Údolí Kukuřice

pro **Assasin Senju** Thu Aug 29, 2013 12:26 pm

First topic message reminder :

Údolí Kukuřice - Stránka 3 Field_of_fog_by_ollisiponkoski-d5r4tcs

Ohromné údolí, které skrývá spoustu tajemství.

pro **Sania Senju** Wed Jan 28, 2015 2:18 pm

*Takmer vynorená Asamirovi za chrbtom, takto s rukami vo vreckách. Cíti že tam je, vie že Azu máriadny problém, ale naozaj si Asamir myslí, že by tu stála len tak? S rukami vo vreckách? Bez plánu? Spomína na každý jeden bluf, ktorý musela vykonať pri záchrane svojho holého života. DLhú domu cestovala sama a to bola ešte dieťa. Teraz, teraz má 14 rokov. Je o tri roky staršia ako vtedy... vtedy čo dokázala sama prežiť bez rodičov. Od detstva sa púohybovala medzi ľuďmi, medzi shinobi ktorí boliči už vo svojom rozkvete, alebo či už boli pripútaní ťažkými vojnovými zraneniami na lôžko. Ale naozaj? Naozaj si Asamir myslí, že by tu stála len tak? Bez plánu? Má vo zvyku myslieť niekoľko krokov dopredu, konať obyčajné veci, využívať prostredie tým najjednoduchším spôsobpom, z ktorého potom vytvorí smrtiacu zbraň. Nie beštiálnu, ale smrtiacu. V momente keď sa vynorila za Asamirovim chrbtm, sleduje jeho okamžitú reakciu a reaguje. V momente jej vrecká na nohaviciach prebijú dva koly. Presne na Asamira vidí, stojí totiž pred ňou a ona dáva pozor na to, aby bola tvárou k nemu. Takto, keď je pred ňou sotva meter, neexistuje, aby minula. Okej, je genin, ale Asamir vyzerá veľmi premotivovane keď sa načahuje za jej vlasmi a stojí priveľmi blízko aby ho minula. To už ho však prebodáva znova dlhý, tentoraz však tenký a elegantný kôl z vychádzajúci z jej pravého vrecka. Sleduje, ako mu preráža žalúdok a Azu z druhej strany, ak teda ešte vidí, môže vidieť ako mu preráža hrudnú chrbticu, tam prechádzajúci miechový kanál. Následok takéhoto zranenia je ochrnutie dolných končatín, strata peristaltiky v tráviacom trakte, totálna inervácia všetkého svalstva od pása dole. Druhý kôl je mierený presne na spoj krku a brady kde preráža mozog ale na druhú stranu už neprerazí, ostáva zapichnutý cez mozog v lebke. Vďaka dlhoročnému štúdiu anatómie v Sore no Kuni a následnom rozvíjaní sa v konohe vie presne kam treba mieriť a pozná presné miesta, kde paralyzovať či zabiť nepriateľa. Často totiž nemusínepriateľovi podrezávať hrdlo, ani mu vyrezávať orgány z teôla. Niekedy stačí len "jemná, ženská" ruka, ak vie, čo má robiť. A to nie len v posteli, ale aj v boji. Sleduje, ako jej chce Asamir čosi povedať, takmer cíti jeho ruku v ľahkom dopade na svojich vlasoch, to však predĺži kôli a odstúpi o niečo dozadu, takže sa stráca z jeho dosahu. Prudko trhne rukami a vyslobodí kôly aj ruky z vreciek, po ktorých ostane len roztrhaná látka.
Možno sa niekto bude čudovať, prečo kôly vyrašili práve z jej vreciek, ale vtedy... vtedy, keď si ju nikto nevšímal, prehrabávala rukami pôdu, prehrabávala sa v zemi a ruky zopnuté v päsť si strčila do vrecka, vytiahla ich však prázdne. (prvý môj post v tomto topiku) Teda si hneď na začiatku vytvorila zásobu hliny vo vreckách keďže predpokladala že na to dôjde. Boj na blízko proti takémuto súperovi momentálne nemá šancu vyhrať, ale taká šikovná lesť.. Pustí kôly z rúk čím preruší kontakt z Asamirom a rýchlo spojí ruky do pečate. Vydýchne názov techniky a okolo nej s v momente vytvorí hlinená guľa, ktorá ju chráni. Nemieni však ostávať v jej nútri. Azu potrebuje pomoc.*

