Přístav Mizu no Kuni

First topic message reminder :


Chete se dostat i do jiné země? Použijte loďku ^^
V přístavu také najdete rybáře a jejich čerstvé úlovky z moří ^^ Tyto úlovky jsou také dodávány do Kirigakure.

Vyrazili jsme na cestu...
Akuma se pyšnil výjimečnými znalostmi země vody, takže on byl scout a hledal nám nejlepší a nejrychlejší cestu.
Drze jsem využil toho, že jsem byl rychlejší než Akuma a shunshinem jsem kroužil v perimetru kolem nich, skrýval jsem se v korunách stromů, přičemž jsem se snažil hlídat, jestli nezahlédnu nepřátelský tým. Sabotovat je jsem měl v plánu až na cestě zpátky, pokud se naskytne příležitost, ale teď jsem se spíš staral o naše vlastní bezpečí. Nespoléhal jsem na to, že jsme nejrychlejší.
Když jsme konečně zastavili, kleknul jsem si na jedno koleno a začal jsem se vydýchávat. Byl jsem unavený, ale za chvíli bych měl být opět v pořádku, jen jsem si musel dát na chvíli voraz. Akumovo líčení plánu, mi tedy přišlo vhod.
Když skončil, pokrčil jsem rameny. "Nemusíme nutně vyvolávat boj. V přístavišti se pohybuje spoustu civilistů. Pokud ten dok není čistě vojenský, můžeme zkusit Henge no Jutsu a prostě se dostat dovnitř, nebo alespoň strážné zabavit rozhovorem. Třeba budou skryté ANBU hlídky podezřívavé a stejně budou pozorovat nás, namísto tebe... Neznáme jejich přesný počet, mohl by to být malér, kdyby na nás naskákali všichni... Vím že to chceme vyhrát, ale co kdybychom počkali, jak budou obránci reagovat na některý z jiných týmů?"
Podal jsem několik návrhů, ale stejně jsem se nakonec obrátil k Metsuke a čekal, jak rozhodne.

//Hezké Akumo, jen si myslím, že by jsme měli nechat moderování té mise na Mizukagem (pokud si s ním dohodnutý tak se omlouvám, jen mě napadlo že třeba plánoval ještě nějaké potíže po cestě tam a tak dále)

/Vsak jo, ty potize jsou ta neznama X. Mdyby s tim mel problem, klidne smazu. :-D

Metsuke si klekla před vás a dívala se na rytinu na komínu.
"Není to špatné, ale to, že je tam sklad se zbraněmi s otevřenými dveřmi, ještě neznamená, že tam je náš cíl. Stráže o nás neví, budou na nás¨útočit ostrými zbraněmi, proto máme tohle..." poklepala si na brnění.
"Krok jedna, pozorování." pokračovala.
"Rozprostřeme se po perimetru do trojúhelníku, tak, jak to řekla devítka. Rozprchneme se po přístavu a zkusíme zjistit počet a pohyb stráží. Pamatujte, že senzibilové mají na masce zvýrazněné oči a důstojníci ANBu, jako třeba teď já, mají přes masku dva podlouhlé pruhy shora dolů. Za deset minut se sejdeme tady. Kdyby vás chytili, snažte se je setřást a do půl hodiny buďte támhle v tom prázdném skladišti, to bude bod B. Rozchod..."

V přístavu je okolo tří set ANBu, jelikož je to jediná cesta z a do Země Vody. Přístav je ale celkem velký, proto jsou ANBu rozmístěni tak, aby na sebe viděli, ale nijak hustěji.
Sklad, který popsal Akuma, je opravdu velký, otevřený a plný zbraní, ale také nejlépe hlídaný. Kupecké karavany rušně procházejí sem a tam a momentálně se ještě stále vykládá část karavan z Iwagakure.
V celém přístavu je 27 velkých hal a 70 malých domečků, různých překladišť, kantýna, ubytovna pro dělníky a tak dále. Celkově je přístav dosti symetrický, se čtyřmi ohromnými cestami (křížem přes celý areál) a větším prostranstvím přímo u lodí.
Pročesávat to tu odspoda nahoru zabere minimálně den, pokud by bylo vše prázdné a bez ochranky. Budete si muset tipnout.
Co se týče ochranky, jste si skoro jisti, že henge je špatný nápad - senzibilové jsou skoro všudypřítomní a vypadá to, že do každého skladu je třeba speciálnní propustka.
Zatím toho není o moc víc vidět.

