Katarův dům

" Tak vy tu jen loupíte, tak to je v poho " Působil jsem příjemným dojmem jako bys se nic nestalo. Ale abych pravdu řekl bylo to právě naopak. Byl jsem sice milý k dívkám, ale i svatý by nad tím nezavřel oči. Dupnul jsem do podlahy, přičemž se rozjel mechanismus, který zapečetil tuto místnost. Nedalo se odtud utéct i když světlo jsem tu stále měl abych na ně viděl. " To sis myslela že řeknu že? " Byl sem trochu hlasitější, ale nechtěl jsem ji nijak ublížit, jen trochu zdůraznit. " Proč zrovna já? Proč děláš něco takového? Když jsem tě prvně uviděl myslel jsem si, že taková nejsi "

" Pro vás možná, pro mě ne. Tohle je můj dům, moje pravidla. Loupení je zde přísně trestáno. Pokud si něco vzala tak to vrať. " Byl jsem nahněvaný když řekla tu otřesnou výmluvu za kterou by si zasloužila i pořádnou facku. Tak daleko jsem však zajít nechtěl a chtěl to vyřešit tady. " Dám vám navybranou. Buď se omluvíte a odejtete nebo se neomluvíte a budete potrestány. " Zdůraznil jsem pak ještě jednu věc. "OBĚ! " Zněl jsem celkem přísně, ale musí se naučit jít po správné cestě. " Nenuť mě přistoupit k té druhé nabídce. Nerad bych vám dával nějaký trest, takto se nechci chovat už k obyvateli vesnice tak k dívce. " Zdůraznil jsem ještě jednou a čekal na jejich odpověď. Neudělal jsem moc dobrý dojem, ale oni udělali ještě horší. Takto by se zachoval každý.

" Dobře, omluva přijata. Pokud chcete odejít můžete tedy. " Odpečetil jsem dveře aby mohli projít a samozřejmě mi neuniklo, že nic nevrátila. Nevěděl jsem zdali něco vzala nebo ne. " Kaori, pokud chceš můžeš tu zůstat. Tvá sestra také. Často tu návštěvy nemám a rovnou si můžeme víc promluvit o tom co se tu právě událo " Získal jsem tím zároveň čas. Trochu jsem se ale začervenal kvůli poznámce o šampónu. Měl jsem svůj vlastní z dovozu, který se zatím moc neprodává. Šel jsem po schodech dolů a doufal jsem, že mě budou následovat. Byl jsem však rád, že nenašli můj sklep. Nejspíš by je vyděsily zbraně jetě z dob když jsem byl v ANBU a další vybavení co tam mám. " Díky " odpověděl jsem.

//WTF? Odkud to taháš? GTA logic

Kulil jsem oči jak to vše vytahovalo. Netušil jsem jak se to k ní všechno vešlo. Myslel jsem, že mě odvezou. Byl jsem rád za její upřímnost, ale to co opravdu následovalo mě překvapilo. Počkal jsem nyní až vytáhne všechno. Když pokládala ty věci, některé i trochu těžší tak podkroví bylo trochu nestabilní. Začalo to tu chátrat a já spozoroval vázu na poličce  jak padá. Přenesl jsem se ke Kaori abych ji ochránil před vázou. Poté co jsem ji chytil a přenesl do bezpečí váza se rozbila o zem. " Uff, to bylo o fous. Není ti nic? " Otočil jsem hlavu na ni. Nevěděl jsem však její reakci.

" Uhm, dobře " řekl jsem trochu tišším hlasem a sedl si na podlahu abych se cítil pohodlněji. Avšak do doby než rozvinula svitky a z nich vylezlo tolik harampádí a dokonce kusy mé cesty u baráku až po mou střechu. Divné, že jsem si toho nevšim. Překvapením jsem zděšeně spadl ještě víc dozadu. Nevěděl jsem nic říct. Na tohle nebylo slov. Tohle není normální holka. Nastalo trapné ticho, jelikož ona se za to styděla a já byl tolik šokovanej, že jsem přišel o řeč.

Na chvíli jsem omdlel z toho všeho. Podlaha se začala hroutit až se nakonec pod tím velkým náporem propadla. Tohle neměla šanci udržet ani taková konstrukce. Můj dům byl zničený, moje věci byly zničené. Jediné co bylo nedotčené je můj dům. Vypadalo to, že budu muset dům zbourat celý a vystavět ho celý od základů znovu. My sme naštěstí byli na místě, které se nepropadlo, ale celý dům se začal hroutit. Chytil jsem se za hlavu. Chtěl jsem ji něco říct, ale stále jsem nebyl schopen řeči. Dal jsem si nohy k sobě a chytil je oběma rukama, přičemž jsem mezi ně dal hlavu. Trochu depresivní atmosféra kolem mě.

Probral jsem se právě ve chvíli kdy na nás padalastřecha. Nebylo úniku jinudy než zavřeným oknem. Musel jsem se opět chopit své role i když vím, že by si poradila. Opět jsem ji uchytil a vyskočil oknem, které jsem rozbil zádama. Bolelo to,ale co sedalo dělat. Byl tu však jiný problém. Držel jsem ji jen jednou rukou, protože kvůli zlamaným kostem a dlahy jsem s drouhou rukou nemohl nic dělat. Když jsme přistáli na zahradě pověděl jsem " Ach jo, moje věci. Dokonce i moje oblečení. Nemám co na sebe " Zdůraznil jsem podstatný fakt.