pro **Kenji Kurama** Wed Jan 28, 2015 2:31 pm

*Dosť dlhý čas sa nič nedialo. Nikto neprichádzal. Bolo mi to dosť čudné, keďže po takomto dlhom čase by mal už vedieť aj moju polohu, ale nepriateľ jednoducho neprichádzal. Rozhodol som sa toho využiť a odísť preč. Chcel som pomôcť Azurashimu, keďže sa predsa len dostal do problémov. Pomaly v menších bolestiach som vyliezol z úkrytu. Mohlo to znamenať moju okamžitú smrť. Predsa len mohla to byť pasť, ale nebola. Dosť ma to udivilo, ale pokračoval som v tichosti ďalej. Bolo to ešte pred tým ako vôbec technika Ranmara rozsekala. Išiel som pomaly menšiou rovinkou krytý za rôzne kríky až kým som v dialke nezahliadol môjho nepriateľa. Nezdal sa, že ide po mne. Práve naopak on išiel po Azurashim. Vedel o mne. To bolo jasné, ale aj tak ma nechal nech robím čo chcem. Vedel som, že sa s ním ešte stretnem, ale opak bol pravdou. Začalo to najprv divným zvukom s predtým a nakoniec to Ranmara roztrhalo na kusy a taktiež aj krík, kde som ešte pred nedávnom bol. Došlo mi, že som sa náhodne vyhol smrti. Bol som za to celkom rád, ale nebolo času na stánie. Pomalým krokom som sa začal plížiť smerom k Azurashimu. Nevidel som na nepriateľa-nechcel som. Preto som nevedel čo robí a jak som sa dostal k Azurashimu, tak som si strhol z krku šatku a snažil sa obviazať Azurashiho zranenie a zastaviť krvácanie. Pozrel som sa nakoniec smerom na nepriateľa a čakal som čo sa bude diať, aj keď som bol pripravený na ešte tvrdší boj*

pro **Nukenin** Mon Feb 02, 2015 4:11 pm

Azurashi schytal zranění, ze kterého se jen těžko stihne zpamatovat dříve, než Asamir stihne zabít všechny jeho společníky. Bylo velice nepravděpodobné, že by někdo ze zbývajících členů Azurashiho týmu dokázal udělat, možná myslet si to byla právě ta chyba, kterou Asamir udělal. Podcenit nepřítele, první chyba, kterou udělal. Druhou byl fakt, že Azurashiho první ránou nezabil a jen těžce ranil.

Šel proti Geninovi, takže se nikam nehonil. Ačkoliv jeho tělo zažívalo až nesnesitelné bolesti, jelikož otevřel velký počet bran, užíval si tu dominaci, která se mu nakonec stala osudnou. Aniž by cokoliv tušil, z kapsy jí vyjel kamenný kůl, který se mu snaží prorazit skrz žaludek na druhou stranu. No pravdou bylo, že ačkoliv past vymyslela perfektně, Asamira nezasáhla rána tak, jak si plánovala. Rána mu totiž neprojela skrze žaludek, ale skrze tlusté střevo míříc k játrům, mohl za to nejspíše Asamir, když se reflexivně snažil útoku vyhnout, no nevyšlo to. Jisté bylo, že toto zranění pro něj bude zcela jistě smrtelné.... a také to, co že druhý kůl jej nezasáhne. Než se do něj druhý kůl zarazil, byl již pryč. Sania si mohla všimnout, jak se první kůl rozlomil napůl a druhý natěšeně vybroval ve vzduchu. Dnes se jí povedlo něco, co se ani Azurashimu nepovedlo, zapříčinila smrt Jounina.

Ani nestihla složit ruce v pečeť, když to jí na zádech přistála ruka, která pevně zmáčkla její rameno. Ačkoliv se mohlo zdát, že nyní je její konec, je tomu naopak. Síla stisku byla velká, ale ne nepřátelská. Kdyby se nyní Sania otočila, viděla by muže probodnutého kamenným kůlem, který se na ní se zakrvácenou pusou usmívá. Vypadá to, že Hachimon již stihl vypnout a tak trochu se smířit se svojí smrtí. Proč se však usmíval...?

No není to komické? Obávaný Shinobi Azurashi ochráněn Geninkou před jistou smrtí... Jak trapné, Azurashi.. Neschopný jako vždy... v tomhle vskutku nikdy nezklameš... Pronese Asamir, přičemž pustí Saniino rameno a padne na čtyři, vykašlávajíc další krev. Už byl konec. Mistra Taijutsu porazila Geninka a zachránila tím svého rádoby mistra. Snad tímhle dostane lekci a přestane si hrát na egocentrického zmr*da, kterým není. Asamir zvedne hlavu k nebesům a sleduje, jak Slunce sklouzává za horizont, stejně jako jeho život.

Vystříkne další krev, když si Asamir vytáhne zbytek kůlu z těla. Ihned na to dopadne tváří k zemi, avšak stále dýchajícíc a užívajíc si triumfu, porazil Asamira.

Tak tohle mi ani v pekle neuvěří, nii-san... že Vy všichni jste ochotni pro něj zemřít... Řekne se uchechtnutím a prach se z jeho dechu ještě naposledy rozvířil se prach. Na zemi leží Asamir, muž který získal, co chtěl...

