Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Nakonec jsem se odlepil od steny a mirne se mu uklonil a pak se zase vratil do sve puvodni polohy.

Faito

Možná čekal spokojený úsměv od agresora, ale nedostal ho. "Nepřiměřená úklona, ale to se spraví, až to budeš dělat příště."
Otočil jsem se a podíval se na Kashikeho. "Nechápu, jak mohou někteří lidé projít akademií..."

Nejak jsem uz fakt zacila mit dost tech jeho kecu. "Mozna proto ze se jej chtely zbavit." Rekl jsem no v mem pripade to byla pravda.

Faito

"Tak to tě měli zabít a nedávat ti čelenku shinobi. Takhle jsi nám k ničemu." zavrčel jsem přes rameno. Předtím mi jasně dával najevo, jak moc mnou pohrdá a teď se chce zapojit do rozhovoru?

"Na to se az moc baly se priblizit." Rekl jsem a sesunul se k zemi a sedl jsi. Akemi mi mezi tim lehla na nohy.

Faito

Mlčel jsem asi vteřinu, než se moje rty roztáhly do úsměvu hocha s lupou.
"No konečně kloudná řeč. A dál?" otočil jsem se na Shina.

"Proste jsem uz takovy co si pamatuju lide z me ve snice se me bali uz kdyz jsem byl dite. Mozna my byly 4-5 kdyz se snazil byt kady co nejdal. Behem dalsich 2-3 let se zacala bat ia stranit se me ma vlastni rodina. Nakonec jsem utekl kdyz my bylo asi 8 uz si to nepamatuju a pred par lety sem se dostal sem. Ale ani tady se nic nezmenilo. Jedina tahle vlcice se ke me normalne pripojuje a dava na me pozor." Rekl jsem zkracenou verzi.

Faito

"Možná proto, že jediná pochopila, že se nemá čeho bát. Takový holobrádek má buď nějaké tajné sadistické sklony, ovládá něco, co ostatní děsí, má špatnou pověst kvůli své rodině nebo je to prostě sobeckej idiot, co neumí navázat vztah s člověkem a proto si myslí, že se ho ostatní straní." řekl jsem pohrdavým hlasem. Opravdu jsem nechápal, čeho se bojí. Té kápě? Těžko. Vlka? Spíš ne. Je to genin, který neovládá skoro žádné jutsu. Možná že udělal něco hrozného a tají to.

"At je to jak chce uz jsem si na to zvykl takze to neni tak spatne. Proste jsem s tim ze se me osttni desi naucil zit." Mel svuj nazor a ja proti nemu nic nemel

Faito


"Věř mi, že ještě netušíš, co to ej být nenáviděný. Navíc mám podezření, že mi něco tajíš. Proč se tě lidé bojí?" zeptal jsem se. Byl divný, ale kdo ne, že. Koutkem oka jsem zahlédl kohosi s lahví v ruce a velkým mečem na zádech. Oči se mi rozšířily. Sameheda? pomyslel jsem si, ale opět jsem se vrátil do očního kontaktu se Shinem. "Co mi tajíš?"

"Nemam sajnu." Rekl jsem zcela uprime.

Faito

Díval jsem se mu do očí, na tvář, na postoj, poslouchal jsem tón jeho hlasu. Za svůj život jsem se naučil lhát a o lhaní toho vím stejně jako o genjutsu. Kývl jsem. "Věřím ti. Až na to přijdeš, dej mi vědět."

Nakonec jem poslouchal ty blbe kecy. "No mozna dam vam vedet." Jen jsem zavrel oci.

Faito

Naposledy jsem se na něj podíval. A pak mu vrazil jednu výchovnou hřbetem ruky. Rozhodně jsem ho nešetřil. "Nauč se pokoře. Budeš ji potřebovat." sykl jsem.

"Pokoru mam az dost, Pouze mi je celkem blbe na to abych se takovyma vecma zabyval." Trenovat Bez senseie je dost tezky jak se neco clovek dovi jen z knizek. NAkonec jsem zase jen usnul.

Faito

"Chm..." uchechtl jsem se s arogantním výrazem. Ten chudáček nepřežije ani první misi. Otočil jsem se a došel ke Kashikemu. "V Oto bych ho mohl beztrestně zabít..." řekl jsem se značnou nevolí v hlase. Je jen málo věcí, které opravdu nesnáším, ale neúcta je jednou z nich.

Kashike

Pozoruji celou tu slovní výměnu a v hloubi duše se bavím. Co byste čekal kapitáne? Lidé v téhle vesnici mají asi tolik disciplíny co moje vlasy po ránu... Kdyby to bylo na mě, tenhle má tak málo volného času, že by ani nestíhal utrácet peníze z misí... protože mise jsou zkušenosti a zkušenosti jsou přežití. Kage by měl tyhle geniny honit jak nadmutý kozy.

"Boze tady se neda ani spat. Myslym ze asi pujdu nekam kde se da spat." Rekl jsem jen tak do vetru. Uz jsem cekal dost dlouho ale nejak se nic nezmenilo a lidi jen pribyvala. Protahl jsem si ruce a a zada akemi se jenom nechtene zvedla a pak se protahla taky,

Kashike

Tady jsi před kanceláří Kage, ne na ubytovně pro bezdomovce. Jestli hledáš místo na spaní, zkus to tam... odpovím tomu skrčkovi aniž bych na něj pohlédl.

"Prave proto ze jsme pred Kncelari Mizukage by tady mel byt klid." Rekl jsem a dal sedel opreny o zed.

Faito

"A respekt..." odpověděl jsem tomu chytrolínovi. Jak jednoduché by bylo zabít ho a zakopat jeho hlavu někde daleko, kde by ho nikdo nehledal... Doufal jsem jen, že se tu nebudou chtít rvát. Ale Kashike byl dostatečně klidný a ten druhý dostatečně líný, takže nejspíš nic nehrozilo.