Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

pro **Akuma Saito** Sat Jul 11, 2015 7:01 pm

Akuma (Bůh) Saito vs. Kangae Mizutsuchi, poslední vládce vody

Jedná se o jeskyni s propadlým stropem. Kromě stropu na dně jeskyně zde také můžeme najít rytiny na stěnách, které mají jistě svůj význam, který je nám však neznámý. Jedná se o kruhovou místnost. Je zcela jisté, že dříve byla tato jeskyně vstupem do celého systému jeskyní, ale v současné době je mnoha ze vchodů zavalená sutinami.

Jednou za měsíc paprsky Měsíce rozzáří tuto místnost stříbrnou-šedou barvou, která rozsvítí místa, které do té doby byla skryta. Zvláštní také je, že při svitu Měsíce rytiny začnou vydávat fialové světlo. Při bližším zkoumání však zjistíte, že se nejedná ani tak o světlo, jako druh energie, které lidské tělo není schopné nijak absorbovat... a kdyby se o to někdo pokusil, nedopadlo by to asi nejlépe.

Jak kouzelné, zrovna při úplňku se zde utkají dva rivalové...

pro **Kangae Mizutsuchi** Sat Jul 11, 2015 8:03 pm

Kangae Mizutsuchi

Kdo by kdy řekl, že se zrovna já zaseknu v nějaké jeskyni? No, asi nikdo. Pomalu ale jistě jsem přišel na místo setkání, které mi Akuma poslal pomocí jednoho ze svých netopýrů. Přišel jsem právě na toto místo, s katanou na zádech a připravený k zúčtování.

pro **Akuma Saito** Sat Jul 11, 2015 8:32 pm

Akuma Saito

Dnešní večer zavál do jeskyně nejednoho poutníka, lépe řečeno dva. Jedním z nich byl Kangae, chlapec dvojí tváře. Na jednu stranu Kirigakurčan, na druhou stranu člen Tsukigakure. Nejlepší přítel, tak bych tohoto člověka mohl nazvat. I když vůbec netuším jak, dostal se do mého okruhu přátel nejblíže. Možná i proto mě tížila ta představa, že ho možná jednoho dne budu muset zabít, zradí-li vesnici. V hloubi duše jsem si však přál, aby se to nestalo a jednou jsem s ním mohl sedět a popíjet saké u břehu rozvířeného moře.

Svítil Měsíc, který ozařoval celou jeskyni přes propadlý strop a jakési rytiny fialově zářily. Ačkoliv Kangae netopýry neviděl, byli tu všude, schovaní tam, kam paprsky Měsíce nedosvitly. Z poza jednoho velkého kamene vyšla postava s maskou na tváři, šlo jí vidět až když vstoupila na místo, kam Měsíc zářil, shodou okolností to bylo pár metrů od Kangaeho, samozřejmě tváří v tvář.

Na zádech se ledabyle pohupovala katana v pochvě, očividně si sem tato osoba nepřišla jen povídat.

Jo a mimochodem, ta osoba jsem byl já. Pohledem jsem si prolítl Kangaeho od hlavy až k patě. Až poté jsem si sundal masku. Nyní jsem jí nepotřeboval. Vlasy mi spadli do čela tak, že by se až někdo mohl divit, že vůbec vidím.

Rád Tě opět vidím Kangae, zlepšil ses a nebo jsi stejně marný jako kdysi? Řekl jsem popichovačně, načež jsem silně vyfoukl, čímž jsem vlasy dostal ze svého čela na strany a můj oční kontakt byl nyní naprosto čistý. Světle hnědé oko letmě odráželo paprsky Měsíce zpátky k nebi. Na mé tváři se objevil letmý úsměv, načež jsem ruku položil na svoji katanu a zaujal bojovou pozici pro rychlý přesun, nikoliv pomocí techniky, ale vlastní silou. Za ten rok a víc jsem se v ANBU naučil poměrně dobře své tělo využívat i v boji zblízka, hlavní roli v tom hrála moje rychlost, tu mi nikdo odepřít nemohl. Jestli nedokážu porazit Kangaeho, který je jistě silný, jak bych potom mohl Takaa...?

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Jul 13, 2015 7:47 pm

Kangae Mizutsuchi

Svit měsíce mi tvořil krásný stín za mými zády. Pomalu ale jistě jsem se zastavil uprostřed onen jeskyně a zadíval se na Akumu, který si právě sundaval svou masku. Někde uvnitř jsem se bál, že tenhle souboj nebudu moct odvést na 100%, jelikož jsem Akumu považoval jako svého nejlepšího přítele. Pravdou však bylo, že on nebyl jediný, kdo si prošel vnitřní změnou. Oba jsme byli jiní, protože lidé se můžou měnit. S tímhle můj mladý bráška musel počítat. Zajisté kdybych se přidal k ANBU ve chvíli co on, byl bych teď na jeho straně. To co dělají ANBU jednotky svým lidem v Kirigakure by se dalo nazvat očistcem. Usmíval jsem se a pravou rukou jsem si přidržel rukojeť katany.

