Přístav Mizu no Kuni

First topic message reminder :


Chete se dostat i do jiné země? Použijte loďku ^^
V přístavu také najdete rybáře a jejich čerstvé úlovky z moří ^^ Tyto úlovky jsou také dodávány do Kirigakure.

Už jsem byla zoufalá nevěděla jsem co dělat, no sklad byl veliký a napadlo mě, že když nemůžu nic najít v sudech ve skladu, co když budou pod skladem. Moje klony začali prohledávat, jestli zde není nějaký tajný vchod nebo lehce odsunutá prkna.... Potom jsem se naštvala na toho rybáře Dejte si bacha co povídáte mohl by jste toho litovat řekla jsem naštvaně a řekla si v hlavě, že je škoda toho druhého zabitého tohohle bych raději odstranila.

Kenji

Podle chakrových stop šlo postupovat. Zatraceně těžko, ale šlo. Došel jsi až ke kontejneru, na kterém svvítila chakra jako při použití jutsu. Pak se ale ztrácela. To už jsi ale byl dostatečně blízko skladu, ze kterého šla slyšet hádka.

Yuki

Klony ani na podlaze nic nenašly, navíc, jak by je tam rybáři tak rychle dostali. Strážníkovi už trochu docházela trpělivost.
"Poslyšte, slečno, jestli nemáte jasné důkazy, tak je mi líto, ale budete muset odejít..."

Už jsem to vzdala a zrušila klony, cítila jsem se divně, byl to pro mě neúspěch Omlouvám se za veškeré nepříjemnosti potom jsem prošla kolem jednotek a pomalu odcházela pryč. Cítila jsem se tak nesvá, já a omlouvat se ? Ale notak nejraději bych je všechny zabila do jednoho, no svou misi nenechám jen tak a hodlám na ní ještě pracovat a budu pozorovat ten sklad, protože něco se mi na tom nezdá, no prozatím se raději stáhnu.

// Nelíbí se mi kombinace slov "Zároveň" a "předem", ale budiž.

Kenji se zrovna plížil ke skladu, když ven vyšla Yuki. Kenji si mohl všimnout, že z ní samou zlostí a potupou sálá chakra stejného nádechu jako ta u mrtvého.
Rybář jen něco zamručel a začal rovnat sudy do výchozího postavení.
Strážný ještě chvíli sledoval přítomné a nakonec odešel.

Když mě někdo oslovil lehce jsem se lekla, přeci jen je noc, a když na vás někdo vybafne, tak je to o to horší Bože vy jstě mě vyděsil ! Jste hlupák nebo co se že tady v noci vybafujete na ostatní ?! Řekla jsem naštvaným hlasem, prvně ty rybáři teď on co se stane potom?! Pár otázek ? Ohledně čeho? Ani nevím kdo jste. Na rande s vámi nepůjdu. Probodla jsem ho pohledem, protože co by muž takhle pozdě večer mohl chtít po ženě že?

Nemám povinnost vám odpovídat, přijdete si za mnou a začnete na mě mluvit a najednou mi kladete otázky? Co jste zač? Neměla bych problém mu odpovědět, ale ráda si hraji s lidmi, jejich reakce, tony hlasu, výrazy na tváři, vše je pro mě v tomhle smyslu určitá zábava, avšak na tomhle ninjovi bylo něco zvláštního, vůbec neměnil ton hlasu ani nedělal žádné žvláštní kreace či výrazy.

Víte já tu mám taky misi a zdržujete mě udělala jsem jednoho klona a ten šel zkoumat po okolí Tak mluvte tímto vám dávám trochu času chci mít tu misi rychle za sebou tušila jsem o co pravděpodobně jde, už našli tu mrtvolu no očekávala jsem to a nijak to semnou nehnulo, spíš mě zajímalo co za otázky má pro mě připravené

Seděla jsem na židli ve zdejší kovárně a brousila si katanu. Už to je půl roku, co jsem se ve vesnici neukázala. Ne že bych nechtěla. Nemohla jsem. Po tom všem, co se stalo s Katarem, a pak s našimi dětmi. Utekla jsem od něj a děti mu pak předhodila před dveře domova, jako nějaký odpad. Vlastní děti. Byla jsem tvrdohlavá, svéhlavá a zbrklá, navíc jsem bydlela tak na půl na ulici. Není divu, že když jsme se s Katarem tak sblížili, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nemohla jsem to udělat. Nemohla jsem pro něj být tým, koho si zasloužil. Ta noc tenkrát byla chyba. Nejhorší na tom je, že za ní můžu zcela já. On to nechtěl. Nevím co jsem si od té noci tenkrát slibovala. Vzhledem k tomu, co se stalo poté na ní však nezapomenu. Děti, které jsem porodila, a pak mu je předala, čím sem se jich zřekla. Nemohla bych se o ně postarat, a tak jsem se nemohla vrátit. Ne po tom všem, co se stalo.
Dívaje se zpátky na svůj život jsem zjistila, že potřebuje změnu. Nemohla jsem tak dále žít. Co se stalo, stalo se. Bylo na čase jít dál! Proto jsem si zařídila bydlení tady v přístavišti daleko od vesnice. Svou absenci kunoichi ve vesnici jsem odůvodnila staráním se o potomky, což byla jedna z mnoha lží, které jsem od doby, co jsem opustila Katara, řekla. Proto jsem již ve vesnici nebyla brána jako Kaori Kasumi, ale Kaori Terumi. Ne že bych předtím nelhala, ale teď to bylo častější. No, do doby, kdy jsem zde v přístavišti nenarazila na jednoho milého pána, který se mě ujal. Potřebovala jsem od toho všeho pauzu. Musela jsem si to v hlavě dát do pořádku, a to kompletně vše, nejen naše děti s Katarem. Ten pán byl kovář, a tak jsem shodou okolností skončila v kovárně. Žel, po pár dnech zemřel. Měl dva syny, kteří mi povolili zde v kovárně zůstat. Žila jsem tu poklidným životem půl roku.
Posledně jsem začala pociťovat, že tohle vše mi nestačí. Neuklidní mě to, ačkoli od té aféry s Katarem uběhlo několik měsíců. Proto jsem nyní sedě a brouše si svou katanu, přemýšlela nad tím, jak zaplním tu díru v mém srdci. Nenacházela jsem jiné odpovědi než-li té, že se musím vrátit do Kiri. Ne kvůli Katarovi, popravdě jsem neměla ani v plánu se s ním setkat, ale kvůli mému závazku vůči vesnici. Zadívala jsem se na katanu, která se jevila ostřejší než kterákoli jiná. Ale pevná nebyla. Totéž se dá říci o mě. Abych to změnila, sbalila jsem si své věci a bez rozloučení opustila kovárnu a zamířila k vesnici.