pro **Azurashi Shiniko** Mon Feb 02, 2015 5:13 pm

Azurashi Shiniko

Já, ležící na zemi, ve své krvi, již se zavřenými oči, smířený s tím, že jsem prohrál, doufající v úspěch svého týmu. Nesázel jsem na Kenjiho, ale právě na Saniu, která měla na to stát se tou nejlepší kunoichi na světě. Nakonec i smíření se smrtí končí úsměvem, který jsem měl na tváři jak já, tak Asamir propíchnutý kůlem. Smířený s krutým osudem se zapřu a zvednu se. Díky snad jen síle vůle a touze něco ještě pronést se vydám až k Asamirovi. Bohužel to není nic extra, ale pomalu dojdu až k Sanie a již ležícímu Asamirovi, těsně před ním dopadnu na kolena a vykašlu též trochu krve. "Je tu jedna věc, kterou bych ti měl říct před tím, než opustíš tento svět, možná tě budu následovat." Zapřu se a opět zakašlu krev. "S-Sakra, skoro nemůžu mluvit, Kenji, půjčím si na chvíli tvé tělo. Pomocí jedné techniky, tato technika se dá použít i v dobrém, řeknu ti něco, co bys měl vědět. - Reika no jutsu!" Objevím se jednoduše v Kenjiho těle, to mé upadne, ale už jsem se nemohl více namáhat mluvením, chakru na techniku jsem ještě měl. "Tak jo, začnu něčím, co bys měl vědět, něco co jsem nenapsal do soupisu mise, nešlo to najít v archívu, bylo to mezi mnou a Yagurou. Za Kenjiho tělo jsem neměl žádné emoce, vlastně jsem jen mluvil. Má duše však byla stejně citově založena jako předtím. "Tvůj bratr zemřel, abych žil, ve spisech je napsáno, že jsem mu nemohl pomoct, pravdou je, že mi před misí řekl jednu větu, díky které tam zemřel on a ne já. Možná jí sám neuvěříš, tohle je však všechno, co ti řeknu v tomto těle. Kai!" Z mého těla se vrátím zpět do normálu, kde opět zakašle krev. "Budu Yaguru citovat, možná to bude poslední věta, kterou ze sebe vydám. Sanio, v tašce mám nějaké léky, obvazy a stabilizátory. Dej nejprve Asamirovi, až pak mě." Následně se lehce přetočím na Asamira a dodám tu onen poslední větu. "Myslím, že jsem dovršil svých cílů, jednou budeš silný shinobi, když to bude nutné, klidně mě tu obětuj, věřím, že převezmeš mou vůli společně s mým bratrem a vyhrajete tuhle válku.. - Tak zněli poslední slova tvého bratra." Následně opět zakašlu krev a přivřu oči, nemám již sílu více mluvit, nezbývá mi nic, než to nechat na zbytku.

pro **Kenji Kurama** Mon Feb 02, 2015 5:49 pm

*Iba vás sledujem. Dávno je už po boji, ale stále je tu možnosť smrti člena môjho týmu. Azurashi vošiel pomocou nejakého jutsu do môjho tela a začal niečo rozprávať tomu druhému, ktorý už zomieral. Keď Azurashi odišiel z môjho tela, tak som sa iba otočil a pomaly si šiel sadnúť pod najbližší strom. Bol som celkom zvyknutý na smrť ľudí naokolo. Teda musel som. Otec ma okrem iného na to pripravoval vraj je taký život ninju. Z nejakého dôvodu som si na to zvykol, ale stále aom mal v sebe divný pocit. Bol to pocit viny, keďže vďaka mne Azurashi asi umrie. Ale misia bola splnená, to je hlavné. Taktiež som nemal Azurashiho moc rád už od začiatku a to kvôli jeho debilným skúškam. Keby som predsa len šiel na to stealth tak by to dopadlo inak. Kto vie? To je už len minulosťou, ale také myšlienky mi behali hlavou. Musí to byť divný pohľad na mňa, keďže neďaleko odomňa umierajú dvaja muži a z toho je jeden môj sensei. Len tak som tam sedel a nič nerobil*

