Bar ,,Kirin Nectar"

First topic message reminder :


Tento bar se specializuje na alkohol s názvem Kirin Nectar (jednorožčí nektar...BTW: podle naturopedie je to specialita Kirigakure, ale nikdo o tom neví nic bližšího xD). Doporučujeme ochutnat! Říká se totiž, že každému to chutná jinak - někomu sladce- někomu hořce... ^^ Sto lidí, sto chutí ^^
Je tu ale alkohol všeho druhu, stačí si jen vybrat ^^

Svou kolébavou chůzí, přidržujíc se stěny, jsem konečně dorazil do baru. Přihlížejícím jsem mohl připadat jako někdo, kdo má už slušně přihnuto a má problémy udržet rovnováhu. No... minimálně to s tou rovnováhou mohli odhadnout správně.
Všiml jsem si na baru jedné známé tváře. Byl to ten muž který dokázal tvarovat své kosti jak se mu zachtělo, navíc to jeho taijutsu které jsem viděl... to bylo na mnohem vyšší úrovni. Usoudil jsem, že bude mít vysokou hodnost, když je tak schopný a tak mi nepřišlo moc vhodné přisednout si k jouninovi. Sedl jsem si tedy na bar o několik volných židlí dál.
Snad to není "důstojnický" bar...
Barman si mě konečně všimnul. "Dobrej, dejte mi prosim vás panáka vodky, jednu perlivou vodu a něco čim zaplácnu žaludek."
Barman protočil oči v sloup, nalil mi panáka, dal skleničku minerálky a potom přede mě mrsknul misku s preclíkama. "Díky..."
No jo, co bych taky mohl čekat v baru, není to restaurace. Kopnul jsem do sebe panáka a užíval si, jak mi ten líh vypaluje v puse tu pachuť nemocničního čaje.

Sedím a koukám do sklenice, aniž bych se sebemíň pohnul. Lidé kolem mě chodí a já je absolutně nevnímám. Pak mě ze zamyšlení vytrhne známý, přátelský hlas. Rozmrkám vysušené oči a otočím se na Hirin. Daří se celkem dobře... tedy alespoň mě. Zrovna jsem chtěl připít na poslední cestu našim mrtvým kamarádům... přidáš se?

Ajaj. Pomyslel jsem si, když vešla Hirin. Pamatoval jsem si ji z cvičiště i z boje proti Tsuchikagemu, stejně jako Kashike byla velice užitečná, při nejmenším rozhodně užitečnější než já. Taky jsem si ale pamatoval, že mě Hirin moc nemusí a jelikož jsem tu žádné další tváře neviděl, usoudil jsem že dopiju, zaplatím a radši vyklidím prostor.
Vytáhl jsem malý váček s penězi, které jsem dostal za prohloubení studny a práce na vodovodu a dal jsem barmanovi co mu náleželo, plus dýško.
Vzal jsem si na cestu pár preclíků a vydal jsem se domů, abych si tam odpočinul.

/Přesun

"Proč ne. Budíš jim země lehká." Řekla jsem a napila se sake

Otočím se k ní a pozvednu sklenku. Sláva vítězným padlým... pronesu a obrátím jí do sebe. Pak jí položím na pult a objednám si další. Viděl jsem tě na bojišti a musím uznat, že umíš opravdu krásně mlžit... prohodím dvojsmyslný kompliment a nahodím do sebe dalšího panáka.

Poslední dobou je mojí největší výhodou že to nevyužívám. Všichni to tak strašně čekají, že jsou pak akorát překvapení když se nic nestane. Jako třeba Tsuchikage... 6x... uchechtnu se a poposednu si na židli.

Jedno překvapení je málo, jak jsem dneska zjistil. Nikdy by mě nenapadlo, že jednoho člověka budu zabíjet 6x, to už je i na mě trošku moc... uchechtnu se a kopnu tam dalšího panáka.

