Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

Tak zatim, Tak si uzijte par dni volna.
Nakonec jsem se mirne poklonil a nekde se vytratil.
(presun)

"Ty taky"Usmála jsem se a zamávala mu.No nic jdu na cvičiště 3
(Přesun)

Přišel jsem na své oblíbené místo. Byl tu klid a krásně. Moc lidí sem nechodilo. Vzpomněl jsem si, že jako malý jsem toto místo miloval a pořád sem chodil.
Sedl jsem si na kámen a chvílemi pozoroval jezero, chvílemi krajinu a chvílemi jsem jenom poslouchal zpěv ptáků. Vydržel bych tady sedět klidně celý den.

Pomalu loudavý krokem jsem se dopotácel až k Jezeru Kiri, jeho krása mi přišla celá rozmazaná. Ale bylo zde krásné ticho. Mohl jsem jít domů, ale to by mě asi matka pěkně sjela. Šel jsem kolem jezera a jít rovně vypadalo nemožně. Zdálo se že ten strom je čím dál víc daleko a že se začíná něják rychle stmívat. Konečně jsem se dostal ke stromu a obloha už byla skoro černá. Divil jsem se jak čas letí. Usnul jsem aniž bych si všiml že na kameni vedle mě někdo sedí.

Zaslechl jsem, jak se ke mně někdo blíží, ale nijak jsem na to nereagoval. Teprve po chvilce jsem se otočil a podíval co to je. Spatřil jsem nějakého kluka jak vedle mě spí u stromu. Nechtěl jsem ho budit, tak jsem čekal až se vzbudí sám. Pak jsem začal po jezeře házet žabky.

Po několika hodinách jsem se vzbudil, vypadalo to že se pomalu rozednívá. Ksó! Kde jsem to zase usnul! Vstal jsem a cítil jsem jak mi v hlavě třeští. "Už nikdy nebudu pít" tiše jsem si šeptl jen tak pro sebe a protáhl jsem se. Otočil jsem se na vedle mě seděl jakýsi chlápek v klobouku. Uskočil jsem, vytáhl jsem meč a docela dost jsem se divil že jsem si ho nevšiml. Trochu mi došlo že s tím co se mi děje v hlavě nepoznám ani svojí vlastní chakru. Asi jsem vypadal docela směšně protože se mi pořád docela motala hlava tak mi dělalo problém držet meč rovně.

Vypadalo to že se ta šípková růženka konečně vzbudila. Pomalu jsem na něj otočil a všiml jsem si, že má potíž vyrovnat meč a je celý takový zamotaný. Určitě má kocovinu pomyslel jsem si. V klidu jsem vstal a vytáhl jsem si také svůj meč. Zabodl jsem ho do země aby viděl že já s mečem také umím. "V pořádku, jsem z Kiri jako ty myslím. Klidně bych si s tebou zašermoval, ale v tomhle stavu ti to asi moc nepůjde." řekl jsem a podíval se na vycházející slunce. "Spal jsi celkem dlouho. Co jsi pil, že jsi tak zdrcený. Je ti vůbec 18 a víc?"zeptal jsem se ho, protože na to moc nevypadal. Ale možná jsem už byl moc unavený a špatně jsem viděl.
"Jo a já jsem Totsuki." představil jsem se a malinko smekl klobouk.

Ještě jednou jsem se na místě trochu zamotal. "Hele, Totsuki-san. Pššššt!! potišeji" každé jeho slovo zvyšovalo mojí bolest hlavy. Ještě jednou jsem si ho prohlédl, odhodil jsem meč na stranu a šel k jezeru opláchnout si obličej. Když jsem se viděl v odraze Ksóó!! to jsem toho vypil tolik?! Na obličeji jsem měl asi 12 seškrtaných čárek. Poskládal jsem pečetě a ohřál lehce vodu, studená mi nesedí. Umyl jsem si obličej a přešel jsem zpět k Totsukimu. "Věřil by jste že ani nevím?" protáhl jsem obličej a najednou mě zase strašně rozbolela hlava z těch ptáků. Jindy si to užívám, jaká ironie,..

Chvíli jsem ho pozoroval. Jeho kocovina mě až udivila. Člověka s tak velkou kocovinou jsem snad ani neviděl. Ale to oslovení Totsuki-san se mi líbilo.
Pousmál jsem se. "No, budeme doufat že ti alespoň těch 18 je." řekl jsem potichu, aby ho hlava nerozbolela víc.
Vyndal jsem si meč ze země a zandal si ho zpět do pouzdra na opasku. "Tys toho vypil asi opravdu hodně co? Se ti snad něco stalo, nebo jsi měl prostě náladu pít?" ptal jsem se ho. Uznávám, já taky někdy piju, ale ne abych z toho měl až takovou kocovinu. "A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal jsem se ho.