pro **Sania Senju** Tue Feb 03, 2015 7:28 pm

*Cíti pevné stisnutie dlane skonávajúceho človeka na svojom ramene. Je pevné, krátke. Skladá pečate, jeho slová mníma len bokom. Vôbec ju nezaujíma, čo jej hovorí. Nemá záujem počúvať prázdne reči hocikoho, kto ju mienil zabiť. Dokončí pečate, už sa nachádza v hlinenej guli, z ktorej sa následne stále bežiacim Moguragakure (ešte ho nevypla) dostane niečo pod zem a preskúmava terén. Niekde žiadna z pôvodných osôb. Víti len približovanie sa Azurashiho k Asamirovi. Vôbec sa jej to nepáči. Asamir sa nehýbe. Nevie, možno je to lesť, ale ako by mohol taký zásah úprežiť? Možno sa nepodaril presne tak, ako chcela, ale taký nárazdo tela človek len tak neprežije. Ak nemá prístup k pomoci. Vyhrabe sa na ich pôvodnom mieste. Kdesi obďaleč, tam kde prednedávnom stála vidí kunai zapichnutý v zemi.Až teraz si ho všimla. Je na ňom obmotaný zvitok. Keď sa úplne vyhrabe zo zeme, matne zachytí, že Azurashi niečo hovorí snáď mŕtvemu nepriateľovi. Čupne si, zoberie Azurashiho ruksak a skrčenou chôdzou prejde ten kúsok, cestou zodvihne kunai zapichnutý v zemi so zvitkom a strčí si ho do vrecka so ZVN. POdíde k mužom, spadne na kolená vedľa nich, zovrie jej žalúdok. V momente jej ruky v pevnom stisku zovrú Azurashiho ramená a stiahnu ho z nepriateľa do ľahu na chrbte. Pamätá si, že jej Azu čosi hovoril, ale nejak ho nepočúvala vôbec. V momente jej ruka siahne k Azuovmu hrdlu, kde si jej tri prsty nájdu jeho tepnu a preciťuje tep. V ľahkom náklone sa nad neho nahne a počúva jeho dych. V zápätí sa dvihne, mrkne okom na doleznačky ležiaceho nepriateľa v kaluži krvi. Nechce ho otáčať, nechce vidieť do tváre niekomu, koho bola nútená zabiť. Možno by mala priveľké výčitky svedomia. A možno sa len bojí. Tieš sa k nemu trochu, ale už opatrnejšie, nakloní a rukou preciťuje jeho tep. Nepáči sa jej, že ho ešte cítiť, avšak zo stále strácajúcej sa krvi v tráve ho cítiť už len slabo. Vytiahne kunai, a ľahkým seknutím mu prereže remienok a zoberie zvitky, pre ktoré si títo nukenini prišli o oni dostali za úlohu ich dostať späť. Sleduje ešte nepriateľa. Rozmýšľa nad tým, aké to asi je. takto tu ležať, s deraným bruchom, s ťažkými vnútornými zraneniami. Ak by sa vrátil do konohy, bol by uväznený a má silné pochybnosti o tom, či by ešte mohol robiť shinobiho. Predstaví si seba v takejto situácii. Bola by odkázaná na pomalôú smrť? Teda... len tak pomalú, ako pomaly by z nej vytekala krv, bez ktorej nemôže žiť. Nechce, aby sa tento človek trápil. Nech už bol akokoľvek zlý... a možno nie zlý, možno len nešťastný. Čupne si k nemu tak, aby zastrela z Azuovej strany výhľad na to, čo ide urobiť.* Už bude dobre... *Zatiahne potichy a Ľahkým pohybom mu bodne do krku, nie však hlboko. Iba nad prvý krčný stavec tak, aby presekla miechu. Človek tak úplne bezbolestne okamžite zomrie. Vytrie zakrvavený kunai do jeho košele a znova ho strčí do vrecka. Potom sa rezko vyberie k Azuovi pri ktorom si znova kľakne, ľahkým pretretím jeho úst rukávom mu zotrie z nich krv a prejde mu rukou po tele až k bruchu, kde mu povolí opasok a oddieli límce kimona. Tam uvidí len veľký nábeh na modrinu ale nič také strašné. Celkovo to zhodnotila ako len pomlátenie a veľmi jej odľahne.
Kdesi obďaleč vidí toho chlapca. Nevidela ho po dlhej dobe. Nejak nerieši, kde bol. Absolútne ju to v tejto situácii nezaujíma, inak by mu asi poriadne vypláchla žalúdok. Kívne naňho.* Poď sem.. *A kívne na Azurashiho. Tašku s liekmi už pred chvíľou položila k sebe. Musí zvoliť postup, ale rýchlo.*

pro **Azurashi Shiniko** Fri Feb 06, 2015 9:57 pm

Azurashi Shiniko

Ležím a nějak nevnímám okolí, všechno co jsem chtěl sdělit Asamirovi jsem řekl. Nyní jsem své tělo a zdraví nechal na Sanii a Kenjim, pravdou bylo, že jsem měl pár tahů a jedno ESO, které jsem vytáhnout nechtěl, ačkoliv je tím myšleno právě Reika no jutsu, tak u mě není. Nakonec jsem se asi po 30 minutách, sice poměrně domlácený a raněný zvedl a usmál se. "Jsem v pořádku!" "Kurama Kenji, strategie 4, inteligence 4-, užitečnost 4.. Celková známka z téhle mise by byla 4. O stupeň horší a poslal bych tě zpět na akademii." Zapřu se pravou rukou a zasměji se. "Než se mi zregeneruje tělo v nemocnici, každý z vás se naučí minimálně jednu techniku, Sanio u tebe to bude povinně Shunshin no jutsu, důvody ti vysvětlím později, Kenji u tebe bych též doporučoval tuto techniku, ačkoliv by ses měl zdokonalit v Genjutsu a lépe tím podpořit náš tým." Tímto zadám instrukce, protože vím, že nějakou dobu v nemocnici pobudu. "Sanio, gratuluji, 1. V této misi jsi dokázala, že jsi lepší než většina shinobi. Co nejdříve bych tě rád nominoval na Chuunina. To je vše.." K oběma jsem tímto domluvil a nějak se vyškrábal na vlastní nohy. Mávnul jsem rukou jako gesto k navrácení do Konohy. Nejspíš bych měl ihned zamířit do nemocnice.

