsem jeden velikosti jedenapůlruční katany a otočil se na Kuroashiho.
"Zvol si zbrań, jakou chceš. Každá má své výhody i nevýhody..."

Podíval jsem se jak si vybírá zbraň pro mě to není potřeba. " Mou zbraní je mé tělo, ale to uvidíš. Já nepoužívám ninjutsu ani genjutsu. Jen se chci předem omluvit za případná zranění pokud se mi podaří tě trefit. Trénink totiž beru vždy vážně za účelem zlepšování. " Zatím jsem se připravoval zatímco on také a čekal jsem zdali zaútočí první.

Podíval jsem se na něj s lehce nadřazeným úsměvem.
"Holýma rukama proti meči? Musíš být opravdu dobrý nebo opravdu naivní. A jelikož jsi genin..." větu jsem nedořekl, ale myslím, že věděl, kam směřuji. Zaujal jsem šermířský postoj, chytil katanu do obou rukou a připravil se na jeho výpad. Jen ať začne, když má tolik kuráže...

" Vím že jsi silnější, to vím už od pohledu. Ale. To mi nedává důvod se vzdát. " řekl jsem a vyskočil podstatně vysoko kde jsem se začal protáčet abych nabral rychlost  do nohou. Když jsem mířil vší rychlosti dolů k němu tak těsně nad ním jsem vztyčil nohu abych ho mohl vší silou kopnout po hlavě z vrchu. " Concasser " Byl jsem si však jist že to zaboluke, ale tento kop by mohl i jeho mečem pohnout. Přeci jen využívám i sílu gravitace k silnějšímu kopu.

Začínat takhle okatou technikou...tohle bude rychlý souboj.
Když jsem viděl jeho kop z vrchu, prostě jsem udělal krok dozadu, nechal ho "promáchnout" a v momentě, kdy dopadl na zem, praštil jsem ho učebnicovým sekem do ramene. Dřevěným bokenem sice neudělám tržnou ránu, ale zatraceně to bolí.
Opět jsem ustoupil do bezpečné vzdálenosti.
"Představ si, kdybych já měl ostrou katanu a nechtěl tě seknout do ramene, ale do hlavy. Už bys byl mrtvý..." řekl jsem jen a dodal.
"Jestli chceš jít opravdu holýma rukama proti zbrani, budeš muset použít jinačí pohyby."

Byl to veliký rozdíl v síle, a proto jsem byl zasažen. Kdybych byl rychlejší tak bych ho dokázal trefit. Musel jsem zrychlit, a tak jsem použil shunshin no jutsu čímž jsem se dostal pod něj a rychlým pohybem vykopnul do jeho brady. Musel jsem ale potom odskočit, jelikož jsem očekával později protiútok. Připravoval jsem si i ruce pro manévr.

Jeho shunshin mě překvapil. Ne, že bych už proti lidem s eshunshinem nebojoval. Naopak. Jen jsem ho nečekal na cvičném souboji. Jeho bota se lehce otřela o mou tvář, když jsem jen tak tak uhnul. Neuhnul jsem ale dozadu, nýbrž jsme udělal krok šikmo dopředu. Pustil jsem boken jednou rukou a švihl Sanjiho zezadu do kolene, na kterém stál. Měl by se zbořit jako domeček z karet. Opět jsem se otočil a zaujal defenzivní postavení.

Jakmile jsem uviděl že se tak tak vyhnul mého kopu ihned jsem hodil zpátečku a udělal jsem tak dobře, protože mířil na mé koleno. Kdybych však nevyskočil na jedné noze tak by mě to opravdu hodně bolelo. Pomalu se mohlo zdát jako bych byl akrobaat když neustále lítám ve vzduchu. Jakmile jsem dopadl na zem nenechal jsem si poznámku pro sebe " Jsi silný " Byl opravdu silným bojovníkem, dokonce se ubránil překvapení shunshinu v cvičném boji. Měl jsem co dělat se silným protivníkem.

Pousmál jsem se.
"Ano, jsem. Ale tys nejspíš nikdy neviděl samuraje, že? Zdaleka nepatřím mezi naše nejlepší. I přesto, že jsem vyvinul vlastní techniky kenjutsu..."
Hdně toho rozdílu dělala má zbraň. Kdybych ji neměl, neměl bych ani moc šancí. Na druhou stranu jen hlupák by přistoupil na soupeřovy podmínky a vešel tak do jeho světa.

Po krátké odmlce jsem se odrazil směrem k němu a začal ho zasypávat seky. Vždy krok a sek, krok a sek. zleva, zprava, shora...měl jsem váhu na přední noze, takže vyvést mě z rovnováhy nebylo zrovna dvakrát lehké. Kor, když s emusel bránit.