To, čím jsem si prošel já, mohlo být mnohem horší, než to, čím si prošel u ANBU právě Akuma. Já jsem byl ten, kdo ve svém dětství přišel o svůj klan, ten kdo pro dobro všech musel opustit vesnici, ten kdo bojoval po boku Nukeninů a ten, kdo je ušetřil. Namaro Aisui, Ryuu, Saito, Akuma.. Tihle všichni věděli, kdo jsem. Viděli ve mě něco, co ostatní ne. "Zdravím Tě Akumo. Pořád po tom všem věříš, že máme nějakou naději? Něco, čím zachráníš svou vesnici?"

Nepřišel jsem Akumu zabít. Jeho Genjutsu bylo mnohem silnější, než si každý myslel. Věděl jsem to. Nemohl jsem ničemu uvěřit, ale věděl jsem jedno, tenhle souboj měl posunout nás oba. Kolem Akumy se začali tvořit kapky vody, stejně tak, jako po celé této jeskyni. Bylo to tu již dost vlhké, což mi víceméně pomáhalo, ale musel jsem konat rychle. Vydechl jsem a ve stejný moment jsem tasil svou katanu. Kenjutsu byla má dobrá stránka, sice ne ta nejsilnější, ale mohl jsem se mu v ní rovnat. Odrazil jsem se proti Akumovi se svým seknutím.

pro **Akuma Saito** Mon Jul 13, 2015 9:08 pm

Akuma Saito

Je tu vždycky naděje... A dokud jí vidím i já, budu se pro vesnici bít do posledního dechu. Nejde o to vesnici zachránit,jde o to se postarat, aby tvá čest byla neposkrvněná, zatímco za ní položíš život... Filosofie válečníka, Kangae. Řekl jsem s klidným, příjemným hlasem, načež se mi na tváři objevil úsměv. Nasál jsem do nosu vzduch, měl jsem pocit, že cítím každou emoci v téhle místnosti. Strach se mísil s respektem, napětí s nervozitou a čekalo se jen na ten první krok. Ten naštěstí udělal Kangae, no já měl trošku jiné plány než on. Jde vidět, že co se týče strategie, zůstal na stejné úrovni jako když byl Geninem. Stačilo použít klamný krok k tomu, abych ho přiměl k pohybu.

Kangae si mohl všimnout že moje volná ruka začala skládat jednoruční pečetě. Setkal se s tím někdy? No já se ve skládání pečetí zlepšil, zvládal jsem je skládat jen jedno rukou. Vlastně Kiri bylo jediné místo, kde se toto umění dá naučit perfektně. Vždyť to byl právě člověk z Kirigakure, kdo ukázal, že je to možné.

Bakemono Shibari! Zaznělo nahlas z mých úst. Kangae se mohl snažit uhýbat jak chtěl, inu ze země na něj ze všech stran začali vylézat černé kůly, kterého každým krokem navíc přispěndlovaly na místo. Doslova projížděli jeho tělem, dokud nebyl schopný žádného dalšího pohybu. Snažit se je rozseknout bylo zbytečné. vyletěly by dva další. A kdyby se mu podařilo dostat až do mé blízkosti, o čem jsem silně pochyboval, stále jsem stál v postoji připraven k protiútoku. Možná jsem byl mladší, ale vychcanější.

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Jul 13, 2015 9:38 pm

Kangae Mizutsuchi

To, co se mi právě stalo, byl Akumův šíleně skvělý plán na to, jak mě chytit, ale předtím, než začnu předbíhat, je tu něco, co jsem se naučil i já. Nebyla to technika, ale naučil jsem se nic nepodceňovat, ve chvíli kdy Akuma začal skládat pečetě jsem se zastavil, z mých rukou vyletěla má katana přímo proti němu a za jeho zády se z kapek vody vytvořily dva shurikeny, které se mu chystaly zabodnout do zad. Já osobně jsem se dal na úskok, jelikož jsem čekal nějaké Genjutsu. Zda-li to byla pravda, jsem netušil, ale Akumova technika byla více než silná a ještě víc zákeřná. On však nyní měl schytat také dávku poškození, jelikož jednu ruku měl na pečetě, druhou mohl zablokovat mou katanu, ale nemohl vidět mé shurikeny.

To co přišlo byla unikátní technika Akumy a jeho klanu. Nikdy jsem jí u něj neviděl, takže se dalo předpovídat, že bude většího ranku, než je B. Na jednu stranu jsem moc možností neměl, na druhou zase ano. Akuma nikdy neviděl mé umění, které se zlepšilo a to o hodně. Zajisté jsem se nemohl pohybovat, ale přeci jen jsem dokázal myšlenkou tvarovat vodu. Vlhkost v jeskyni mi zajistila lepší tvorbu vody a já kolem sebe vytvořil bariéru. Neustálý proud, kde by kontakt s ním nadělal na lidském těle jisté škody. Navíc strčit do něj ruku by znamenalo amputaci. "Tohle byl sakra dobrej tah." Věděl jsem, že má obrana nyní bude důležitá, ale já se vážně nemohl hýbat. Musel jsem doufat, že Akuma udělá další tah tak, jak si přeju já.

pro **Akuma Saito** Mon Jul 13, 2015 9:58 pm

Akuma Saito

Moje technika zabrala. Jistě musel mít v hlavě dilema, jestli se jedná o ninjutsu nebo genjutsu. V tomto byla tato technika podlá. I tak však neměl šanci se z něj pomocí uvolnění z Genjutsu dostat, byl na to až příliš nezkušený v boji proti Genjutsu, jeho dovednosti nebyly dostačující. Jeho vrh katanou byl chabým pokusem o poslední útok.

