Bar ,,Kirin Nectar"

First topic message reminder :


Tento bar se specializuje na alkohol s názvem Kirin Nectar (jednorožčí nektar...BTW: podle naturopedie je to specialita Kirigakure, ale nikdo o tom neví nic bližšího xD). Doporučujeme ochutnat! Říká se totiž, že každému to chutná jinak - někomu sladce- někomu hořce... ^^ Sto lidí, sto chutí ^^
Je tu ale alkohol všeho druhu, stačí si jen vybrat ^^

Hrál jsem s ní tedy na babu když chtěla. Pořád měla hodně energie jako já. Tenhle alkohol byl tak trochu palivo, která pak mělo drastické účinky. Viděl jsem jak odpadává, stihla to sice k altánku, ale usínala na zemi. Vzal jsem poslední zbytky sil abych jí zvedl a položil na lavičku pod altánek a dal ji pod hlavu alespoň podsedák co tam byl, aby neměla hlavu na tvrdém. Já jsem už ale pak neměl dostatek sil jít na tu vedlejší a tak jsem usnul vedle ní na zemi opřenej o tutéž lavičku na které ležela. Byl to dosti záživnej večer. Oba jsme nakonec skončili skoro bez všeho oblečení. Kalhoty nám naštěstí zůstaly. Nakonec jsem pomalu zavíral své oči a na závěr usnul.

Spala bych asi klidně až do večera ale nějak mi to nedovolal ruch z ulice. Se zabručením jsem se protáhla a pootevřela oči. Jakmile jsem začala víc vnímat vystřelila obrovská bolest. Přesunula jsem se do sedu a chytla se za hlavu. Co to sakra.. Zaregistrovala jsem spícího Katara a pak i fakt, že jsme na ulici pod altánkem! Zamrzla jsem a zírala asi minutu na děcko co zíralo na mě. Celou naší akci jsem si pamatovala ale nijak mě to nezatěžovalo..až na to, že jsem sakra spala na ulici! No co udělala jsem v opilosti i horší věci. Povzdechla jsem si a pomalu a opatrně se protáhla. Ráda bych šla do sídla a dala se do kupy ale bylo mi blbé ho tu prostě nechat spát a tak jsem čekala.

Tak a bylo tu ráno, nebo snad už odpoledne? Neměl jsem momentálně vůbec přehled o tom kolik je hodin, ale to co jsem věděl určitě je, co se vlastně stalo tu noc. Bylo to až k neuvěření kolik jsme toho udělali a co jsem já udělal. Navíc mě asi trefí šlak až uvidím účet od barmana. Ještě, že Shirui odpadla první, jinak by byl ještě daleko větší. Začal jsem se následovně rozhlížet kolem sebe a hlava se mi zastavila  při pohledu na Miu. "Ohayo " To bylo asi jediné co jsem momentálně ze sebe dostal. Nevěděl jsem jak se jí omluvit za ty roztrhané šaty, kterých jsem se zbavil při závěru. K ničemu jinému potom nedošlo, alespoň si to nepamatuji a ona zřejmě taky ne. Chytil jsem se za hlavu, připadalo mi jako bych se pořádně praštil do hlavy.

Po tom co se probral jsem mu mávla na pozdrav a dál se držela za hlavu. Na to bude potřeba dost prášků. Co se týká oblečení...no lepší bylo to neřešit. "Bože.." Vyklouzlo mi když jsem se s námahou postavila. A bude to chtít taky dost vody. Zamračila jsem se na dalšího procházejícího čumila a pak se koukla na Katara."Doufám, že to nemáš domů daleko." Zakřenila jsme se při představě, že se takhle vleče přes celou Kiri. Já naštěstí bydlela blízko a i kdyby ne bylo by mi to fuk.

" No popravdě je to k sídlu přes celou vesnici, navíc nechci aby mě takhle naši viděli. To by byl ještě skandál a plno otázek. I když je člověk dospělej tak mu pořád raděj do života co smí a nesmí. " Pousmál jsem se nad tím a pokoušel se vstát. Trochu se mi podlamovala kolena, ale nějak jsem se na ty nohy dostal. " Co teď? " Zeptal jsem se poněkud zmateně. Stále jsme byli pod tím altánkem a kolem procházeli lidi. To musela být teda noc, snad to neviděl někdo z nadřízených, jinak mě deagradují.