Když Metsuke promluvila, bezchybně jsem ten hlas poznal. "Ty??" Řekl jsem tiše, ale překvapeně.
To byla ta ženská, co mi chtěla vypálit další cejch na záda. Nebyl jsem na ní naštvanej, jen jsem na ní neměl zrovna nejlepší vzpomínky. Vyposlechl jsem si rozkazy a kývnul jsem a vyrazil.

Střechy mi přišli jako nejlepší volba pro mé skrytí. Byla možnost se tam skrýt za komín, ale hlavně jsem viděl na všechno ostatní kolem. Pěší ANBU by se nahoru permanentně dívat nemuseli a ty na střechách prostě musím nějak obejít(i kdybych měl slézt do ulic).
Rychle jsem se rozhlídl kolem, vybral jsem si zdánlivě bezpečnou pozici a přesunul jsem se shunshinem za komín jednoho domu.
Měl jsem kdyžtak připravenou Kakuremino no Jutsu, kdybych náhodou zahlédl nepřítele, jak jde mým směrem a já se už nestihl přesunout.
Rozhlédl jsem se kolem a snažil jsem se zachytit co nejvíce nepřátelských jednotek. Vykoukl jsem i z poza komínu, abych se tam porozhlédl.
Jednotky jsem hodlal počítat 0(ANBU)-0(senzibil)-0(velitel). Pokaždé když někdo přibude, např. obyčejný ANBU, tak si řeknu 1-0-0, pak další 2-0-0, pak senzibil 2-1-0 a tak dále.

Akuma si mohl všimnout, že u jednoho ze skladů je označený bleděmodrým fáborkem. Bylo mu jasné, že když bude chvíli hledat, najde i "svůj" sklad. Byl to jeden sklad v odlehlejší, nicméně stejně dobře hlídaný. Kdo ví, co tam je. Když jste se sešli na střeše, mohli jste si všimnout, že začaly docházet i další skupiny. Holt se Akumova zkratka vyplatila.
Celkově jste kolem svého skladu napočítali asi 8 ANBu - dva, kteří viděli ze střech na všechny vlezy do skladu, čtyři stojící na křižovatkách a dva hlídkující poblíž.

//mapku nakreslím asap

Poté, co jsem si bedlivě prohlédl rozestavění stráží a jejich znaky na maskách, vrátil jsem se na místo určení, kde jsem se setkal s ostatními a nahlásil jsem jim počty a pozice hlídek, pokud možno také jejich znaky na masce(tedy pokud tam byl nějaký senzibil, nebo velitel).
"Zjistili jste už, ve kterém skladu je naše katana? A co budeme dělat s ostatními týmy?"

Uznale jsem pokývl nad Akumovým výkonem.
"Já osobně si myslím, že by jsme spíš měli hledat sklad s oranžovým fáborkem. To je naše barva, tam bude naše katana. Všechny nebudou na jednom místě.... Což mě přivádí k nápadu... hodit dýmovnice do těch ostatních skladů s fáborky, hned jak budeme mít katanu u sebe. Upoutáme na ta místa pozornost a ostatní týmy to budou mít těžší. Vy by jste mohli jít zpátky do vesnice, aby jsme měli úspěšně splněnou misi a já bych tu mohl zatím trochu sabotovat."

