Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

Faito

"To nebude problém, v knihovně ti ho jistě dají..." řekl jsem a odněkud vyhrabal papír a tužku. "Tohle jim předej, měli by tě zavést do archivů technik a techniku ti dát. Ještě něco?" zeptal jsem se nakonec. Kashike si zatím zkoušel nabourávat mou chakru tou svou. Bylo to trochu nepříjemné, ale nic, co bych nezvládl, spíše mě to otravovalo.

Kashike


Když se Faito začne bavit s Gatsem, zkusím trošku tvůrčí invence. Zaměřím se na chakrové toky mezi mozkem a očima a zkusím pro Faitův pohled vymodelovat Gatsovi trojky prsa. Uvidíme jak to zabere.

Zobral som lístoček od Mizukageho. Stisol som ho v ruke ( v knižnici budú asi mať problém ho prečítať ) a moj názor na Faita sa rapídne zmenil. Pripadal mi ako celkom fajn človek. No hneď po tom som zmizol a nezostal po mne ani náznak prítomnosti.
//presun

https://www.youtube.com/watch?v=kPpydm2-0PQ

Faito

Pořád jsem měl pocit, že se se mnou něco děje. Měl jsem závratě, objekty měnily barvu a sem tam se na Gatsově těle objevily dvě velké boule, ale rozhodně ne tam, kde by měly být. Byl to skutečně nepříjemný pocit.
"Soustřeď se!" křikl jsem autoritou kapitána Oininů v Otogakure a otočil jsem se na Kashikeho. V mých očích nebylo rozhodně nic zábavného.
"Vzpomeň si na to, proč tu jsi! Balíš holky, sršíš vtipem, ztrácíš respekt! Tak nějak přemýšlím, jestli ses u brány správně složil, protože já jsem z Otogakure utíkal s úplně jiným člověkem!"
Bylo vidět, že jsem opravdu, ale opravdu naštvaný. Musím vést celou vesnici, protože má žačka to nezvládla. Musím vychovávat děcko, protože jeho maminka a tatík plní "důležité poslání" v rodiném sídle. Musím záplatovat trhliny, které udělala tahle líná, neschopná chátra. A proč? Aby pak zase přišla nějaká "tajná" organizace a alianční smlouva, která mi zabrání je ukřižovat a vystavit ostatním pro výstrahu.
Začínal jsem mít pocit, že uzavření vesnice a nabídnutí práce lidem naprosto postrádá smysl. Začínal jsem mít pocit, že lidé se zbavili strachu a pocit bezpečí je ukolébal a zbavil disciplíny. Všichni jsou líní, hradby, které byly navrženy, ještě nejsou dostevěné, smlouvy z Konohy ještě nedorazily. Jediný, kdo pracuje, je skupina Oininů mimo vesncie, protože ti to dělají pro peníze. To je naše jediná záchrana. S tím se musí něco udělat.
"Jestli v tomhle stavu přijde válka, pochcípeme tu jako krysy v sudu, a to já nehodlám dopustit..." řekl jsem.
"Znova! Soustřeď se na katanu!"

Kashike


Když mě okřikne, zamrkám a zkusím se vzpamatovat. Naštval mě tím, co mi vyčetl... hlavně tím posledním. A kde byl jeho respekt ke mě, když mě v Konoze nechal udělat to nejhorší. K čertu s tím, se vším. Postavím se do střehu s vytaseným mečem. Je čas se podívat, jak moc legendární je, tenhle sharingan... Znovu se na něj zaměřím a stáhnu pro něj délku své čepele o 10cm. Lepší?

Faito

"Mnohem..." řekl jsem. "Nebudu tě učit obranu proti genjutsu, protože zlomit si prst ti asi nedělá problémy. Postoupíme na vyšší level. Až budeš končit s chakrou, prostě přestaň. Otoč strany. A pamatuj, že vše je o detailech. Prostě se rozeběhni, soustřeď se na to, že má být vše otočené...až na mě." řekl jsem a tasil wakizashi. Opět jsme se vraceli do dřívějších tréninků, moc dobře věděl, co ho čeká, když udělá chybu.