Vypadal docela tolerantně, dokonce aji ztišil. Trochu jsem se pokusil pousmát, ale bylo to marný. "Proč piju?" nad tou otázkou jsem chvilku doumal "myslím že jsem dostal slinu" vzpomněl jsem si na včerejší trénink "možná jsem dokonce slavil, podařilo se mi dokončit techniku" zase jsem trochu zadoumal "myslím,.." přemýšlel jsem nad tím co jsem to vlastně pil, ale akorát se mi vybavovala ta zatracená barmanka "Ale mají tam pěknou barmanku" usmál jsem se jen tak pro sebe. Pak mi to došlo, vytáhl jsem peněženku a zkontroloval jí "Ksóoóó!! 200 ryo?! achjo, fakt už nikdy nebudu pít" odhodil jsem peněženku na kopu i s mečem a chytl jsem se za hlavu. Tím jsem ukončil svůj monolog. "No co už, jak je možné že jse vás ještě neviděl Totsuki-san?" tiše jsem šeptl,..

Usmál jsem se nad tím, jak se snaží vzpomenout si co vlastně včera dělal. "No jo, v Kiri mají samý pěkný ženský, nemylíš?" zavtípkoval jsem, abych mu torchu rozveselil náladu.
Jeho poslední věta mě trochu zarazila. "No, možná proto že se na veřejnosti moc neukazuju. Mám radši tichá místa, kde můžu v klidu dumat a poslouchat zpěv ptáků." odpověděl jsem mu. Pak jsem se nad sebou chvíli zamyslel. Ani nevím, proč moc společnost nemám rád.
Všiml jsem si, že mi ještě pořád neodpověděl na mojí otázku, ohledně jeho jména. Třeba toho na něj je nějak moc.

Trochu jsem se zamyslel nad ženama v Kiri. Hmm,.. vybavil jsem si jak mě včera nadávali Yuuki a Hirin, potom usměvavou Mizukage. Nikdy jsem nad Mizukage neuvažoval jako,.. eh,..hmm.. trochu jsem zrudnul "Nestěžuju si,.." v mojí hlavě byl nepořádek a před očima mi se mi ukazovali představy nad kterými bych asi jen tak nepřemýšlel. Lehl jsem si znovu na svoje proležené místo a zakryl si oči protože zpoza mlhy začalo vylézat slunce.
Když jsem slyšel že je radši sám, trochu mě to donutilo přemýšlet. Přece jen já odjakživa prometávám tyhle odpočinková místa a ještě jsem ho neviděl,.."Jo, taky si rád lehnu a užívám si klidu tohohle města, ale v těhle těžkých časech,.." složil jsem rychle pečetě a rozehřál si vychladlou zem pod sebou ".. musíme hodně trénovat." vytáhl jsem zbylou rukou flašku s vodou a napil se,...

Pousmál jsem se a sedl si na zem. Pozoroval jsem ten překrásný východ slunce. "Ty jsi Shinobi jaké hodnosti?" zeptal jsem se ho. Celkem mě to zajímalo. Ten kluk nebyl špatný, až na to, že se dokáže opít do úplného maxima. Možná, kdyby byl menší hodnost než já, mohl bych se ho na něco zeptat.

Jak mi přes ruce svítili trošky toho slunce do očí, začala mě ještě víc bolet hlava. Trochu nešťastně jsem si povzdychl "Achjo, nemáte něco proti hlavobolu?" trochu jsem se ušklíbl do prázdna. Měl jsem pocit že mi praskne hlava, ale snažil jsem se být klidný. 
Když se mě zeptal na hodnost, trochu jsem se nad tím zarazil "Hmm, je to důležité?" tiše jsem si mumlal pod vousy. "Chunnin" už 6 let, zaklel jsem jen tak v duchu a trochu mě to naštvalo.
Ale obrátil jsem "Jestli chcete, klidně mě můžete pozvat na panáka" usmál jsem se a přemýšlel jsem kde jsem nechal 1200 ryo. Ksó, snad mě neokradli,..