Metsuke se pousmála. "Koukám, že čím je člověk starší, tím je prohnanější. Ale ano, také přemýšlím o tom, jak sabotovat..."
V tu chvíli ale zazněl alarm. Dvě ze skupin se totiž rozhodly jít přímo nebo v henge, upoutat pozornost a získat katanu silou. Nebude trvat dlouho a obě skupiny budou zlikvidovány a poslány na výslech (kde budou zadrrženy půl hodiny a mohou vyrazit zpět).
"No bezva, teď je vám, doufám, jasné, že to půjde mnohem hůř. Takže, najít sklad s oranžovou vlaječkou a pak se opět vrátit. A pamatujte, v případě alarmu mají i stěny oči. Rozchod..."
A Metsuke zmizela.

Kývnu na znamení, že jsem pochopil, v jak mizerné situaci se teď nacházíme.
"Devítko, já si vezmu oblast napravo odsud, ty prohledej oblast nalevo. Sejdeme se tu, až oblast kompletně prohlídnem a nebo až jeden z nás najde sklad. Hodně štěstí."
Řekl jsem a vyrazil jsem na pravou stranu od domu, za kterým jsme se skrývali. Problém byl ten poplach. Stráže teď budou mnohem pozornější vůči všemu nezvyklému... mezi což patří i shinobi s maskou na střeše a čelenkou Suny na ruce.
Po střechách jsem se snažil pohybovat pomalu, tiše a obezřetně. Věděl jsem, že nás tlačí čas, ale nemohl jsem si dovolit nerozvážnost a vběhnout hlídkám přímo do náruče.
Vybíral jsem si takovou trasu, kde jsem se mohl vždycky bezpečně skrýt(takže hlavně domy s většími komíny, různými útvary na střechách atd.). Když byla situace nejhorší, tak jsem použil i shunshin no jutsu(kdybych třeba nezvládl přeskočit propast mezi střechami, nebo mi hrozilo odhalení a já včas nenašel vhodný úkryt).
Když jsem narazil na hlídku, skryl jsem se a počkal, dokud nepřejde na jiné stanoviště. Pokud se tam už nějakou chvíli poflakovala, pokusil jsem se jí vždy nějakým způsobem obejít.
Ze střech baráků jsem pátral po skladech, hlavně po oranžovém fáborku.

// Ach jo, to je tak, když napíšete 50ti řádkovej post a on se vám mázne kvůli cookies.

Keigo měl štěstí. Asi o tři haly východněji od velkého doku našel budovu s oranžovým fáborkem.
Budova měla 50x20x15m, zvenku ji hlídali čtyři ANBu na rozích, kteří na sebe viděli, a jeden ANBu na střeše.
Budova sama o sobě měla kamenný základ, dřevěné stěny a slaměnnou, zpevněnou střechu. Pod převisem střešního štítu byla okna bez skleněných výplní, uvnitř se nejspíše svítilo jen v noci velkými lampiony.
CO se týče vchodů, měla budova jeden velký vchod vepředu. Tím se přesouvaly věci z a do skladu. V zadní části budovy (dál od vašeho stanoviště) byl ještě jeden menší vchod, který sloužil pouze pro rychlé přesouvání mezi sklady. Na střeše můžete tušit šachtu, kterou by se snad protáhl ten menší z vás, případně Metsuke.
---
Keigo také mohl vidět, jak z jednoho skladu vítězoslavně vychází muž s katanou. V několikrát vteřinách je ale úspěšně pacifikován přítomnou hlídkou. Došlo vám, že už není moc času, neboť lidem v přístavu nikdo neřekl, že je to cvičení, a všichni ANBu se rychle formují do systematické obrany.
---
Akuma si také vedl dobře, i když s notnou dávkou štěstí. Ono maskovat se v tlusté, nápadné zbroji a s maskou na hlavě jde dost těžko. Jeden obchodník si ale všiml pásky na ruce a jelikož zde podniká už nějaký ten pátek, došlo mu, že jde o cvičení. Stupidně se culil, ale dělal, co mohl, aby Akumovi pomohl. Zato jedna stařenka, vedle které dopadla dýmovnička jiné skupiny, už to s nervy nevydržela a začala ječet, což přitáhlo pozornost dvou ANBu.
Akuma teď může buď uličkou dál, nahoru na střechu, nahoru a okýnkem do budovy nebo se zkusit prosmýknout kolem těch dvou. Vše ale má svá rizika.