No opět mě podcenil. Zapoměl totiž, co je mé Kuchyiose. Jak jsem na začátku psal, jeskyně byla plná netopýrů, jež byly zavěšeni na zdech této jeskyni. Jelikož zde byla kromě prostoru, na kterém jsme bojovali tma, mohl je jen s těží vidět. Oni však viděli... a když vidí oni, vidím i já. Propojení mezi mými netopýry a mnou způsobilo, že to vypadalo, že všechno předvídám. Jakmile se totiž za mými zády začaly formovat Shurikeny, ozval se hlasitý jekot. Jelikož se jednalo o zvukové vlny normálním člověkem neslyšitelné, Kangae o tom mohl jen těžko vědět. Já však nebyl normálním člověkem, uměl jsem s nimi komunikovat díky mému Hiden Jutsu.

Vypadalo to až impozantně, když jsem se kotoulem v před vyhl letící kataně a shurikeny, míří do mých zad letěli směrem do bariéry Kangaeho. Poznal jsem, že přibližovat se k ní by nemusel být ten nejmoudřejší nápad. Čeho si však Kangae mohl všimnout díky svým kapičkám, že lehce zavibrovaly, než jsem se před jeho útokem vyhnul... že by kapičky vody dokázaly zachytit vibrace za hranicí lidského sluchu?

Kangaeho katana se zabodla do skály silou, že ta samotná začala pod náporem síly praskat, asi to tu nebylo až tak stabilní. Nemínil jsem čekat, než Kangae vyleze ze své kuličky. Byl probodán nespočtem kůlů. Bylo to Genjutsu, ale i on sám si byl nucen v Genjutsu uvědomovat, že ta bolest je značně citelná.

Technika vyvinutá k zastavení ocasatého démona, moje mistrovské dílo... Řekl jsem Kangaemu. Nebyla tak silná, aby onoho démona udržela na moc dlouho, na pořád na delší dobu, než Kanashibari no Jutsu. Z Genjutsu se dalo vysvobodit zničením Těch tyčí vlastní silou, no ani takovou sílu Kangae neměl.

Ocitli jsme se v patové situaci. Mohl jsem ho nechat, aby si dále plýtval chakru na bariéře z vody a jeho útoky na mě samotného, no to by bylo až příliš lehké a já mu to nehodlal ulehčovat.

Chtěl jsem vědět, co ta bariéra vlastně vydrží. Jakmile jsem se tedy postavil na nohy, vrhl jsem proti bariéře tři kunaie s explodujícími lístky. Snad to tu však kvůli tomu nespadne...

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Jul 13, 2015 10:14 pm

Kangae Mizutsuchi

Akuma byl pojištěn, to se dalo čekat. Ale i on musel techniku na mě nějak držet. Musel jsem donutit ho jí zrušit. Navíc jak jsem se přesvědčil, nebyl tu sám. Jeho netopýři byli po celé jeskyni a já nemohl nic udělat. Zajisté jsem si potřeboval ověřit to, jestli mezi nimi je nějaká spojitost a to se mi podařilo. Když se Akuma vydal proti mé obraně, udělal jednu zásadní chybu - podcenil mě. Voda se z obrany přetvořila na obří vlnu, která však měla podobu jako obrovský paprsek drtivé síly.

Všechna síla se koncentrovala přímo do Akumy, má mysl se ho chtěla zbavit a tak či tak to takhle jeskyně nemohla přežít. "Pokud tohle nepřežiju, tak vezmu nás oba." Velmi krásná myšlenka, že? Možná bych mohl dostát svého jména, když je Kangae vlastně myšlenka. Viděl jsem tenhle souboj ve svých snech, pronásledoval mě a musel se uskutečnit. Vodní "tornádo" či jak by se to dalo nazvat, mířilo přímo proti Akumovy. Jeskyně se celá začala třást a kdo ví, co všechno ještě vydrží.

pro **Akuma Saito** Mon Jul 13, 2015 10:36 pm

Akuma Saito

Inu, nebyl tak úplně stejný jako předtím. Udělal totiž vskutku něco, s čím jsem nemohl ani v nejmenším počítat. Že svoji obranu promění v útok, to bylo úchvatně. Jen jsem s vytřeštěnýma očima sledoval, jak se na mě řítí vlna, paprske či tornádo, těžko říct. Jasné bylo, že pokud nevypadnu ze směru včas, mokré oblečení bude můj poslední problém...