" Díky, aspoň nemusím spát u jezera " oddychnul jsem si, že ze mě nebude úplnej bezdomovec. Začalo se tady objevovat  celkem dost lidí i shinobi, kteří přišli uklidit ten nepořádek. Později se musím domluvit se stavební firmou na vystavení nového domu. Všiml jsem si jejího křiku a na ten jsem taktéž odpověděl. " Jestli křičíš kvůli své sestře tak ta vzala roha ještě než si začala ty věci vracet "

" Jak myslíš " řekl jsem Kaori nato, že mě nazvala lhářem. Zrovna mě. Proto jsem se vybral k sutinám a začal je prohledávat. " Pochybuju, že tu ještě bude " Hledal jsem dál i když marně.Věděl jsem moc dobře, že se zachránila před tím zřícením, ale Kaori to odmítala přijmout. Nevěděl jsem co dál říct abych to nezhoršil, ale lidi se začínali přibližovat.

" Dík " Poděkoval jsem ji aspoň za to, že mi dá čas najít mé věci, které jsem začal vyhrabávat. Vyhrabal jsem celkem dost věcí, ale víc jak 3/4 nábytku bylo kaput. Byla to velká škoda a ani nevím zda si budu moct vše dovolit znovu. Musím se pak podívat na svůj účet kolik tam mám vlastně peněz. Když jsem složil na jednu hromadu vše co se dalo ještě zachránit odehnal jsem ty zvědavce a ANBU, kteří tu byli pro případ nouze jsem vyřídil aby to tu pak zbourali kromě sklepního zařízení. Tam jsem také začal přesouvat své věci, ještě že tam bylo víc místa. Ono se to zdálo jako sklep, jenže já jsem z toho spíš udělal komplex kdybych náhodou měl nějakou krizi a tak jsem měl pro své věci místečko. Byl jsem stále ještě nahý tak jsem si vzal své náhradní věci, jelikož moje věci byli sice v celku, ale momentálně bych je na sebe nedal, takže jsem si vzal svoje oblečení a oblékl se. (viz. avatar). Jakmile jsem měl i svou výbavu a všechno tak jsem zapečetil svůj sklep aby se do něj nikdo nedostal a vyšel na povrch. Byl jsem na viditelném místě když jsem si vzpoměl, že vlastně teď budu bydlet na čas u ní tak jsem se znovu vrátil a nabalil si dva kufry s oblečením a dalšími potřebami. Pak jsem znovu zapečetil sklep, dal si meč na záda a šel na to místo.

Nikde v okolí jsem svoji sestru nenašla. Z toho jsem nabyla dojmu, že se vrátila domů. V tom případě tam ale logicky nemohu Katara přivést.
"Omlouvám se, ale k nám domů nemůžeš," nasadila jsem na chvíli pohřební tón. "Ale mám jiný nápad, koupíme stan a zůstaneme tam, dokud ti neopraví dům!"
Samozřejmě jsem neměla v plánu kupovat stan. Měla jsem v plánu jít nakoupit, ale neplatit. Jak už jsem Katara poučila, loupení stejně není nezákonné. Jako největší hrdina své doby jsem přece měla právo vzít si cokoli! Je to jen malá daň za to, že jsem zachránila svět.

Zničehonic změnila názor na společné bydlení a já tu s kuframa v rukou. Nevěděl jsem si už co si mám myslet. Ale na jejich slovech něco bylo, začervenal jsem se když mi došlo, že ona v tom stanu bude spát se mnou. Takovou ženu jsem ještě nepotkal, nevyspitatelná, nedokázal jsem říct co si myslí. Vskutku zajímavé. Otočil jsem se na opačnou stranu kvůli tváři a pustil kufry. " Uhm, tak dobrá. Jdeme vybrat tedy ten stan. Platím já. " Pak jsem se s úsměvem otočil a šel k ní blíže.

Nechápala jsem, proč by chtěl platit, když má sebou osobu, jakou jsem já, ale neměla jsem to srdce ničit jeho morální zásady.
"Budu si ten stan potom smět nechat?" zeptala jsem se zvědavě.
Prakticky jsem s tím počítala. Byl to můj nápad. Pak se ke mě přiblížil.
"Osobní prostor je důležitý!" vykřikla jsem a uskočila.
Hleděla jsem na něj podezíravě. Pořád tu byla i možnost, že mi lže a sestru třeba zamkl se svými věcmi ve sklepě. Rozhodla jsem se, že se tam později zajdu podívat. Pro jistotu.

" Jo můžeš si ho pak nechat " pootočil jsem hlavou mile a pak se vzdálil. " Jasné chápu, promiň " Chápal jsem její osobní prostor. Přeci jen dívky si na tom dost stavěly, jenže teď mi došlo že si udržuje odstup a přitom budeme spát ve stanu. Snad mě nenechá spát venku zatímco ona bude uvnitř. " Tak tedy pojďme " Vydal jsem se do ulic najít obchod se stany a stanovacími potřebami. (přesun)

Nakonec jsem se vrátil celkem rychle i se stanem a podíval se na Kaori. " Tak všechno zařízeno a můžeme začít " Vyložil jsem všechno na zem tak abychom se v tom vyznali a já začal rozbalovat nový stan. Podíval jsem se do návodu kam co patří abych to postavil vůbec správně. Moc jsem nestanoval, jelikož jsme stany nepotřebovali. Přeci jen jsme shinobi a spíme radši normálně pod širým nebem. Ale s dívkou to je něco jiného. Dal jsem se tedy do stavěný stanu a dal jsem si na tom celkem dost záležet, abych neudělal nějakou chybu.