Bar ,,Kirin Nectar"

First topic message reminder :


Tento bar se specializuje na alkohol s názvem Kirin Nectar (jednorožčí nektar...BTW: podle naturopedie je to specialita Kirigakure, ale nikdo o tom neví nic bližšího xD). Doporučujeme ochutnat! Říká se totiž, že každému to chutná jinak - někomu sladce- někomu hořce... ^^ Sto lidí, sto chutí ^^
Je tu ale alkohol všeho druhu, stačí si jen vybrat ^^

Když jsem se probral.
Ahoj !
Zakřičím přes celý bar. Pořád jsem se usmíval ,ale přes obvaz to nebylo vidět
Chceš taky? Zeptám se ho teď už normálně.Zaplatím si další saké ,které vezmu do ruky.
Na zdraví!

"Postavil jste se ocasému démonovi?" hledím na něj v úžasu. Pak ucucnu sake a vzpomenu si na kompliment o zářících očích. Mrknu na něj.

Myslel jsem, že mě vomejou když se na mně usmál s tím chlastem v hubě. " Kámo ty budeš mít ráno vopici. Nechceš jít radši domů? Nechci aby tu někdo přišel k úrazu a aby sis neudělal ostudu. Jsou tu přece lidi. " Připadal jsem si jako otec, který má přivést syna z baru k rozumu a vlastníma rukama ho donést domů. Zatřesu s ním a řeknu " Už žádnej alkohol, už máš dost. "

Na lidi kašlu co pro mě udělali? Já nikam nechci mě je tady hezky.
Když semnou zatřesl řekl jsem.
Poslední flaštičku andělíčku strážníčku. Ne kecám můj andělíček se zastřelil
Řeknu a zasměju se..
Viděl jsi ji tu v kanclu? Tu s černými vlasy a modrými oči? Usmíval jsem se pořád na něj.

Chlast to vyřeší aspoň zapomenu. A blázníš? Co bych ji řekl?Ty jsi moje babička? Nebo brácha?
Zeptám se a díval se na něj. Z toho množství alkoholu jsem zapomněl na chvilku na vše zapomněl.
O čem se bavíme?
Zeptám se a škytnu. Přitom jsem vytáhl peníze a hodil je na pult ,aby mi donesli další lahev saké.

Podíval jsem se trochu hrůzostrašně na barmana a řekl " Už nic nebude. Dal vám dost na zaplacení všeho co propil? Určitě usoudíte, že má dost. Dělal by akorát problémy a určitě nechcete mít od něj zdemolovanej podnik. " Pak jsem se podíval jemu do očí výhružným pohledem. " Znám tě krátce, ale pod mým dohledem a v práci nebudeš chlastat jak duha. Dělej mizíme odsud. Vstaň! "

Vstal jsem
Ty jsi na mě zlej ! Ještě mě zabíj ať ti nestojím v cestě. Řekl jsem něco co jsem ani říct nechtěl nebo spíš jsem ani nevěděl co mluvim.

Faito

Přišel jsem do baru a měl jsem náladu na to někoho zabít. Když jsem ale viděl toho chlapíka svíjejícího se u baru v opilosti, řekl jsem si, že přeci jen opít se do němoty nic nevyřeší. I tak jsem došel až k baru (cestou jsem celkem neohrabaně a nekompromisně nacpal ramenem pár lidí), sedl jsem si k baru a objednal si silné saké.  Ještě jenou jsem si změřil ty dva chlapíky a pak jsem se podíval na toho na zemi. "Vypadni, nebo jim tu ještě pobleješ podlahu a to je to poslední, co tu chci dneska mít..." řekl jem chladným, nenávistným tónem. Pak jsem si všiml Kashikeho a té slečny. I přes to všechno jsem ze sebe vydal lehký úsměv a radši zaryl oči do sklenky saké.

" Neříkej dvakrát " Následně se rozesměju, protože tomu se dalo jedině zasmát v tuhle chvíli. Potom jsem ho čapnul za bundu a popostrčil ho ke dveřím ať už jde. Páchlo to tu chlastem a já zrovna tenhle druh alkoholu neměl rád. Chtěl jsme odsud zmizet co nejrychleji.

Šel jsem teda dál motavou chůzí.
Viděl jsi ji tu v kanclu? Tu s černými vlasy a modrými oči? Začal jsem se z ničeho nic opakovat.
Heh on nemá ani páru ,že doma je chlastu taky dost. řeknu si v hlavě a pomalu a motavě jdu ke dveřím.

Vykopal jsem ho až ke dveřím a na ulici. Zatímco já čekal za dveřmi než se zmátoří a půjde za mnou. Neztrácel jsem ho z očí. (přesun)

(přesun)

Faito

Když ti dva odešli, kopl jsem do sebe kalíšek a vzal si zbytek lahve s sebou. "Kdybys mě hledal, budu u sebe..." řekl jsem Kashikemu a pousměju se na slečnu. Pak se ale Kashikemu podívám do očí a chytím ho do genjutsu. Tak mám naprostou jistotu, že nás nikdo jiný neslyší.