Přes vlnu mohl Kangae jen špatně vidět, co se vlastně děje a co dělám. Já sám jsem se v oné chvíli vůbec nechápal, moje reflexy vylepšené u ANBU asi začali plnit svoje. Z chrániče na pravé ruce vystřelil jakýsi hrot, pomocí jehož jsem se dostal z epicentra techniky. Trocha pohmožděnin na nohou, to se dalo čekat, inu alespoň jsem je stále měl a sloužili mi. Než jsem se však stihl podívat, co se děje, ozvalo se hřmění. Jelikož vlna narazila do zdi skály, zrovna místě, kde byla poškozená, celá jeskyně se ocitla v otřesech. Cítil jsem, jak pode mnou praská podlaha a já ztratil stabilitu na svých nohách. Padal jsem dolů, tak stejně jako Kangae. To co nás oba zachránilo před smrtí bylo asi to, že jsme padali skrz jakási dřevěná lešení, která zpomalovali pád. Jelikož se však Kangae nemohl stále hýbat, i když černé tyče pomalu mizeli, natloukl si nos stejně jako já. V rychlosti pádu jen s těží mohl stihnout pod sebou dělat vodní polštářky pro svůj zadeček.

Takhle jsme se propadli zhruba o dvacet metrů dolů. Měl jsem pocit, že mám v zadku třísku, no po kontrole jsem si ověřil, že ne.

Propadli jsme se do rozlehlého komplexu, pravděpodobně po nějaké sektě. Z podlahy pod vlivem nynějšího slunečního svitu začali vyřazovat fialové paprsky. Jedno jsem věděl jistě, Kangae není nikde vedle mě. Vyškrábal jsem se na nohy a opřel se zády o kámen, který se zřítil spolu se mnou, naštěstí nespadl na mě. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Potřeboval jsem opět nabrat do svých plic vzduch a vzpamatovat se po těch pádech. Asi jsem neskončil s ničím jiným než s pohmožděninami. Když prach pomalu slehával, bylo vidět, že se netopýři připojili k našemu tažení v podzemí, všude zde totiž poletovali, těžko určit, jestli jich je tu více a nebo ne. Většina z nich se usadila do tmavých koutů a lokalizovala mi Kangaeho, no někteří byli radši aktivní ve vzduchu.

Nebál jsem se, že bych Kangaeho nenašel já a nebo moji netopýři. Spíš jsem se bál o to, že se zranil vážně. Stíny jsem se plížil za Kangaem. Moje spolupráce s netopýry ze mě dělala jednoho z nejlepších stopařů v Kirigakure a moje zkušenosti s prací ve "stínech" mě naučila, jak se k někomu dostat, aniž by o tom pořádně věděl. Ani jeden z nás teď neměl katanu, byl čas na Taijutsu!

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Jul 13, 2015 11:16 pm

Kangae Mizutsuchi

Občas jsem si říkal, zda-li mělo vůbec smysl být shinobim, jestli někdo jako já může něčeho dosáhnout. Moje představy byly vážně zvláštní. Miloval jsem to. Byl jsem rád shinobim. Nedělal jsem to pro sebe, ale pro všechny ostatní, včetně Akumy. Tenhle svět shinobi mi všechno vzal, ale přesto jsem se rozhodl mu odevzdat ten zbytek, tu část v mém srdci. Nebylo to dlouho od události, co jsem zabil člena vlastního týmu, jen proto, abych se zbavil špatného pocitu ve mě. Nebyl jsem já ten špatný? To co z nás tenhle svět udělal je špatné. Kdybych se nestal shinobim, nikdy bych se nemohl nazvat nejsilnějším uživatelem Suitonu na světě. Tenhle titul přede mnou vlastnil můj bratr.

Nyní jsem si dokázal něco, co mi v mém životě chybělo. To, že i já se můžu stát skvělým shinobim. Ne pro ostatní, ne pro pomstu, ani pro svého bratra, ale pro sebe. Jeskyně se propadala a já místo strachu cítil jakousi úlevu. "Je to můj konec?" Ptal jsem se sám sebe a díval se směrem dolů, k zemi na kterou jsem dopadal. V letu mě zasáhlo spousty kamení, ale Akumova technika ustávala. Takový pád by mě jistě zabil, ale jelikož se má ruka uvolnila, natáhl jsem jí směrem před sebe a jelikož jsem letěl střemhlav dolů, vytvořil jsem těsně nad zemí malou podložku z vody. Když jsem k tomu využil svou ruku, byla má tvorba a efektivita mnohem větší, takže mi to nejspíš zachránilo život.

Ani tahle podložka však nebyla nic extra a já jsem docela silně dopadl. Díky svému rychlému přemýšlení jsem dokázal zachránit svůj život a dokonce i udržet své tělo bez zlomenin či těžkých zranění. Zajisté jsem nyní oplýval spousty modřinami a krev po mě tekla, jak po dívkách se zkušenost prvního sexu. "Takhle nebe ani peklo rozhodně nevypadá, ještě jsme neskončili, že ano Aku-nii?" Zakašlal jsem a přetočil jsem se na všechny čtyři. Vyprskl jsem trochu své krve, ale to z důvodu prokouslého jazyka.

