Kancelář Mizukage

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Faito

Došel jsem ke kanceláři a nechal se uvést. "Hlavně respekt..." sykl jsem ještě před vchodem a počkal na vyzvání.

Kashike

Znáte mě. Disciplína především.. odpovím kapitánovi a postavím se na své obvyklé místo, o krok za ním po pravé straně.

Doběhla jsem před budovu a maličko se vydýchávala. Vyšla jsem z formy, jak jsem ty dva roky nic moc nedělala. Vystoupila jsem dovnitř a rozhlédla se. Byli tu dva muži, Jednoho z nich jsem poznala, toho druhého ne. Přistoupila jsem k nim a usmála se.
,,Dobrý den Vám přeji." pozdravila jsem je. Odemkla jsem dveře od kanceláře a vyzvala je, aby vstoupili. Sama jsem se posadila za stůl a otráveně se podívala na hromádku papírů na stole.
Povzdychla jsem si. ,,Tak jsi se vrátil, Faito? Potřebujete něco?" zabodla jsem oči do muže, který stál vedle Faita.

Faito

Jo, panáka... pomyslel jsem si, ale výraz se mi rozzářil příjemným úsměvem- přece nebudu Mizukage kazit den zakaboněným ksichtem. "Ano, přišel jsem Vás požádat o azyl o jediného svěřence, který přežil a po tak dlouhé době si dal tu práci a našel mě. Tohle je Kashike Kaguya, můj žák, teď spíše pobočník." ukázal jsem na Kashikeho. "A za další...Hokage je velmi zaneprázdněn, nestihl jsem s ním projednat své záležitosti, takže se tam budu vracet. Tak mě napadlo, jestli nechcete vypracovat mírovou smlouvu, když už tam jdu...tedy...půjdu do všech vesnic...tak až je budete mít připraveny, stačí říct."

Kashike

Když je o mě řeč, lehce se pokloním a celou dobu hledím Mizkukage do očí. Doufám že to vyjde, nerad bych skončil venku... nebo v base.

Karasu doletel presne tam kam som ho žiadala, našiel špáru cez ktorú vletel do kancelárie a zo zobáka pustil na stôl odkaz v ktorom bolo:

Pre Mizukage-sama:

Karasu zmizol v obláčiku dymu.

Vzkaz, který mi přistál na stole, jsem si odložila a pozorně poslouchala Faita. Pohodlněji jsem se opřela do křesla a ještě jednou si prohlédla Kashikeho.
,,Takže svěřenec? No...že jsi to ty, Faito, budu ti věřit, že je to opravdu jen svěřenec. Mé povolení máte, Kashike tu zůstat smí." mírně jsem se pousmála. Z jedné zásuvky jsem vyhrabala čelenku Kirigakure a podala ji Kashikemu.
,,To aby ANBU věděli, že prozatím patříš k nám." otočila jsem se na Faita a pokračovala. ,,Děkuji, žes mi to řekl. Já sama potřebuji s Hokagem něco projednat. Co se týče mírové smluvy, s tím však počkej. To si potřebuji ještě promyslet. Dám ti ale vědět a možná to dostaneš jako misi." sedla jsem si opět za stůl.
,,Pokud máš u sebe ještě povolení odejít z vesnice, které jsem ti dala, pak ho můžeš ještě použít." znovu se mim na tváři objevil úsměv. Vzala jsem si do ruky vzkat od Yuuki.
,,Budete potřebovat ještě něco?" optala jsem se pro jistotu.

Faito

"Myslím, že to bude vše, pokud Kashike nic nepotřebuje." řekl jsem a uklonil jsem se o něco hlouběji. Přeci jen, "že jsem to já" mohlo skončit úplně jinak. "Bude bydlet u mě, dokud si něco nesežene." dodal jsem ještě a pak jsem jen počkal, jestli bude Kashike něco chtít a Hitomi nás propustí.

Kashike

Převezmu si čelenku, hluboce se ukloním a pak si jí přivážu na levé rameno. Děkuji vám madam, jste velice laskava. Doufám, že vás neurazím, když vyslovím jednu drobnou prosbu. Již léta pátrám po svitcích a technikách mého klanu a nyní, když jsem se dostal do naší prapůvodní domoviny, rád bych vás požádal o pomoc. Když náš klan zaútočil na Kiri a byl vyhlazen, zajisté jste zabavili veškeré spisy. Moc rád bych do nich nahlédl a studoval je. Věřím že je to výhodný obchod, neboť pak získáte úchvatnou bojovou sílu mého klanu.

Přivřela jsem oči a nakrčila obočí. tohle se mi moc nelíbilo. Odšoupla jsem se na kolečkovém křesle k zásuvkám a hledala v nich. Něco jsem našla, i když toho moc nebylo.
,,Zde." podala jsem mu celou složku. Zástávala jsem se názoru, že každá/ý by měl znát svou minulost a historii. Já svou poznala díky Reině..Taky tu byl Faito, kterému jsem věřila.
,,Věřím, že to využijete pro dobrou věc." pokývala jsem hlavou a znovu jsem se odrazila na židli a dojela ke stolu. Způsobně jsem si sedla a usmála se.