Zhodnotil jsem situaci a poté jsem se stáhnul do bezpečnějšího úkrytu, kde jsem doufal, že na mě žádná hlídka nenarazí.
Sakra... Jediný možný vchod bude ta šachta, to bude nejideálnější. Myslím že takhle důležitý úkol, bychom měli svěřit velitelce. Taky bude potřeba odlákat pozornost stráží. Všechno bude muset být perfektně načasované, aby se nestihli vrátit dřív, než velitelka s katanou. Teď se vydám rozmístit dýmovnice do blízkého okolí, snad to přiláká aspoň některé z ANBU. Zbytek budeme muset nejspíš s devítkou zneškodnit, pak jí budem krýt záda a společně by jsme mohli utéct... Je ale hrozně málo času. Kéž bych se uměl klonovat, sakra... Umím jen nehmotné klony, ty se budou hodit při odlákání pozornosti, ale čas mi neušetří.
Promýšlel jsem, jak to nejlépe provést. Každá stráž má jistě za úkol hlídat jen daný sklad a do ostatních se nemontovat. Z místa se hnou jen pokud si budou myslet, že jsme je napadli.
Vytáhl jsem si šípy a začal jim k hrotům navazovat dýmovnice. Šípů jsem měl jako vždy dvacet, ale dýmovnice jen čtyři.
Vykoukl jsem z poza úkrytu a první šíp jsem vystřelil do dřevěného sloupku jednoho ze stánků na tržišti. Doufal jsem, že v tom ruchu na ulici si toho nikdo nevšimne, protože šípy byli dřevěné, letky z černého peří a hroty z tmavé oceli. Jen ta fialová kulička velikosti oka(ta dýmovnice), mi to trochu kazila.
Potom jsem se přesunul na další stanoviště a šíp jsem vstřelil pod střechu jednoho z domů v ulici. Další jsem do obchodu s rybářským náčiním, zrovna když majitel venku někomu ukazoval velký podběrák(doufal jsem, že se mezi pruty ten šíp ztratí) a poslední byl umístěn na nejvyšší místo v dohledu ze střechy skladiště, což byl komín jednoho z domů.
Dával jsem si pozor, aby mě neviděli hlídky a všechny tyto šípy s dýmovnicemi jsou umístěny tak, aby každý z těch čtyř stráží viděl jednu kouřovou clonu.
Potom jsem se podíval po okolí a zkusil jsem odhadnout, kudy se při útěku vydáme. Měla by to být nejkratší cesta do lesa. Vydal jsem se tím směrem a střelil jsem do lesa pár šípů, na které jsem navázal oslňující bombičky. Až se za náma tou cestou vydají pronásledovatelé, snad se mi povede je oslnit a trochu dezorientovat.
Dál už jsem na nic nečekal a neprodleně jsem se vrátil na místo setkání. Neměl bych mít takové zpoždění, protože zatím co já jsem našel sklad, ostatní asi ještě prohledávali.
Pokud se na místo setkání dostanu bez problému a setkám se tam s ostatními, řeknu jim polohu skladu, dýmovnic a oslňujících bombiček.
Viděl bych to tak, že odpálíme dýmovnice, zneškodníme ty, který se nenechaj nachytat a nepůjdou za kouřem, nebo tam velitelka prostě jen proklouzne šachtou, kdyby stráž odešla zrovna odtamtud a nebyla hlídaná, vezmeme katanu a vypaříme se směrem, kde jsem nastražil tu oslňující past.