> Pomalu ale jistě jsem se zvedal na své dvě nohy. Ztrhl jsem ze sebe své zakrvácené triko a přehodil si ho přes rameno. Moc jsem nečetl, ale kdybych četl, tak bych právě vypadal jako typický hrdina yaoi fanynek a všechny by ze mne byli vedle. Začínal jsem uvažovat, že bych napsal o mě a právě Akumovi nějakou tu fan fiction, o našem milostném životě a o spoustu krve. Zajisté bych byl v yaoi seme a on můj malý uke. Při téhle představě bych se začal smát, ale přeci jen jsem nechtěl zůstat tak moc nápadný. Složil jsem jednoduché pečetě a udělal dva své klony. Věděl jsem, že je na čase ukázat své Taijutsu, jenže bez své katany měl Akuma menší výhodu. Musel jsem udělat ještě jednu věc. Přivolal jsem tedy svého mazlíčka i já. Ten se schoval pod mé triko, které jsem měl přehozené přes rameno. Byl jsem zraněný, takže jsem musel investovat trochu času do své vychytralosti, protože jinak bych tu skončil. Byl jsem připraven, odhodlán stát se skvělým shinobim. Proti tomuhle odhodlání stál právě Akuma.

pro **Akuma Saito** Tue Jul 14, 2015 8:10 am

Akuma Saito

Konečně! Netopýrům se podařilo lokalizovat Kangaeho, lépe řečeno všechny tři. Začal pěkně, no nyní jsem tam tedy nemohl jen tak vběhnout a pomlátit všechny tři. Jelikož svého Salamandra schoval pod tričko na svém rameni, netopýři ho nevystopovali, jeho jediné štěstí.

Vypadalo to jako hon, jakoby jeden lovil toho druhého. V těchto prostorách jsem si však mohl dovolit pouze já být lovcem, predátorem. Sledoval jsem svoji oběť, stojící pode mnou. Sám jsem byl totiž na jednom ze skalních výklenků, přikrčen čekajíc na svoji příležitost. Cítil jsem ten adrenalin v mé krvi, to napětí. Miloval jsem tenhle pocit. S každým dalším, kterého jsem usmrtil, jsem ztrácel pocit, že jsem člověk. Každý má v hlavě své démony, no můj měl jméno, Yin.

Yin: "Nechceš použít tamtu techniky Akumo...? Neboj se, nebude to tak hrozné."

Já: "Ne! Ta technika má vlastní pravidlo! A to je důvod, proč ji nepoužiju!"

Věděl jsem o jaké technice to Yin mluví. Chtěl po mě, abych pomocí jedné ze svých technik potlačil svoji lidskost, chtěl ze mě udělat zvíře. Ale nehodlal jsem tu techniku aktivovat, byl by při ní Kangae ve skutečně smrtelném nebezpečí a o to mi ani tak nešlo. Levou rukou jsem na svém chrániči otočil kroužícím mechanismem... jaký to však mělo smysl..?

Vytáhl jsem dva kunaie, nebyly však obyčejné, na jejich povrchu byly nějaké černé lupínky, připomínalo to zaschlou barvu. Zvedl jsem se na nohy, zhluboka se nadechl a rozběhl se připraven na skok. První kunai přiletěl už když jsem skákal dolů, mířil Kangaemu do zad, slepý úhel. Sám jsem však ihned po vrhu udělal ve vzduchu kotoul, abych dopadl před Kangaeho a pomocí chakry v nohách jsem vynegoval zranění, která by mi jinak při pádu hrozila, bylo to taky deset metrů volným pádem. Sehranost byla přesná, vržený kunai totiž doletěl přesně o tři sekundy dříve, než jsem já dopadl, takže jsem měl možnost rovnou útočit. Ihned jsem se rozběhl proti Kangaemu, míříc mu pravou pěstí do soláru.

Kdo by řekl, že budu někdy tak rychlý, na své rychlosti jsem si také vždycky zakládal.

pro **Kangae Mizutsuchi** Wed Jul 15, 2015 9:55 pm

Kangae Mizutsuchi

Když už je všechna naděje ztracena a má síla upadá, měl bych za někým utéct ne? Cítil jsem to, má síla byla menší a menší. Nebyl to však nedostatek chakry, ale pouze touha bojovat. Chtěl jsem se stát něčím víc, ale jak by mi to dokázal boj s Akumou? Uprostřed tiché jeskyně jsem stál já a moji tři klonové. Když Akuma hodil svým kunaiem udělalo to jistý zvuk. Mé smysly se zbystřily a já jsem provedl úkrok do strany. V tom už však Akuma dopadl na své nohy a útočil na mě svým Taijutsu. Jeho rychlost a načasování bylo skvělé, svým Taijutsu bych nebyl schopný včas reagovat.

