Akuma Saito

Hodnost: Genin, ANBU, Buntaicho
Vesnice: Kirigakure no Sato
Věk: 17
Narození: 28.7
Pohlaví: Muž
Klan: Saito
Elementy: Yin, Yang, Katon
Sensei: Samouk
 
Charakter: Akuma nepatří mezi nejotevřenější Shinobi. Není nepřátelský, spíše naopak, ale pravdou je, že má rád svoje soukromí a nerad si do něj nechává hledět. Nesnáší opozdilce, lidé, kteří chodí pozdě, bere za nevyužitelný odpad, na kterého se nedá spolehnout. I když se to moc nezdá, je poměrně výbušné povahy. Když se skutečně vytočí, trvá dlouho, než se zase zchladí. Zbožňuje ticho, když je příliš velký hluk,  celkem ho to irituje a necítí se úplně nejlíp. Je poměrně loajální a hrdý, jak ke svojí vesnici, tak ke své rodině a přátelům.
Po nástupu k ANBU jednotkám se toho velmi mnoho změnilo. Nejen vzhled, nyní poukazuji hlavně na povahu. Je uzavřenější než předtím, nyní to má totiž v popisu práce. K lidem si jeho rdce hledá těžkou cestu, proto moc přátel nemá, jeví se jako chladný člověk, jež moc citů v životě necítil. Ve skutečnosti je Akuma někde uvnitř sebe pohřbil, aby je nikdo nenašel. Ztratil hrdost, ztratil čest. Ztratil vše, na čem jeho rodina lpěla, ztratil význam své existence.
Život je pro něj jen mise a neutišitelná touha usmrtit toho, jenž za jeho trápení může. Trpí změnami nálad kvůli své rozdvojené osobnosti. Proto se může stát, že jednoho dne si Vás ani nevšimne a druhý den Vás z celého srdce chce zavraždit. Jeho největším nepřítelem je jeho vlastní zdraví rozum, o který musí bojovat se zlým démonem, uvězněným v jeho hlavě.
 
Životopis:
 
Akuma se narodil do klanu Saito, poměrně uznávaný klan v Kirigakure. Jeho otcem byl budoucí nástupce na hlavu klanu Masuto Saito a jeho matkou byla mladá a půvabná Yumiko Saito, dcera padlého a velmi obávaného Aretona Saita, který zemřel, když jej ve spánku zabila záhadná choroba. Akuma byl poměrně rozmazlované dítě, které dostalo vše, co si umanulo. Již od té doby, co byl v plenách, však bylo jasné, že Akuma nebude stejný, jako všichni ostatní. Začal brzy mluvit, chodit a dřevěné skládačky mu šli také velmi dobře. Moc rád se v noci potuloval po sídle klanu a hleděl na hvězdy, avšak nakonec si pro něj vždy přišli starostliví rodiče, kteří si jej opět odvedli k sobě. Velmi brzo přeskočil stupínek od nemluvněte k batoleti, opravdu velmi rychle, až to některé rodiče překvapilo.
Čas plynul a z malého roztomilého uzlíčku štěstí se stávalo větší, divočejší dítě, které toužilo ještě více poznávat celý Svět. Už v sedmi prolezl každý kout Kirigakure. Pokud zde existovala jakákoliv zkratka nebo skrýš, Akuma ji určitě znal. Navíc jako dítě často škodil svému okolí. Prakticky pravidelně rozbíjel okna svým sousedům, maloval po zdech křídami, dělal si legraci ze starých lidí a v celku se mu i dařilo rozčilování svých rodičů, pro ně však vždy byl přesto všechno, co dělal, zlatíčko, které by nedokázali potrestat, čehož Akuma často využíval ve svůj prospěch. Mezi dětmi byl brán jako ten "frajírek", který se ničeho nebojí, všechno dokáže a považoval sám sebe za poměrně atraktivního chlapce, mladé holky to viděli stejně.
Všechno se však změnilo, když Akuma uzavřel sázku s chlapci na hřišti. Vsadil se, že dokáže projít do nejstřeženějšího vězení v Kirigakure a odnese od tam něco jako "trofej". Akuma měl v plánu vyhrát, navíc věděl, že může, neboť byla jedna tajná chodba, o které Akuma díky prolézání celého města věděl, a které jej mohla zavést až do centra samotné věznice. Ještě ten den v noci se Akuma připravil a vydal se na bojovku. U náměstí vlezl do fontány, kde odkryl železné víko a proud jej stáhl do místní kanalizace. Odtud se vydal směrem k věznici, kde zatáhl za tajnou páku, která vypadala jako nástavec na hořící louči. Posunula se zeď a potom byl již Akuma ve vězení. Musel si dávat pozor, neboť pokud by jej chytli strážci, měl by problém. Celou dobu schován ve stínech, šplhal Akuma výš a výš, než se dostal do nejvyšší cely. Zde pohlédl dovnitř skrze mříže, ale jelikož byla tma, nic neviděl. V tu ránu, co se jeho čelo dotklo studených mříží se ze tmy zablýskalo a přiletěla rána, která mířila Akumovi na oko. Z jeho úst se ozval výkřik a sám si na zemi chytil zakrvácené oko a potichu vzlykal. Zanedlouho zde byli i stráže, kteří ho odvedli do nemocnice.
 