Musel jsem se vyhýbat salbě seků jeho meče. Když jsem uhýbal tak ty kroky skoro vypadaly jako taneční i když jsem to neměl v záměru. Musím nějak přejít do protiútoku. Vyhýbat se věčně nedokážu a určitě má větší výdrž než já. Zkusím tamto. Můj poslední úskok byl takový, že jsem byl vzhůru nohama a stál na rukou, jenže v tom pohybu jsem přešel do protiútoku a začal nohama útočit na Takashiho. " Party Table Kick Course "

Musel jsem ocenit jeho pružnost a rovnováhu, uhýbal opravdu znamenitě a dokonce zkusil v jeden moment přejít i do útoku. Jeho levačka mířila ze strany na můj krk. A tady se objevila má další výhoda: V samurajské zbroji mě opravdu kopance netrápily. Kdyby trefil nějaké odkryté místo, s jeho silou a ovládáním taijutsu by mi jistě něco pohmoždil nebo i zlomil, ale takhle?
Stačilo se trochu zapřít, pustit katanu jednou rukou, tu nastavit kopu a pomocí zbroje ho zablokovat.
Teď tu byla opravdu zajímavá situace. On stál na rukách, nehýbal se, já měl jedno rukou zastavnou jeho nohu a bokenem jsem mohl zařídit, aby neměl děti, nebo ho prostě kopnout do břicha. Ani jedno se mi nechtělo udělat, bojoval opravdu dobře. Neudělal jsem tedy nic, jen dva kroky dozadu. Hádám, že počítal s tím, že ho zablokuji, takže měl připravený úhybný,  případně útočný manévr. Nechtěl jsem riskovat další krok. Navíc pro mě bylo lepší udržovat si vzdálenost pomocí meče.

Byl jsem blokovaný a vypadalo to, že dostanu tvrdý zásah. Mohl jsem použít k odrazu své ruce, ale nemusel jsem to udělat. Rozhodl se následně ustoupit což mě celkem překvapilo. Postavil jsem se rovně a pověděl " Jak jsem si myslel. Mé útoky jsou slabé a pomalé takže je rychle zaregistruješ a včas zachytíš. " Dodal jsem a čekál na jeho názor.

"Neřekl bych, že jsi pomalý, všechno chce jen trénink. měl jsem spoustu výhod - zbraň, zbroj, vzdálenost, a to, že se živím souboji. Nicméně beze zbroje a beze zbraně bys byl rovný protivník. Tvá technika je velice zajímavá, neviděl jsem ještě nikoho, kdo by používal nohy tak jako ty..."
Odložil jsem boken zpět na stojan a klekl si naproti Sanjimu. Naznačil jsem mu, aby udělal totéž.
"Teď trocha myšlení. Uvažoval jsi někdy nad tím přivázat si na holeně kovové náholeníky? Pokud je budeš mít chytře shované, soupeř, který tě bude chtít zablokovat, si zlomí ruku."

Kleknul jsem si naproti Takeshimu jak to udělal on a zamyslel jsem se nad tím co říkal. " Hm, nebude mě to naopak zatěžovat? Když mám volné nohy tak mě nic nebrzdí v kopu. Záleží jak by byly ty kovové náholeníky těžký, jelikož vše je přitahováno gravitací k zemi. Ale zajímavá myšlenka, v tom případě mě něco napadlo dřív na posílení bot. Jenže takovou úpravu mích bot nikdo nedělá abych mohl odrážet ostří. " Pověděl jsem mu svůj názor a čekal na jeho odpověď.

"Nevšiml jsem si, že by tvé pohyby byly nějak trhané. Ano, první kop by to zpomalilo, stejně jako kop, který by byl vedený v nějakém protichůdném směru. Ale jednak nějaké půlkilové nátepníky nejsou pro nohy žádná zátěž a jednak pokud budou tvé pohyby propojené jako doposud, budou ti naopak pomáhat odstředivou silou a vlastní vahou. Ale kunaie bych s tím odrážet nezkoušel. Stačí jeden dobře hozený a plech ti nepomůže. Ač se nezdají, tak jsou kunaie velmi šikovná věc. Skoro vám ji závidím, my zbraně na střední ani na dlouhou vzdálenost nemáme.
A teď k našemu souboji. Co myslíš, žes dělal špatně?"
zeptal jsem se. Nechtěl jsem ho kárat. Chtěl jsem ho donutit znovu se na celý souboj podívat a zjistit chyby.

" No co jsem dělal špatně by jsi mi měl říct spíš ty, jelikož já používám vlastní sstyl, kterého se držím takže v něm nevidím chyby. " Dodal jsem na jeho připomíňku a měl jsem vlastně i trochu pravdu. Soupeř to dokáže vždy dobře odhadnout, jelikož uživatel si někdy svých chyb není úplně vědom. Popřemýšlel jsem rovnou nad nějakým slabším brnění co by mě krylu, ale říkal jsme si že plech je moc slabý. " Hm ale s těma chráničema to bude chtít asi něco odolnějšího než plech. "

"A to je asi chyba největší. Když tvůj styl podle tvého nemá chyby, jakto, že jsi prohrál?" zeptal jsem se natvrdo a podíval se mu do očí.
"Měl jsem výhod zbraně, tudíž i výhodu vzdálenosti. Dobře ses dostával na velmi blízkou vzdálenost, takže jsme nemohl katanu použít naplno, ten shunshin je skvělým příkladem. Ale zkusil jsi někdy tu zbraň odstranit? Nebo mi zablokovat ruku tak, abych ji nemohl použít? Nechával jsi mi prostor využít zbraň. Kdybys mě jí zbavil, dokázal bys mě se svým stylem porazit, protože já bych ztratil svou výhodu a byli bychom v prostředí přívětivějším pro tebe."