Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Uhm, okay? Ty vieš čo robíš... to som sa za tie posledné roky naučila. Usmiala som sa a prišla som k Hitomi bližšie.
Si posledná rodina ktorú mám... nemienim ti nič vyčítať... Aj keď som odišla, dokázala si ma privítať spať z otvorenou náručou... a dokonca si ma netrafila senbonom do hlavy, začo som ti celkom vďačná... takže, o čo sa jedná? Oh a... sľubujem... Spýtala som sa potom a znova som sa usmiala.

Vděčně jsem se na ni usmála. ,,Děkuji, vážím si toho. Snad takto bude reagovat i Daisuke." zadoufala jsem. Znovu jsem se jí podívala do očí.
,,Prozatím ti to neřeknu, ale když to vyjde, ty a Daisuke budete první, kdo se o tom dozví." slíbila jsem jí. Otočila jsem se zátky ke dveřím a otevřela je. Příjemně mě ofoukl vítr. Rozevlály se mi vlasy a jednotlivé pramínky mi padaly do obličeje. Strčila jsem si je za ucho. Na střeše mě pozzdravilo hned několik lidí naráz. Odpověděla jsem všem úsměvem. Přešla jsem k jedné kleci se sněhově bílými holubicemi. Jedné z nich jsem přivázala na nožičku vzkaz, nabrala jsem si do ruky zrní, které jsem ji nechala sezobat a poté jsem ji vypustila ven. Věděla hned, kam má letět. Vždyť pro to jsou trénovné. Holubice mířila do Konohy.

Dobre... ale určite mi potom daj vedieť dobre? Keď už som späť v službe tak je dobré vedieť čo Lady Mizukage zasa vymyslela... Usmiala som sa.
Netušila som že tu máme takúto komnatu. Uklonila som sa teda keď sme vošli a čakala som čo to vlastne Hitomi chce urobiť. Holubica letela preč, aj z odkazom ktorý jej Hitomi dala. Jemne som sa zamračila, nerada som nevedela o určitých veciach ale pre tentokrát som to nechala tak. Tak, teraz myslím že budeš mať namierené k svojej rodine nie? Ah, bolo by asi dobré keby som si šla vyhliadnuť teda nejaké to sídlo... teda dom... teda... sídlo znie krajšie... Zasmiala som sa.

Sledovala jsem holubici, dokud mi nezmizela z dohledu. Doufám, že dělám správně. Otočila jsem se na Yuuki.
Přikývla jsem. ,,Neboj se, dám ti vědět. Dneska už bych se měla vrátit a postarat se o ty dva. Kdykoliv přijď, u nás budeš vždy vítaná." usmála jsem se na ni. Pak mě něco napadlo.
,,Brzy dostaneš misi. Sice bude jednoduchá, ale i přesto bude důležitá." vztyčila jsem ukazováček a se zase usmála. Vydala jsem se ke dveřím a po shodech až dolů do vestibulu.
,,Takže, kdybys něco potřebovala, kdykoliv přijď Yuuki, ano? Jsem tu pro tebe. Teď se s tebou rozloučím. Dobrou noc." pousmála jsem se a pomocí Shunshin no jutsu zmizela. Objevila jsem se v tržnici, odkud jsem procházkou mířila domů.

Misiu? Dobre, teraz už ma tak trochu straší s tými tajomstvami. Prikývla som a usmiala som sa a zamávala som jej. Dobre, tak dobrú noc aj tebe, a pozdravuj tých dvoch čo máš doma... Usmiala som sa znova. Zavrela som dvere od miestnosti kde som bola a pomaličky som kráčala smerom k svojmu ubytovaniu.. v duchu som sa modlila aby tam bol nejaký LandLord od ktorého by som si hneď kúpila sídlo. Oh, Jashin, daj mi silu.
(presun)

Objavila som sa teda pri kancelárií a pomaly som si ju odomkla. Hneď ako som vošla tak som si sadla do kresla, kľúčik od kancelárie som dala do prvého šuplíka v stole a oprela som sa o operadlo. Kreslo som otočila smerom k oknu a sledovala som dianie. Dúfala som že dnes nebude nikto nič potrebovať.

Faito

Došel jsem před dveře kanceláře a zaklepal. Vzpomněl jsem si, že z Kirigakure byl chlapec jménem Shin...nebo tak nějak. Mám pocit, že mrmlal něco o genjutsu, ale kdo ví...

Kashike

Dojdeme před kancelář. Nezdá se vám, že kam příjdeme, tam má nastrčený čumák Konoha?

Faito

"Ano, a tky myslím, že u nich je to to samé. Před branou do Konohy jsem potkal Lizzy, nevypadala zrovna loajálně ke Kiri. Ale každý svého štěstí strůjcem. S Konohou máme neutralitu, tak ať..." řekl jsem. Po chvíli přemýšlení jsem ale dodal: "Když už jsme tak u toho, tak můj výslech vězně v Konožské věznici taky asi nebyl zrovna politicky korektní. Ale jedno ti řeknu: Hyuugů tam je nepočítaně, přemýšlím, že si jednoho půjčím na pokusy..."