Těch překvapení není nikdy dost... dodám. Čím víc toho má člověk v rukávu, tím větší má šanci přežít. A co ty? Co máš teď v plánu?

Tentokrát se na ní podívám s velkým zájmem. Jsem šermíř, vlastně je to to co umím nejlépe a tak mě tahle debata brala za srdce. No to záleží na tom, jak moc velký ten meč je. Pokud vezmu v potaz třeba Kubikiri, tak ta zbraň má větší efekt na morálku soupeře. Velkou škodu tím však zkušenému bojovníkovi nenaděláš. Na to je lepší něco takového... řeknu a položím na stůl svůj bastard. Váží asi kilo a půl, takže se dá ovládat i jednou rukou, zároveň má ale dlouhou rukojeť s velkou pákou, takže při obouručním držení je rychlejší a má větší sílu...

Pěkná práce.. pochválím jí zbraň, když rukou přejedu přes čepel. Ocel krásně zvoní a vlní se. Osobně jsem nikdy nechápal to všeobecné zalíbení v katanách. Na mě má málo způsobů použití. Někdy bychom se mohli sejít na cvičišti a porovnat si techniky. Schválně jsem použil výraz, kterým se samurajové vyzývají k souboji, většinou na život a na smrt, i když v mém případě se má jednat pouze o trenink.

Už už to vypadalo, že se úspěšně doplahočím až do svého brlohu za vesnicí. Když v tom mě přes nos praštila ta opojná vůně alkoholu. Zkontroloval jsem si kapačku a musel konstatovat, že infúze došla. Byl jsem na suchu. Ne tedy, že bych si aplikoval lihoviny nitrožilně...

Vešel jsem dovnitř opravdu stylově. Bylo na mně velmi dobře znát, že mám po celkem namáhavé šichtě. V jednu chvíli jsem dokonce zakopl a skácel se. Naštěstí jsem to tak tak ustál a od toho, abych pult přivítal vášnivým polibkem mě dělily doslova centimetry.


"Dobrej... jako vobvykle." zahuhlal jsem. Nutno dodat, že Mazlik byl bezpečně schovaný kdesi pod mým bílým pláštěm.
"Ale hele mladej, ty toho máš už dneska dost."
"Nerozeznáš opilce od vědce. Koukej to sem nosit, nebo ti tu vyklíčí pavoučí liheň dřív, než řekneš rumíček!" zamračil jsem se jako kdyby mi onen nešťastný barman zavraždil rodinu a tak netrvalo dlouho a já se dočkal své objednávky.

Ta spočívala v tom, že jsem dostával veškeré položky z nápojového lístku jednu po druhé. Pouze ty alkoholické, přirozeně.

No jo vlastně... plesknu se do čela. S tebou už jsem jednou bojoval. Promiň, nezvyk. Většinou se s každým biju jen jednou, podruhé už na to nějak... nemá dech. Budu si na tebe muset vymyslet nějaké nové triky.

Zálibně jsem pozoroval řadu sklenek a panáčků, která se předemnou objevovala. Dneska jsem se rozhodl upadnout do hlubokého spánku a to čím dříve, tím lépe. Vzal jsem prvního panáka a kopnul ho do sebe. Rum, vodka, zelená... dál už veškeré chutě téměř splývaly. Mou poslední zastávkou byla dvojka červeného, u které jsem se malinko pozdržel a vychutnal si ji. Chlápek, co seděl vedle mě čuměl s otevřenou hubou.
"Jsem doktor, alkoholik profesionál." oznámil jsem jasně a zřetelně. Artikulace mi nečinila problém. Dalo by se říct, že alkohol způsobil mé probuzení a už jsem nevypadal jako plahočící se mrtvola. Sladce jsem se usmál, na stůl hodil peníze s velmi slušným dýškem a odešel. Po dvou a naprosto rovně.

přesun

Akorát musíme počkat až vystřízlivíme. Pod vlivem je neradno bojovat, někdo by si mohl třeba vypíchnout oko... zažertuji a kopnu do sebe dalšího panáka.