"Všechno úsilí je v háji. Začíná válka a je v ní pár...našich starých známých. Nemůžu ti říct víc, domysli si to sám."

 Pak jsem ho z genjutsu propustil a odešel jsem k sobě do sídla.

Kashike

Nejdřív jen přikývnu ale pak mě kapitán chytí do genjutsu. Občas to dělával, tak mě to moc nevyděsilo... ale to co mi řekl mi vzalo krev z tváře. Když mě propustil, byl jsem bledý jako stěna. Sice jsem si vědom toho, že je těžké mě zabít, ale minule jsem to sotva přežil. Podruhé takové štěstí mít nebudu, tím jsem si jist. Musím se rychle stát jouninem... zašeptám sotva slyšitelně.

Rozrazil jsem dveře a vítězoslavně jsem se rozhlédl po baru. Připadal jsem si cool, ale všichni na mě čuměli jak na blba. Skvěle se mi dařilo zvládat nové techniky a tak jsem si to musel okořenit nějákou flaškou pořádnýho chlastu. Frajerským krokem jsem si to vykročil k baru a koukal jsem kolik mám ještě peněz. Nóó! Budu se muset spokojit s flaškou nějáký levný frašky. Posadil jsem se na mou oblíbenou židli mávl na barmanku "Dejte mi flašku saké" sykl jsem trochu smutně. "A k tomu jednoho panáka" když mi to přinesla, hned jsem do sebe dva panáky obrátil a bylo mi hned líp...

Než Faito odejde, opětuji mu úsměv. Pak se ale otočím na bledého Kashikeho. "Co se stalo? Můžu Vám nějak pomoci?" optám se starostlivě.

Přišel jsem do baru a už po třetí se rozhlédl kolem. Konečně jsem ho našel. Akorát trochu opitého. "Akio, no konečně. Hledal jsem tě snad úplně všude. Mám pro tebe misi." řekl jsem mu a sedl si vedle něho. Doufám že se mu bude chtít, protože jinak jsem zbytečně ztrácel svůj čas.

Kashike

Stal se malér. Nemůžu vám říct víc, ale připomenu to co je zjevné. Chystá se válka... hrozná válka. Dovětek z mých úst vypadne těžký jako kovadlina. Celá ta představa mě děsí. Jako člen speciální jednotky pod Kapitánovým velením jsem si toho zažil už moc. I svou vlastní smrt... nemám žádnou chuť to dělat znovu.

Úsměv mi strne v hrůze. "Válka?" zopakuji. "Boj mi nikdy nešel" povzdychnu si smutně. "Co můžu udělat?"

Kashike

Podívám se na ní a trošku se uklidním. To, co vám jde nejlépe. Pomáhat ostatním, tišit jejich bolest, zahánět utrpení. Pokud chcete udělat něco hodně prospěšného, tak buďte ostrovem naděje pro nás, kteří budeme muset tu válku vybojovat. Buďte oázou klidu, kterou my budeme ochotní bránit i za cenu svých životů...

To co řekne, mne dojme. "To udělám, pane. To Vám slibuji." řeknu rozhodně. "A vy?" zajímá mě co bude dělat, znám ho teprve pár hodin, ale už teď vím, že mi na něm záleží, mám o něj strach. Musím vypadat ustaraně.

Už jsem obracel čtvrtého panáka, ale ve flašce bylo stále dost. Najednou mě oslovil nějáký chlápek, trochu překvapeně jsem se na něj otočil "Ááá,.. Totsuki-san" usmál jsem se na něj, křikl jsem na barmanku aby donesla dalšího panáka. Naplnil jsem ho a přisunul jsem ho k Totsukimu. Už jsem byl trochu v náladě, tak si mohl všimnout mého neustálého úsměvu. Ale moje smysly fungovali pořád víc než dobře.
Mise, hmm,.. "A co to bude za misi?" zvědavě jsem se zeptal a obrátil jsem dalšího panáka. Vytáhl jsem zbytek peněz a hodil je na bar. Svojí flašku jsem si schoval v kapse na kunaie a zvedl se z té barové židle."Pojdte, povíte mi o tom na tržišti. Musím to dojíst" přiblble jsem se usmál a rukou jsem ho pobízel at mě následuje,..
/přesun

Kashike

Já budu dělat to co umím nejlíp... i když... teď mě napadlo něco, co jsem nikdy před tím nedělal. Momentík. Otočím se k ní zády a něco dělám na úrovni svého břicha. Trvá mi to dobrých pár minut, než se k ní otočím a v ruce držím malou sošku. Vypadá jako když je ze slonoviny a představuje Asuku. To je pro vás.