Za jedné chladné noci se Akuma v nemocnici vzbudil a vyděšeně se dostal rychle do sedu. Měl obvázané oko, což ho strašně děsilo, již si moc nepamatoval, co se přesně stalo, ale jeho paměť se měla brzy zcela vrátit. Akuma vstal z postele a pomalu došel k zrcadlu, jediný důvod, proč se v zrcadle viděl bylo to, že svítil i Měsíc. Pomalu a zděšeně si sundával obvaz, jakmile byl celý dole, zjistil, že má přes celé oko jizvu, byl na něj naprosto slepý. Celou noc zuřivě bušil do všeho, co měl v pokoji a to tak, že ráno zde bylo úplně všechno zničené a na některých místech byla dokonce krev. Sázku však vyhrál, ale již to nebyl ten starý Akuma, již byl opatrnější a klidnější a jeho popularita začala mezi dětmi upadat.
 
Netrvalo dlouho a Akuma odešel  na Akademii v Mlžné. Nejdříve tam chodil kvůli oku nerad, ale později přes něj často nosil ofinu, aby nikdo neviděl jeho znetvořené oko, i když to bylo všeobecně známé. Akuma patřil ve škole ke snaživcům. Tvrdě trénoval, aby jeho handicap, kterým bylo jeho oko, jej neomezovalo v plnění úkolů jakožto Shinobiho. Roky plynuli jako voda a čím víc se Akuma i přes to všechno zlepšoval, sebevědomí opět nabíralo na jeho bývalé síle, kterou před tou nehodou měl. Většinu ročníku přešel s velmi dobrými známkami nebo dokonce jako třídní premiant, ačkoliv tomu sám moc nevěřil.
Poslední rok na Akademii skončil a Akuma prospěl! Stal se z něho Genin z Mlžné a celý natěšený čeká, co pro něj Svět nachystal...
Po akademii ho však čekala první velká zkouška, kterou byla válka, která otřásala zemí. Byl přiřazen do oddílu, který útočil na Iwagakurského vůdce a původce veškerých těchto ztrát, na Tsuchikageho. V bitvě viděl zemřít mnoho lidí, také jich dost zabil, jen aby přežil. To co však viděl na vlastní oči poté, bylo mnohem impozantnější, než cokoliv, co do té doby jeho oko mohlo spatřit. Tsuchikage disponoval obrovskou silou, to je jistě nepopiratelné. Toho, čeho si však mnoho lidí nevšimlo, byla jeho genialita. Musel se potit, aby si zachránil svůj vlastní život, ale hlavně Kangaeho. Z toho boje si totiž Akuma odnesl něco více než jen zkušenosti a pár zranění, odnesl si odtud zejména přátelství na celý život. Tehdy, když byl ve stavu nejvyšší nouze, se ukázalo, že pravé přátelství se vždy kuje v žáru bitvy. Jeden otazník však stále visel ve vzduchu a správnou odpověď dosud nezná. Byl pravý Tsuchikage mezi nimi? Podle něj ne, podle něj Hokori stále žije, ale nemá to jak dokázat, proto se holt musel spokojit s tím, že „zlo“ bylo poraženo a mohl se vrátit domů.
Ve vesnici se však dlouho neohřál a již tu byla nová výzva. Otec ho jednou u snídaně informoval o tom, vesnice vyhlásila náborový konkurz do řad ANBU. V jeho rodině bylo ctí a povinností sloužit v jednotkách ANBU pro vesnici, jenže v jeho věku se ještě nikomu nepovedlo se do ANBU jednotek dostat. Nervozita se před dveřmi jenom zvyšovala, naštěstí tu měl svého nejlepšího přítele a rivala, které ho porazil pár dní předtím na cvičišti. Nebýt něj, asi by tam nikdy nevešel, ale s psychickou oporou, jakou mu Kangae poskytl, byl odhodlaný se ANBU jednotkou stát. Konkurz byl tvrdý a neúprosný, nešetřil ani jednoho z uchazečů. Konkurence byla vysoká, ale zvítězil ten, kdo přemýšlel a pochopil, od čeho tyhle úkoly jsou. Měli eliminovat ty chytřejší od těch ostatních. Vítězil ten, kdo lépe pochopil význam těchto disciplín. Akumovi bylo souzeno, že bude jiný. Právě proto se dostal do ANBU jednotek společně s Keigem. Kangae ho na této cestě však již nemohl doprovázet, byl čas na to, aby se jejich cesty rozešli.
Jako nejmladší člen ANBU to neměl ve své jednotce vůbec jednoduché, bylo na něj pohlíženo stejně jako na jeho kolegy. Cvičil tak, jak museli oni, dělal to, co zadali i jim, i když to občas bylo nad rámec jeho vlastních sil, jen aby jméno svého klanu nepošpinil. Jakmile se však výcvik blížil ke konci, přišla obrovská vlna útěchy a ještě větší vlna euforie. Dokázal to, cítil v sobě hrdost. To vše však mělo již brzy skončit…