Přemýšlel jsem co by mu mohlo pomoc od té bolesti. U třetí otázky jsem se zasmál a pak řekl: "No tak dobrá. Zvu tě na panáka.Ale divím se že po této zkušenosti se ti ještě chce pít." Chvíli jsem se odmlčel.Na druhou otázku jsem jenom zamumlal: "No, ani moc ne. Řeknu ti to u panáka" a mrkl jsem na něj. "Na bolest hlavy u sebe bohužel nic nemám, ale jestli chceš můžeme se cestou stavit v nemocnici pro nějaký Paralen nebo tak něco." řekl jsem a vstal. Oklepal jsem se od trávy a podal mu ruku, abych mu pomohl vstát. Myslím že v tomhle stavu mu to asi moc nepůjde.

Pomalu se mi podařilo vstát pomocí Totsukiho. Docela mě udivilo že muž co nezná ani moje jméno zve na panáka, ale když jsem se pokoušel přemýšlet tak to bolelo. Vytáhl jsem černé brýle a nasadil jsem si je "Dám si kafe" šibalsky jsem se ušklíbl. Takhle brzo by tam mohl být možná i docela ticho. Cítil jsem se už trochu líp s mojí motorikou, ale hlava pořád bolela.

/přesun

"Tak jo" usmál jsem se. Stejně jsem měl po ránu větší chuť na kafe než na nějaký alkohol. Ani mi neodpověděl na otázku, zda-li se chce stavit v nemocnici. Dál už jsem to neřešil, neboť on už se vydal směrem pryč, tak jsem to bral jako že zatím ne.
/Přesun

Po dlouhe prochazce jsem zabrouzdal zpet k jezeru. Nakonec jsem se dostal zase na sve misto. jenom jsem si lehl a nakonec jsem zacal srabat Akemi a cekal na neco mozna az se dostavi Hirin nebo az naprsi a uschne. no nejak me to netrapilo. Bylo mi jedno co si o me mysly, ja mel v hlave poradny zmatek. Nikdo me nechapal a ti co si myslely ze ano se pletly. nikdo znich nevidel ty pohledy lidi kdyz jsem kolem nich prochazel. Nakonec jsem si jen lezel a pozoroval svetlo slune odrazujicich se od hladiny. A po chvili zase usnul.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Probral jsem se a nakonenec se jen protahl a pote i zmyzel nekam pro neco k jidlul.
(presun)

Jako vždy vysedávám u legendárního jezírka, kde se v období dešťů vyskytuje dračice, kterou bych jednoho dne chtěl poznat a v nejlepším případě ji porozumět a požádat ji, aby se stala mojim parťákem. Sedím u břehu s nohama ve vodě, ačkoliv mám masku shovanou v oblečení. " Každodenní nuda, aspoň, že mně tohle místo uklidňuje, jinak bych se zbláznil " Přemýšlým nahlas a dál relaxuji u břehu.

Objevil jsem se kousek u jednoho týpka,¨Slyšel jsem jak něco říkal.
Hm tohle místo je opravdu klidné a hezké.
Řeknu a díval jsem se na něj.

" Jo to je " Odpověděl jsem bez přemýšlení a uvědomění, že vlastně někomu odpovídám. Následně později na to jsem se podíval za sebe kde stál muž, který mi nikoho nepřipomínal a to jsem si myslel, že znám každého. Nechtěl jsem být hned vlezlý a tak jsem se hned neptal na jméno. " Co tě přivádí na tohle opuštěné místo? Moc lidí na toto místo nechodí. " Jakmile jsem promluvil opět jsem se otočil a díval se na svůj odraz ve vodě.

Tady jsem trénoval často v děctví svoji mysl. Takže jsem si chtěl zavzpomínat.
Řeknu a přišel k němu blíž.
Co tebe přivádí sem?

Dívám se celou dobu do vody a povídám " Už od malička chodím k tomuto jezeru a buď tu trénuji a nebo sem chodím přemýšlet. Ale jak vidím tak toto místo se začíná zalidňovat. Divné, že jsem tě ještě neviděl, čím vyšší jsem byl hodnost tím víc lidí jsem poznával, ale tebe jsem neviděl. " Zamyslel jsem se nad tím, jak je to možné, ale nakonec jsem to nechal být a čekal jsem co mi na to poví on sám než abych si nad tím lámal hlavu.

Hm moc se neukazuji. Mohu se zeptat na jméno?
Zeptám se.Sednul jsem si vedle něj.
Promiň jestli je to osobní ,ale rád bych to věděl.