pro **Kenji Kurama** Fri Feb 06, 2015 10:08 pm

*Sania na mňa kývla, ale z nejakého dôvodu som na to nereagoval. Bolo to asi preto, že som bol ponorený vo vlastných myšlienkach a potom som sa postavil a pomaky vybral k Sanii a Azurashimu. Nevedel som čo po mne Sania chcela, ale bolo to treba zistiť. Pomalým tempom som sa postavil a vybral k nim. Nevedel som čo robiť, ale chcel som byť celkom nápomocny. Síce som si s Azurashim veľmi nepadol, stále to bol môj sensei a trebalo mu pomôť. Čakal som na akékoľvek inštrukcie. Nebolo to pre mňa príjemne sa pozerať na dobytého človeka a neďaleko na mŕtveho. Ja som to však vôbec nedával najavo. Prečo? To asi nevie nikto. Možno preto, že som chcel byť chlap, ale možno aj preto, že mi to bolo celkom jedno. Sám som odpoveď na túto otázku nevedel. Sám som sa veľmi nepoznal a to stačilo k mojej nevedomosti. Azurashi tam už ležal dlhšiu dobu, ale taktiež som ja bol ponorený vo svojích myšlienkach tiež dlhšie, ako som bol zvyknutý. Pociťoval som menšiu bolesť hlavy, ale kašlal som na to. Hlavne som chcel pomôcť Azurashimu. Bol to len predsa môj sensei. Čakal som čo povie Sania aby som robil. Taktiež mi bolo jasné že za to, že som sa schovával celý čas ma Sania zmláti, ale teraz to nebolo podstatné. V tú chvíľu sa však Azurashi snažil zdvihnúť zo zeme. Snažil som sa mu aspoň trocha pomôcť tým, že som ho podoprel pri vstávaní. Začal mi niečo rozprávať, ale vcelku som tomu moc nerozumel, ale na koniec čo povedal, že celkovo mám 4 tak iba rieknem trocha pobavene*No čo stalo sa tak mám 4 *Trocha sa nad tým zasmejem a hneď som začal čakať nejakú ranu. Azurashi hneď na to začal niečo vykladať, že máme trénovať novú techniku kým bude v nemocnici. Azurashi mal možno v pláne zájsť do nemocnice, ale ja nie. Ja som sa chcel najprv dostaviť do knižnice a potom do knižnice klanu Kurama v našom sídle. Pomaly som sa otočil smerom na Konohu a zobral zvitky na ramená. Misia bola konečne u konca a ja som si konečne mohol pospať. Hm Shushin no jutsu, čo by to mohlo byť? Spýtam sa nakoniec sám seba*

pro **Seito Senju** Mon Apr 27, 2015 4:54 pm

Cesta uběhla docela rychle a já už byl v údolí, kde jsem zachytil nepatrnou stopu Itamy. Bylo to tu velmi rozlehlé, takže se zde určitě zdržím.
Pátral jsem velmi dlouho, ale nemohl jsem najít nic, co by vedlo k nějakému posunu. Zatracený Itama... Možná, že jsem se spletl a vůbec nic tu není. Co by se dělo pak? Vrátil bych se do Konohy s prázdnou? Ne. Něco tady musí být a já byl odhodlaný to najít.

pro **Itama Senju** Mon Apr 27, 2015 5:08 pm

Údolí Kukuřice - Stránka 3 Images?q=tbn:ANd9GcSuSYcOJtxHj-h-Zfizl7MDLSS1hnBURTG9ULt-nYYQH1g8oesP

Seito měl správný odhad a já se objevil na scéně svým klasickým způsobem. Byl jsem totiž mistr v teleportaci. Objevil jsem se tedy kousek od něj a pod maskou se pousmál. ,,Takže to konečně ukončíme?!" Spíše jsem čekal, že se takhle jednou utkám s Assasinem, ale můj druhý bratranec je docela dobrou náhradou. Tohle si totiž vychutnám.
,,Doufám, že jsi se stihl rozloučit v Konoze, protože už se tam nevrátíš." Začal jsem se smát ještě hlasitěji a užíval si tenhle moment. Chtěl jsem zkusit Seita vyvést z rovnováhy a proto jsem dělal tyhle scénky. ,,Budu ovšem tak hodný, že ti nechám právo na první útok, takže si ho užij!"

pro **Seito Senju** Mon Apr 27, 2015 5:20 pm

Tak přeci jen to vyšlo. Itama se zde objevil a ušetřil mi tak dost času. Vyslechl jsem si jeho slova a zachoval si kamennou tvář. Uvnitř mě to však vřelo. Vždycky to byl provokatér. ,,Ano. Zde to ukončíme. Máš však poslední šanci se vzdát a postavit se před spravedlivý soud v Konoze. Když budeš mít štěstí, tak zbytek života dožiješ v klidu ve vězení." Chtěl jsem to zkusit nejprve takhle, ale už dopředu jsem věděl výsledek. V životě by na to totiž nepřistoupil.
Tímto jsem mu však dal možnost volby, takže jsem zatím neútočil. Připravoval jsem se ale na nejhorší. Byl to totiž poslední soupeř na celém světě, se kterým bych se chtěl utkat. Už mě mnohokrát porazil, protože vždycky dokázal využít nějakou moji slabinu. K tomu navíc vedl podlý způsob boje. Ten však musím vést nyní i já, protože zde nejsou žádná pravidla a všechno je povoleno.