Bylo zvykem, že členové ANBU jednotek z klanu Saito od svého klanu dostanou jeden dar. Otázkou, zda-li se to dá považovat za dar nebo za prokletí. Jednoho dne šel Akuma domů, když v tom ho jeho otec odvedl do sklepení, kde stál kruh připravených lidí, k čemu, to náš mladý chlapec netušil. V tomto rituálu byla zhmotněna klanová schopnost, přivedl u sebe v hlavě k životu čisté zlo, které přinášelo taktéž i šílenství. Od tohoto okamžiku se jeho život začal ubírat jiným směrem, než původně chtěl, vybral si mnohem temnější cestu k dosáhnutí svých cílů.
Pár dní po zhmotnění Yina dostal úkol, najít a zabít jednoho z uprchlých nindžů. Poměrně jednoduchý úkol, řekl by si normální člověk. Mise se však nevyvíjela podle představ, Akuma bojoval se svojí hlavou, která ho nutila páchat činy, za které se stále stydí. Při zabíjení Nukenina se Yin zmocnil Akumovi mysli a přinutil ho zabít 24 lidí. Tato krvavá lázeň neskončila bez odezvy, krvavou lázeň jakou vytvořil na pláži, nebyla nikdy zapomenuta. Lidé z dané vesnice postavili památník a 24 křížů podél celého nábřeží vesnice. Stali se z nich strážci vesnice, ale nikdo neví, že chránili zločince, jeho tělo i vrah totiž zmizeli. Následovali další mise, zejména špionážní. Historii však bylo dáno, aby se opakovala. Opět tu byla bitva proti Iwagakure. Bylo to zvláštní, ale neuvěřitelnou radost, kterou pociťoval jej nutila si co nejrychleji k bitevní vřavě pospíšit. Po dlouhé době viděl opět svého nejlepšího přítele, nyní však nebyl na tlachání čas. Souboj byl jednodušší než tehdy, když jsem tu jako Genin stál a hleděl na mohutné zdi, které bránili odkaz Iwagakure. Bitva byla ukončena a vítězství nás opět hřálo u srdce, čím dál tím víc však zjišťoval, že ať se snaží jak chce, cítí čím dál tím méně emocí z každého malého úspěchu. Při tom rozjímání si vůbec nevšiml, že hlava vesnice zmizela, toho si však až do příchodu do vesnice nevšiml vůbec nikdo.
Ihned po doražení do Kirigakure byla vyhlášena pátrací mise, na kterou se přidal i Akuma. Z této pátrací mise si odnesl mnoho zranění, ale společně s ostatními dokázal porazit v jeskyni, ve které byl držen Mizukage, své kopie, i když souboj to byl lítý. Mizukage ho potom odnesl do vesnice a získal jedno přání dle jeho usouzení, které si šetřil, dokud nebude rozhodnutý, co si vlastně vezme za odměnu.
Následovaly týdny  tréninků, plnění misí atd. I když se to jevilo spíše jako „klidná práce“, ve skutečnosti Akuma uvnitř ve své hlavě bojoval se svým zlým démonem, který mu pomalu zabíjel poslední známky lidskosti. Jednou se tak Akuma vracel z výzvědné mise v Konohagakure. Během jednoho ze svých vnitřních bojů mu Yin vsugeroval myšlenky, které ho donutili do vesnice pospíchat. Ukázalo se, že pravda byla skutečně velmi podobná iluzi, kterou vytvořil Yin. Odhodlaný pro svoji vesnici zemřít, bude-li muset, rozběhl se do bitevní vřavy doprovázen hejnem netopýrů. Bohužel, postavil se mu protivník mnohem větší síly. Takao Hanare, tak se ten člověk jmenoval. Boj to byl zdlouhavý, ale Akumovi ani jeho společníkovi se nepodařilo prolomit tajemství tohoto muže. Na tomto místě se Svět pro tohoto chlapce změnil úplně. Odnesl si odtud velmi vážná zranění, která se asi úplně nikdy nezahojí. Z této prohry si odnesl mnohé. Vítězství v bitvě o zdraví rozum, ztrátu cti, ale to nejhorší vůbec, vina… zavinil smrt Hoozuki Meizua. Nyní nemá na výběr, jeho cíl je jediný, Takao, muž, který mu všechno, čeho si v životě cenil, vzal a zanechal po sobě jen spoušť. Téměř mrtvý na zemi, očekával příchod zubaté. Ukázalo se, že Takao neměl v úmyslu nikoho z přeživších dorazit, proč ale?
Převezli chlapce do nemocnice, kde si ještě chvíli poležel.  Brzy však z nemocnice odešel, jako jiný člověk. Z nemocnice odešel muž, muž hnaný touhou po pomstě. Muž, který netoužil po ničem jiném než po smrti člověka, který mu tak ublížil. Tohle byla cestou, kterou si zvolil a po které stále kráčí.