Můj trénink stále probíhal i po tolika dnech velmi únavné dřiny jak po psychické tak fyzické stránce. Ale cítil jsem, že se už blížím do finále, avšak to ještě nějaký ten čas zabere než se mi plně rozvine. Dokázal jsem techniku už plynule vystřelit, problém však byl v kontrole. Tvar a síla nebyly vyváženy. Tyto dva body jsem musel vylepšit jinak se nikam nepohnu. U této tehniky to však chtělo zkoušet pořád dokola než získám ten správnej pocit a rovnováhu. Několikrát během tréninku mi dokonce šlo o život, jelikož se má síla vymkla kontrole. Avšak z chyb se člověk učí a ani já nejsem vyjímka. Prováděl jsem sérii útoků až mi došla veškerá energie a já se musel stáhnout. Odpočinek byl taky součástí tréninku aby bylo mé tělo připraveno. Po odpočinku jsem se zaměřil na určité místo, které jsem chtě prorazit. Bylo to pár větších kamenů kousek od sebe uspořádaných. Mým úkolem bylo vystřelit na každý z nich aniž bych to buď přehnal nebo dal do toho málo síly. Bohužel jedním úderem jsem sundal všechny tři kvůli kontrole síly, trvalo hodiny a hodiny než se mi podařilo aspoň tu sílu kontrolovat. Poslední překážkou byl tvar, který mi nešel sformovat do patřičného tvaru. Tato energie se totiž už špatně ovládá a já ji musel dát ještě tvar. Tvar při výstřelu dokonce začínal měnit i jeho dráhu jenž mi kazilo moje snahy. Snažil jsem se po další část dne to trochu vylepšit, ale zdálo se, že pro dnešek s tím víc nezmůžu, a proto jsem pro dnešní den už svůj trénink ukončil a dopřál si zaslouženého odpočinku. Už jsem byl celkem blízko k dokončení.

Kashike


Tohle už bude náročnější. Na chvilku se zastavím a zamyslím. Pak mu převrátím strany. Vezmu svůj obraz a převrátím ho, takže můj pohyb uvidí zrcadlově obráceně. Zároveň aby to "neprokoukl", přehmátu ruce na zbrani, abych pro něj stále vypadal jako pravák. Vyrazím vpřed a zaútočím zleva, takže pro něj zprava.

Faito

Čekal jsem, vlastně jsem doufal, že udělá tuhle chybu. Zbraně zařinčely v mém krytu a Kashike ucítil říznutí po zádech. Wakizashi zmizelo v pochvě stejně rychle jako jsem ho tasil.
"Vím, že jsou to vysoké nároky, ale jedna taková chyba tě může stát život..." řekl jsem a vzal jsem trs trávy. Pustil jsem ho na zem a tráva letěla po větru.
"Pamatuj, že buď musíš udělat tohle genjutsu pořádně nebo nepozorovaně. Buď ho použij těsně předtím, než provedeš finální sek...nebo obrať celý můj obraz. Vlasy ti vlály na druhou stranu než listí, vlny na vodě a prach. Vlastně, tohle genjutsu ovládal můj dědeček, Dansaku Kenpachi. Byl v tom více než dobrý, což v kombinaci s jeho tělesnou stavbou mělo devastující účinky. Spousta lidí si myslelo, že je to prostě brutální, nemyslící primitiv, který každého protivníka jednoduše utluče, ale ve skutečnosti to měl velice dobře promyšlené..."

Kashike


Rána na zádech pálila jako čert, což mi jen přidalo na odhodlanosti a na soustředění. Ovládat genjutsu chce zjevně dost kreativní mysl... odtuším a postavím se znovu na střeh. Zkusím provést to samé, ale zkusím nabrat v potaz víc faktorů, počínaje jím zmíněným větrem a konče stínem vrženým od slunce.

Faito

Prakticky jen zvětšoval pole okolo sebe. Bylo opravdu těžké plně se soustředit na boj, aniž by neudělal chybu. Stín se povedl, vítr taky. Nechal jsem se říznout, aby věděl, že to udělal správně.
"A teď okamžik. Nepřítele musíš do genjutsu chytit už na začátku, protože používáš oční kontakt. Tudíž je velká šance, že si něčeho všimne. Buď můžeš všechno vložit do prvního útoku nebo si vyber jeden okamžik,kdy bude zaneprázdněný, dej do toho všechno a až v ten okamžik mu zpřeházej strany."