Akuma mohl být se svou prací spokojený. Na genina projevil až neuvěřitelnoupředvídavost a to mu zahrálo do karet. ANBu mu na trik opravdu skočili, výbuch je zmátl a Akuma mohl zmizet. V tu chvíli ale ucítil ránu do zátylku a před očima se mu zatmělo. Ještě, než padl do bezvědomí, všiml si, že ho někdo chytil, aby si nenamlátil.
---
Keigo mezitím vysvětlil plán Metsuke. Když Akuma nepřicházel v domluvený čas, Metsuke zavelela:
"Protáhnu se šachtou a zkusím identifikovat bednu. Pak ti naznačím, kde je a udělám bordel. V tu chvíli musíš být rychlý. Jen tam a zpět. A pak úprk do lesa..."
Metsuke zmizela na pár vteřin. Když se Keigo rozhlédl, uviděl ji, jak kouká ze šachty přímo mezi nohama jednoho z ANBu. Opatrně signalizovala. Bylo to jasné - bedna byla v přední části skladu v rohu. Pak naznačila útok se zadýmením a zmizela uvnitř. V tu chvíli se ze skladu ozval výbuch a vyvalil se z něj dým. Teď je to jen na Keigovi.

Všiml jsem si ohňostroje z bordelu, který vypukl nad městem. Akuma... Pomyslel jsem si ztrápeně. Očividně měl problém a bál jsem se, že jsem přišel člena týmu. Mise ale byla jasná a nebyl čas mu pomáhat.
Metsuke rozdala rozkazy a já jsem zauvažoval nad tím, jestli se ona dokáže dostat ven... Nezbylo mi ale nic jiného, než uposlechnout.
Připravil jsem se, abych mohl co nejrychleji vniknout do skladu předním vchodem(protože bedna měla být v přední části). Do ruky jsem si vzal jeden kunai, do druhé ruky jsem pro jistotu vzal jednu oslňující kuličku a vyčkával.
Hned jak zazněl výbuch a vyvalil se dým, pomocí shunshin no jutsu jsem vtrhnul do vchodu a začal jsem podle instrukcí Metsuke hledat bednu. Tušil jsem, že by mohla mít délkové rozměry aspoň o velikosti té katany a pokud tam byla ta katana samotná, tak nemusela být bedna ani tolik rozměrná. Každopádně jsem bednu otevřel, pokud jsem si myslel, že je to ta správná(třeba jsem si pomohl i tím kunaiem) a katanu z ní vyndal.
Pokud jsem tedy katanu s naším fáborkem našel, tak jsem ji rychle vzal a vyrazil k východu. Než jsem vylezl ven, odpálil jsem dýmovnice ukryté na těch čtyřech různých místech a pak jsem vyrazil ven a shunshinem jsem uháněl co nejdál od skladu. Řítil jsem se k pasti, kterou jsem nastražil a pokud jsem zaznamenal nějaké nepřátele, odpálil jsem oslňující bomby, hned jak se dostali do jejich blízkosti a nehrozilo, že oslní i mě.
Pokud se mi i tentokrát povedlo v pořádku projít, co nejkratší cestou jsem uháněl zpět k základně ANBU. Snažil jsem se rozvrhnout síly a chakru tak, abych mohl chvíli běžet , chvíli hnát shunshinem. Teď bylo třeba do toho dát všechno.

Keigo obratně kličkoval, chvíli mezi uličkami, chvíli mezi komíny na střechách, ale stále měl pocit, že ho cosi pozoruje. A pak ho uviděl. Mezi stromy přímo v jeho trase stál muž s maskou a barevnými skvrnami okolo očí. Keigo byl nucen změnit směr. Skočil na vedlejší střechu a ucítil nepříjemné brnění v nohou. Pečetě na znehybnění povolily a Keigo se skácel k zemi. Stejně jako Akumu ho ale někdo těsně před pádem chytil, aby si nenatloukl hlavu.