"Ah..no já bych si ráda dala sprchu a převlékla se." Prohodila jsem a sáhla si do kapsy, jestli mám peněženku a klíče. Naštěstí vše bylo na svém místě. "Tak jestli nechceš aby tě vaši viděli můžeš se dát do kupy u mě." Nabídla jsem mu a aspoň trochu si upravila vlasy. Klan Hozuki mě přímo sám pro sebe jednu čtvrť.

" Děkuju, rád takovou laskavost přijmu, ale nebude to tam nikomu vadit, že tam zavítá někdo z klanu Terumi? " Zeptal jsem se pro jistotu na tuto věc. Sice momentálně nvm jaké jsou klanové vztahy v Kiri, ale pro případ jsem se zeptal, navíc jsem tam ještě nebyl, tak to tam vůbec neznám i když patřím k Anbu. " Nebo jestli chceš tak jsem si vzpoměl, že můj druhý dům je tady hned za rohem. Máme to ještě blíž a nikdo tam není. " Navrhl jsem ještě alternativní možnost.

"V pohodě, v pohodě." Mávla jsem rukou a vydala se teda směrem ke čtvrti. Já se celkově o vnitřní politiku a o vztahy v kiri nestarala. A vůbec...to by někdo musel z našeho klanu být blázen aby se mi postavil! Unaveně jsem se šourala pryč a lidí okolo si vůbec nevšímala. V duchu už jsem se viděla ve sprše a nebo s velkou sklenicí vody. Mmmm Olízla jsem si rty a pokračovala.

" Tak dobře, půjdeme tedy k tobě. " Souhlasil jsem tedy s jejím rozhodnutím a vydal se společní s ní k jejich sílu. Musela jít první ona, jelikož já opravdu nevěděl kde to ve vesnici přímo je, takže bych se nejspíš asi ztratil a skončil ve vlastní ulici klanu. Byl to velký zážitek pro oba, i když ona vlastně říkala, že pije často, takže tohle je pro ni zřejmě normální rutina. Avšak s těma šatama nepočítala, se trochu přepočítala.

/přesun

Dorazil jsem do baru, rozvalil se na židli a objednal si raději rovnou dvě piva, ta mi byla v mžiku oka donesena, zastavil jsem číšníka a jedno z piv jsem vypil na ex, slastně si odfrknu a pravím číšníkovi "To si rovnou odnes... dík" oznámím pinglovi při odevzdávání právě vypité sklenice.

Spokojeně se protáhnu, přihnu si piva a pozoruji skrze okno cvrkot ulice, jak lidé pořád někam spěchají.... Neumí odpočívat... tím to je... pomyslím si při pohledu na tlustého obchodníka jak žene své pomocníky.

Dopíjím pivo, tvářím se kysele, ale ovšem ne kvůli kvalitě zrzavého moku nýbrž nudě.
Dnes je tu živo jako o smutečním průvodu, všichni jen hledí na dno svých sklenic... poznamenám v duchu když mi poslední kapka piva sklouzává krkem do útrob mého těla.
Kývnu na číšníka který ihned přitancuje, odpočítám peníze s akurátním spropitným, zvednu zadnici a ženu se k východu.

"Na shledanou" zabručím při odchodu.

/Přesun/

Čo som mu mal na to povedať. Skôr som tak chápavo pokýval hlavou a rukami som naznačil, že je všetko v miere.. normy. To stačilo. S tým som sa mohol uspokojiť a meh, no určite to stačilo. Kopol som do seba zvyšok tej alpy, nechal som na stole peniaze a pomaly som sa postavil. "Tu nie, ale neboj, čoskoro sa to dozvieš. Vlastne si môžme spraviť aj taký menší test predsa len. To je dôvod, prečo sme stále tu... proste.. poď poď." Mávol som rukou a s ďalším prapodivným úsmevom som sa z tohto miesta vybral. Chcel som mu ukázať aj iný spôsob, ako si zarobiť peniaze. Aj bez toho, aby vás podozrieval čo i len jediný človek. Teraz začala sranda a... že to bude srandy kopa.

(presun)