Kashike


Tak to zkusíme. Zruším veškeré iluze a postavím se proti němu na střeh. Přeměřím si ho pohledem a když se připraví, vyrazím k útoku. První sek vedu na jeho pravé rameno. Zároveň mi na levém předloktí vyvstane kost, která zformuje jakýsi pevný nátepník. Mám to pro případ krytu.

Už jsem tu byl poměrně dlouhou dobu a bylo na čase změnit prostředí. Nemohl jsem záviset jen na jednom místě. Chtěl jsem se pohnout dál a jít se podívat na nějaká zajímavá místa. Jak jsem chtěl tak jsem taky udělal a bez jakýchkoliv dalších slov jsem směřoval své kroky pryč od jezera kde se shromažďovalo čím dál víc lidí. Kdysi to tu bylo velmi klidné místo, dnes už tomu tak není. (přesun)

Faito

K smrti se mi příčilo nechávat někoho v mojí hlavě, měl jsem z toho podivný pocit. Chtěl jsem ho tam ale nechat, nebylo moc lidí, kteří by využívali genjutsu takhle chytře. Vykryl jsem ránu, ale neodsekával jsem. Soustředil jsem se na to rozeznat jeho genjutsu, aniž bych se díval na jeho chakrový systém.

Kashike


Stáhnu ruku a přejdu do bodu proti hrudi. Zároveň mu zmatu vnímání, takže vidí jak mířím vysoko. Je to jednodušší než převracet celý obraz, musím si jen dát pozor na věci jako je látka oděvu, aby se pro něj včas zastavila. Tím že skutečný bod směřují níž, do úrovně podbřišku, získám víc času aby nestihl krýt.

Faito

Klasickým úkrokem do strany uhnu jeo bodu a sekun mu do meče. na to, kam bodal, bylo jeho zápěstí podivně zkroucené, ale i tak mě překvapil náraz katany o několik čísel jinde. Nechal jsem ostří třít o sebe a řekl jsem: "To nebylo špatné..."
Načež se Kashike probral z genjutsu lehkým říznutím do ramene a já stál za ním. Tahle genjutsu jsem použil už tolikrát, že existuje jen pár opravdu dobrých bojovníků, kteří si toho všimnou. Když se Kashike otočil, napřahoval jsem se k dalšímu seku. Kashike mě ale znal moc dobře. Mohl si všimnout, že mi levá ruka lehce cuká. Věděl, že když jsem měl opravdu s něčím problém, měl jsem tiky, ale v pravém oku. Nechal jsem tam tuhle chybu schválně, aby si všímal detailů a ne jen toho, kam míří katana.

Kashike


Nebýt sharinganu a jeho rozpoznávací schopnosti, velice těžko bych tyhle detaily vnímal. Postavím čepel meče do pasivního krytu pro jeho levou ruku, protože tam je nejspíš skutečná čepel. Abych mu ale nenaletěl na hrané záškuby, nátepníkem na levačce vykryju i jeho pravou ruku. Teď proti sobě stojíme zablokovaní a relativně blízko, takže volím čelíčko na kořen nosu a rychlý úskok zpět.

Faito

Kashike nátepníkem jen prořízl vzduch a tak, hádám, k čelíčku nedošlo. Musel jsem uznat, že bojovat takhle byla celkem legrace. Odskočili jsme od sebe.
"Dobře...pauza."

Kashike


Silným mrknutím sharingan "vyresetuji" a meč vrátím do pochvy. Je to dost náročné ale už se těším na výraz svého příštího protivníka, až ucítí čepel tam kde být nemá. Sednu si na zem a od pasu odepnu čutoru. Napiju se a podám jí Faitovi. Vlastně... ty to teď nepotřebuješ co?

https://www.youtube.com/watch?v=z3Vw2_mAxzk

Faito

"Nepotřebuju, otázkou je, jestli to chci..." řekl jsem a podíval se na čutoru. Ne, nelákalo mě to. Pořád jsem byl ještě fascinován tím, kolik energie ve mně je. Vlastně, te´d bych mohl vyzkoušet techniku, o které jsem četl a kterou jsem díky zásobě chakry mohl vylepšit.
"Něco zkusím. Uvidíme, jestli se mi to povede..." řekl jsem a podíval se kashikemu do očí. Se sharinganem by neměl mít problém.