Kashike

Převezmu si od Kage složku. Děkuji madam, jste velmi laskava. Myslím že o správnost použití těch informací se nemusíte obávat. Úklonou jí poděkuji a pak přenesu pohled na kapitána, abych mu naznačil že jednání je u konce.

Kývla jsem hlavou na pozdrav. ,,Mějte se zatím, pánové." pousmála jsem se. Rozevřela jsem dlaň, ve které jsem svírala Yuukiinvzkaz a povzdychla. Ty se v tomhle nezměníš. Vzkaz jsem proměnila v malý krystal ledu a rukou ho rotříštila. Byla jsem líná se nahnout ke koši a vyhodit ho. Ze šuplíku jsem vytáhla razítko a dala se opět do razítkování a podepisování.

Faito

"Díky, madam..." uklonil jsem se a odešel z pracovny.

//přesun

Kashike

Také se ukloním a vyjdu za kapitánem ven.

//přesun

Znova som sa rýchlo dostala do veže a rovnako rýchlo som vbehla aj do kancelárie. Vedela som že tu bude keďže som si ešte stihla všimnúť dvoch ľudí čo z budovy odchádzali.
Hitomi! Prečítala si si odkaz? Vybafla som na ňu a potom som si vlastne uvedomila že si ho musela prečítať keďže tu sedí. No... to je jedno, nesiem ti odpoveď. Chcem byť znova shinobi Kirigakure, pretože len takto sa naučím aké to je byť správnym človekom... gomene že som len tak odišla bez normálneho rozlúčenia ale... chcela som zistiť ako sa má Itachi-san... a no ehm... odteraz budem plniť len to čo si zažiadaš!  V rýchlosti som dopovedala a uklonila som sa, pri spomenutí Itachiho mi zružoveli líca ale dúfala som že to nevidí. Čakala som na odpoveď a kusla som si do pery.

Vnímala jsem okolí, protože jsem věděla, že Faito s Kashikem odešli z kanceláře, přesto jsem se příšerně lekla, když do kanceláře přiběhla jak velká voda Yuuki. Díky tomu se z mého podpisu stala pouze klikatá, nic neříkající čára.
,,Yuuki...Tohle mi už edělej, pokud nechceš, aby tvá sestřenice dostala infarkt!" oddychla jsem se. Naštěstí ten dokuent nebyl až tak důležitý a dal se napsat znovu. Rychle jsem si k tomu napsala poznámky a připravila to, aby se znovu napsal. Tenhle zničený jsem zmuchlala a hodila do koše.
,,To je dobře, Yuuki. Doufala jsem, že zůstaneš ve službách Kirigakure. Nezapomínej, že už to není jako dřív. ANBU mají stále svou vážnost, svou obvyklou povahu, ae už to nejsou stroje jako kdysi." podepsala jsem další papír.
,,Takže jsi byla v Konoze? A jak se má tedy Itachi?" zeptala jsem se a odložila razítko. Přestalo mě to bavit, když jsem si povídala s Yuuki.

Videla som čo spravila z dokumentom a preglgla som. Gomene... ? Nervózne som sa zasmiala a sadla som si do kresla pred jej veľký pracovný stôl. Takže sa môžem vrátiť k ANBU... okay...
Nuž, nebola som priamo za Itachim-san... šla som za Hokagem. Chcela som vedieť ako sa darí Konohe a najlepšie informácie má predsa Kage nie? A mal úplne najúžasnejšie čokoládové sušienky a ten čaj... ale to je jedno, nuž zistila som že Itachi-san ešte stále žije... dokonca je veliteľom ANBU čo je pochopitelné... Nadýchla som sa a pokrútila som hlavou aby som zahnala červeň vo tvári, som ako nejaká fanynka, musím sa upokojiť.
Nuž a potom sme sa len tak zhovárali že ako sa mu darí a tak... spomínaš si na Lady Mikomi Hyuuga? Zdá sa že sa niečo stalo na misii na ktorej bola.. nevrátila sa a Hokage si začína robiť starosti a bojí sa žeby to mohlo vyvrcholiť ako niečo dosť veľké... myslím že tým myslel vojnu... ale neviem s kým, nato som sa nepýtala... plus, spomínal že bol v nemocnici ale to som sa ho radšej tiež nepýtala... nechcela som zbytočne márniť jeho čas. Usmiala som sa na Hitomi. Zdá sa že máš veľa práce, môžem pomôcť? Usmiala som sa znova a pohodlne som sa usadila v kresle. Oh! A taktiež, myslím žeby som si teraz niekedy mohla nájsť.. teda kúpiť nejaké menšie sídlo, nemyslíš? Peňazí som mala dosť, predsa-len nestrávila som ten čas putovaním len tak.