pro **Itama Senju** Mon Apr 27, 2015 5:45 pm

Jeho návrh mě skoro položil. ,,O-oo, tak spravedlivý soud? A kdo by byl soudce? Samotná Hokage, nebo někdo z klanu?" Zkusil jsem si představit tuto situaci a bylo to docela úsměvné. Už vidím, jak na mě házejí všechnu tu špínu a jak si to všichni užívají. Tuhle radost jim neudělám. Raději jim pošlu jedno mrtvé tělo a k tomu přibalím nějaké vtipné psaníčko. Tím tělem jsem myslel samozřejmě Seita.
,,Bohužel jsi promrhal svůj první útok, takže jsem na tahu já. " Seita už jsem několikrát porazil, ale nikdy to nedotáhl až do konce. Dnes se to změní. Musím tomu však přizpůsobit i taktiku, takže začnu raději opatrně. Složil jsem pečetě a vyslal útok. Údolí Kukuřice - Stránka 3 Shinkuu%20Gyaku

Údolí Kukuřice - Stránka 3 Shinkuu%20Gyaku

Fuuton: Shinkuugyaku. Byl to jednoduchý útok na rozehřání, ale postupem času bude úroveň náročnosti stoupat.

pro **Seito Senju** Mon Apr 27, 2015 5:58 pm

Můj předpoklad byl správný. Itama se tomu návrhu vysmál. Co se taky dalo čekat? Teď jsem se rozhodl, že už mu na nic odpovídat nebudu a budu se soustředit jen na boj.
Viděl jsem, jak začal skládat pečetě a připravovat se k útoku. Času na obranu bylo dost. Nevymýšlel jsem nic složitého, ale jen vytáhl dva Hiraishin kunaie a každého hodil jiným směrem. Ve správný čas jsem se k jednomu přemístil a tím se vyhnul útoku.
Zatím jsem nechtěl používat vodu, protože bych tak postupně i utápěl své Hiraishin kunaie. Taky si musím dát pozor na ten jeho sharingan a vyhýbat se očnímu kontaktu. Pokud mě chytne do genjustu, tak je se mnou asi konec, protože proti genjutsu jsem nulový.
Chtěl jsem však něco risknout hned na začátku. Věděl jsem, že má na sobě moji značku tak, jako mám i já na sobě tu jeho. Proto jsem vytáhl katanu a provedl následující útok. Hiraishingiri. Údolí Kukuřice - Stránka 3 2Q==

pro **Itama Senju** Mon Apr 27, 2015 6:17 pm

Seito použil Hiraishin, takže ho můj útok minul. Pak jsem ale čekal, že použije něco vodního, ale nestalo se tak. Místo toho se rozhodl riskovat a použil zcela něco jiného. Mělo však cenu riskovat hned takhle na začátku? Proti mně určitě ne. Použil jsem totiž dovednost sharinganu a díky Kamui nechal Seita jen proletět, aniž by mi ublížil.
V této situaci byl bláhový, že jsi myslel, že by mě mohl jen tak zasáhnout. Teď se mi naskytla pěkná příležitost ho zasáhnout, protože byl pěkně přede mnou. Bohužel jsem však v ruce neměl žádnou zbraň, takže jsem si musel vystačit s přesně mířený kopem nohou na jeho bok. Pokud ho zasáhnu, tak si udělá alespoň pár odřenin na těle z toho, jak se párkrát překulí na zemi.

pro **Seito Senju** Mon Apr 27, 2015 6:34 pm

Jak se někdy říká, risk je zisk. Tohle ale tentokrát nebyl můj případ. Zkusit jsem to však musel. Štěstí bylo ale na mojí straně, protože Itama mě zasáhl jen kopem do boku. Udělal jsem pár kotrmelců po zemi a když se mé tělo zastavilo, pohlédl jsem na Itamu a na chvíli se zamyslel.
Grrr, ten jeho sharingan. Jak ho mám jen zasáhnout? Ještě k tomu používá i Hiraishin... Kdyby alespoň nebyl z klanu Senju. Takhle vydrží po fyzické stránce to, co vydržím i já.
Posbíral jsem se tedy pomalu ze země a do každé ruky si vzal Hiraishin kunai. Katanu jsem upustil na zem v momentě, kdy mě zasáhl, takže teď se musím spolehnout jen na kunaie.
Na chvíli se budu jen bránit a čekat, až se mi naskytne lepší příležitost ho zasáhnout. Do té doby musím alespoň držet krok.

pro **Itama Senju** Mon Apr 27, 2015 6:53 pm

Můj kop byl úspěšný a Seito se proletěl. Všiml jsem si toho jeho ustaraného pohledu a lehce se pod maskou pousmál. Masku jsem si ale následně sundal a odhodil. Důvod byl prostý. Chtěl jsem, aby Seito viděl, jak se usmívám, zatímco on hledá způsob, jak mě zasáhnout.
Pak zaujal postoj, který naznačoval jen jedno. Bude se bránit a útočení přenechá mi. Toho jsem chtěl využít. Teď si s ním můžu hrát a k tomu použiji určitou techniku.
Rozeběhl jsem se k němu a skládal pečetě. Údolí Kukuřice - Stránka 3 Trzeci_z%C5%82apany_w_niesko%C5%84czon%C4%85_ciemno%C5%9B%C4%87