//Přesun základna ANBu všichni

Po zadání mise od Mizukageho ohledně hledání překupníků či zlodějů s černým zbožím jsem nevěděla, kde bych měla začít. Napadala mě spousta možností, a tak jsem se rozhodla vžít se do role těchto lidí, kde se nejvíce dováží zboží, aby to nebylo nápadné? Aby se tam dali skrýt všechny věci různých druhů, bez toho aby je někdo podezříval? Řekla jsem si že to zkusím v přístavu, přeci jen je tu spousta skladišť a aji černý trh většinou, který ale vesnice ignoruje, protože sami někdy potřebují věci odsuď, no co bylo to naprosto normální, každá vesnice určitě má své vlastní nelegální dealery a dostat či přivést zboží zrovna sem po vodě, mostech či tajnými tunely/kanály, které zde určitě byli. Většinou se zboží pašuje v noci, aby si lidé toho moc nevšímali a ninjové na stráži nedávají takový pozor kvůli únavě z nedostatku spánku. Sklady jsem nenápadně obcházela po nocích s tím, že o mě nevěděli ani naše jednotky přeci jen by mezi němi mohl být špeh a touto misí jsem byla pověřená Kagem osobně, takže bych neměla mít problémy. Dělala jsem často hlídky, pozorovala lidi, avšak nevšimla si nic zvláštního až do momentu, kdy obchodníci s rybami nesli bedny a jedna spadla, z ničeho nic se tam stala velká hádka a já ji jen poslouchala a dívala se na ní z poza rohu. Proč by se rybáři hádali kvůli tomu, že jim spadla bedna? Nedávalo mi to smysl a říkala jsem si že za tím bude něco víc.

Rybáři se skutečně pustili do křížku s až nebývalou vervou. Zjevně posíleni alkoholem, jeden chytil jiného za flígr a vyčítal mu tiše slovy, která jsi neslyšela. Ten druhý nicméně odpověděl:
"To máš z toho, že to nakládáš až po okraj! Kdybys jen zakryl..."
V tu chvíli mu ten první zakryl ústa a poplašeně se rozhlédl kolem.
"Drž hubu, nevíš, kdo všechno tu může bejt. Jdeme!"
Všech šest rybářů vzalo tři sudy a vyrazilo dále k jednomu skladu. Do tváří jsi jim zatím moc neviděla, neboť měli rybářské klobouky, leč dva z nich byli velice podsadití a ostatní čtyři vypadali, jako by už pár dní nic nejedli.

Když se začali hádat tak jsem se jim snažila porozumět všechna slova, avšak jít hned po nich a chytit je byl nesmysl ani nevím zda jsou to ti co hledám. Navíc hlavní úkol bylo je jen najít a zjistit kudy to pašují a jak odstraňují pasti, pro jistotu jsem udělala 2 klony pomocí Kage bunshin, jeden aby mi kryl záda a další, aby šel ohlásit anbu co jsem našla. Všimla jsem si jak jeden z nich odbočil od ostatních, tak jsem šla po něm a klona nechala ať špehuje. Přiblížila jsem se ihned k tomu jenž se oddělil od skupiny a držela v ruce kunai Co to v těch bednách máte? Po pronesení těchto slov jsem čekala na reakci jednoho z nich, pro jistotu jsem se připravovala, že použiji techniku Jagei Jubaku.

Muž trochu nadskočil.
"Zatracený ninjové! Nemůžete se, doprdele, za člověkem takhle vobjevovat!" křikl a otočil se. Změřil si tě od hlavy až k patě.
"Ryby, co jinýho. Jsme rybáři, díky nám máte plný panděra..." řekl prostě. Byl to statný, asi čtyřicetiletý muž v rybářském oblečení, vysoký asi metr devadesát, s širokými rameny a slepenými, mastnými vlasy. Měl ruce jak lopaty a bylo vidět, že každý den dělá nějakou fyzicky náročnou práci. Jeho hustý knír se vlnil, když mluvil, a jeho husté obočí vyzařovalo dojmem totálního klidu tvrdě pracujícího člověka.
Buď o ničem neví nebo dělá pašeráka už zatraceně dlouho. Kdo ví.

...

Stráže klon vyslechly, ale neviděli zatím žádné důkazy nebo podezření, které by je opravňovalo k prohlídce.