Kolem Kashikeho se začalo vše měnit. Listy ze stromů začaly opadávat, slunce bylo unavenější, až zašlo úplně. Začal padat sníh a i na tohle podnebí začalo být dost chladno.
"Dostaň se ven..." řekl jsem. Bylo jasné, že je to genjutsu, vtip byl ale v tom, že v momentě, kdy se Kashike dostal ven, nebylo vše normální. Nejprve zmizela noc, vše bylo prosluněné, sníh se třpytil a oči z té záře až bolely.
Po dalším vysvobození z genjutsu začal sníh tát, kolem byly jarní květiny, zpívali ptáci.
Konečně se po třetím uvolněnní dostal na začátek léta, který zrovna byl. U jezera bylo krásně, vítr si pohrával s vlnkami a korunami stromů a vše ozařovaly dva sluneční kotouče.
"Ještě pořád nejsi venku..." řekl jsem. Bylo jasné, že bude ještě chvíli pokračovat.
Vše zahalila mlha. Tak, jak to u jezera bývalo. Když se Kashike rozhlédl po okolí, mohl si všimnout, že jeden strom je obalený černým krystalem a stojí u něj naše stará známá. Bylo lepší odtamtud utéct. Nijak jsem mu nebránil, aby se ze sfér mého genjutsu dostával, ale tahle rozhodně nebyla poslední.
Konečně se zdálo být vše v pořádku. Stál jsem před ním a úsměv na mých rtech se rozšiřoval. Kashike ucítil katanu, která jím prošla skrz naskrz. Když se otočil, zjistil, že jsem ho probodl já.
Když zrušil předposlední genjutsu a otevřel oči, zjistil, že stojí vedle své staré pryčny v Otogakure. Všichni okolo panikaří, Kashike ví, co se stane. Naruto si přišel pro Reinu Kanu. Byl to jeho poslední den v Otogakure. Byl poslední rok jenom sen? Bude to teď prožívat znovu?
Konečně jsem zrušil genjutsu nadobro a dal mu pár chvil na vzpamatování se.
"Roztomilé, že? Dřív bych se svou chakrou udržel tak tři genjutsu a musel bych tě skrz dvě úplně pustit, pokud by byla takhle velká. Teď můžu někoho uvěznit navěky..."
Kashike znal ten výraz. Aniž bych se usmíval, věděl, že jsem nadšený, až fanatický. Věděl, že tohle může být velký problém. Nebo velký zisk, ale rozhodně by se to mělo kontrolovat.

Kashike


První moje reakce, když mi tvrdil že mě pustil, byla podivná. Jediným pohybem jsem si zlomil malíček na levačce. Syknu bolestí ale nic se nezměnilo. Upřímně? Horší než celé genjutsu a genjutsu v genjutsu je asi první pokus uvěřit, že je konec. Čtvrtá vrstva už člověka tak dokonale zblbne, že jedna fraktůra nemusí stačit aby uvěřil.

Vážne si myslíš, žeby som sem mal zájsť? Za opýtanie nič nedáš a ak uvidíš, že má nejakú prácu tak si počkáš, to ťa určite nezabije. Povedal mi Khairuni v hlave aj keď ja som si tým úplne istý nebol. Predsa len vážne som ho rušiť nechcel, ale potreboval som sa na niečo opýtať. Keď som neďaleko zazrel Mizukageho ostal som stáť aby som zistil, či je zaneprázdnený alebo nie.

Faito



"A vem si, že to bude třikrát Tsukuyomi...například. Nebo jedno z mých oblíbených, mnou vytvořených genjutsu..." řekl jsem se spokojeným výrazem.
Pak jsem si ale všml nějakého chlapce.
"Jsem rád, že alespoň někdo čeká, až domluvím... Co bys?"

"Mizu...kagesama?" Prehovoril som najskôr ako keby som si overoval, či to je vážne on. No netrvalo dlho a potom som spustil. "Dlhú dobu som bol mimo dediny a za tú dobu, ma opustila senseiika." Chvíľu by som sa odmlčal a potom som dodal. "Takže by som rád vedel, či mi nejakého pridelíte." Dohovoril som a čakal som, čo mi na to odpovie. Vidíš a ani to nebolelo. Povedal podpichovačne Khairuni.

Faito

"Zkus začít jménem. A abychom to nezdržovali, přidej jméno senseiky, hodnost a zaměření." řekl jsem.