,,Neomlouvej se, nebylo to až tak důležité." pousmála jsem se a opřela se v křesle. Yuuki se nám tu rozpovídala, až jsem koukala. Některé věci mě překvapily, některé vůbec, některé šokovaly.
,,No, vystavěných baráků na obydlení tu je dost. Většina byla postavena znovu, ve válce byla Kirizničena. Původní sídlo Yamada už taktéž není. Výběr je jen na tobě." vyjádřila jsem se k jejímu nápadu, koupit si barák.
,,Tak Itachi je velitel ANBU. Jak jinak." pokývala jsem znalecky hlavou. Pak jsem se ale zaměřila na Mikomi. ,,Na Mikomi si pamatuji opravdu dobře a že se nevrátila domů, to se mi nelíbí. Je jedna z těch opravdu lepší shinobi, navíc je dost chytrá na to, aby se zapletla s někým silnějším. Jesliže se Ass..tedy Hokage obává, že by z toho mohlo být něco většího, pak to vážně může znamenat problém." zamračila jsem se. ,,Jinak, že byl v nemocnici, toho se nemusíš nijak obávat. Je tam v jednom kuse. Sice umí přemýšlet, ale dost často jedná zbrkle nebo podcení soupeře. Ten bude v pořádku." usmála jsem se, ovšem Mikomi jsem z hlavy nevyhnala. O důvod víc s ním mluvit co nejdřív.

Uff, takže aj moje staré sídlo ľahlo popolom? Ah, a to som dúfala že tu ešte bude stáť... no nič, je čas na zmenu! Jemne som buchla po stole a zapozerala som sa na Hitomi.
Niečo ťa trápi? Však máš rovnaké obavy ako ja ohľadom Mikomi? Neviem prečo, nemôžem striasť pocit že sa niečo deje priamo pod našimi nosmi... Stiahla som si rukavicu a začala som si hrízť do nechtu na palci, pravdu povediac... najviac sa na mne zmenili asi ruky, preto som nosila dlhé kožené rukavice. Zápästia mi zdobili menšie biele jazvy preto boli schované pod obväzom, ten však povolil a tak som ho musela zo zápästia odviazať a začala som si obväzovať ruku znova, aj keď to bolo problematické. Mimochodom... prečo práve meno Kairi? Nadhodila som len tak do vetra.

,,Bohužel i sídlo tvého klanu." povzdychla jsem si. Na její další otázku jsem přikývla.
,,Mám z toho nepříjemný pocit, i když to není to jediné, nad čím přemýšlím." přiznala jsem. ,,Nemusíš se ale bát, brzy se to dozvíš." pousmála jsem se, zatímco jsem pozorovala její ruce. Nechtěla jsem se však ptát, od čeho to má. Je přeci ANBU, předpoklá se, že bude mít nějakou jizvu. Raději jsem se zamyslela nad její otázkou.
,,Proč Kairi? No, vlastně nevím. Bylo to první jméno, které nás po jejím narození napadlo. Vlastně napadlo Daisukeho." pousmála jsem se. Mezitím, co jsem jí odpovídala, sepsala jsem malý vzkaz.
,,Pojď kdyžtak se mnou." pobídla jsem ji. Vstala jsem a byla připravena odejít z kanceláře.

Keď som ruku obviazala tak som len prikývla. Hai, oh... tse, to som zvedavá potom čo vás napadne ak by ste mali ďalšie dieťa... Pousmiala som sa.
Popravde som bola veľmi šťastná že si Hitomi konečne založila rodinu aj keď som v podvedomí žiarlila. Ale netreba sa báť! Všetko nejak dopadne!
Oh? S tebou? Muahaha, budem počuť šťavnaté novinky? Okay, idem. Zasmiala som sa na svojej blbosti a natiahla som si na ruku rukavicu. Mimochodom... dostanem späť svoju masku? Alebo nie? Spýtala som sa ešte ale pomaličky som kráčala k dverám.

,,Zatím další dítě neplánujeme" zasmála jsem se. Počkala jsem, až vyjde ze dveří a zamkla jsem. Potom jsme obě zamířily ke schodišti, po kterém jsme stoupaly až na střechu.
,,Tvou masku? Abych pravdu řekla, nepamatuji si, kterou přesně máš na mysli, ale ANBU masku dostaneš určitě." pokývala jsem hlavou. Před dveřmi, za kterými se ukrývala střecha budovy Mizukage, jsem se zastavila.

Samozrejme že ANBU masku, a ako to že nie!? Malinká má už 4 roky! Je načase mať ďalšie malinké! Povedala som zo smiechom, nemyslela som to zle.
Vyšla som teda za Hitomi a upravila som si ANBU vestu ktorú som na sebe mala. Čakala som kedy vyrazíme.

,,Myslím, že jedna Kairi je až až." odpověděla jsem se smíchem. Hned na to jsem ale zvážněla.
,,Yuuki, sice ti neřeknu, o co jde, ale slib mi, že až se to dozvíš, nebudeš mi to vyčítat." podívala jsem se jí do očí. ,,Nedělám to pro vlastní potěšení, i když se to tak možná bude zdát. Mám pro to svůj názor i důvod." zvedla jsem koutky rtů do malého úsměvu. ,,Navíc ani není jisté, jestli to vyjde."