Údolí Kukuřice - Stránka 3 Trzeci_z%C5%82apany_w_niesko%C5%84czon%C4%85_ciemno%C5%9B%C4%87

Kokuangyo no Jutsu. Jednalo se o genjutsu ranku A. Nepotřeboval jsem k němu ani oční kontakt a nebyla skoro ani možnost se mu vyhnout. Teď mělo kolem Seita všechno zčernat, ale pak se nic nedělo. Zatím jsem chtěl jen sledovat jeho reakci v genjutsu a pak si to trochu i užít.

pro **Seito Senju** Mon Apr 27, 2015 7:05 pm

Chtěl jsem sice držet krok, ale opravdu jen chtěl... Když se ke mně rozeběhl a skládal pečetě, už jsem tušil, že to bude pro mě hodně špatné. Tak se i stalo.
Nestihl jsem se přemístit, spíše nebylo ani kam, protože kolem mě začala stoupat tma, až byla všude kolem. Co teď? Dal jsem ruky před sebe a očekával jsem zásah. Z tohohle se totiž jen pomocí kai nedostanu.
Itama začínal mít v souboji převahu. Zatímco já jsem se zatím nezmohl ani na pořádný odpor. Teď musím přežít tohle genjutsu, ale bylo mi jasné, že mě Itama jen tak z něho nepustí.

pro **Itama Senju** Mon Apr 27, 2015 7:35 pm

Podařilo se mi ho chytit. Vlastně ani nebyla jiná možnost, protože tohle většinou zabere. Nyní se tedy nacházel ve tmě a já si mohl dělat všechno, co jsem uznal za vhodné. Všiml jsem si, že si Seito chrání hlavně přední část těla. Tu ať si klidně chrání...
Já se totiž zjevil za ním a pomocí kuanie ho řízl do lýtka. Tenhle útočný krok by měl vyjít. Můj cíl byl jasný. Chtěl jsem ho omezit v jeho rychlosti, takže jsem se zaměřil na nohy. A až ho pak pustím z genjutsu, tak ho dorazím už normálním způsobem.
Ještě jsem však chtěl zkusit jednu věc. Znal jsem Seita moc dobře a znal jsem tu jeho loajalitu ke Konoze. Chtěl jsem si s ním teď hrát. Hlavně pohnout jeho psychikou. ,,Dám ti na výběr. Připoj se ke mně a můžeme spolupracovat. Jen si to představ. My dva spolu. Bok po boku. Mohli bychom ničit, zabíjet, přepadávat a tak dále. Stačí se jen otočit ke Konoze zády, jak jsem to udělal i já, a vychutnat si pravou svobodu. Pokud však odmítneš, tak víš, co se stane." Můj hlas se ozýval ze všech stran. Tohle jsem si teď vyloženě užíval.

pro **Seito Senju** Mon Apr 27, 2015 8:07 pm

Stal jsem na místě a najednou jsem ucítil škrábnutí na lýtku. Cukl mi koutek úst a já musel zatnout zuby. Chce mě zpomalit. Tohle však ještě dokážu překousnout. Jestli mě chce opravdu zpomalit, bude muset říznout hlouběji.
Otáčel jsem se dokola, ale všude tma. Situace začínala být vážná. Jestli se rozhodne mě Itama zabít, tak to udělá klidně i tady. Spíše jsem ale předpokládal, že si ten souboj bude chtít ještě užít. Myslím, že i tohle by pro něho byla nuda.
Pak se ale stalo něco nečekaného. Začal mluvit o tom, abych se k němu přidal. Blázen. Jestli si myslí, že mě přinutí jít proti Konoze, tak to je trochu mimo. Měl by to přestat brát, protože mu to zrovna čistě nemyslí. Nechtěl jsem se s ním bavit, ale teď jsem neměl na výběr. ,,Udělal jsi to jenom ty. Pošpinil jsi jméno našeho klanu! Já tě následovat nebudu. Já zůstanu věrný, i kdyby mě to mělo stát život." Tímhle mě opravdu nezlomí.

pro **Itama Senju** Mon Apr 27, 2015 8:37 pm

,,Tvoje volba. Jen škoda, že jsi tak zaslepený a nevidíš pravdu. Tu už asi ani nezjistíš." Pousmál jsem se a sledoval ho, jak se otáčí dokola. Ještě jednou jsem mu chtěl zasáhnout nohu. Počkal jsem si tedy na správný moment a pak znovu udeřil. Teď to však mělo odnést jeho druhé lýtko.
Hraní mě už přestalo bavit. Zrušil jsem tedy genjutsu a my tak opět stáli naproti sobě. Chci mu totiž zarazit katanu do srdce pod jasným sluncem a ne v genjutsu. To by bylo i pro mě moc jednoduché. ,,Tak pojď." Znovu jsem se pousmál a připravoval se na útok. Věděl jsem, že ty rány ho moc nezpomalí, ale postupem času to pro něho začne být problém.