Co však Akuma netušil, bylo mé NinTaijutsu umění. Když jeho pěst byla na dosah mého solaru, jeho ruka se zpomalila v něčem jako štít z vody, který bránil jen jeho pěst. Přesně v tento moment jsem se přikrčil a snažil se Akumovi podkopnout nohy. Moji dva klonové mezitím útočili na krk kunaii. Z pokrčení jsem udělal otočku a během ní jsem dal své ruce k sobě. V těch jsem vytvořil kuličku z vody a následným pohybem ruk jsem jí vyslal proti Akumovi. Zajisté kdybych jí tvořil pouhou myšlenkou, byla by to jen menší sprška, ale když jsem k tomu přidal pohyby těla, měla mnohem větší sílu a mohla Akumu víc poškodit.

Z tak malé blízkosti by musel být Akuma hodně rychlí, aby dokázal uhnout a když už by se ho kulička dotkla, po nárazu se z ní začal stávat paprsek, či oštěp.

Její síla se rázem zvětšila a mé ruce ovládali vodu hlavně směrem k Akumovi. Když by se pokusil uskočit, zasáhli by ho kunaie mých dvou připravených klonů. Nakonec jsem však i já svou techniku ukončil s tím, že odmítám Akumu zabít, pořád to byl můj nejlepší kamarád a tohle mi přišlo trochu moc. "Jsi silný Aku-nii, myslím, že jsme se oba hodně zlepšili." Dodám s úsměvem a odskočím asi dva metry dozadu. Přivřu oči a vytáhnu si z brašničky jeden kunai.

pro **Akuma Saito** Thu Jul 16, 2015 3:16 pm

Akuma Saito

Kangae měl skutečně něco v rukávu, mohl jsem čekat, že se bude chránit obranou z vody, bylo to předvídatelné, když jí ovládal pouhou myšlenkou. Snad možná proto jsem útočil pravou rukou, ne levou. Moje pravačka měla totiž kromě nočních zkušeností také jednu ohromnou výhodu. Předtím než jsem skočil, jsem svojí levou rukou na pravé ruce otočil jakýmsi mechanismem, ten mechanismus rozhodoval o schopnostech mé skryté čepele. Nebyla to totiž jen tak obyčejná zbraň. Kov, ze kterého byla každá ze zbraní vyrobená byla zcela unikátní. Čepel, která rozdrtí i kámen, chakrovodivá čepel a čepel určená k rychlému a tichému zabíjení. Já však předtím, než jsem skočil, na své ruce nastavil chakrovodivu čepel. Voda se zablýskala světle modře, když čepel projížděla skrz vodu do Kangaeho.

Podcenil mě, nejednalo se o podřadný útok, šel jsem na něho zbraní stejného kalibru, nebyl žádný problém prodrat se skrz vodu vytvořenou z chakry jinou chakrou. Kangae mohl ucítit, jak se do jeho těla zabodlo 5 centimetrů onoho ostří. Krev a voda se mísily v jedno, co však bylo zvláštní, po chvíli ona směs ještě více ztmavla, čím to však bylo..?

Bylo jasné, že pokud mě takhle bude držet u sebe, maximálně se z čepelí dostanu hlouběji a způsobí si vážné zranění, čepel posílená chakrou procházela tělem jak nůž máslem. Navíc se Kangae mohl cítit trošku divně, snad je to tím, že utrpěl zranění do důležitého místa? Možná, možná něco víc.

Byl ve stavu padnout na kolena, nikoliv se úmyslně skrčit a pokračovat v dalším útoku, ne když měl v sobě stále moji čepel. Nyní však znal jedno z mých tajemství, tuhle čepel jsem si nechal vytvořit právě proto, abych prošel skrz podobnou obranu... "Doton: Domu.." Prolétlo mi v hlavě, to právě kvůli Takaovi jsem tuto čepel nechal vytvořit. Projít vodní obranou nebylo tedy tak složité, možná kdyby to nebyla OBYČEJNÁ zbraň...

Na krk mi útočili dva Kangaeho kloni, musel jsem jednat rychle. V těchto chvílích jsem byl vděčný za své Kuchyiose. Ne nadarmo se o nich říkalo, že jsou nejlepší stopaři ze všech. Rychlé cuknutí ruky k sobě vytáhlo Kangaemu čepel ze soláru a spustilo mu silné krvácení. Pochybuji že v tuto chvíli byl schopen útočit, kór mi podkopnout nohy a zkoušet mě napadnout vodními střelami, spíš by si měl držet ránu, ať nezemře.

Jelikož mi oba útočili, na krk, bylo jednoduché je vyřídit.

Kangae mohl vidět pár světlých záblesků po mé čepeli a následovalo puf puf.

Kloni byli slabší než originál a originál byl Chuunin, jakou úroveň tedy museli mít kloni..? Pravdou však je, že rychlou otočkou se švihnutím jsem prořízl naskrz břicho jednomu z klonů, druhý stále žil, i když se mi nepovedlo mě zasáhnout, mohl se však napravit, ještě žil.