Spolecne s Akemi(Bila vlcice) jsem dosel ke Kancelari Mizukage. No pred kancelari staly 2 nejaci typci. Akemi se zrovna moc nelibyly. Opral jsem se o stenu asi 10metru od nich. Akemi si sedla vedle me a ja jen cekal az se To tady vylidni.

Faito

Pousmál jsem se na myšlenkou nejdrsnější mašiny na zabíjení a boj zblízka. "Kaguya s Byakuganem? Ještě mít víru v Jashina a nic tě nezastaví." zasmál jsem se.
Pak přišel nějaký mladý muž. Myslím, že už jsem ho párkrát viděl, kyž jsem byl v Kirigakure na misi. Navíc, ta jeho vlčice vypadala, jako by si mě pamatovala. Ale nejspíš to bude jen nějaká nicka, jinak bych o něm měl víc informací.

Kashike

Já věřím ve vás. Myslím že to je lepší než víra v nějaké podivné božstvo.... odpovím kapitánovi. Má odhad na lidi a tak pozná, když je výrok myšlený upřímně.

Faito

"Abych tě nezklamal. Už se nehodlám do ničeho míchat. Jestli bude válka shinobi, a já vím, že bude, tak ať je beze mě. Stejně jako Assasin už by si měl odpočinout. Všechno přece nemůžou řešit pořád ti samí lidé...protože ti jednou zemřou a jejich místo by nemohl nikdo nahradit." řekl jsem. Jeho slovům jsem nedával velkou váhu, ten mladík toho o mně neví ještě spoustu a pochybuji, že je tak lepě oddaný, ale co. Když mu to je po chuti...

No jako vzdy pri cekani jsem usnul opreno o stenu. Akemi jen presla na levou stranu a potom si tam lehla a davala pozor. No prose usnu vsude a pri vsem.

Faito

Nechtělo se mi přiznávat hořkou pravdu. Ano, jsme cenní, dva genetické štěpy, které by potencionální nepřítel získal, by rozhodně k smíchu nebyly.
"O svůj život se budu rvát jako o nic jiného, ale do války už se nezapojím. Možná jsem srab, možná jsem si toho už dost prožil, možná už mě nic z toho nebaví. Teď mám jiné cíle..."
Cíle, ve kterých bude potřeba obětovat víc než doposud. Jestli se chci stát legendárním shinobi, jako byl Naruto, Orochimaru nebo Tsunade, budu pro to muset ještě chvíli žít...

Faito

"Jako Chuunin už by nebylo špatné mít vlastní cíle. Jsem rád, že mi pomáháš, ale už jen proto, jací jsme, se naše cesty dříve nebo později rozejdou. Já rodinu mít nebudu. Na rozdíl od svých rodičů, já bych nikdy nenechal svého syna, aby mě zabil pro vyšší dobro. Na to se mám moc rád." řekl jsem, ale pak mi došlo, že jsem se celkem rozpovídal  zase jsem rychle zmlknul. Nevím, čím to bylo, možná jsem byl hodně dlouho sám a musel jsem si dávat pozor na jazyk, když bylo všude tolik nepřátel...Teď je mi...nevím, jak mi je. Je to hrozné, když se člověk přistihne, že se nesoustředí.

Kashike

Asi máte pravdu... prohodím a dál už neříkám nic. Přemýšlím jaký smysl má můj život, krom ochrany kapitánova života. Jsem nejspíš posledním z klanu, musím nějak zajistit aby moje pokrevní linie pokračovala...

Faito

Trvá to nějak moc dlouho. Podíval jsem se za nás na toh kluka, co spal u stěny. "Hej, HEJ" řekl jsem tak, aby se probudil. "Máš jméno a pozici?" zeptal jsem se.

Akemi se moc nelibylo ze me budil a tak se na nej zadivala. Ale nic vic nedelala.
"Neni treba tak rvat. Ja slysim." Rekl jsem aniz bych otevrel oci. "Shin, Genin." Nakonec jsem se protahl a cekal co vic po me bude chtit.

Faito

Podíval jsem se na Kashikeho výrazem "Tady to vidíš" a otočil jsem se zpátky. Došel jsem pomalým krokem až k němu. "Faito Dansaku, tokubetsu jounin, tohle je Kashike Kaguya, chuunin."
Rozhodl jsem se mu dát ještě jednu šanci, než ho potřestám za jeho aroganci.

"Tesi me. A ted pokud dovolite vratil bych se ke sve puvodni cinosti." Nemel jsem nejak v planu se tu vykecavat. Proste mi nebylo nejlip a z nejakeho duvodu vzdy. unaven.

Faito

Lehce mi tiklo v oku. Skoro neznatelně. Jako vždycky, když jsem naštvaný. Přemýšlel jsem, jestli mu mám dát jednu na solar rovnou nebo až za chvíli. "Zřejmě jsi to nepochopil. Tady za dveřmi je Mizukage nebo její zástupce, takže ti dám takovou radu. Když uvidíš někoho výše postaveného, vytasíš úklonu a prokážeš úctu, kterou si zaslouží. Protože každý může udělat něco velkého, ale dokud to neuděláš, jsi jen nicka, jasné?"
Mluvil jsem potichu, ale každé slovo bylo jako břitva projíždějící jeho kůží.