pro **Seito Senju** Tue Apr 28, 2015 4:59 pm

Poslouchal jsem ho a kroutil hlavou. Jak moc ještě klesneš, Itamo?! Pomyslel jsem si pro sebe a stále se otáčel dokola. Pak přišla druhá ráno do druhého lýtka. Pokud ho budu chtít porazit, budu to muset udělat rychle, než se nohy unaví a zranění se na tom určitě podepíše.
Pak Itama zrušil genjutsu a my tak zase stáli naproti sobě. Ukázal mi svoji sílu, ale předpokládal jsem, že teď přijde na řadu hlavně ninjutsu a taijutsu. Složil jsem tedy pečetě. Suiton: Bakusui Shouha. Údolí Kukuřice - Stránka 3 Hqdefault

Chtěl jsem si vytvořit vyhovující prostředí pro mě. Zrovna jsme byli v takové menší dolině, takže se zde voda udrží déle.
Když jsem pak stanul na vodě, složil jsem opět pečetě a aktivoval další techniku. Mizu no jikuukan. Byl na to nejvyšší čas. Pak už jsem jen vytáhl Hiraishin kunai, těch jsem měl naštěstí dostatek, a čekal na reakci od Itamy.

pro **Itama Senju** Tue Apr 28, 2015 5:29 pm

Konečně. Usmál jsem se, když začal Seito skládat pečetě. Bylo mi jasné, že chce mít kolem sebe vodu. Já však použil schopnost sharinganu a zmizel jsem. Tak jsem se vyhnul případným vlnám, který by na mě mířily.
Pak jsem se objevil na vodní hladině kousek od Seita. Když už tu byla voda, tak proč ji nevyužít? Připravil jsem si techniku a následně ji vypustil. Údolí Kukuřice - Stránka 3 TobiramaSuiryuudan

Údolí Kukuřice - Stránka 3 TobiramaSuiryuudan

Suiton: Suiryuudan no jutsu. Vodní drak mířil rychle na Seita. Bylo mi jasné, že se teď budeme chvíli přetlačovat v ninjutsu.

pro **Seito Senju** Tue Apr 28, 2015 5:48 pm

Žádná vlna ho nezasáhla, to mě ani nepřekvapovalo. Musím vymyslet něco s čím ho zasáhnu. Zatím jsem jen připravil obranu proti vodnímu drakovi. Nevymýšlel jsem nic složitého a složil stejné pečetě jako on. Vedle mě se vytvořil skoro stejný vodní drak a zamířil proti němu. Následně došlo k vodní explozi a já měl chvíli čas něco vymyslet.
Kdysi dávno se mi ho podařilo zasáhnout, teď si však bude dávat větší pozor. Musím odpoutat jeho pozornost. Použiju techniku, kterou jsem zatím v boji ještě nezkoušel. Je to sice S-ranková technika, ale teď poslouží k jinému účelu. Poskládal jsem tedy rychle pečetě. ,,Suiton: Ame no mai." Vyslovil jsem název techniky. Cítil jsem úbytek chakry, ale zatím se nic nedělo. Jen se na nebi začaly pomalu tvořit mraky.
Teď bude důležité přečkat další útoky a počkat, než začne pršet.

pro **Itama Senju** Tue Apr 28, 2015 5:59 pm

Draci se srazili a já tak na chvíli ztratil Seita z dohledu. Když voda opadla, opět jsem ho viděl, ale stál pořád na místě. Pak jsem zaslechl název jeho techniky. Takovou techniku jsem ještě od něj neviděl. Udělal jsem krok dozadu, protože jsem nevěděl, co mám čekat. Nic se však nestalo. To, že se začínaly tvořit mraky na nebi, tak to jsem vůbec nezaregistroval.
Začal jsem se zase smát jako magor a zároveň se na něj díval. ,,Co? Už ti došla síla? Jaké zklamání..." Vytáhl jsem svůj kunai a zamířil obrovskou rychlostí k němu, kde jsem ho zasypal mnoha údery. Chtěl jsem teď na něj útočit z blízka, aby neměl čas nic vymýšlet.

pro **Seito Senju** Tue Apr 28, 2015 6:11 pm

Nepostřehl to. Alespoň jsem si to podle jeho slov myslel. Mraků začalo na nebi přibývat a už pomalu zakryly i slunce. Teď už si toho možná všimne. Zatím to však nebyla finální podoba, protože než začne pršet, tak to ještě chvíli potrvá.
Itama na nic čekal a vrhl se na mě. Jeho údery zatím byly snadno čitelné, takže mi nedělal problém je odrážet. Nechtěl jsem tu ale plýtvat silou na blízko, takže při dobré příležitosti jsem se odrazil a dopadl daleko od něj, takže se vzdálenost mezi námi zvětšila.
,,Jsi pomalý a snadno čitelný." Nebyl to sice můj styl, takhle se navážet do soupeře, ale teď to situace vyžadovala. Věděl jsem, jaký Itama je. Nechá se až moc snadno rozhodit a to jsem teď potřeboval. Nesmí mu to myslet čistě, až se dostanu ke svému útoku.
Opět jsem zaujal pozici a čekal na něho. Teď mi bude určitě chtít dokázat, že pomalý není.

pro Sponsored content

Údolí Kukuřice

Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice

Re: Údolí Kukuřice