"Komori, útok...." Řekl jsem si v hlavě. Komunikoval jsem se svými netopýry. Stál jsem čelem ke Kangaeho klonovi, díval jsem se na něj vražedně, ale nijak jsem se k němu nepřibližoval. Spíš jsem si dával pozor na varování svých netopýrů před Kangaeho dalším krokem. Měl jsem pocit, že jsem ho však z boje vyřadil.

O pár sekund později pět netopýrů skrz tmu přiletěli na Kangaeho klon a zezadu ho napadli. Ani neměl moc šance se sám bránit a pokud za ním Kangae nepostavil zeď z vody, určitě byl zničen. Otázkou však je, zda-li mu ten jeden klon v tomto stavu nyní skutečně stál za to.

Nevěděl jsem, zda-li bude schopen skutečně něco udělat, neboť čím více se hýbal, tím horší zranění si sám vytvářel... musel si nyní dávat pozor a nebo si udělat první pomoc, nejlepší by bylo, kdyby šel na šití..

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Jul 26, 2015 3:06 pm

Kangae Mizutsuchi

Tah Akumy byl velmi dobrý a zajisté by mě i zabil, kdybych si nevšiml jeho mechanismu na ruce. Z mé vodní obrany vyjelo chapadlo, které se obmotalo kolem Akumova krku a začalo ho škrtit. Jeho čepel sice projížděla mou obranou poměrně lehce, ale já měl v záloze ještě něco. Kagebunshin mohl využívat mé Híjutsu taktéž a když se oba spojili s pohyby ruky, stihli něco udělat. To co udělali byla vodní pěst, která však zasáhla mě, ne Akumu. Důvod byl jednoduchý, potřeboval jsem udělat něco, co by mě odhodilo z dosahu jeho čepele. Aby toho nebylo však málo, klony se zrušily a v mém těle se zlomilo pár žeber. Do této techniky jsem dal hodně síly, takže není divu, že jsem se poranil.

Tak či tak jsem spadl na kolena a vykašlal trochu krve. "Pfuf, tohle bylo tak tak." Jak nečestné od Akumy, vytáhnou proti mě skrytou čepel. Moc pěkný útok to nebyl. Teda, vlastně byl. Záleželo na úhlu pohledu. Avšak s čímž mohl mít Akuma problém byl jeho krk, který škrtilo chapadlo z vody. Navíc z chapadla tekla voda a Akumu nenechávala suchého na žádné části jeho těla.

pro **Akuma Saito** Tue Jul 28, 2015 7:19 am

Akuma Saito

Bylo překvapivé, když Kangae dokázal předvídat něco, co nedokázal ani S Rankový Jounin na jeho místě, určitě je to geniální Shinobi. Jak jinak by si totiž dokázal všimnout skryté čepele zabudované v chrániči a navíc si všimnout mého otáčecího mechanismu, kterým jsem naposledy manipuloval, když jsem stál ve tmě na skále nad ním, jedině Kangae mohl toto čekat, nikdo jiný..

Kolem krku se mi obmotalo chapadlo z vody a já jsem cítil, jak mě začíná pomalu, ale jistě škrtit. Potřeboval jsem si uvolnit ruce, věděl jsem co nyní musím dělat. Vlastně mi celkem hrálo do karet, že proti sobě použil Kangae onu vodní pěst. Jak má čepel projížděla jeho vodním štítem, nechávala v něm černou látku, přes kterou nebylo takřka vůbec vidět a rozpínala se čím dál tím víc.

Jakmile vodní pěst narazila na Kangaeho, uvolnila se mi tím ruka, kterou jsem okamžitě začal skládat pečetě, dokud jsem nedržel tu poslední, tu jsem musel držet po celý čas této techniky.

Genjutsu: Otogibashi no Sekai.. Proletělo mi v hlavě, načež se celým sálem roznesl křik netopýrů, jak ty slyšitelné, tak ty neslyšitelné. Neměli rádi, když jsem tuto techniku dělal, byl jsem při ní náchylnější na zranění, no mě však nic jiného nezbývalo, nemohl jsem se přece nechat uškrtit. Takhle ho zbavím vědomí, ztratí kontrolu nad ovládanou vodou a já se dostanu ze škrcení.

Jakmile jsem tedy složil pečetě, Kangae upadl do stavu bezvědomí, čímž ztratil kontrolu nejen nad Kage Bunshiny, kteří se rozpadli ještě předtím než jsem techniku použil, ale také nad chapadlem a vlastně veškerou vodou tady všude.

Zhluboka jsem se nadechl a stále držel onu pečeť, byla totiž klíčem k ovládání celého jeho mozku.

Inside Genjutsu

Všechno vypadalo přesně tak, jako v realitě. Po složení mých pečetí, které jsem složil i ve skutečnosti však Kangae mohl vidět, že moje tělo se rozpadlo na netopýry, kteří se rozletěli do okolí..

Brzy na to mohl Kangae ucítit, jak mu čepel projela tělem od zad naskrz tělo. Byla to ta stejná chakrová čepel, před kterou utíkal mlácením do sebe vodní pěstí.