Jednoho dne získal Akuma obyčejnou výslechovou misi, která však skončila něčím, co už ani nečekal. Kangae, dlouho pohřešovaný Shinobi se opět objevil ve své vesnici. Konečně to Akuma pochopil. Vyklopil vše o své tajné misi. Řekl dokonce i informace ohledně Tsuki, pak zvláště nějaké podrobnosti ohledně Tsukikageho samotného. Po připojení Tanakiho do kolektivu se však rozhodl odejít. Dřív stejní, dnes již úplně jiní, nesourodí. Olej a voda, tak by se dal tento vztah popsat. I tak však mezi nimi bylo pouto, něco jim předurčovalo, že spolu se ještě mnohokrát střetnou.
Touha po pomstě dohnala mladého ANBU až do Takigakure no Sato, kde měsíc trávil tvorbou nové zbraně a studováním techniky, kterou Takao používá, Jiongu. Poznal každé tajemství této techniky, kromě toho, jak se tuto techniku naučit. Znal, proti čemu bojuje, stále však sbíral sílu na to, aby svého protivníka mohl porazit.
Zvláštní, jak se na sebe události kupily. Protože pár dní po příchodu Otogakure poslala S.O.S. zprávu a spousta lidí byla mobilizována a poslána do Otogakure. Naštěstí se zalekli protivníci, když slyšeli o blížících se jednotkách Kirigakure a vydali se na úprk. Jaká to štěstěna pro nebohou Otogakure. Po návratu zpět se Akuma věnoval tréninku, potřeboval se se svojí zbraní spojit do jednoho těla, aby došlo k souhře. Tři roky tvrdě trénoval a plnil mise, aby se stal kapitán ANBU týmu. Cvičil se ve všem možných disciplínách, o šplhu po skalách až po používání Ninjutsu, přicházejíc na jedno, na Světě je víc než jedna věc, ve které může být velice dobrý. Tři roky se zajímal o umění Ninjutsu. Trénoval, aby ovládal další elementy. Zjistil, že kromě svého Hijutsu dokáže ovládat taktéž Katon a Yang! Toho využil a dnem i nocí trénoval, aby pro něj nebyly tyto elementy cizí.
Nyní čeká na povýšení, ale i pokud by se mu tohoto povýšení nedostalo, bude dále tvrdě makat, aby se dostal dále!

Vzhled:




Dovednostní body:
Taijutsu – 1,5
Síla - 1
Rychlost – 5
Inteligence – 5
Genjutsu - 5
Chakra – 4
Ruční pečetě – 4
Ninjutsu – 4,5
Celkem - 30 bodů


Techniky:

Hotovo, jen bych se chtěl zeptat, techniky, se kterými začínám si mohu napsat sem, jak to dělají někteří hráči a nebo si je mám napsat tedy do té tvorby technik?

Dobrá, techniky připsané.

Aha, myslel jsem, že když už na to mám dostatek bodů, tak mohu. Upraveno.