Ano tak tak, málem si mi unikl.. klonovací techniky jsou skutečně skvělé, už chápu proč tak rád využíváš Kage Bunshiny, klon je půl vítězství, načasování ta druhá polovina. Řekl jsem za ním sebevědomě a sebejistě. Cítil bolest, cítil svojí krev a dokonce i její teplo. Všechno vypadalo jako reálné.

Geniální Genjutsu, akorát to mělo také svoje nevýhody v reálném Světě.. Udržovat takové Genjutsu totiž vyžadovalo dávku příprav. Kangae navíc neměl na to se z tohoto Genjutsu nyní dostat, musel jsem mnou holt hrát moji hru..

pro **Akuma Saito** Fri Oct 16, 2015 7:35 pm

________________________

Kontumační výhra: Akuma Saito

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Dec 26, 2017 12:45 am

,,Jdi do píče s kontumací." Řeknu a dám mu facku.

pro **Akuma Saito** Tue Dec 26, 2017 12:55 am

Kangae mi vlepil facku. Krev se rozstříkla po podlaze, já na ni dopadl a s pokorou čekal na milosrdnou smrt. Tak by to rozhodně bylo, kdybych se po dopadu neproměnil v černou kapalinu, ze které jsem jako fénix opět povstal. "Tohle je můj svět, nii-san. Ty jdi do píče." Řeknu a vlepím mu pro změnu facku já.

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Dec 26, 2017 1:00 am

Koupil jsem to. Zapomněl jsem za ty 2 roky, co tu trčíme, že ten kokot umí Genjutsu.
,,Sorry, lepší?" Spadnu na zem a vyrazím si zub. Co bude dál?

pro **Akuma Saito** Tue Dec 26, 2017 1:02 am

"Rap battle?" Navrhnu mu, protože to byla jediná možnost, kdy se mi mohl alespoň pokusit vyrovnat. "Kryple, ten zub je jen iluze, tak ho nech na zemi."

pro **Goku** Tue Dec 26, 2017 1:04 am

Keďže mi chlapci medzi sebou dosť uľahčovali prácu, rozhodol som sa, že im aspoň budem robiť tvrdú backgroundovú muziku. Vytiahol som pre to trúbku a začal som hrať melódiu, ktorá patrila skôr do nejakého blízkeho baru.. ale však pre nich ako stvorená. Ako som sa dostal do Akumovej ilúzie? Tak, ako dokáže opilec zo zoologickej ukradnúť Lamu.
"Ooooh you touch my tralalaaa!" Zaspieval som si refrén a pridal som k tomu zopár pohybov, ktoré som sa naučil na brigáde v stripklube v Tsukigakure no sato od Thora a Apolla. "My Ding Ding Dong!"

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Dec 26, 2017 1:06 am

Musel jsem souhlasit. V boji jsem byl absolutně k hovnu. Měl jsem si udělat víc op postavu, bohužel Krumla zamítl rank-up na A-rank po timeskipu a byl jsem v píči.
,,Tak jo, dáme ho." Vyslechl jsem pečlivě první beat a už jsem věděl, že jsem až po uši v hovnech. Určitě se učil u Dominika Baculy. Brněnská legenda v rapu.
,,Nechám ho na zemi, protože je to iluze, kryple!" Zopakuju rým, protože neumím postovat a sám žádnej nevymyslím.

pro **Hirin** Tue Dec 26, 2017 1:08 am

"Co to vidí oči mé modravé. Battle rap. Kangaeeee, dej do toho všeho a vyhrej a potom můžeš dát všechno do měěě!" křičela jedna fanynka z publika na svého vyvoleného. Byl to ten pravý, který mohl objevovat její lůno. Nezapomínala ani na budoucího poraženého Akumu. "Akumo ty se mi můžeš podepsát aspoň na prsa" akmile to dořekla odhalila svoje vnady

pro **Akuma Saito** Tue Dec 26, 2017 1:16 am

"Dva čuníci jdou, v řadě za sebou.

Megauto Kangán, jejich jména sou." Začnu s prvním rýmem. Rozhodl jsem se mu to nandat tak, jak kněz v jeho dětství.

"Chakru nemají, techniky neznají. To mi teda řekni, co teď Kangán vyplodí, škr škr škr. Gučigank." Cítil jsem, jak se mu roztahují půlky, brzo to pro mě skončí, ale hodiny na chlazeném hrášku ho teprve čekají.

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Dec 26, 2017 1:18 am

Když přišla fanynka a chtěla sex, hned jsem věděl co mám dělat.
,,Tak čau." řekl jsem Akumovi a odletěl jsem na koberci z vody, který jsem udělal. Doletěl jsem až k Hirin.
,,Jdeme šukat?" Zeptal jsem se slušně. Akuma byl jako brácha, klidně jsme mohli dát trojku, nevadilo mi to.

pro Sponsored content

Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi

Re: Akuma Saito vs Kangae Mizutsuchi